Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 922/2020Usnesení NS ze dne 23.09.2020

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.922.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 128a tr. zák.

§ 158 odst. 1 písm. a) tr. zák.


přidejte vlastní popisek

5 Tdo 922/2020-2334

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 9. 2020 o dovolání, které podal obviněný T. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 5 To 84/2018, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 20 T 110/2011, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného T. Š. odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh trestního řízení

1. Obviněný T. Š. byl původně rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 12. 2013, sp. zn. 20 T 110/2011, podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutky podrobně popsané ve výroku o vině v citovaném rozsudku. U obviněného T. Š. v nich obžaloba spatřovala trestný čin pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákon“), a trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Tímto rozsudkem byl zproštěn obžaloby i další obviněný P. B.

2. Proti zmíněnému rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 12. 2013 podala státní zástupkyně v neprospěch obou obviněných odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 9. 2. 2015, sp. zn. 5 To 196/2014, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

3. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obou obviněných dovolání, jež také podrobně zdůvodnil. K dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch obou obviněných rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1171/2015, tak, že rozhodnutí soudu druhého i prvního stupně podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil, dále zrušil podle § 265k odst. 2 tr. řádu i na zrušená rozhodnutí obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265k odst. 2 tr. řádu se závazným právním názorem (ve smyslu § 265s odst. 1 tr. řádu) vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.

4. Následným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. 20 T 110/2011, byl obviněný T. Š. uznán vinným trestným činem pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona a trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Za to mu byl podle § 128a odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, jejichž výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona mu byl navíc uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce voleného funkcionáře v orgánech územních samosprávných celků na dobu 3 let. Tímto rozsudkem byl odsouzen také obviněný P. B.

5. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, o nichž rozhodl ve veřejném zasedání Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 5 To 84/2018, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obvinění P. B. a T. Š. se zprošťují obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. 1 ZT 150/2009, pro skutek popsaný ve výroku rozsudku.

6. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obou obviněných znovu dovolání, jež také podrobně zdůvodnil. K dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch obou obviněných rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 5 Tdo 549/2019, tak, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 5 To 84/2018, podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil, dále zrušil podle § 265k odst. 2 tr. řádu i na zrušený rozsudek obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265k odst. 2 tr. řádu se závazným právním názorem (ve smyslu § 265s odst. 1 tr. řádu) vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí soudu druhého stupně.

7. Následným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 5 To 84/2018, byl podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen a soud druhého stupně zároveň podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že se obviněný T. Š. uznává vinným trestnými činy pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1 tr. zákona a zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona, za něž mu uložil podle § 128a odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku. Tímto rozsudkem byl odsouzen také obviněný P. B.

8. Uvedených trestných činů se podle rozsudku soudu druhého stupně obviněný T. Š. dopustil spolu s obviněným P. B. (zjednodušeně uvedeno) následovně. Obviněný P. B. jako jednatel obchodní společnosti P., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen jako „P.“), oslovil obviněného T. Š. jako druhého místostarostu XY, o kterém věděl, že má na starosti realizaci a organizaci tří veřejných zakázek: „Realizace energetických úspor na budově ZUŠ v XY“ (dále ve zkratce jen „veřejná zakázka ZUŠ“), „Realizace energetických úspor v objektu ZŠ XY v XY“ (dále ve zkratce jen „veřejná zakázka ZŠ“) a „Realizace energetických úspor MŠ XY v XY“ (dále ve zkratce jen „veřejná zakázka MŠ“), aby mu u těchto veřejných zakázek níže uvedeným způsobem zjednal výhodnější podmínky. Obviněný T. Š. jako druhý místostarosta XY, jehož povinností bylo respektovat platné právní předpisy, mimo jiné i tehdy platný a účinný zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „ZVZ“), který v § 6 ukládal dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, jednal v rozporu se slibem člena zastupitelstva města XY, neboť nerespektoval ustanovení § 6 ZVZ. Obviněný T. Š. totiž dne 9. 12. 2008 předal obviněnému P. B. zadávací dokumentaci k přípravě veřejné zakázky ZUŠ, poskytl mu informace k veřejným zakázkám MŠ a ZŠ, aby se s nimi mohl obviněný P. B. seznámit a připomínkovat zadávací dokumentaci podle vlastních potřeb a podle potřeb obchodních společností, které spolu s jím řízenou obchodní společností P. měly být účastníky těchto veřejných zakázek. Dále mu bylo vytýkáno, že s obviněným P. B. měl domlouvat podmínky veřejné zakázky tak, aby P. B. vyhovovaly, nechat je zapracovat do zadávací dokumentace, domluvit typ vlastního výběrového řízení u veřejné zakázky ZŠ a možnost, aby došlo k jejímu vyhlášení již před vánočními svátky, kdy by byla vyšší pravděpodobnost, že by se přihlásilo málo soutěžících, čímž by obviněný P. B. získal výhodu. Dále se dne 15. 12. 2008 ve své kanceláři v budově Městského úřadu XY domluvil s obviněným P. B., že mu tento obviněný dodá jména pěti zájemců o veřejné zakázky ZUŠ a MŠ, kteří budou osloveni zadavatelem, městem XY. Dále dne 16. 12. 2008 na schůzi Rady města XY předložil ke schválení uvedený seznam pěti obchodních společností, které měly být vyzvány ke zpracování cenové nabídky uvedených dvou veřejných zakázek. Dne 8. 1. 2009 na schůzi Rady města XY předložil ke schválení mimo jiné typ užšího výběrového řízení pro veřejnou zakázku ZŠ, na kterém se dohodl 9. 12. 2008 s obviněným P. B. Obviněný T. Š. se těchto jednání dopouštěl, ačkoliv věděl, že obviněný P. B. byl jednatelem obchodní společnosti P., která se chtěla účastnit uvedených veřejných zakázek, a že sdělil informace o připravovaných veřejných zakázkách některým dalším osobám, které se rovněž uvedených veřejných zakázek chtěly zúčastnit. Věděl, že tak některým osobám, zejména P., umožnil seznámit se dříve než ostatní uchazeči s konkrétními podmínkami veřejných zakázek a následně jednal v souladu s požadavky obviněného P. B. při schůzích Rady města XY, aby vyhlášení i výsledek veřejných zakázek skončily podle požadavků obviněného P. B.

II. Dovolání obviněného T. Š.

9. Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný T. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadený rozsudek podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

10. Obviněný předně namítl, že v průběhu trestního řízení došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, neboť v rozporu s trestním řádem bylo přijato dovolání nejvyššího státního zástupce bez zákonného dovolacího důvodu, byla porušena zásada ultima ratio a jeho vina nebyla dostatečně prokázána.

11. Obviněný svým dovoláním především brojil proti předcházejícímu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 5 Tdo 549/2019, které označil za nezákonné, neboť výhrady nejvyššího státního zástupce jako dovolatele spočívaly v odmítnutí skutkových zjištění učiněných dovolacím soudem. Tyto námitky podle obviněného stály mimo dovolací důvody podle § 265b tr. řádu. Nejvyšší státní zástupce odůvodnil nesprávné posouzení stupně nebezpečnosti trestného činu pro společnost podle § 3 odst. 2 tr. zákona nesprávnými skutkovými zjištěními založenými nesprávným hodnocením důkazů. Ve své podstatě tak nejvyšší státní zástupce předkládal své vlastní hodnocení důkazů odlišného od toho, které provedl odvolací soud, čímž vytýkal vady skutkové nikoli právní. Tyto vady však nebyl oprávněn namítat v neprospěch obviněného, neboť námitku, že skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s právními závěry, lze uplatnit pouze ve prospěch obviněného.

12. Dále obviněný nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu o jeho vině, neboť podle jeho názoru nebylo možné vyloučit jiný skutkový děj, než jaký byl popsán v obžalobě. V této souvislosti odkázal na své odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně a vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce, které uplatnil v předchozím řízení. Nebylo podle něj totiž dokázáno, že se vytýkaný skutek stal a že byly naplněny všechny znaky skutkových podstat trestných činů, jimiž byl uznán vinným, zejména nebyl prokázán jeho úmysl. V této souvislosti znovu odkázal na své vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce (str. 4 až 5). V souvislosti s povinností prokázat vinu mimo jakoukoli rozumnou pochybnost odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 698/2019, který byl na případ obviněného plně aplikovatelný. Odvolal se také na závěry Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, podle nichž neplatí, že ten, kdo připravoval zadávací dokumentaci, se nemůže účastnit zadávacího řízení. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že odvolací soud změnil své rozhodnutí pouze z důvodu vázanosti názorem uvedeným v předchozím rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to navíc pouze z důvodu subjektivního názoru Nejvyššího soudu opřeného o nepřípustný dovolací důvod.

13. Ze shora uvedených důvodů proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek soudu druhého stupně, tak i své vlastní předchozí usnesení ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 5 Tdo 549/2019, a aby zároveň odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dříve podané dovolání nejvyššího státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 5 To 84/2018, a toto rozhodnutí „potvrdil… a obžalovaného tak zprostil v celém rozsahu obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově ze dne 30. 5. 2011“.

III. Vyjádření k dovolání obviněného

14. Dovolání obviněného bylo zasláno k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.

15. Státní zástupkyně předně připomněla, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se může v dovolání zabývat pouze těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle § 265f odst. 1 tr. řádu, a to konkrétně uvedenými přímo v textu dovolání. Obviněný nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku nebo v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích (k tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012). Obsahy jiných podání v jeho trestní věci (odvolání, vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce), na něž obviněný odkazoval, tak nemohly být součástí jeho dovolací argumentace.

16. Podle § 265a tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Dovolání tedy nelze směřovat proti vlastnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu o předchozím dovolání, byť podaném jinou stranou trestního procesu. Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu v dovolacím řízení není s výjimkou obnovy řízení podle § 265n tr. řádu opravný prostředek přípustný.

17. Za vadu řízení rovněž nebylo možné označit ani to, že se soud, jemuž byla věc předchozím kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu vydaným v dovolacím řízení vrácena a přikázána k novému projednání a rozhodnutí, řídil právním názorem, který v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud zaujal. Tento postup byl v souladu s § 265s odst. 1 tr. řádu, který ukládá orgánu činnému v trestním řízení, jemuž je věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí, aby vycházel z právního názoru, který vyslovil Nejvyšší soud, neboť je jím vázán, a je rovněž povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Je tedy zřejmé, že nemůže být porušením pravidel spravedlivého procesu, pokud soud, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, respektoval závazný právní názor dovolacího soudu.

18. Dále státní zástupkyně uvedla, že ani námitka, že skutek nebyl ve verzi uvedené v obžalobě prokázán, nebyla podána důvodně, neboť užitá argumentace neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný se totiž dovolával aplikace hmotného práva na odlišnou verzi průběhu skutkového děje, přestože se soudy přiklonily k verzi jiné, kterou podrobně a přesvědčivě ve svých rozhodnutích zdůvodnily.

19. Nad rámec uvedeného státní zástupkyně dodala, že předchozí dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněného bylo podáno důvodně, neboť státní zástupce namítl nesprávné právní posouzení skutku, pokud odvolací soud dospěl k závěru, že se o trestný čin z důvodu absence odpovídajícího stupně společenské nebezpečnosti činu podle § 3 odst. 2, 4 tr. zákona nejednalo. Posuzuje-li totiž čin spáchaný za účinnosti dřívější právní úpravy (účinné do 31. 12. 2009), je jeho povinností zabývat se otázkou materiální podmínky trestnosti a hodnotit stupeň nebezpečnosti činu pro společnost podle § 3 odst. 2, 4 tr. zákona. Teprve poté bylo možno učinit závěr, že daný trestný čin byl naplněn nejen co do formální, ale i materiální stránky. Právní námitky nejvyššího státního zástupce nalezly odraz v posledním kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu, který jeho námitkám vyhověl.

20. Ze shora uvedených důvodů proto nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného T. Š. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Zároveň vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

21. Vyjádření nejvyššího státního zástupce bylo zasláno k případné replice obviněnému, ten se k němu do konání neveřejného jednání nevyjádřil.

IV. Posouzení důvodnosti dovolání

a) Obecná východiska

22. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.

23. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. podle § 265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.

24. Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolání z tohoto důvodu je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.

b) Námitky obviněného nepřípustné a neodpovídající dovolacím důvodům

25. Obviněný T. Š. sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak učinil tak zčásti prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento ani žádný jiný dovolací důvod. Nadto obviněný ve skutečnosti svým dovoláním nebrojil proti napadenému rozsudku soudu druhého stupně, ale nepřípustnými námitkami i proti předchozímu kasačnímu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 5 Tdo 549/2019, které žádal též zrušit a odmítnout dovolání nejvyššího státního zástupce, jemuž uvedeným kasačním usnesením Nejvyššího soudu bylo vyhověno. Zároveň se obviněný domáhal „potvrzení“ již pravomocně zrušeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 5 To 84/2018, a zároveň zproštění obviněného obžaloby v plném rozsahu.

26. Již z návrhu obviněného na rozhodnutí Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího vyplývá (i přes povinné zastoupení obhájcem) neznalost obviněného procesních postupů v dovolacím řízení a možnosti rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, proto jeho návrh obsahuje několik požadavků na nezákonný postup Nejvyššího soudu, z nichž některé jsou dokonce ve vzájemném protikladu (tak zejména dovolací soud v trestní věci nemůže „potvrdit“ napadené rozhodnutí, nadto by ani nebylo možno napadené rozhodnutí „potvrdit“ a současně učinit rozhodnutí ve věci samé tím, že by Nejvyšší soud obviněného zprostil obžaloby).

27. Předně je třeba obviněného upozornit (zcela ve shodě se státní zástupkyní), že podle § 265a tr․ řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže je učinil soud ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu je uveden taxativní výčet rozhodnutí, proti kterým je dovolání přípustné, takové rozhodnutí musí učinit soud druhého stupně. Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání není podle § 265n tr. řádu s výjimkou obnovy řízení (žádný další) opravný prostředek přípustný. Obviněný však svým dovoláním brojil primárně proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 5 Tdo 549/2019, kterým bylo v této věci rozhodnuto o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného, což ze shora uvedených důvodů není přípustné [v tomto rozsahu by (nebýt jiného důvodu) bylo dovolání obviněného odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu]. Stejně tak je nepřípustné brojit dovoláním proti rozhodnutí soudu druhého stupně, který vycházel ze závazného právního názoru vysloveného dovolacím soudem podle § 265s odst. 1 tr. řádu. Proto se Nejvyšší soud nezabýval těmi výhradami obviněného, jimiž obviněný polemizoval s obsahem a důvody předchozího kasačního usnesení Nejvyššího soudu, jakož i se samotným dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v neprospěch obviněného, jemuž Nejvyšší soud vyhověl.

28. Nejvyšší soud, jak již uváděla státní zástupkyně, se může při posuzování opodstatněnosti dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v dovolání jako námitky uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle § 265f odst. 1 tr. řádu tak, aby z něj kromě jiného vyplývalo, který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je napadán. Tím je vyjádřena nutnost, aby byly výhrady dovolatele formulovány a vyjádřeny konkrétně a přímo v dovolání, které může být podáno jen z taxativně vymezených důvodů (srov. § 265b tr. řádu). Jestliže je vymezení dovolacího důvodu obligatorní obsahovou náležitostí podaného dovolání, pak je tím dán požadavek, aby veškeré nedostatky, které jsou dovolání vytýkány, byly v jeho obsahu rozvedeny a konkretizovány. Znamená to, že v něm musí být vyjádřeny všechny shledávané argumenty tak, aby již z vlastního textu dovolání byly uplatněné výhrady patrné. Z těchto důvodů se dovolatel nemůže úspěšně v dovolání opírat o odkaz na skutečnosti obsažené v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících fázích řízení, a to ani v závěrečných řečech učiněných před soudem prvního či druhého stupně (z mnoha rozhodnutí srov. zejména rozhodnutí č. 46/2013 Sb. rozh. tr.). Z těchto důvodů Nejvyšší soud nemohl přihlížet k té části dovolání, v níž obviněný pouze odkázal na obsah svého dřívějšího odvolání a vyjádření k dovolání nejvyššího zástupce.

29. Obviněný dále z velké části vytýkal rozhodnutím soudů nižších stupňů nesprávné zjištění skutkového stavu, k němuž tyto soudy dospěly údajným nesprávným způsobem hodnocení důkazů. Takové námitky však neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům, jak byly vymezeny shora.

30. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že dovolání nenahrazuje řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejném rozsahu, jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky. Z tohoto hlediska je nutné posuzovat i naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na jehož podkladě nelze zvažovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů, jak se toho obviněný domáhal. Uvedený výklad zaujal Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002 (publikovaném pod č. T 420. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).

31. Bez možnosti přezkumu na podkladě takto formulovaného dovolání (jako obiter dictum) může Nejvyšší soud pouze na základě znalosti trestního spisu dodat, že předložené výhrady obviněného (zčásti jen obecné povahy) proti postupu soudů nižších stupňů nemají žádné opodstatnění. Není pravdou, že by vycházely z nedostatečných skutkových zjištění založených na zjevně vadném hodnocení důkazů. Obviněnému nebylo vytýkáno, že připustil účast na veřejné zakázce osobě, která předtím spolupracovala s obcí, ale bylo mu vytýkáno, že jako zástupce zadavatele veřejné zakázky nepostupoval v souladu s § 6 ZVZ, nedodržoval zásad transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, protože zjednal neodůvodněnou přednost obviněnému P. B. a jím zastupované obchodní společnosti P., že ve skutečnosti manipuloval veřejnými zakázkami v její prospěch a narušil tak pravidla veřejné soutěže o předmětné zakázky.

32. V naznačeném směru tak obviněný uplatnil námitky, které zčásti jsou nepřípustné a zčásti neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto je namístě dovolání obviněného odmítnout. S ohledem na to, že v usnesení o odmítnutí dovolání má Nejvyšší soud podle § 265i odst. 2 tr. řádu jen stručně uvést důvody odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí, lze považovat shora uvedené vysvětlení za dostačující a ve zbytku je možno odkázat na obsah spisu, odsuzující rozhodnutí soudů nižších stupňů a též na vlastní předchozí rozhodnutí učiněná Nejvyšším soudem v této věci, v nichž se věcí již dvakrát zabýval, neboť na těchto svých dosavadních závěrech nemá důvod (a na podkladě podaného dovolání ani možnost) cokoliv měnit.

V. Závěrečné shrnutí

33. Protože obviněným uplatněné námitky v jím podaném dovolání byly zčásti nepřípustné, zčásti neodpovídaly uplatněnému ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného T. Š. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, aniž by podle § 265i odst. 3 tr. řádu přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. řádu, mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 9. 2020

JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru