Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tvo 68/2001Usnesení NS ze dne 06.06.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.68.2001.1

přidejte vlastní popisek

5 Tvo 68/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. června 2001 stížnost obžalovaného J. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. 6 Ntv 4/01, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 11/2000, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného J. Š. zamítá.

Odůvodnění:

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. 6 Ntv 4/01, byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného J. Š. do 31. srpna 2001.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný J. Š. včas stížnost, jíž se domáhá propuštění z vazby na svobodu. Stížnost odůvodnil tím, že rozhodnutím o prodloužení vazby mu bylo zcela znemožněno si vyzvednout a dodat k odvolacímu řízení materiály a doklady, které jsou zásadní pro jeho obhajobu. Dodal, že jakékoliv maření trestního stíhání z jeho strany nepřichází v úvahu, neboť má zájem na tom, aby se mohl u odvolacího soudu očistit, což je i zájem jeho rodiny, která údajně učinila písemný slib.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, a shledal, že stížnost obžalovaného J. Š. není důvodná, neboť Vrchní soud v Praze rozhodl správně jak v otázce existence vazebního důvodu, tak i ohledně podmínek stanovených pro prodloužení vazby na dobu přesahující dva roky.

Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obžalovaný J. Š. byl vzat do vazby podle § 68 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 67 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. ř., usnesením soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. Nt 277/98, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 1999, sp. zn. 44 To 828/99. Vazba byla započtena ode dne 27. 5. 1999 a dvouletá vazební lhůta uvedená v § 71 odst. 3 tr. ř. uplynula dne 27. 5. 2001.

Obžalovanému J. Š. bylo dne 30. 5. 1996 sděleno obvinění pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a následně mu bylo opakovaně sdělováno obvinění pro trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Úřadu vyšetřování hlavního města Prahy ze dne 7. 8. 1998, ČVS: MVV-5247/97-312, bylo trestní stíhání obviněného J. Š. stíhaného pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. přerušeno podle § 173 odst. 1 písm. a) tr. ř., protože v průběhu trestního stíhání byly neustále problémy s dosažitelností obviněného, který si nevyzvedával zásilky, nedostavoval se na předvolání vyšetřovatele, nezdržoval se v místě bydliště, a proto nebylo možno realizovat ani jeho předvedení. Po obviněném bylo vyhlášeno pátrání, avšak do dne vydání uvedeného usnesení se nepodařilo obviněného zadržet. Obviněný se v místě bydliště nezdržoval, byl nezaměstnaný a v té době se nenacházel ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody. Soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 vydal dne 17. 8. 1998 pod sp. zn. Nt 277/98 příkaz k zatčení tehdy obviněného J. Š. K zatčení došlo dne 27. 5. 1999. Obviněný J. Š. uvedl do protokolu sepsaného u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, že nic neví o tom, že by bylo proti němu vedeno trestní stíhání, a údajně nikdy nedostal předvolání k výslechu na policii. Dále uvedl, že doma se často nezdržoval a přebýval na chalupě v M. Poté bylo rozhodnuto o vzetí obviněného J. Š. do vazby.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2001, sp. zn. 4 T 11/2000, byl obžalovaný J. Š. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (ad I/), trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, 4 tr. zák. (ad II/ 1-38), a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (ad III/ 1-6). Trestnou činností měl způsobit škodu ve výši nejméně 2 807 280,- Kč. Zato byl obžalovaný odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 let a pro výkon trestu byl zařazen podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný odvolání.

Městský soud v Praze předložil dne 24. 4. 2001 spis Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o podaném odvolání. Veřejné zasedání o odvolání obžalovaného nebylo dosud nařízeno a předseda příslušného senátu Vrchního soudu v Praze podal dne 9. 5. 2001 podle § 71 odst. 5 tr. ř. návrh na prodloužení vazby obžalovaného J. Š. O tomto návrhu rozhodl jiný senát Vrchního soudu v Praze napadeným usnesením.

Nejvyšší soud České republiky především zjistil, že návrh předsedy senátu Vrchního soudu v Praze na prodloužení lhůty vazby u obžalovaného J. Š. byl jinému senátu Vrchního soudu v Praze podán v souladu s § 71 odst. 5 tr. ř. a ve lhůtě stanovené v § 71 odst. 6 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky se zcela ztotožnil se závěrem Vrchního soudu v Praze v tom, že u obžalovaného nadále trvá důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Je nepochybné, že obžalovaný se vyhýbal trestnímu stíhání téměř tři roky, přestože dobře věděl, že je trestně stíhán pro trestné činy podvodu, neboť prvé sdělení obvinění převzal dne 30. 5. 1996, další sdělení obvinění převzal ve dnech 3. 7. 1996, 8. 7. 1999 a následně 13. 8. 1999, takže neobstojí jeho tvrzení, že o trestním stíhání nevěděl. Obviněný se vyhýbal se trestnímu stíhání, jak ostatně vyplývá i z jeho výpovědi před Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou, v níž uváděl, že se v místě bydliště nezdržoval. Z obsahu spisu vyplývá, že pokud by nebyl vydán příkaz k zatčení obviněného J. Š. a nedošlo k jeho zatčení, bylo by zřejmě až dosud trestní stíhání obviněného přerušeno. Obžalovanému byl již nepravomocně uložen vysoký trest odnětí svobody, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a tyto konkrétní skutečnosti odůvodňují obavu, že obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména proto, že nemá stálé bydliště a hrozí mu vysoký trest, v čemž je důvodně spatřován důvod vazby uvedený v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř.

V posuzované věci Nejvyšší soud České republiky shledal, že jsou dány i další podmínky uvedené v § 71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení vazby, neboť s přihlédnutím k charakteru a rozsahu trestné činnosti obžalovaného, trvajícímu důvodu vazby i okolnostem případu je zřejmé, že propuštěním obžalovaného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, jímž je podle § 1 odst. 1 tr. ř. zejména náležité zjištění trestných činů, spravedlivé potrestání pachatelů i zájem na předcházení a zamezování trestné činnosti. Nejvyšší soud České republiky v trestní věci obžalovaného neshledal žádné průtahy, neboť Městský soud v Praze v této vazební věci postupoval s největším urychlením v souladu s ustanovením § 71 odst. 1 tr. ř.

Dobu do 31. srpna 2001 považuje Nejvyšší soud České republiky za dobu nezbytně nutnou ke skončení trestního stíhání obžalovaného.

K námitce obžalovaného ohledně předložení dokladů, které by prokázaly jeho nevinu v odvolacím řízení, Nejvyšší soud České republiky podotýká, že tuto námitku, vznesl i v předchozí stížnosti proti rozhodnutí o vazbě, a protože obžalovaný má obhájkyni, nic mu nebrání v tom, aby tyto případné doklady předložil odvolacímu soudu prostřednictvím obhájkyně. Navíc Nejvyšší soud České republiky v tomto řízení nemůže zkoumat otázku viny či neviny obviněného, což přísluší meritornímu rozhodnutí, ale je povinen pouze zkoumat, zda dosud trvají důvody vazby či zda se nezměnily a zda jsou dány podmínky stanovené v § 71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení vazby obžalovaného nad dva roky.

Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky zamítl stížnost obžalovaného podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 6. června 2001

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru