Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 96/2005Usnesení NS ze dne 02.02.2005

EcliECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.96.2005.1

přidejte vlastní popisek

5 Tdo 96/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. února 2005 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. 10 To 247/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 45/2003, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. 1 T 45/2003, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem poškozování lesa těžbou podle § 181c odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že jako zástupce společnosti G., s. r. o., V., v přesně nezjištěné době v měsíci dubnu 2002 nechal vytěžit dřevní hmotu lesa na parcele v k. ú. obce S., v takovém rozsahu, že při vykácení nejméně 150 m3 dřeva došlo ke vzniku holé seče na ploše 1 ha a proředění zbytku lesa pod hranici zakmenění na ploše 1, 55 ha.

Za tento trestný čin byl obviněný J. K. podle § 247 odst. 3 tr. zák. za využití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon mu byl za podmínek § 58 odst. 1 a § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 roků a nad obviněným byl vysloven dohled. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen i peněžitý trest ve výměře 150.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ nevykonání peněžitého trestu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl též zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 4T 68/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. K. odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. 10 To 247/2004, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. 1 T 45/2003, podal obviněný J. K. prostřednictvím obhájce JUDr. T. Š. dovolání zaměřené do výroku, kterým bylo podle § 256 tr. řádu jeho odvolání zamítnuto, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když namítl, že nelze souhlasit se závěry soudů prvního a druhého stupně, které ho uznaly vinným na základě důkazů provedených v hlavním líčení a ve veřejném zasedání, neboť je třeba konstatovat, že jeho jednání, jež bylo právně kvalifikováno jako trestný čin podle § 181c odst. 1 tr. zák., není trestným činem. Tento názor vyplynul podle jeho tvrzení zejména ze závěru znalce ing. M. a ze sdělení České inspekce životního prostředí ze dne 23. 5. 2003, protože předmětnou holou seč způsobil svědek Č., a proto na něj také podal trestní oznámení.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. 1 T 45/2003, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. 10 To 247/2004, zrušil a přikázal tuto věc Okresnímu soudu v Rakovníku k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou, a na místě, kde lze toto podání učinit. Podle § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.

Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvádí důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z dikce citovaného ustanovení však plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu pak lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale má svůj základ v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Celé dovolání obviněného, nehledě k tomu, že jde jen o opakování obhajoby obviněného z řízení v prvním a druhém stupni, s kterou se již obě napadená rozhodnutí podrobně vypořádala, se však týká nesprávných skutkových zjištění a provedených důkazů, přičemž pro závěr o své nevině dovolatel požaduje změnu hodnocení skutkových zjištění, zejména v tom směru, že při správném hodnocení závěru znalce M. a sdělení České inspekce životního prostředí předmětnou holou seč způsobil svědek Č. Obviněný tedy napadeným rozhodnutím nevytýká, že by na základě zjištěného a v rozhodnutích popsaného skutku nesprávně tuto otázku po právní stránce vyhodnotily, ale požaduje, aby byla vzata do úvahy jeho obhajoba a jeho zhodnocení provedených důkazů. Dovolatel tímto tedy požaduje změnu skutkových zjištění soudu prvního stupně, a to i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů, a proto jeho námitky, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je v této věci zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť odvolací soud odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl, když shledal tato skutková zjištění úplnými a správnými. V návaznosti na tento skutkový stav pak Nejvyšší soud zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř., a taktéž přiměřeně i usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dále třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.

Na závěr je třeba uvést, že výše uvedeným způsobem formulovanými námitkami obviněného nebyl jím materiálně, tedy ve skutečnosti, uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není, a proto je s ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neslučitelný.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. února 2005

Předseda senátu

Doc.JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru