Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 980/2013Usnesení NS ze dne 25.09.2013

HeslaHodnocení důkazů
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.980.2013.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 206 odst. 1 tr. zákoníku

§ 206 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

5 Tdo 980/2013-31

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2013 o dovolání, které podal obviněný Ing. M. H. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 12 To 76/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 6/2009, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. M. H. odmítá .

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích byl obviněný Ing. M. H. uznán vinným zvlášť závažným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/1999 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen tr. zákoník), a to v bodech 1 a 2 výroku o vině, a v bodech 3 a 4 výroku o vině téhož rozsudku přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 206 odst. 5 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dobu sedmi roků. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce insolvenčního správce na dobu osmi roků.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož podkladě Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. listopadu 2012, sp. zn. 12 To 76/2012, zrušil napadený rozsudek v části výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Odvolací soud poté sám rozhodl tak, že obviněnému uložil podle stejných ustanovení mírnější úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků se zařazením do věznice s dozorem. Přitom ponechal nedotčen výrok o uloženém trestu zákazu činnosti.

Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný Ing. M. H. dovoláním podaným prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Jaroslavy Krybusové. Svůj mimořádný opravný prostředek obviněný opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Předmětem svých výhrad učinil obviněný výsledky znaleckého zkoumání, k nimž dospěla znalkyně Anna Korčáková ve svém posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence. Zpochybnil možnosti této znalkyně vyjádřit se především k otázce výše zpronevěřených finančních prostředků, neboť neměla k dispozici kompletní účetnictví obchodní společnosti AMBIT a. s., ke škodě které měl obviněný jednat. Vzhledem k tomu, že nebyla provedena rekonstrukce účetnictví, názory znalkyně tak nemohly odpovídat reálné skutečnosti a soudy pochybily, pokud je učinily součástí svých zjištění. Obviněný se proto domáhal přibrání nového znalce, konkrétně Ing. Františka Svobodného, který byl ochoten posudek zpracovat. Za situace, kdy jmenovaný vystupoval v trestním řízení jako svědek a z tohoto důvodu nemohl provést znalecký úkon, bylo povinností soudů přibrat jiného znalce. Z těchto důvodů dovolatel nesouhlasil s výší škody, kterou určil soud právě na podkladě znaleckého posudku Anny Korčákové, neboť její závěry odporují faktickému ekonomickému stavu úpadce – poškozené společnosti. V závěru svého podání obviněný shrnul své námitky tak, že dokazování označil za neúplné, výše škody nekoresponduje faktickému stavu a jeho jednání pak není možné podřadit pod konkrétní trestný čin. Soudy při svém rozhodování porušily ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., resp. odvolací soud se nevypořádal se všemi námitkami a přijal nesprávné závěry soudu prvního stupně. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek vrchního soudu a aby „přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“, aniž by požadoval zrušit i rozsudek tohoto soudu.

Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného Ing. M. H. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Lumíra Crhy. Ten nejprve upozornil na to, že obviněný ve svém dovolání nevznesl námitku, která by mohla naplnit uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadá v podstatě jen znalecký posudek, který podle jeho názoru byl vypracován na základě neúplných podkladů, tudíž není možné z něho vycházet při určení výše zpronevěřených finančních prostředků. Obviněný se dovolává svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (zřejmě měl na mysli čl. 36 odst. 1 této Listiny) a čl. 90 a následující Ústavy České republiky. Z jeho ne zcela jasného vyjádření se lze domnívat, že zpochybňuje dodržení tohoto práva odkazem na nesprávné hodnocení provedených důkazů a neúplné důkazní řízení před soudy obou stupňů. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství má za to, že především soud prvního stupně se všemi výhradami, jež obviněný opakuje i v dovolání, pečlivě zabýval a též odvolací soud neshledal shodné námitky důvodnými. Dovolatel neuvedl žádnou vadu v hmotně právním posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Ing. M. H. je osobou oprávněnou podat dovolání [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím své obhájkyně (§ 265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§ 265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.).

Předpokladem úspěšného uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné vytýkat buď nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jak byl soudy zjištěn, nebo vadu jiného hmotně právního posouzení. V rámci dovolacích námitek proto nelze mít výhrady proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, ale pouze k jejich právnímu posouzení. To znamená, že dovolatel může tvrdit, že skutek není tím trestným činem, za který jej soudy označily, nýbrž je nutné jej právně posoudit podle jiného ustanovení trestního zákona, event. na jinou skutkovou okolnost aplikovat jiný hmotně právní předpis, a dále může namítat, že skutek nenaplňuje znaky žádného z trestných činů. Takové výhrady však obviněný ve svém dovolání neuplatnil, přestože v úvodu svého podání připomněl soudní výklad citovaného dovolacího důvodu.

Jak konstatoval státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření, podstatu dovolatelových výhrad tvoří jeho nesouhlas se závěry znaleckého posudku zpracovaného znalkyní z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence Annou Korčákovou. Dovolatel tvrdil, že znalkyně neměla veškeré podklady, nemohla proto dojít k objektivním zjištěním o stavu finančních prostředků obou obchodních společností, v nichž obviněný vykonával funkci správce konkursní podstaty. Množství peněz, které měl podle výroku o vině zpronevěřit, tak podle obviněného nemůže odpovídat skutečnosti, neboť soudy se v naplnění tohoto znaku skutkové podstaty spoléhaly právě na tvrzení uvedené znalkyně. V této souvislosti je nutné připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž je možné zvrátit již pravomocné rozhodnutí soudů. Jeho uplatnění proto není možné v tak široké míře, jako řádný opravný prostředek - odvolání. Těžiště dokazování je převážně soustředěno do řízení před soudem prvního stupně a právě již z důvodu omezené možnosti provádět či opakovat důkazy podle zásad ústnosti a bezprostřednosti (srov. § 267r odst. 7 tr. ř.) nemá Nejvyšší soud možnost bez dalšího přehodnocovat důkazy provedené před soudy nižších stupňů, a je vázán skutkovým zjištěním, k němuž tyto soudy dospěly.

Nejvyšší soud navíc z obsahu napadených rozhodnutí zjistil, že obviněný uplatnil shodné výhrady jako v dovolání již v řízení před soudem prvního stupně, který se pečlivě věnoval veškerým jeho připomínkám v průběhu dokazování. Podrobně vyslechl znalkyni v hlavním líčení, obviněný proto vůči ní mohl využít dostatečný prostor k zodpovězení svých otázek. Na pokyn nalézacího soudu vypracovala znalkyně dokonce doplnění původního posudku a reagovala na tvrzení obviněného ohledně komplexu účetních dokumentů, jež měla při znaleckém zkoumání k dispozici. Znalkyně Anna Korčáková musela mj. přistoupit k rekonstrukci účetnictví společnosti AMBIT a. s., u druhé společnosti GLAVPROJEKT, spol. s r. o., nebyla rekonstrukce provedena, neboť zjištěné nedostatky byly způsobeny právě neúplností a neprůkazností účetních dokladů. Jak vyplynulo z jejích vyjádření, opakovaně žádala obviněného o dodání účetních dokumentů, o nichž tvrdil, že je má k dispozici, avšak bezúspěšně. Tyto skutečnosti byly rovněž důvodem pro zamítnutí návrhu na doplnění dokazování přibráním nového znalce, když obviněným navrhovaný Ing. F. S. nebyl z procesního důvodu oprávněn znalecký posudek zpracovat (vypovídal v řízení jako svědek). Je totiž výsadním právem soudu vyjadřujícím Ústavou zakotvený princip nezávislosti provést dokazování v takovém rozsahu, který bude soud považovat za nezbytný pro objasnění skutečností, jež mají být v řízení zjištěny za účelem rozhodnutí o podané obžalobě (srov. čl. 81 Ústavy, dále též ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř.). Není proto povinností vyhovět všem návrhům na provedení důkazů ať ze strany obhajoby, ale též obžaloby. V projednávané věci soud prvního stupně podrobně vysvětlil důvody, které jej vedly k odmítnutí návrhu na vypracování nového znaleckého posudku a snažil se naopak vyjít vstříc námitkám obviněného podrobným výslechem znalkyně Anny Korčákové. Naprosto logicky vycházel z toho, že „chybějící“ doklady, jichž se obviněný opakovaně dovolává, neexistují. Soud prvního stupně respektoval jak zákonnou úpravu znaleckého dokazování, tak i platnou judikaturu, jež vykládá účel znaleckého posudku a způsob jeho hodnocení z pohledu celkového rámce dokazování, v němž soud hodnotí znalecký posudek jako každý jiný důkaz (viz zejména rozhodnutí č. 56/1965 a č. 40/1972 Sb. rozh. tr.). Proto ani Nejvyšší soud nepovažuje prezentovaný postup soudu prvního stupně za vybočující z rámce spravedlivého procesu, jak je obecně chápán a soudní praxí vykládán. (Srov. zejména nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. l zn. III. ÚS 177/04, a ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95.)

Nad rámec dovolacího přezkumu tak Nejvyšší soud může jen potvrdit správnost jak průběhu trestního procesu ve věci obviněného Ing. M. H. , tak i výsledků, k nimž soudy obou stupňů dospěly. Nalézací soud provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o vině a trestu obviněného, sám se snažil zdokumentovat možný tok finančních prostředků úpadců, o jejichž majetek byl obviněný jako správce konkursní podstaty povinen pečovat a snažit se jej pokud možno zhodnocovat, nikoli snižovat na úkor poškozených. Rovněž bez jakéhokoli významu je požadavek obviněného, aby z celkové výše zpronevěřené částky byla odečtena hodnota jeho odměny, na níž mu měl vzniknout nárok za výkon činnosti správce konkursní podstaty. Je sice pravdou, že v době činu účinný zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, upravoval v § 8 odst. 3 nárok správce na odměnu, avšak současně mj. v odst. 2 citovaného ustanovení ukládal správci povinnost při výkonu funkce postupovat s odbornou péčí a stanovil též odpovědnost za škodu vzniklou porušením povinností, které mu ukládá zákon nebo mu uloží soud. Obviněný byl odsouzen právě za porušování celé řady povinností při výkonu funkce správce konkursní podstaty u celkem tří úpadců, a nelze proto uvažovat o možném odpočtu jeho odměny za natolik významné porušení správy majetku dvou obchodních společností – úpadců, které bylo posouzeno jako trestný čin zpronevěry dokonce podle nejpřísnější právní kvalifikace ustanovení § 206 tr. zákoníku. Soudy se proto nedopustily pochybení, pokud nezahrnuly do svých úvah požadavek obviněného snížit celkovou škodu o jeho finanční odměnu.

Argumenty v dovolání, jak bylo podáno obviněným Ing. M. H. prostřednictvím jeho obhájkyně, byly výhradně skutkové povahy, a neodpovídaly uplatněnému, ale ani jinému z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 256i odst. 1 písm.b) tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. září 2013

Předsedkyně senátu

JUDr. Blanka Roušalová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru