Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 943/2005Usnesení NS ze dne 03.08.2005

EcliECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.943.2005.1

přidejte vlastní popisek

5 Tdo 943/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. srpna 2005 o dovolání obviněného M. M., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 8 To 476/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 77/2003, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. sezrušují rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 8 To 476/2004, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 89 T 77/2003.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. sezrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. sepřikazuje Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 89 T 77/2003, byl obviněný M. M. uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 19. září 2000 v B. jako jednatel společnosti R., spol. s r. o., se sídlem B., S., založené společenskou smlouvou uzavřenou dne 27. září 1999 mezi obžalovaným a ukrajinským občanem jménem M. K., podepsal zápis z valné hromady společnosti R., spol. s r. o., konané za přítomnosti cizí osoby neoprávněně vystupující pod jménem M. K., téhož dne u notáře v přítomnosti této cizí osoby podepsal smlouvu o převodu obchodního podílu a dále dne 2. října 2000 zajistil předložení na podatelně Krajského obchodního soudu v Brně návrh na změnu v obchodním rejstříku společnosti R., spol. s r. o., na vymazání dosavadního zápisu ohledně výše vkladu obou společníků a dosavadního zápisu ohledně statutárního orgánu s tím, že obžalovaný již není jednatelem ani společníkem v uvedené společnosti, přičemž tento návrh byl podepsán neznámou osobou podepisující se jménem „K.“, přičemž skutečný společník společnosti R., spol. s r. o., se v předmětné době již nezdržoval na území České republiky.

Za tento trestný čin byl obviněný M. M. podle § 125 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 320 hodin.

Uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný M. M. odvoláním, o kterém Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 8 To 476/2004, tak, že z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému M. M. za trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 2 tr. zák. a sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 10 T 104/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 7 To 668/2003, uložil podle § 125 odst. 2 tr. zák. a § 53 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák., za použití § 35 odst. 2 tr. zák., souhrnný peněžitý trest ve výměře 20.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu uložil náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Současně odvolací soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 3 To 86/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 8 To 476/2004, podal obviněný M. M. prostřednictvím obhájce JUDr. J. K. dovolání do všech výroků napadeného rozhodnutí z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel zdůraznil, že ze znění skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 2 tr. zák. vyplývá, že se tohoto trestného činu může dopustit mimo jiné pouze ten, kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje v podkladech sloužících pro zápis do obchodního rejstříku, nebo kdo v takových podkladech zamlčí podstatné skutečnosti. Dovolatel namítl, že ze skutkových zjištění, obsažených ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu první instance jasně vyplývá, že on sám se takového jednání vůbec nedopustil, a pokud se ho někdo dopustil, byla to osoba vystupující pod jménem M. K. Nemohl proto naplnit skutkovou podstatu trestného činu, který je mu kladen za vinu. Krajský soud v Brně proto jako soud odvolací nesplnil svoji přezkumnou povinnost a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 8 To 476/2004, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2004, č. j. 89 T 77/2003 – 132, a podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že se obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž bylo dovolání obviněného M. M. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. dne 22. 7. 2005, se do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že námitky podřazené obviněným pod důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byly uplatněny v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Nejvyšší soud proto přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.

V ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel v podstatě uvedl, že jednání, které je mu rozsudkem nalézacího soudu kladeno za vinu, nemůže být trestným činem, neboť obviněný neuvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje v podkladech sloužících pro zápis do obchodního rejstříku, ani takové údaje nezamlčel, jak požaduje ustanovení § 125 odst. 2 tr. zák., proto došlo ze strany obou napadených rozsudků k nesprávnému právnímu posouzení skutku, když odvolací soud potvrdil ohledně výroku o vině právní závěr soudu první instance.

Trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 2 alinea 1 tr. zák. spáchá ten, kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje v podkladech sloužících pro zápis do obchodního rejstříku anebo v takových podkladech zamlčí podstatné skutečnosti. Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen ohledně některé důležité okolnosti uvedené v listině sloužící jako podklad pro zápis do obchodního rejstříku. Hrubě zkreslující údaje jsou takové, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech určených k zápisu do obchodního rejstříku v takovém podkladu, což může vést k zásadně nesprávným závěrům. Zamlčení podstatných skutečností v podkladech sloužících pro zápis do obchodního rejstříku se dopustí ten pachatel, který neuvede jakékoli údaje, které jsou rozhodující nebo zásadní (tj. podstatné) pro takový zápis. Z těchto alternativ soud prvního stupně dovodil v právní větě výroku o vině uvedení „nepravdivých údajů v podkladech sloužících pro zápis do obchodního rejstříku“.

Jak vyplývá z výroku o vině, nalézací soud považoval za trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 2 tr. zák. jednání obviněného M. M., spočívající v tom, že „…jako jednatel společnosti R., spol. s r. o., …podepsal zápis z valné hromady společnosti …, konané za přítomnosti cizí osoby neoprávněně vystupující pod jménem M. K., … u notáře v přítomnosti cizí osoby podepsal smlouvu o převodu obchodního podílu a … zajistil předložení na podatelně Krajského obchodního soudu v Brně návrh na změnu v obchodním rejstříku…, přičemž tento návrh byl podepsán neznámou osobou podepisující se jménem K., přičemž skutečný společník společnosti R. … se v předmětné době již nezdržoval na území České republiky“. Odvolací soud se pak v napadeném usnesení s právním závěrem soudu prvního stupně ztotožnil a ohledně otázky viny obviněného uvedl, že nemá výhrady ohledně použité právní kvalifikace, neboť je nepochybné, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 2 tr. zák.

S těmito závěry obou soudů Nejvyšší soud však nemůže souhlasit, neboť uvedené skutkové zjištění nenaplňuje objektivní stránku trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 2 tr. zák., poněvadž jej nelze považovat za odpovídající znaku „uvede nepravdivé údaje v podkladech sloužících pro zápis do obchodního rejstříku“, když obviněnému není podle tohoto skutkového zjištění kladeno za vinu, že by skutečnosti vztahující se k jeho podpisu předmětných listin byly nepravdivé ve shora uvedeném smyslu.

Proto je nutno přisvědčit námitce obviněného M. M., že jeho podpis na uvedených listinách není v žádném směru zpochybňován. Pokud je nalézacím i odvolacím soudem kladeno obviněnému za vinu, že dne 19. září 2000 podepsal zápis z valné hromady společnosti R., spol. s r. o., konané za přítomnosti cizí osoby neoprávněně vystupující pod jménem M. K., téhož dne u notáře v přítomnosti této cizí osoby podepsal zmiňovanou smlouvu o převodu obchodního podílu a dále dne 2. října zajistil předložení návrhu na zapsání změny v obchodním rejstříku v podatelně Krajského obchodního soudu v Brně, a to vše za situace, kdy věděl, že osoba vystupující jako M. K. takto jedná neoprávněně a taktéž se tímto jménem neoprávněně podepisuje, pak Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že toto jednání nenaplňuje ve vztahu k osobě obviněného skutkovou podstatu trestného činu uvedeného v § 125 odst. 2 tr. zák., neboť z uvedeného popisu skutku nevyplývá, že by sám obviněný uvedl nepravdivé údaje v podkladech sloužících pro zápis do obchodního rejstříku, jak je tvrzeno v právní větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný podle zmíněného popisu skutku, s kterým je v souladu i odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, pouze věděl, že předmětné dokumenty podepisuje v přítomnosti cizí osoby, která neoprávněně vystupovala pod jménem M. K., a následně měl zajistit předložení návrhu na změnu společnosti R., spol. s r. o., v obchodním rejstříku, na vymazání dosavadního zápisu ohledně výše vkladu obou společníků a dosavadního zápisu ohledně statutárního orgánu s tím, že již není jednatelem ani společníkem v uvedené společnosti, na podatelně rejstříkového soudu, přičemž opět měl vědět, že tento návrh byl podepsán neznámou osobou podepisující se jménem „K.“.

V tomto jednání obviněného M. M. by při jeho náležitém rozvedení a upřesnění mohla být spatřována pomoc k trestnému činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 125 odst. 2 tr. zák., a to pokud jde o sepsání zápisu z valné hromady společnosti R., spol. s r. o., konané dne 19. září 2000 v B., ohledně níž je však ve výroku obviněnému kladen za vinu jen její podpis, a zejména pak v jeho jednání spočívajícím v „zajištění předložení“ návrhu na zápis shora uvedených skutečností v obchodním rejstříku. Tento skutkový popis ve výroku o vině v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 89 T 77/2003, je však z hlediska uvedeného možného právního závěru nedostatečně konkrétní, když příslušným rozvedením tohoto tvrzeného jednání obviněného se tento soud nezabýval ani v odůvodnění svého rozsudku, kde pouze uvedl v souvislosti s jiným skutkovým závěrem, že „…sporné listiny … předložil Krajskému obchodnímu soudu v Brně k provedení zápisu v obchodním rejstříku“. Navíc pokud byl závěr, že obviněný zajistil uvedené předložení návrhu, dovozován z toho, že skutečný společník společnosti R., spol. s r. o., který se jmenoval M. K., se v předmětné době již nezdržoval na území České republiky, byl tento závěr uvedený ve skutkové větě výroku o vině v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně i v usnesení odvolacího soudu zásadně zpochybněn. Soud prvního stupně totiž zjistil z výpovědí svědků M. H., V. S., M. P. a M. H., že M. K. pobýval na území České republiky v době, kdy mělo dojít k jednání, které je obviněnému kladeno za vinu, avšak podle jeho tvrzení otázka, zda M. K. pobýval na území České republiky a byl těmito lidmi viděn, v žádném případě neznamená, že automaticky podepsal i sporné listiny. S tímto posledně uvedeným závěrem je sice možno souhlasit, nicméně nelze přehlédnout, že uvedený skutkový závěr, že M. K. pobýval v rozhodné době na území České republiky, je v rozporu se skutkovou větou výroku o vině, kde se naopak tvrdí, že skutečný společník společnosti R., spol. s r. o., „…se v předmětné době již nezdržoval na území České republiky“. Tento rozpor mezi výrokem rozsudku soudu prvního stupně a jeho odůvodněním neodstranil ani odvolací soud, který se námitkou obhajoby uplatněnou v odvolání, týkající se přítomnosti M. K.a ve společnosti R., spol. s r. o., nejméně až do zimy roku 2000, vůbec nezabýval a konkrétně poukázal jen na odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví expertíza ručního písma, ohledně pravosti podpisů osoby vystupující jako M. K.

Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud dospěl k závěru, že na základě zjištěného skutkového stavu věci není možné učinit závěr, že se obviněný M. M. jednáním popsaným ve výroku o vině v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 89 T 77/2003, dopustil trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 2 tr. zák. S ohledem na skutková zjištění vyplývající zejména z rozsudku soudu prvního stupně totiž nelze v tomto jednání shledat všechny znaky jeho skutkové podstaty, konkrétně znak „uvede nepravdivé údaje v podkladech sloužících pro zápis do obchodního rejstříku“, jak obviněný důvodně namítl v dovolání.

Soud druhého stupně pak zmíněné vady a rozpory v rozsudku nenapravil, naopak se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně a k odvolání obviněného napadený rozsudek zrušil pouze co do výroku o trestu, a to z důvodu uložení trestu souhrnného.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že podané dovolání obviněného M. M. je důvodné, a proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 8 To 476/2004, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 89 T 77/2003. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k charakteru vytknutých vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání.

V novém řízení je Městský soud v Brně ve smyslu § 265s odst. 1 tr. ř. povinen se vypořádat se všemi shora vytknutými pochybeními, přičemž je vázán v této souvislosti vyslovenými právními názory Nejvyššího soudu a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

Vzhledem k tomu, že součástí skutkových zjištění Městského soudu v Brně ve výroku o vině v rozsudku ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 89 T 77/2003, bylo, že obviněný M. M. „dne 2. října 2000 zajistil předložení na podatelně Krajského obchodního soudu v Brně návrhu na změnu v obchodním rejstříku“, přičemž není z odůvodnění tohoto rozsudku zřejmé, z čeho tuto skutečnost nalézací soud dovodil, je třeba, aby se tento soud při doplnění dokazování zaměřil i na zjištění, kdo skutečně podával návrh na zápis do obchodního rejstříku na podatelně Krajského obchodního soudu v Brně a jakým konkrétním jednáním se na tom případně podílel obviněný, neboť v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. je soud povinen zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí.

Nejvyšší soud s přihlédnutím k obsahu spisu považuje za nutné k tomu dále uvést, že obviněný M. M. ve své výpovědi v přípravném řízení na č. l. 20 spisu k této skutečnosti uvedl, že si již nevzpomíná, kdo podal písemný návrh na tehdejší Krajský obchodní soud v Brně, jestli to byl on sám či někdo z notářské kanceláře. V hlavním líčení se k těmto skutečnostem obviněný již blíže nevyjádřil, když na ně nebyl ani dotázán (č. l. 114 až 115 spisu). Nalézací soud se pak ani s přihlédnutím k uvedené výpovědi obviněného s touto otázkou ve svém rozsudku náležitě nevypořádal, když v odůvodnění svého rozsudku k tomto pouze uvedl, že obviněný předložil sporné listiny Krajskému obchodnímu soudu v Brně k provedení zápisu v obchodním rejstříku, a dále v rámci odůvodnění subjektivní stránky opět jen uvedl, že přímý úmysl obviněného je zřejmý zejména ze skutečnosti, že obviněný zcela vědomě předložil sporné listiny na podatelně Krajského obchodního soudu v Brně s návrhem na změnu v obchodním rejstříku, i když velmi dobře věděl, že vůle projevená v těchto listinách není pravou vůlí osoby M. K., respektive, že listiny byly bez vědomí této osoby podepsány někým jiným. Toto své tvrzení, že obviněný předložil, popřípadě jinak zajistil podání předmětného návrhu na rejstříkový soud, však nalézací soud vůbec neodůvodnil žádným odkazem na důkazy provedené v hlavním líčení. Pouze pro úplnost považuje Nejvyšší soud uvést, že na č. l. 2 spisu, v rámci odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 16. 1. 2003 policejní orgán tuto skutečnost vyvozuje z toho, že druhý společník M. K., se v předmětnou dobu nenacházel na území ČR, a proto podat návrh nemohl, a navíc obviněný byl statutárním orgánem společnosti, jíž se návrh změny v obchodním rejstříku týkal. Tomu pak odpovídá již shora opakovaně citovaná skutková věta výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, kterou nalézací soud v zásadě převzal z žalobního návrhu obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně (č. l. 103 spisu).

Také další uvedený skutkový závěr, že M. K. se v předmětnou dobu nenacházel na území ČR, který se objevuje v návaznosti na tvrzení, že obviněný M. M. zajistil předložení či přímo předložil návrh na zápis do obchodního rejstříku, však podle názoru Nejvyššího soudu vzbuzuje pochybnosti a nemá oporu v provedeném dokazování. Nalézací soud se totiž dostatečně nezabýval rozpory ve svých skutkových zjištěních ohledně této skutečnosti, ani výsledky dokazování ve vztahu k možné přítomnosti M. K. na území České republiky v době uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu a podpisu této smlouvy a ostatních sporných listin. Jisto je, že svědci M. H., V. S., M. P. a M. H. ve svých výpovědích shodně potvrdili, že M. K. se nacházel na území České republiky minimálně do konce roku 2000, tedy v době, kdy mělo dojít k podepsání předmětných listin, a dokonce i několik měsíců poté. V rozporu s těmito svědeckými výpověďmi je však úřední záznam ze dne 6. 3. 2003 na č. l. 22 spisu, kdy na základě šetření k pobytu M. K. bylo zjištěno, že jmenovaný vycestoval z České republiky dne 17. 3. 2000 a do dne 16. 1. 2003 se nevrátil do České republiky, resp. nebyl zjištěn jeho další legální či nelegální pobyt v České republice. Vzhledem k tomu, že v notářské kanceláři JUDr. J. F. při podpisu shora uvedených dokumentů dne 19. 9. 2000 (č. l. 60 až 64 spisu) se osoba vystupující pod jménem M. K. prokazovala povolením k pobytu, kterému byla prodloužena platnost do dne 31. 12. 2000 OCP v L. – Policie ČR, Správa Svčk – ciz. policie a pasová služba L. (č. l. 65 až 67 spisu), byl vyžádán další úřední záznam ze dne 28. 3. 2002 (č. l. 38 spisu), který potvrzuje, že dne 28. 3. 2002 v 9:00 hodin byl telefonicky kontaktován V. T., vedoucí Oddělení cizinecké policie B. – v., který vyloučil pravost prodloužení povolení k pobytu a k tomu sdělil, že tento doklad musí být padělaný, protože nelze prodloužit povolení pobytu bez toho, aby si výše uvedený úřad v L. vyžádal spisový materiál k osobě, ohledně níž se povolení prodlužuje, z místa jejího předchozího pobytu. Soud prvního stupně se ani v odůvodnění svého rozhodnutí s těmito rozpory nevypořádal, ba naopak na straně 3 rozsudku k tomuto uvedl, že „…otázka, zda M. K. pobýval na území České republiky a byl svědky viděn, v žádném případě neznamená, že automaticky podepsal i sporné listiny, které pak obžalovaný předložil Krajskému obchodnímu soudu…“. Z toho je patrno, že nalézací soud připouští, že zmíněný společník obviněného se na území České republiky pohyboval, a přesto ve skutkové větě výroku o vině vyvodil zcela opačné skutkové zjištění, přičemž shora uvedené svědecké výpovědi přitom zcela pominul. Navíc závěry obsažené jen v úředních záznamech soud prvního stupně neověřil náležitým dokazováním provedeným procesním způsobem, a proto i v tomto směru zůstalo řízení neúplné a bude tedy třeba v novém hlavním líčení dokazování doplnit vyžádáním zpráv od příslušných policejních orgánů, včetně Policie České republiky, Správy Severočeského kraje – cizinecké policie a pasové služby L., k ověření všech údajů obsažených zatím jen ve zmíněných úředních záznamech. Po tomto doplnění dokazování bude nutné, aby se Městský soud v Brně s těmito skutečnostmi v novém rozhodnutí náležitě vypořádal a učinil jednoznačný závěr ohledně pobytu M. K. v rozhodné době v České republice. Tento závěr má podstatný význam i pro zjištění, kdo podával na podatelně Krajského obchodního soudu v Brně návrh na zápis do obchodního rejstříku a jakým konkrétním jednáním se na tom případně podílel obviněný M. M.

V neposlední řadě Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že soudy obou stupňů shledaly jako zásadní a prakticky rozhodující důkaz svědčící o vině obviněného M. M. odborné vyjádření z oboru kriminalistika – odvětví expertiza ručního písma (č. l. 33 až 36 spisu). V tomto odborném vyjádření je uvedeno, jaký srovnávací materiál byl použit a jaký je výsledek odborného zkoumání. Z popisu srovnávacího materiálu pro posouzení pravosti podpisů (podpis obsahuje pouze příjmení obsahující pět písmen) vyplývá, že byly jako srovnávací materiál použity jen podpisy M. K., a nikoli souvislejší ručně psaný text (viz č. l. 34 spisu), a přesto byl v odborném vyjádření učiněn jednoznačný závěr, že sporný podpis na společenské smlouvě o založení společnosti R., spol. s r. o., ze dne 27. 9. 1999 je pravým podpisem osoby M. K., a sporné podpisy na návrhu na změnu zápisu v obchodním rejstříku obchodní společnosti R., spol. s r. o., na zápisu z valné hromady téže společnosti ze dne 18. 9. 2000, na smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 19. 9. 2000 a na čestném prohlášení a podpisovém vzoru ze dne 19. 9. 2000 nejsou pravými podpisy osoby M. K. Tento svůj závěr zpracovatel odborného vyjádření žádným způsobem neodůvodnil, takže je v podstatě nepřezkoumatelný. Na základě tohoto odborného vyjádření pak nalézací i odvolací soud s naprostou jistotou vyloučily možnost, že všechny předmětné sporné listiny byly podepsány stejnou osobou, skutečným M. K.

Podle § 105 odst. 1 tr. ř., je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení a v řízení před soudem předseda senátu znalce.

Bylo třeba se proto zabývat tím, zda odborné vyjádření za situace, kdy pro srovnání byly použity pouze podpisy a nikoli souvislý psaný text, přičemž závěry odborného vyjádření nejsou žádným způsobem odůvodněny a jsou tudíž nepřezkoumatelné, splňuje požadavky ustanovení § 105 odst. 1 tr. ř. Podle názoru Nejvyššího soudu měl být pro složitost posuzované otázky, a to i s přihlédnutím k tomu, že výrok o vině se opírá prakticky jedině o toto odborné vyjádření, ve věci vypracován znalecký posudek z oboru písmoznalectví, odvětví zkoumání ručního písma. Proto bude třeba v dalším řízení zadat k vypracování znalci určenému soudem v souladu s ustanovením § 105 tr. ř. uvedený znalecký posudek.

Teprve po tomto doplnění dokazování, příp. i po provedení důkazů dalších, jejichž potřeba se ukáže v průběhu dalšího řízení, jakož i po zvážení všech z dokazování plynoucích rozhodných skutečností a posouzení těchto skutečností z hlediska v úvahu přicházející právní kvalifikace jednání obviněného M. M., bude možno ve věci znovu bezpečně a spolehlivě rozhodnout (srov. § 120 a násl. tr. ř.). Závěry nového rozhodnutí je pak soud povinen odůvodnit v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. srpna 2005

Předseda senátu

Doc.JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru