Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 968/2005Usnesení NS ze dne 14.09.2005

EcliECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.968.2005.1

přidejte vlastní popisek

5 Tdo 968/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 14. září 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 3 To 126/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 4/2003, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2004, sp. zn. 40 T 4/2003, byl obviněný Z. Š. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák., a byl odsouzen podle § 148 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. podmíněně odložen a podle § 59 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání dvou let.

Obviněný spáchal trestný čin tím, že jako soukromý podnikatel podnikající pod obchodním názvem Z. Š. – zprostředkovací a ubytovací agentura F., se sídlem v P., Č. L., společně s již odsouzeným P. H., se dohodl na základě smlouvy o zprostředkování datované dnem 10. 7. 1994 a smlouvy o zprostředkovatelské provizi datované dnem 1. 1. 1995 na vystavení faktury ze dne 11. 4. 1995 na částku 220.000,- Kč a faktury ze dne 18. 8. 1995 na částku 500.000,- Kč, ačkoliv ve skutečnosti smlouvy o zprostředkování nebyly plněny a pro agenturu G. již odsouzeného P. H. tak nevznikl žádný nárok na provizi, která také nikdy v této výši nebyla vyplacena, přičemž obě částky obviněný zahrnul do daňového přiznání za rok 1995 za účelem snížení daňového základu, čímž poškodil Český stát neuskutečněným odvodem na dani z příjmu fyzických osob, jež byl následně vyčíslen F. ú. v D. 381.643,- Kč.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2004, sp. zn. 40 T 4/2003, podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 3 To 126/2004, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení podal obviněný Z. Š. prostřednictvím svého obhájce Mgr. M. P. dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný vytkl soudům, že náležitě nezhodnotily veškeré okolnosti jednání již dříve odsouzeného P. H., který pro obviněného sice neprovedl práce podle smlouvy o zprostředkování, ale vykonal pro něj práce jiné, které by určitě nevykonával zadarmo. Dále namítl, že soudy učinily nesprávná skutková zjištění, když na základě provedených důkazů dospěly k závěru, že částky fakturované obviněným ve výši 720.000,- Kč nebyly vyplaceny již dříve odsouzenému P. H. a obviněný tak neoprávněně snížil v tomto rozsahu daňový základ. Obviněný také uvedl, že jeho jednání nedosáhlo potřebného stupně společenské nebezpečnosti, protože podle jeho verze skutkového stavu byly předmětné částky skutečně vyplaceny tak, jak byly fakturovány, a dopustil se tedy údajně pouze „účetní nekázně“. Obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a věc přikázal Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření uvedla, že dovolání obviněného, namítá jen vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Také výtka absence materiální stránky trestného činu je svou povahou primárně polemikou se skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy v předcházejících řízeních. Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaného ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nenamítal však nesprávnost právního posouzení skutku, ale uvedl pouze odlišnou verzi skutkového stavu, a tím napadl soudy učiněná skutková zjištění. Za námitku primárně skutkového charakteru je nutno považovat jak výtku obviněného týkající se hodnocení způsobu spolupráce obviněného s již odsouzeným P. H., tak i tvrzení, že obviněný skutečně vyplatil již odsouzenému P. H. fakturovanou částku 720.000,- Kč. Skutkovou námitkou je i výhrada obviněného, že jeho jednání nedosáhlo potřebného stupně společenské nebezpečnosti, protože jeho námitka vychází z jiného skutkového stavu, než jak ho zjistil soud prvního stupně. Obviněný se tedy dovoláním domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je však vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. září 2005

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru