Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 866/2011Usnesení NS ze dne 31.08.2011

HeslaZneužití informace a postavení v obchodním styku
KategorieA EU
Publikováno53/2012 Sb. rozh. tr.
EcliECLI:CZ:NS:2011:5.TDO.866.2011.1
Důvod dovolání

265b/1g

265b/1l

265b/1g

Dotčené předpisy

§ 255 odst. 2 tr. zákoníku

§ 128 odst. 2 tr. zák.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 136/12 ze dne 23.02.2012 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Vojen Güttler


přidejte vlastní popisek

5 Tdo 866/2011-71

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2011 o dovolání obviněných Ing. M. M. a Ing. J. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 4 To 62/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 10/2009, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. M. M. a Ing. J. Š. odmítají.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 40 T 10/2009, byli obvinění Mgr. M. E., Ing. L. Š. a Ing. J. Š. uznáni vinnými trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák. a obviněný Ing. M. M. byl uznán vinným pomocí k trestnému činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 128 odst. 2 tr. zák., kterých se měli dopustit tím, že obviněný Mgr. M. E. a obviněný Ing. J. Š. jako zaměstnanci společnosti econet CZ, s. r. o., se sídlem Praha 4, U Habrovky č. 247/11, zabývající se poradenstvím v zajišťování dotací pro zákazníky z fondů Evropské unie, obviněná Ing. L. Š. jako zaměstnankyně společnosti PNO Consultants, s. r. o., se sídlem Praha 8, Pobřežní č. 4, věnující se grantovému poradenství ve stejné oblasti, a obviněný Ing. M. M. jako jediný společník a jednatel společnosti Grant Help, s. r. o., se sídlem Praha 3, Chelčického č. 1106/8, s částečně stejným zaměřením činnosti na grantové poradenství při zajišťování dotací z fondů Evropské unie, všichni s vědomím těchto skutečností a s cílem založit smluvní spolupráci mezi společností Grant Help, s. r. o., a několika stávajícími či potenciálními zákazníky společnosti econet CZ, s. r. o., a spol. PNO Consultants, s. r. o., a získat na jejich úkor pro společnost Grant Help, s. r. o., co nejvíce zakázek, po vzájemné dohodě vystupovali v průběhu roku 2007 – a obviněný Mgr. M. E. též na konci roku 2006 – před zákazníky – včetně zákazníků společnosti econet CZ, s. r. o., a společnosti PNO Consultants, s. r. o., – jako zástupci společnosti Grant Help, s. r. o., jejím jménem s nimi komunikovali a v rámci poskytovaného grantového poradenství pro ní zpracovávali potřebnou dokumentaci, zvláště pak nabídky konzultačních a projektových služeb pro projektové záměry a žádosti o poskytnutí dotací z grantových prostředků, a obvinění Mgr. M. E., Ing. J. Š. a Ing. L. Š. tak činili jak s využitím technické podpory společností econet CZ, s. r. o., a PNO Consultants, s. r. o., tak s využitím technické podpory společnosti Grant Help, s. r. o., zejména jejich e-mailových schránek, služebních mobilních telefonů, vizitek a notebooků s připojením na internet, přičemž v případech, kdy na úkor společností econet CZ, s. r. o., a PNO Consultants, s. r. o., získali určité zákazníky pro spolupráci se společností Grant Help, s. r. o., podepisoval sjednané smlouvy jménem této společnosti obviněný Ing. M. M., a takto konkrétně

1. obviněný Mgr. M. E. vyhotovil dne 10. října 2006 za společnost Grant Help, s. r. o., na notebooku společnosti econet CZ, s. r. o., písemnou Nabídku grantového poradenství pro tuzemské typy dotačních programů v oblasti dalšího vzdělávání zaměstnanců Československé obchodní banky, a. s., kterou následně dne 13. října 2006 a dne 30. října 2006 zaslal e-mailem do Československé obchodní banky, a. s., Mgr. M. O. a Ing. P. H. a nakonec dne 19. prosince 2006 též Ing. V. D., ředitelce Poštovní spořitelny Československé obchodní banky, a. s., a na základě této nabídky blíže nezjištěného dne v lednu roku 2007 uzavřela společnost Grant Help, s. r. o., zastoupená obviněným Ing. M. M., s Československou obchodní bankou, a. s., zastoupenou JUDr. J. T. a Ing. V. D., smlouvu o poskytování poradenských služeb na dobu určitou pro období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2007, přičemž společnost Grant Help, s. r. o., takto za uvedené období získala 330.000,- Kč bez daně z přidané hodnoty,

2. obviněný Mgr. M. E. dne 10. září 2007 vyhotovil na notebooku spol. econet CZ, s. r. o., Úvodní nabídku konzultačních a projektových služeb pro projektový záměr do programu Marketing společnosti MONA Znojmo, s. r. o., kdy součástí nabídky byl návrh smluvních podmínek a cenová nabídka, přičemž nabídka byla strojově podepsána obviněným Ing. M. M. a byla zaslána Ing. P. M., řediteli obchodu a marketingu společnosti MONA Znojmo, s. r. o., v bezprostřední návaznosti na tuto nabídku byla ještě téhož dne – tedy dne 10. září 2007 – uzavřena Smlouva o dílo mezi společností Grant Help, s. r. o., zastoupenou obviněným Ing. M. M., a společností MONA Znojmo, s. r. o., zastoupenou A. M., a na jejím základě získala po schválení dotace společnost Grant Help, s. r. o., nárok na odměnu ve výši 22.800,- Kč bez daně z přidané hodnoty, která však dosud nebyla spol. MONA Znojmo, s. r. o., ve prospěch společnosti Grant Help, s. r. o., uhrazena,

3. obviněný Mgr. M. E. vyhotovil dne 5. listopadu 2007 za společnost Grant Help, s. r. o., na notebooku společnosti econet CZ, s. r. o., Návrh postupu spolupráce v grantovém poradenství mezi společnostmi M. C. Triton, s. r. o., a Grant Help, s. r. o., a opatřil tuto nabídku strojovou podpisovou doložkou obviněného Ing. M. M., v návaznosti na to vyhotovil na přelomu listopadu a prosince roku 2007 obviněný Ing. J. Š. za společnost Grant Help, s. r. o., Strategii grantového poradenství pro společnost M. C. Triton, s. r. o., v oblasti tuzemských dotačních programů, s jejímž zpracováním mu pomohl obviněný Mgr. M. E., jenž také zajistil její zaslání obchodnímu řediteli spol. M. C. Triton, s. r. o., Ing. H. T., obviněný Ing. J. Š. pak vytvořil za společnost Grant Help, s. r. o., a prezentoval ve společnosti M. C. Triton, s. r. o., tzv. informační listy, které obsahovaly základní informace o jednotlivých grantových programech a byly určeny pro obchodníky a partnery společnosti M. C. Triton, s. r. o., následně – dne 12. prosince 2007 – na obchodní schůzce v restauraci U Pinkasů v Praze dojednali Ing. H. T. za společnost M. C. Triton, s. r. o., a obvinění Mgr. M. E. a Ing. J. Š. za společnost Grant Help, s. r. o., konkrétní kroky spolupráce mezi oběma společnostmi, přičemž obvinění Mgr. M. E. a Ing. J. Š. věděli, že společnost M. C. Triton, s. r. o., je obchodním partnerem spol. econet CZ, s. r. o., a jednali s cílem ukončit jejich stávající spolupráci a místo ní navázat spolupráci mezi společnostmi Grant Help, s. r. o., a M. C. Triton, s. r. o., čehož také docílili a k 1. únoru 2008 dojednali průběžné poskytování grantového poradenství společností Grant Help, s. r. o., pro společnost M. C. TRITON, s. r. o., a její klienty, za což získávala společnost Grant Help, s. r. o., každý měsíc od společnosti M. C. Triton, s. r. o., 30.000,- Kč bez daně z přidané hodnoty a v období od 1. února 2008 do 31. ledna 2009 tak obdržela celkem 360.000,- Kč bez daně z přidané hodnoty,

4. obviněný Mgr. M. E. po předchozí dohodě s obviněným Ing. J. Š. vyhotovil dne 6. prosince 2007 za společnost Grant Help, s. r. o., Úvodní nabídku konzultačních a projektových služeb pro projekt do programu ICT v podnicích pro společnost UNIPAP, a. s., která byla opatřena podpisovou doložkou obviněného Ing. M. M., obviněný Ing. M. M. v souladu s dohodou s obviněnými Mgr. M. E. a Ing. J. Š. tuto nabídku zaslal dne 7. prosince 2007 e-mailem spol. UNIPAP, a. s., které již několik měsíců poskytovala grantové poradenství společnost econet CZ, s. r. o., zastoupená obviněným Ing. J. Š. a jednala s ní o uzavření příslušné smlouvy na realizaci téhož projektu, avšak místo jejího uzavření byla po nabídce výrazně nižší ceny ze strany společnosti Grant Help, s. r. o., dne 17. prosince 2007 uzavřena Smlouva o dílo mezi touto společností, zastoupenou obviněným Ing. M. M., a společností UNIPAP, a. s., zastoupenou P. R., takže společnost econet CZ, s. r. o., ztratila zakázku od společnosti UNIPAP, a. s., v okamžiku bezprostředně před dokončením projektu a uzavřením smlouvy, přičemž daný projekt a žádost o poskytnutí dotace následně zpracovala za společnost Grant Help, s. r. o., obviněná Ing. L. Š. po konzultacích s obviněným Ing. J. Š. a s využitím podkladů jím obstaraných od jednotlivých zúčastněných osob jménem společnosti econet CZ, s. r. o., a na základě uvedené Smlouvy o dílo po schválení dotace obdržela společnost Grant Help, s. r. o., od společnosti UNIPAP, a. s., částku 633.750,- Kč bez daně z přidané hodnoty,

5. obviněný Ing. J. Š. se v blíže nezjištěný den na konci listopadu roku 2007 nebo na začátku prosince roku 2007 dohodl na obchodní schůzce v budově Microsoftu v Praze s J. B., vedoucím prodeje společnosti STEPAN-BAUER, s. r. o., na zpracování žádosti o dotaci a projektu pro společnost STEPAN-BAUER, s. r. o., za odměnu 60.000,- Kč, následně v blíže nezjištěný den před 17. prosincem 2007 byl e-mailem zaslán J. B. návrh smlouvy o dílo mezi společností Grant Help, s. r. o., a společností STEPAN-BAUER, s. r. o., který předtím dne 13. prosince 2007 upravil obviněný Ing. J. Š., na základě tohoto návrhu a předchozího osobního jednání byla dne 17. prosince 2007 uzavřena Smlouva o dílo mezi společností Grant Help, s. r. o., zastoupenou obviněným Ing. M. M., a společností STEPAN-BAUER, s. r. o., zastoupenou L. B., a na navazujícím vyhotovení samotné žádosti o dotaci a projektu pro společnost STEPAN BAUER, s. r. o., se pak za společnost Grant Help, s. r. o., podíleli obvinění Ing. J. Š. a Ing. L. Š., přičemž na základě uzavřené Smlouvy o dílo společnost Grant Help, s. r. o., po schválení dotace získala od společnosti STEPAN-BAUER, s. r. o., částku 60.000,- Kč bez daně z přidané hodnoty.

Za tento trestný čin byl obviněný Mgr. M. E. odsouzen podle § 128 odst. 2 tr. zák. a § 53 odst. 1, 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 250.000,- Kč (dvě stě padesát tisíc korun českých). Podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl obviněným ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců. Obviněný Ing. M. M. byl odsouzen podle § 128 odst. 2 tr. zák. a § 53 odst. 1, 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 150.000,- Kč (sto padesát tisíc korun českých). Podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl obviněným ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 (pět) měsíců. Obviněný Ing. J. Š. byl odsouzen podle § 128 odst. 2 tr. zák. a § 53 odst. 1, 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 80.000,- Kč (osmdesát tisíc korun českých). Podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl obviněným ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců. Obviněná Ing. L. Š. byla odsouzena podle § 128 odst. 2 tr. zák. a § 53 odst. 1, 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 50.000,- Kč (padesát tisíc korun českých). Podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl obviněnou ve stanovené lhůtě vykonán, jí byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost econet CZ, s. r. o., se sídlem Praha 4, U Hrabovky č. 247/11, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Oproti tomu byli obvinění Mgr. M. E., Ing. L. Š., Ing. J. Š. a Ing. M. M. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 28. srpna 2009, č. j. 1 KZv 28/2009-1391, pro skutky dále uvedené pod body 1. až 6. ve výroku Městského soudu v Praze, kvalifikované jako dílčí útoky pokračujícího trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák., resp. pomoci k tomuto trestnému činu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák.

Tento rozsudek napadli obvinění Mgr. M. E., Ing. L. Š., Ing. J. Š. a Ing. M. M. odvoláními, o nichž Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 4 To 62/2010, tak, že z podnětu odvolání obviněného Ing. J. Š. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného zrušil ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného Ing. J. Š. odsoudil podle § 128 odst. 2 tr. zák. a § 53 odst. 1, 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 50.000,- (padesát tisíc) Kč. Podle § 53 odst. 4 tr. zák. stanovil, že peněžitý trest bude zaplacen v deseti měsíčních splátkách po 5.000,- (pěti tisících) Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců.

Z podnětu odvolání obviněné Ing. L. Š. byl podle § 258 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ohledně této obviněné v celé odsuzující části. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. Vrchní soud v Praze znovu rozhodl tak, že podle § 226 písm. b) tr. ř. se obviněná Ing. L. Š., zprošťuje obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 28. srpna 2009, č. j. 1 KZv 28/2009-1391, pro skutky pod body 4, 6 a 7 obžaloby (skutky pod body 3, 4 a 5 napadeného rozsudku), kvalifikované jako dílčí útoky pokračujícího trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák. Podle § 229 odst. 3 tr. řádu byla poškozená společnost econet CZ, s. r. o., se sídlem Praha 4, U Hrabovky č. 247/11, odkázána se svým nárokem na náhradu škody vůči Ing. L. Š. na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 256 tr. ř. byla odvolání obviněných Mgr. M. E. a Ing. M. M. zamítnuta.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 40 T 10/2009, podali obvinění Ing. M. M. prostřednictvím obhájce Mgr. Ing. Ladislava Málka a obviněný Ing. J. Š. prostřednictvím obhájce JUDr. Jiřího Nohy dovolání, oba shodně z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný Ing. M. navíc z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Obviněný Ing. M. M. ve svém mimořádném opravném prostředku napadl výrok o vině a na něj navazující výrok o trestu v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 40 T 10/2009. V podrobnostech dovolatel dále uvedl, že skutek popsaný v rozsudku nalézacího soudu nevykazuje veškeré znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 128 odst. 2 tr. zák., zejména neobsahuje znak „účasti na podnikání“ a „popud k uzavření smlouvy“. Obviněný Mgr. E. nebyl od okamžiku založení spol. Grant Help tichým společníkem této společnosti, jak je mylně uváděno v usnesení o zahájení trestního stíhání a obžalobě. Argumentace nalézacího soudu o existenci tichého společenství byla nahrazena nepřípustným extenzivním výkladem účasti na podnikání ve smyslu ustanovení § 128 odst. 2 tr. zák. Nalézací soud vyslyšel argument obhajoby, že k uzavření smlouvy o tichém společenství je podle ustanovení § 673 odst. 2 obchodního zákoníku vyžadována písemná forma, přičemž od tohoto ustanovení se smluvní strany nemohou svojí dohodou odchýlit, nicméně smlouvu o tichém společenstvím nepřípustným výkladem nahradil nikterak nedefinovaným vztahem dvou subjektů. Tento výklad pak obecně potvrdil i odvolací soud. Obecné soudy měly za prokázané, že obvinění Mgr. E., Ing. Š. a Ing. Š. se účastnili na podnikání společnosti stoprocentně vlastněné obviněným Ing. M. již jen z toho, že mezi jednotlivými obviněnými probíhala neformální komunikace, a to aniž by existoval jakýkoliv smluvní vztah mezi spol. Grant Help a Mgr. E., Ing. Š. a Ing. Š. obdrželi od jmenované společnosti odměnu. Obecný soud argumentoval faktickou účastí na podnikání, aniž by jí jakýmkoliv způsobem specifikoval. Z hlediska předvídatelnosti trestní represe se jedná podle názoru obviněného o nepřípustný extenzivní výklad. Ani v rámci hlavního líčení nebylo prokázáno, že by některý z obviněných byl pracovníkem, členem orgánu, společníkem, podnikatelem nebo účastníkem na podnikání dvou nebo více podniků či organizací, a to souběžně.

Na straně obviněného je třeba úmyslného jednání. Tento znak však není v případě Ing. M. ve vztahu ke skutkům, k nimž měl napomáhat, jakkoliv specifikován. Tato skutečnost souvisí i se znakem „dát popud k uzavření smlouvy“. Nalézací soud ignoroval svébytnost rozhodování Ing. M., stejně tak osob jednajících jménem obchodních partnerů společností, za kterou obviněný jednal, kteří se ve svých výpovědích vyjádřili tak, že bylo jejich suverénním rozhodnutím, s kým vstoupí do smluvního vztahu. Obviněnému byla vnucena role bílého koně a potlačena jeho samostatnost při činění obchodních rozhodnutí. Mgr. E. a Ing. Š. nebyli z hlediska svého pracovního zařazení schopni učinit způsobilý popud k uzavření obchodní smlouvy, která by zavazovala jejich zaměstnavatele nebo spol. Grant Help, s. r. o.

Obviněný Ing. M. dále poukázal na usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) sp. zn. 5 Tdo 764/2009, jehož závěry lze bez dalšího aplikovat i na danou trestní věc. V návaznosti na toto rozhodnutí obviněný uzavřel, že soudy nižších stupňů shodně pochybily, zejména pokud nalézací soud opomněl zjistit a ve skutkové větě uvést, k jakému prospěchu úmysl každého z obviněných směřoval, a také jaký úkor a komu obvinění měli podle svého záměru úmyslně způsobit. Podle obviněného se oba soudy nižších stupňů nedostatečně vypořádaly s naplněním potřebného stupně nebezpečnosti činu pro společnost. Tímto se nalézací soud také nezabýval, ačkoliv se v daném případě jedná o pracovně právní spor, který má být řešen prostředky práva pracovněprávního. Napadený rozsudek nalézacího soudu je tak vydán v rozporu s principem subsidiarity trestní represe. Tyto nedostatky potom odvolací soud nezhojil. Dále se dovolatel zabýval uloženým trestem, který považuje za nepřiměřený, neboť jej postihl hned dvakrát. Uložení peněžitého trestu pro něj znamenalo vzdání se funkce jednatele ve spol. Grant Help, s. r. o., a rovněž tak vzdání se podnikatelské činnosti s ohledem na podmínku bezúhonnosti pro možnost provozování živnosti a výkon funkce statutárního orgánu v právnické osobě. Uložení peněžitého trestu tak pro něj mělo stejný dopad jako uložení trestu zákazu činnosti.

Napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zásadou „in dubio pro reo“, neboť nalézací soud neuvádí jediný konkrétní případ, kdy by digitalizovaný dokument na notebooku Mgr. E. byl provázán s jinou listinou či zprávou adresovanou třetí osobě. Z obsahu skutku tak není vůbec zřejmé, komu a ke spáchání čeho měl dovolatel vlastně pomáhat.

Závěrem proto dovolatel Ing. M. M. navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadenou výrokovou část rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušil a rozhodl sám rozsudkem, kterým by zprostil dovolatele obžaloby, neboť skutek popsaný v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 40 T 10/2009, k jehož spáchání měl dovolatel napomáhat, není trestným činem, a to pro absenci základních znaků skutkové podstaty trestného činu podle ustanovení § 128 odst. 2 tr. zák.

Obviněný Ing. J. Š. ve svém dovolání uvedl, že jeho skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku, neboť takové znaky toto jednání nevykazuje. Mezi obviněnými nebyla žádná ujednání, kterými by bylo poškozeno nebo zneužito obchodní postavení firmy econet CZ, s. r. o., jelikož nepracoval se žádnými důvěrnými obchodními informacemi a samotné informace ekonomického a obchodního charakteru byly dostupné a nemohly ovlivnit oslovený subjekt. Firma econet CZ, s. r. o., byla smluvním partnerem spol. Microsoft a měla vůči této firmě povinnost spočívající v bezplatném zajištění grantového poradenství s tím, že všichni klienti Microsoft mají nárok na bezplatné poskytnutí poradenských služeb od spol. econet CZ, s. r. o. V pracovní činnosti dovolatele se jednalo o prezentaci budoucí strategie nebo informačních litů, což neznamená, že by se dopouštěl protiprávního jednání. Firma econet CZ, s. r. o., mohla řešit případné závadové jednání Ing. Š. neprodleně kázeňsky, v průběhu pracovního vztahu. Osloveným firmám nebránila žádná překážka v tom, aby nadále spolupracovaly s firmou econet CZ, s. r. o., dovolatel vykonával pouze své pracovní povinnosti a nemohl ovlivnit rozhodnutí těchto firem. Také konstatování soudu, že dal popud k uzavření smlouvy s firmou UNIPAP, a. s., není správné, protože nikdy žádné firmy o spolupráci s Grant Help, s. r. o., nepřesvědčoval. Nelze proto z tvrzení soudu dovozovat, což také nikdo nepotvrdil, že díky popudu dovolatele byla uzavřena smlouva s firmou Grant Help, s. r. o. V případě dovolatele se jedná o ojedinělé činnosti, nikoliv o soustavnou činnost, která neměla vliv na přechod firem ke spol. Grant Help, s. r. o. Zajištěné e-maily dovolatele sloužily pouze pro vlastní potřebu, navíc tím bylo porušeno listovní tajemství a osobnostní práva, dále došlo k neoprávněnému zásahu do soukromí fyzických osob. Podle dovolatele je tak právní posouzení jeho skutku nesprávné, neboť nedošlo ke zneužívání informací v obchodním styku a firmě econet CZ, s. r. o., ani jiné společnosti nevznikla žádná škoda nebo újma. Doporučení služeb i jiných zpracovatelů nemůže být považováno za protiprávní jednání, neboť tak bylo postupováno v zájmu klientů firmy Microsoft. Ze strany soudu tak došlo k nepochopení obchodních praktik spol. econet CZ, s. r. o.

Závěrem dovolatel Ing. J. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 4 To 62/2010, zrušil, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž bylo dovolání obviněných Ing. M. M. a Ing. J. Š. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřila v tom smyslu, že námitkám prvého dovolatele Ing. M. M. lze přiznat v jejich převažující většině takovou míru kvalifikovanosti, že se mohly stát způsobilým podnětem dovolacího přezkumu správnosti právního posouzení jeho jednání. Naopak ze strany druhého dovolatele Ing. Š. byly převážně uplatněny takové výtky, které sice byly deklarovány v duchu dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale nevycházely plně z těch rozhodných skutkových zjištění, které se staly podkladem právního závěru o jeho vině, když se po stránce skutkové opíraly toliko o jeho vlastní verzi skutkového děje. Nelze přehlédnout, že se jejich dovolací výtky shodují s permanentním zaměřením jejich obhajoby, které bylo naposledy presentováno při uplatnění jejich odvolání. Jejich námitky nemohly být akceptovány ani druhostupňovým soudem, který ve všech níže zpochybněných směrech mohl jen odkázat na logiku a přesvědčivost právních závěrů nalézacího soudu, že k naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák. došlo nade vší pochybnost také v posuzovaném případě.

Ing. M. M. namítl, že popsaný skutek neobsahuje vyjádření znaku „účast na podnikání dvou nebo více podniků....“, čímž de facto poukázal na chybějící formálně právní vztah zaměstnanců firmy econet CZ, s. r. o., Ing. Š. a Mgr. E. k jím vlastněné obchodní spol. Grant Help, s. r. o. Jak je však patrno z popisu tzv. skutkové věty výroku o vině, skutkové okolnosti, odpovídající zákonnému požadavku zvláštní způsobilosti pachatele trestného činu podle § 128 odst. 2 tr. zák. ve smyslu § 90 odst. 1 tr. zák. jsou v ní zcela zřetelně vyjádřeny. Při realizaci shodné části předmětu činnosti obou obchodních společností si počínali jakoby byli současně zaměstnanci každé z nich, a to při využití technického a dalšího zázemí každé z nich, přičemž ke spol. Grant Help, s. r. o., je sice nevázal formální pracovní poměr, avšak navenek při jednání se zákaznickou veřejností vystupovali jako její zástupci, jejím jménem také jednali a také byli označeni jejími vizitkami. Přitom by tak jen stěží mohli postupovat bez odpovídající míry ekonomické zainteresovanosti na výsledcích takové činnosti (viz zjištění o provizní součásti předjednané mzdy). Pokud nalézací soud v uvedeném směru na č. l. 58 odůvodnění odsuzujícího rozsudku v souladu s účelem trestně právní ochrany hospodářské soutěže ve smyslu znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 128 odst. 2 tr. zák. vyložil význam zákonné formulace „účast na podnikání dvou nebo více podniků“ s tím, že tato nevyžaduje bezpodmínečné smluvní zakotvení, ale může mít i podobu faktického – smluvně nezakotveného, leč soustavného déletrvajícího výkonu prací pro podnikatelský subjekt v rámci předmětu jeho činnosti, a to případně v kombinaci s dalšími aktivitami realizovanými v jeho prospěch, pak dovolateli nelze přisvědčit v názoru, že v daném případě došlo k extenzívnímu výkladu tohoto zákonného znaku.

Pokud prvý dovolatel dále shodným způsobem napadl i otázku skutkového vyjádření znaku „dát popud k uzavření smlouvy na úkor jedné z nich“, pak je třeba opět poukázat na tu část skutkové věty výroku o vině : „kdy na úkor spol. econet CZ, s. r. o. (Ing. Š. a Mgr. E.) získali určité zákazníky pro spolupráci se spol. Grant Help, s. r. o., přičemž smluvní zakotvení takové spolupráce již bylo na straně obviněného Ing. M. M. a stalo se tak v dále popsaných pěti případech“. V daném případě tak rozhodně nešlo o výsledek jejich neformální komunikace s Ing. M., pohybující se na úrovni teoretických debat možné spolupráce s ním, ale o systematickou činnost ve prospěch jeho obchodní společnosti. V této souvislosti sice oba dovolatelé namítli, že prvoinstanční soud zcela ignoroval svébytnost kontraktačního rozhodování jednatele spol. Grant Help, s. r. o. (námitka dovolatele Ing. M.), že nebylo možno ovlivnit způsob rozhodnutí oslovených firem pro obchodní spolupráci se spol. Grant Help, s. r. o. (námitka dovolatele Ing. Š.). Přehlédli však, že pro naplnění znaku „dá popud k uzavření smlouvy na úkor jedné z nich“ zcela postačuje jakékoliv jednání, které směřuje k uzavření či dokončení již započatého ujednání obchodního kontraktu, zejména pak projednávání smluvních podmínek (viz č. l. 57 zdola rozsudku nalézacího soudu), které ze strany Ing. Š. i jeho spolupracovníka Mgr. E. u všech pěti přisouzených případů zcela evidentně proběhlo, a to v intenzitě podstatně větší, než druhý dovolatel namítá.

Pokud dále prvému dovolateli není z popisu skutku zřejmé, „komu a ke spáchání čeho měl vlastně napomáhat “, pak je třeba opět poukázat na tu část popisu skutkové věty, kdy poskytl hlavním pachatelům plnou technickou podporu co do vybavení komunikační a záznamovou technikou své společnosti, jakož i viditelný způsob jejich presentace jakožto zástupců své obchodní společnosti. Je zcela zřejmé, že ve svém účastenském postavení postupoval naprosto programově v zájmu tzv. přetažení stávajících či potenciálních klientů konkurenční spol. econet CZ, s. r. o., na svoji stranu a v záměru, aby mu nové obchodní kontakty přinesly ekonomický prospěch, který by jinak náležel konkurenční obchodní společnosti, na jejíž úkor v součinnosti s jejími zaměstnanci jednal. Jaký konkrétní prospěch na úkor poškozené obchodní společnosti byl jeho firmou získán, je pak zcela patrné z popisu všech pěti přisouzených případů selftradingu.

Jestliže prvý dovolatel dále poukázal na chybějící postoj obou soudů k otázce společenské nebezpečnosti posuzovaného jednání a v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 5 Tdo 764/2009, pak nezbývá, než konstatovat, že toto rozhodnutí dovolacího soudu na jeho případ nedopadá. Posuzování materiálního znaku, v daném případě pokusu trestného činu podle § 128 odst. 2 tr. zák., bylo vázáno na zjištění, že shoda či podobnost předmětu činnosti obou zainteresovaných obchodních společností se neodvíjela od zápisu v obchodním rejstříku, ale vztahovala se toliko k takové ekonomické činnosti firem, na kterou jim nebylo uděleno odpovídající oprávnění.

Pokud prvý dovolatel Ing. M. zpochybnil výrok o trestu, kterým se v důsledku jeho praktického dopadu na podmínku bezúhonnosti § 6 odst. 1 písm. c) zákona o živnostenském podnikání (viz zák. č. 374/2004 Sb.) cítí z hlediska ztracené perspektivy pokračování v podnikatelské činnosti dvojnásobně postižen, pak takovou námitku, vybočující z rámce napadeného rozsudečného výroku, nelze spojovat s jím namítanou nepřiměřeností trestního postihu. Případnou výtku takové povahy, odůvodněnou tak, že při ukládání trestu nebyla dodržena hmotně právní ustanovení § 23, § 31 až § 34 tr. zák., která může být způsobilým předmětem toliko odvolacího přezkumu, však již nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů (blíže viz rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud o dovoláních obviněných Ing. M. M. a Ing. J. Š. rozhodl tak, že se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná odmítají. Současně navrhla, aby takto bylo podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání, přičemž současně vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i v případě jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Nejvyšší soud, jako soud dovolací, nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. byly uplatněny alespoň částečně v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.

Obvinění Ing. M. M. a Ing. J. Š. shodně uplatnili dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z uvedeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V této souvislosti je však nutné ještě poznamenat, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, č. 34, str. 257; dále srov. rozhodnutí pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Takový závěr však s ohledem na obsah obou citovaných rozsudků a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v Nejvyšším soudem přezkoumaném spisovém materiálu, a to i s ohledem na dále uvedené skutečnosti a právní závěry z nich vyvozené, nelze učinit.

Dovolacím důvodem podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech. Řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz § 253 odst. 4 tr. ř.), anebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tuto posledně uvedenou variantu uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný Ing. M. M. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej, a to u odvolání podle § 256 tr. ř. a u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., je možno dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů) se dopustí pachatel, který jako pracovník, člen orgánu, společník, podnikatel nebo účastník na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací se stejným nebo podobným předmětem činnosti v úmyslu uvedeném v odst. 1 § 128 tr. zák. uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jedné nebo více z nich. Úmysl podle odst. 1 § 128 tr. zák. spočívá v tom, že pachatel sobě nebo jinému opatří výhodu nebo prospěch. Ustanovení § 128 odst. 2 tr. zák. o tzv. selftradingu (obchodování ve svůj prospěch – na sebe – v souvislosti se zneužíváním postavení ve dvou nebo více ekonomických subjektech), které je samostatnou základní skutkovou podstatou, chrání zneužívání postavení ve dvou nebo více podnicích či organizacích, zejména v oblasti konkurence v obchodní činnosti. Pachatelem je pracovník, člen orgánu, společník, podnikatel nebo účastník na podnikání dvou nebo více organizací se stejným nebo obdobným předmětem činnosti. Orgánem, jehož členem je pachatel, se rozumí statutární orgán nebo jiný orgán obchodní společnosti, družstva nebo jiné právnické osoby. Pracovníkem se rozumí především zaměstnanec. Podnikatelem se zde míní pouze podnikatel - fyzická osoba. Společníkem je osoba, která uzavřela společenskou smlouvu o vzniku některé obchodní společnosti (zakladatel) nebo se jinak stala společníkem obchodní společnosti. I když obchodní zákoník umožňuje, aby společníkem byla fyzická nebo právnická osoba, je společníkem ve smyslu § 128 odst. 2 tr. zák. míněna jen fyzická osoba. Organizací se rozumí právnická osoba, která vykonává hospodářskou činnost. Některé organizace označuje trestní zákon jako podniky. Za podnik ve smyslu tohoto ustanovení je třeba považovat výrobce zboží (výrobků, prací a služeb), který svou podnikatelskou činnost provozuje samostatně na základě hospodaření na vlastní účet, přičemž na sebe bere hospodářské riziko. Podmínka spočívající v tom, že pachatel trestného činu podle § 128 odst. 2 tr. zák. je pracovníkem, členem orgánu, společníkem, podnikatelem nebo účastníkem na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací, nevyžaduje, aby měl v obou (ve všech) subjektech stejné postavení, např. v jednom může být členem orgánu a v druhém podnikatelem nebo pracovníkem. Není rovněž třeba, aby měly podniky či organizace stejnou právní formu. Uzavřením smlouvy se rozumí včasné přijetí návrhu takové smlouvy, který musí být natolik určitý, aby jeho přijetím smlouva mohla vzniknout (musí mít zákonem stanovené podstatné náležitosti, popř. u tzv. inominátních – nepojmenovaných smluv minimální obsah k tomu, aby závazky smluvních stran byly dostatečně přesně stanoveny). Popudem k uzavření smlouvy je zejména návrh na uzavření smlouvy, ale může to být i další jednání pachatele, které má vést k jednání o uzavření smlouvy, např. tzv. poptávka, která není návrhem smlouvy, ale slouží k zjištění možností, podmínek, ceny apod., a je podkladem pro rozhodnutí o podání návrhu smlouvy, nebo i jakýkoliv jiný, byť neformální popud ve formě nabídky, která nemá náležitosti smlouvy, dále ve formě návodu či podnětu apod. Nemusí jít o uzavření smlouvy nebo popud k uzavření smlouvy jen mezi společnostmi, podniky nebo organizacemi, v nichž je pachatel činný, ale postačí, že jde o smlouvu na úkor jednoho, popř. i více takových subjektů, v nichž pachatel působí jako pracovník, člen orgánu, společník, podnikatel nebo účastník na jejich podnikání. Nevýhodná je taková smlouva, která jakýmkoli způsobem znevýhodňuje jednu organizaci vůči druhé, přičemž nemusí jít vždy jenom o finanční prospěch, i když tomu tak zpravidla bude. Trestný čin musí být spáchán v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch. Úmysl přesahuje objektivní stránku, neboť pachatel zde jedná v tzv. druhém úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch. Výhoda i prospěch mohou mít materiální i nemateriální povahu a mohou mít jakoukoli podobu. Zpravidla se bude jednat o výhody nebo prospěch hospodářské povahy (např. výhodou je zlepšení postavení na trhu; prospěchem je i hmotný zisk). Výhody, k jejichž opatření směřuje úmysl pachatele trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák., musí být neoprávněné, tj. získané v důsledku porušení zákazu konkurence, resp. v důsledku zneužití informací, které má pachatel k dispozici právě proto, že zároveň působí ve dvou nebo více podnicích či organizacích se stejným nebo obdobným předmětem činnosti. K trestnímu postihu se zde vyžadují určité výhodnější podmínky pro pachatele nebo jinou osobu, např. v podobě zaplacení nižší kupní ceny, než jaká odpovídá skutečné hodnotě kupovaného zboží, anebo ve formě výhody v jiných okolnostech prodeje, např. v možnosti splátek kupní ceny (srov. č. T 903/2006 Souboru tr. rozh. Nejvyššího soudu).

Obviněný Ing. J. Š. ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil zejména skutkové námitky. Podle jeho tvrzení mezi obviněnými nebyla žádná ujednání, kterými by bylo poškozeno nebo zneužito obchodní postavení spol. econet CZ, s. r. o., jelikož nepracoval se žádnými důvěrnými obchodními informacemi a samotné informace ekonomického a obchodního charakteru byly dostupné a nemohly ovlivnit oslovený subjekt. Nejvyšší soud upozorňuje, že obviněný byl odsouzen za jednání popsané v ustanovení § 128 odst. 2 tr. zák., které se vztahuje na jednání, jímž došlo k uzavření smlouvy na úkor poškozené společnosti, zatímco neoprávněné užití dosud nikoli veřejně přístupné informace spadá pod odst. 1 § 128 tr. zák. Skutečnost, že dovolatel zneužil informace, které měl k dispozici právě proto, že byl zaměstnán u spol. econet CZ, s. r. o., byla bez jakýchkoliv pochybností prokázána. Podle dovolatele je právní posouzení jeho skutku nesprávné, neboť firmě econet CZ, s. r. o., ani jiné společnosti nevznikla žádná škoda nebo újma. Nejvyšší soud k tomu dodává, že podle uvedených východisek však není nutné, aby poškozené společnosti vznikla materiální újma, tuto je však v daném případě možné dovodit ze znění skutkové věty, podle níž na úkor spol. econet CZ, s. r. o., získala spol. Grant Help, s. r. o., jejich zákazníky a konkrétní zakázky popsané ve výroku rozsudku nalézacího soudu a blíže rozvedené v jeho odůvodnění, kdy konkrétně se jednalo o Československou obchodní banku, a. s., MONU Znojmo, s. r. o., M. C. TRITON, s. r. o., UNIPAP, a. s., a STEPAN – BAUER, s. r. o., přičemž úkor spočívá především v odlákání zákazníků spol. econet CZ, s. r. o., a prospěch spol. Grant Help, s. r. o., spočívá v odměně, kterou namísto poškozené společnosti získala tato společnost, případně jí na ní vznikl nárok. K tomu také Nejvyšší soud odkazuje na judikaturu, podle níž ustanovení § 128 odst. 2 tr. zák. o trestném činu zneužívání informací v obchodním styku předpokládá uzavření nebo popud k uzavření smlouvy na úkor jedné z organizací (podniků) se stejným nebo podobným předmětem činnosti, v nichž pachatel působí, tj. smlouvy v určitém ohledu nevýhodné. Za takovou se považuje smlouva, která jakýmkoli způsobem znevýhodňuje jednu organizaci (podnik) vůči druhé z nich, přičemž vyjádření tohoto znevýhodnění se nemusí vždy opírat jenom o finanční hledisko, i když právě ono bude zpravidla rozhodující. Čin musí být spáchán v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch. Tyto mohou být materiální i nemateriální povahy a mohou mít jakoukoli podobu. Zpravidla se bude jednat o výhody nebo prospěch hospodářské povahy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2000, sp. zn. 4 Tz 2/2000). Pachatel trestného činu podle § 128 odst. 2 tr. zák. musí jednat v úmyslu opatřit sobě nebo někomu jinému zcela konkrétní prospěch nebo výhodu. Musí si tedy být vědom toho, jaká výhoda nebo prospěch, v jaké výši a komu může v důsledku smlouvy, kterou uzavřel nebo k jejímuž uzavření dal popud, vzniknout. S tímto úmyslem musí pachatel přistoupit již k uzavření určité smlouvy anebo dát popud k jejímu uzavření. Zákonným znakem trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák. ani v jeho kvalifikovaných skutkových podstatách podle § 128 odst. 3 a 4 tr. zák. není způsobení škody. Utrpěl-li však v důsledku uzavřené smlouvy ekonomickou ztrátu jeden z podnikatelských subjektů, v nichž pachatel současně působil, lze v tom spatřovat naplnění zákonného znaku spočívajícího v uzavření takové smlouvy na úkor jednoho z těchto subjektů (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 40 T 2/2004).

Jmenovaný obviněný Ing. J. Š. dále namítal, že firma econet CZ, s. r. o., byla smluvním partnerem spol. Microsoft a měla vůči této firmě povinnost spočívající v bezplatném zajištění grantového poradenství s tím, že všichni klienti Microsoft mají nárok na bezplatné poskytnutí poradenských služeb od spol. econet CZ, s. r. o. V pracovní činnosti dovolatele se podle jeho vyjádření jednalo o prezentaci budoucí strategie nebo informačních litů, což neznamená, že by se dopouštěl protiprávního jednání. Osloveným firmám nebránila žádná překážka v tom, aby nadále spolupracovaly s firmou econet CZ, s. r. o., dovolatel vykonával pouze své pracovní povinnosti a nemohl ovlivnit rozhodnutí těchto firem. Také konstatování soudu, že dal popud k uzavření smlouvy s firmou UNIPAP, a. s., není správné, protože nikdy žádné firmy o spolupráci s Grant Help, s. r. o., nepřesvědčoval. V případě dovolatele se jedná o ojedinělé činnosti, nikoliv o soustavnou činnost, která neměla vliv na přechod firem ke spol. Grant Help s. r. o. Zajištěné e-maily dovolatele sloužily pouze pro vlastní potřebu, navíc tím bylo porušeno listovní tajemství a osobnostní práva, dále došlo k neoprávněnému zásahu do soukromí fyzických osob.

Jelikož obviněný namítal dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud opět připomíná, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. Samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšším soudem navíc ani nebyl shledán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry učiněnými v napadených rozhodnutích. Tyto námitky uplatněné obviněným Ing. Š. v jím podaném dovolání tak nenaplňují dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navíc se těmito skutkovými námitkami již zabývaly soudy nižších stupňů.

Nalézací soud na straně 7 až 8 svého rozsudku uvedl, že spol. econet CZ, s. r. o., se věnovala především klientům spol. Microsoft, kteří měli zájem o dotace z fondů Evropské unie. Těmto klientům poskytovala grantové poradenství na základě zvláštní smlouvy o spolupráci v této oblasti se spol. Microsoft. Za tím účelem zaměstnávala tři odborné konzultanty: obviněného Mgr. M. E., obviněného Ing. J. Š. a L. D. Nalézací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí také věnoval jednotlivým obchodním případům. Pokud se týká spol. UNIPAP, a. s., nalézací soud poznamenal, že tato společnost získala kontakt na spol. econet CZ, s. r. o., od spol. Microsoft a dohodla se s ní na zpracování žádosti o dotaci z fondů Evropské unie. Zpracovatelem těchto dokumentů a kontaktní osobou za spol. econet CZ, s. r. o., byl určen obviněný Ing. J. Š. Proto mu také byly postupně poskytovány potřebné údaje a ekonomická data. Až do počátku prosince roku 2007 tak probíhala spolupráce mezi spol. UNIPAP, a. s., a econet CZ, s. r. o., na daném projektu plynule a bez problémů. Začátkem prosince roku 2007 se však obvinění Mgr. M. E., Ing. J. Š. a Ing. M. M. dohodli na převedení této zakázky na spol. Grant Help, s. r. o., a tento svůj záměr také s využitím informací získaných v souvislosti s dosavadními pracemi na ní v následujícím období zrealizovali. Obviněný Mgr. M. E. po předchozí dohodě s obviněným Ing. J. Š. vyhotovil dne 6. prosince 2007 za spol. Grant Help, s. r. o., úvodní nabídku konzultačních a projektových služeb pro projekt do programu ICT v podnicích pro spol. UNIPAP, a. s., která zahrnovala výhodnější cenovou nabídku než byla cenová nabídka spol. econet CZ, s. r. o., a byla opatřena podpisovou doložkou obviněného Ing. M. M. Obviněný Ing. M. M. v souladu s dohodou s obviněnými Mgr. M. E. a Ing. J. Š. tuto nabídku zaslal dne 7. prosince 2007 e-mailem spol. UNIPAP, a. s. Tato společnost jí pak přijala zejména s ohledem na výhodnější cenové podmínky a dne 17. prosince 2007 uzavřela se spol. Grant Help, s. r. o., příslušnou smlouvu o dílo. Tuto smlouvu podepsal za společnost Grant Help, s. r. o., obviněný Ing. M. M. Spol. econet CZ, s. r. o., tak ztratila zakázku od spol. UNIPAP, a. s., v okamžiku bezprostředně před dokončením projektu, přičemž daný projekt a žádost o poskytnutí dotace následně zpracovala za spol. Grant Help, s. r. o., původně obviněná Ing. L. Š. po konzultacích s obviněným Ing. J. Š. a s využitím podkladů jím obstaraných od jednotlivých zúčastněných osob jménem spol. econet CZ, s. r. o. Blíže k případu spol. UNIPAP, a. s., srov. také str. 47 až 49 rozsudku nalézacího soudu. Obviněný Ing. J. Š. přibližně ve stejné době získal pro spol. Grant Help, s. r. o., ještě jednu zakázku s využitím kontaktu na spol. Microsoft. Byla to zakázka od spol. STEPAN-BAUER, s. r. o. Tato společnost byla klientem spol. Microsoft a obviněný Ing. J. Š. se s jejím vedoucím prodeje J. B. setkal na obchodní schůzce v budově Microsoftu v Praze. Na této schůzce se s ním dohodl na zpracování žádosti o dotaci a projektu pro spol. STEPAN-BAUER, s. r. o. Následně byl J. B. e-mailem zaslán návrh smlouvy o dílo mezi spol. Grant Help, s. r. o., a spol. STEPAN-BAUER, s. r. o., který předtím upravil obviněný Ing. J. Š. na notebooku spol. econet CZ, s. r. o. Na základě tohoto návrhu a předchozího osobního jednání byla uzavřena smlouva o dílo mezi spol. Grant Help, s. r. o., zastoupenou obviněným Ing. M. M., a spol. STEPAN-BAUER, s. r. o. Na navazujícím vyhotovení samotné žádosti o dotaci a projektu pro spol. STEPAN BAUER, s. r. o., se pak za spol. Grant Help, s. r. o., podíleli obviněný Ing. J. Š. a původně obviněná Ing. L. Š. (srov. str. 11 rozsudku). Blíže ke spol. STEPAN-BAUER, s. r. o., srov. také str. 49 až 50 rozsudku nalézacího soudu. Kromě toho se obviněný Ing. J. Š. zapojil také do zakázky se spol. M. C. TRITON, s. r. o. U tohoto případu nalézací soud zaznamenal, že Mgr. M. E. přenechal zpracování další dokumentace a prezentaci nabídky spol. Grant Help, s. r. o., přímo ve spol. M. C. Triton, s. r. o., obviněnému Ing. J. Š., jemuž v případě potřeby pomáhal. Obviněný Ing. J. Š. pak skutečně vyhotovil s jeho pomocí za spol. Grant Help, s. r. o., strategii grantového poradenství pro spol. M. C. Triton, s. r. o. Obviněný Ing. J. Š. v návaznosti na to vytvořil za spol. Grant Help, s. r. o., a prezentoval ve spol. M. C. Triton, s. r. o., informační listy obsahující základní informace o jednotlivých grantových programech. Následně se uskutečnila obchodní schůzka v restauraci U P. v Praze, které se zúčastnili za spol. Grant Help, s. r. o., obvinění Mgr. M. E. a Ing. J. Š. a dojednali přitom konkrétní obrysy spolupráce v oblasti grantového poradenství mezi oběma společnostmi. Tak fakticky docílili převzetí dané zakázky spol. Grant Help, s. r. o. (srov. str. 10 až 11 rozsudku nalézacího soudu). V podrobnostech k případu spol. M. C. TRITON, s. r. o., srov. rovněž str. 46 až 47 rozsudku nalézacího soudu).

Odvolací soud ke spol. UNIPAP, a. s., rozvedl, že aktivní přispění obviněného Ing. J. Š. k tomu, že rozpracovaná zakázka byla nakonec smluvně předána spol. Grant Help, s. r. o., jednoznačně vyplývá nejen z obsahu zajištěné elektronické komunikace, ale i z druhé výpovědi svědka R., která, na rozdíl od té původní, je s obsahem této komunikace v souladu a lze ji proto považovat za věrohodnou (srov. str. 23 rozsudku odvolacího soudu). Ke spol. STEPAN-BAUER, s. r. o., uvedl, že skutečnost, že by spol. econet CZ, s. r. o., zakázku pro spol. STEPAN-BAUER, s. r. o., odmítla, není potvrzována žádným provedeným důkazem, nepotvrzuje ji ani svědek Ing. Š., ale ani svědek B. Z provedeného dokazování navíc vyplývá, že zakázka byla obviněným Š., případně za spolupráce s obviněnou Š., zpracována v době do 31. 12. 2007, tedy v době, kdy oba byli stále zaměstnanci spol. econet CZ, s. r. o., resp. PNO Consultants, s. r. o., takže je zřejmé, že pokud by obvinění v té době měli zájem řádně dostát svým pracovním povinnostem vůči svým tehdejším zaměstnavatelům, nebylo by důvodu uvedenou zakázku pro údajný nedostatek času a zaměstnanců odmítat (srov. str. 24 rozsudku odvolacího soudu).

Odvolací soud se také zabýval tím, že obstát nemůže námitka, že smlouvy nemohly být uzavřeny na úkor spol. econet CZ, s. r. o., proto, že tato společnost musela na základě smlouvy se spol. Microsoft poskytovat poradenské služby klientům této společnosti zadarmo. Smyslem činnosti spol. econet CZ, s. r. o., PN Consultants, s. r. o., i spol. Grant Help, s. r. o., bylo navázat takovou spolupráci s budoucími klienty, která by v okamžiku vypsání grantové nabídky vedla k vypracování žádosti o grant a následně k získání tohoto grantu, neboť od úspěchu při získání grantu se zpravidla odvíjela jejich finanční odměna. Jakoukoliv aktivitu, vedenou tímto směrem obviněnými v době, kdy byli zaměstnanci jedné z konkurujících si společností, směřující k získání klientů pro druhou z konkurujících si společností, je proto nutno považovat za jednání na úkor první z uvedených společností, a tím spíše je za takové jednání na úkor třeba považovat takovou aktivitu, která vyústila v uzavření smlouvy, byť by se tato smlouva týkala i jen budoucí spolupráce (srov. str. 24 až 25 rozsudku odvolacího soudu). Neopodstatněné shledal odvolací soud dále námitky obviněných spočívající v tom, že ve své pozici zaměstnanců nemohli ovlivnit uzavření smluv. Z provedeného dokazování nepochybně vyplývá, že podstatou pracovní náplně obviněných byly kromě vlastního vypracování grantových žádostí a obstarání podkladů k nim i činnosti směřující mimo jiné k uzavření smluvních vztahů s budoucími klienty, konkrétně poskytování informací, vypracování nabídek, mnohdy i přímo vypracování návrhů smluv. Všechny tyto aktivity lze podle názoru odvolacího soudu považovat za jednání, kterým byl dán „popud“ k uzavření smluv, skutečnost, že smlouvy formálně uzavřely statutární orgány jednotlivých podnikatelských subjektů, není z hlediska naplnění uvedeného znaku skutkové podstaty trestného činu významná (srov. str. 25 rozsudku odvolacího soudu).

S těmito závěry se Nejvyšší soud plně ztotožňuje, poněvadž pro naplnění znaku „dá popud k uzavření smlouvy na úkor jedné z nich“ zcela postačuje jakékoliv jednání, které směřuje k uzavření či dokončení již započatého ujednání obchodní smlouvy, zejména pak projednávání smluvních podmínek, zasílání nabídek či návrhů smluv apod. Důkladné zmapování všech posuzovaných případů nalézacím soudem bylo podstatné pro objasnění šíře záběru aktivit obviněných vyvíjených ve prospěch spol. Grant Help, s. r. o. Všechny tyto aktivity směřující vůči zájemcům o dotace – ať už rozhodnutým o ně požádat nebo potenciálně o tom uvažujícím – byly už z povahy věci motivovány snahou získat je pro spolupráci se spol. Grant Help, s. r. o., a tuto také smluvně zakotvit. Ve všech případech však tyto aktivity nevyústily v navázání takové spolupráce. Většinou se naopak omezily na obecnou nabídku služeb spol. Grant Help, s. r. o., a na tu nebylo jejími adresáty nijak reagováno. Učiněné nabídky měly v takových případech ve své podstatě marketingovou povahu a prvotní osobní schůzky se zájemci o dotace – pokud se vůbec uskutečnily – byly svým charakterem informativní. Ve své podstatě šlo o kroky blízké obecným neadresným nabídkám služeb – často zahrnujícím i informaci o cenových podmínkách případné spolupráce – praktikovaným běžně řadou podnikatelských subjektů, na něž je v praxi potenciálními klienty reagováno jen v některých případech. Jednalo se tedy o typické „popudy k uzavření smluv na úkor zejména spol. econet CZ, s. r. o., byť šlo o kroky ještě dosti vzdálené uzavření smluv o určité konkrétní formě spolupráce. Současně je však třeba v této souvislosti připomenout, že ve výše uvedených pěti z celkem jedenácti případů posuzovaných nalézacím soudem v projednávané trestní věci přerostly navázané kontakty se zájemci o dotace do jednání o konkrétní spolupráci, do dohody o ní a do jejího smluvního zakotvení. Ve všech těchto případech obvinění zejména Mgr. M. E. a Ing. J. Š. také poskytli potřebné konzultace, sjednali harmonogram prací a smluvní podmínky a provedli sjednané práce, zvláště pak zpracovali příslušné grantové žádosti a je doprovázející dokumenty. Obviněný Ing. M. M. jim přitom poskytnul potřebnou součinnost a zajistil pro ně vhodné technické zázemí. Sám se zároveň nemohl obejít bez jejich součinnosti, neboť to byli oni, kdo mu připravil prostor pro uzavření smluv s danými klienty, které by sám pro spolupráci se spol. Grant Help, s. r. o., nezískal. Zcela nepochybně je to zřejmé zejména v případech, v nichž kroky činěné obžalovanými fakticky vedly k převzetí stávajících klientů společnosti econet CZ, s. r. o., konkrétně společností M. C. Triton, s. r. o., a UNIPAP a. s., nově vzniklou společností Grant Help, s. r. o. (viz též str. 56 rozsudku nalézacího soudu).

Nalézací soud se rovněž vypořádal s námitkou obviněných založenou na tvrzení, že zpřístupněním a použitím obsahu komunikace prostřednictvím elektronických médií – specificky pak prostřednictvím e-mailu, Skype, Messenger a ICQ – došlo k porušení tajemství dopravovaných zpráv a k porušení důvěrnosti osobní komunikace a korespondence. Texty tvořící obsah nalezené komunikace totiž již byly v době, kdy se k nim dostal vedoucí pracovník spol. econet CZ, s. r. o., a policejní orgány, doručeny adresátům a jimi přečteny. Pojmově tedy nemohlo jít o zásah do tajemství dopravovaných zpráv. Dané zprávy totiž už byly v inkriminované době dopraveny. V principu šlo o obdobnou situaci jako v případě dopisu doručeného poštou adresátovi, jím otevřeného, přečteného a ponechaného na určitém místě. Pokud má takový dopis nějaký význam z hlediska probíhajícího trestního řízení, jsou osoby, které se k němu dostaly a mají ho ve své dispozici, povinny ho vydat orgánům činným v trestním řízení a v procesu dokazování jím lze provést důkaz. Náležitě se pak nalézací soud vypořádal i s obsahem této komunikace a s vyjádřeními obviněných k němu (srov. str. 43 až 53 k jednotlivým případům a zejména str. 55 rozsudku nalézacího soudu).

Ze všech těchto skutečností vyplývá míra účasti na spáchaném trestném činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák. u obou obviněných Ing. J. Š. jako pachatele (resp. spolupachatele) a Ing. M. M. jako pomocníka ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Skutkově pak pomoc u obviněného Ing. M. M. není spatřována jenom v tom, že podepisoval sjednané smlouvy jménem spol. Grant Help, s. r. o., ale i v jeho další činnosti vyplývající ze skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, neboť poskytl pachatelům uvedeného trestného činu Mgr. M. E. a Ing. J. Š. technickou podporu co do jejich vybavení, ale i z hlediska jejich presentace jakožto zástupců obchodní společnosti Grant Help, s. r. o., jejímž byl společníkem a jednatelem. Je zcela zřejmé, že, byť jako pomocník, postupoval naprosto programově v zájmu převedení stávajících či potenciálních klientů zejména konkurenční spol. econet CZ, s. r. o., na svoji stranu a v záměru, aby mu nové obchodní kontakty přinesly ekonomický prospěch, který by jinak náležel této konkurenční obchodní společnosti, na jejíž úkor v součinnosti s jejími zaměstnanci jednal. Není tedy důvodná námitka obviněného Ing. M. M., že z popisu skutku není dostatečně zřejmé, „komu a ke spáchání čeho měl vlastně napomáhat “.

V zásadě nejdůležitější právně relevantní dovolací námitkou byl závěr obviněného Ing. M. M. týkající se tvrzení nalézacího soudu o tom, že obviněný Mgr. M. E. byl fakticky tichým společníkem spol. Grant Help, s. r. o., což bylo mylně uváděno již v usnesení o zahájení trestního stíhání a v obžalobě. K tomu dovolatel dále uváděl, že argumentace nalézacího soudu o existenci tichého společenství byla nahrazena nepřípustným extenzivním výkladem účasti na podnikání ve smyslu ustanovení § 128 odst. 2 tr. zák., když smlouvu o tichém společenství nepřípustným výkladem nahradil nikterak nedefinovaným vztahem dvou subjektů. Tento výklad pak obecně potvrdil i odvolací soud.

K tichému společenství nalézací soud uvedl, že neměl k dispozici dostatek podkladů pro závěr, že obviněný Mgr. M. E. byl ve spol. Grant Help, s. r. o., od počátku tichým společníkem, jak tvrdila obžaloba. Předpokladem toho, aby jím byl v právním slova smyslu, tedy podle obchodněprávních předpisů, bylo uzavření písemné smlouvy o tichém společenství mezi ním a obviněným Ing. M. M. V průběhu řízení však nebyl proveden žádný důkaz, z něhož by bylo možné dovodit, že taková smlouva byla uzavřena, vyhotovena a podepsána. Obvinění Mgr. M. E. a Ing. M. M. její existenci pro rok 2007 vyloučili, žádný ze slyšených svědků o ní nic nevypověděl, v zajištěných záznamech komunikace o ní není žádná zmínka a sama o sobě nikde nalezena nebyla. Z provedených důkazů – a zvláště pak ze souborů obsahujících záznamy komunikace prostřednictvím různých elektronických médií a z obsahu datových a textových souborů zálohovaných na pevných discích notebooků používaných v inkriminované době obviněným Mgr. M. E. – nicméně lze usuzovat na jeho velice blízký vztah ke spol. Grant Help, s. r. o., od počátku její existence. Vyplývá z nich totiž, že inicioval její vznik, že se na jejím chodu podílel finančně – respektive že v ní měl jakýsi skrytý podíl – že aktivně pracoval v její prospěch, že vedl pohovory s uchazeči o spolupráci s ní, že získal pro práci v ní další osoby, mezi nimi i spoluobviněného Ing. J. Š. a původně spoluobviněnou Ing. L. Š., že pro tuto společnost zajišťoval vypracování různých interních materiálů, jako například vzorových smluv o mlčenlivosti a zachování obchodního tajemství, rámcových dohod o hmotné odpovědnosti, pracovních náplní a popisů pracovních funkcí, mzdových předpisů a motivačních programů, že vyhotovil typizované nabídkové a informační listy pro její potenciální klienty, mezi nimi nabídku grantového poradenství pro tuzemské typy dotačních programů a úvodní nabídku konzultačních a projektových služeb pro projektové záměry, že prováděl školení uchazečů o spolupráci s touto společností ve věci grantových žádostí a opatřoval podklady pro přípravu takových žádostí, že na osobních schůzkách současně jednal o spolupráci s jejími případnými klienty a v rámci sjednaného grantového poradenství pro ně připravoval potřebnou dokumentaci. Pokud tedy v ní nebyl tichým společníkem obviněného Ing. M. M. v právním slova smyslu, fakticky v širším slova smyslu jím byl (srov. str. 38 až 39 rozsudku). Z toho je zřejmé, že nalézací soud nedospěl k závěru o tom, že obviněný Mgr. M. E. byl v právním smyslu tichým společníkem.

Pokud jde o nalézacím soudem tvrzené „faktické tiché společenství“ považuje za nutné Nejvyšší soud zdůraznit, že jeho popis, jak byl proveden nalézacím soudem, neodpovídá ani právní úpravě tichého společenství v § 673 a násl. obchodního zákoníku, ale ani charakteru tichého společenství (tedy jeho „tichosti“). Smlouvou o tichém společenství, která musí být písemná, se zavazuje tichý společník poskytnout podnikateli určitý vklad a podílet se jím na jeho podnikání a podnikatel se zavazuje k placení části čistého zisku po odečtení povinného přídělu do rezervního fondu, je-li podnikatel povinen tento fond vytvářet, vyplývající z podílu tichého společníka na výsledku podnikání. Z toho vyplývá, že tichý společník se podílí na podnikání svým vkladem, přičemž předmětem vkladu podle § 674 odst. 1 obchodního zákoníku může být určitá peněžní částka, určitá věc, právo nebo jiná majetková hodnota využitelná k podnikání, a proto v současné době převládá názor, že osobní výkony (práce) nemohou být vkladem tichého společníka, i když to zákon přímo nezakazuje (srov. např. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 1282).

Z těchto důvodů Nejvyšší soud, pokud jde o uvedenou dovolací námitku obviněného Ing. M. M. souhlasí s tím, že nešlo u obviněného M. E. o tiché společenství, a to ani ve faktickém smyslu, ale současně považuje za nutné zdůraznit, že přesto není pravdou, že nalézací soud k závěru o účasti obviněného Mgr. M. E. na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací dospěl nepřípustným extenzivním (rozšiřujícím) výkladem, při němž nahradil konkrétní poměr „nikterak nedefinovaným vztahem dvou subjektů“, jak tvrdil obviněný Ing. M. M. ve svém dovolání.

Nejvyšší soud považuje za nutné v této souvislosti zdůraznit, že „účastníkem na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací“ nemusí být jen tichý společník ve smyslu § 673 a násl. obchodního zákoníku. Účastníkem na podnikání je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu fyzická osoba, která se v jakékoli funkci nebo jakýmkoli způsobem podílí na podnikání určitého podnikatelského subjektu, může to být např. manažer provádějící práce na základě manažerské smlouvy nebo externí spolupracovník, vykonávající aktivity na základě smlouvy o dílo, mandátní smlouvy nebo zprostředkovatelské smlouvy a podobně. Z tohoto obecného vymezení vyplývá, že účastníkem na podnikání je nepochybně rovněž zástupce podnikatele, a to ať už na podkladě smluvního nebo zákonného zastoupení, což vyplývá z vymezení jednání podnikatele v § 13 a násl. obchodního zákoníku. Podle § 13 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li podnikatelem fyzická osoba, jedná osobně nebo za ni jedná zástupce. Právnická osoba jedná statutárním orgánem nebo za ni jedná zástupce. Z toho vyplývá, že přímým jednáním podnikatele – právnické osoby je jednání jejího statutárního orgánu, jehož právní úkony jsou právními úkony právnické osoby. Nepřímé jednání podnikatele, je pak jednání při kterém projevuje vůli zástupce, a to jménem a s důsledky pro zastoupeného podnikatele. Oprávnění zástupce jednat za podnikatele může vyplývat ze zákona nebo rozhodnutí státního orgánu (tzv. zákonné zastoupení) nebo z dohody o plné moci (tzv. smluvní zastoupení). Blíže k tomu dále srov. zejména § 14 obchodního zákoníku o prokuře a § 15 obchodního zákoníku o osobách pověřených určitou činností (srov. i § 16 obchodního zákoníku o jednání tzv. nezmocněného jednatele).

Ve výroku rozsudku nalézacího soudu je popsáno, že „… obviněný Mgr. M. E. a obviněný Ing. J. Š. jako zaměstnanci spol. econet CZ, s. r. o., … vystupovali v průběhu roku 2007 – a obviněný Mgr. M. E. též na konci roku 2006 – před zákazníky – včetně zákazníků spol. econet CZ, s. r. o., a spol. PNO Consultants, s. r. o., – jako zástupci spol. Grant Help, s. r. o., jejím jménem s nimi komunikovali a v rámci poskytovaného grantového poradenství pro ní zpracovávali potřebnou dokumentaci, zvláště pak nabídky konzultačních a projektových služeb pro projektové záměry a žádosti o poskytnutí dotací z grantových prostředků, a … tak činili jak s využitím technické podpory společností econet CZ, s. r. o., a PNO Consultants, s. r. o., tak s využitím technické podpory společnosti Grant Help, s. r. o., zejména jejich e-mailových schránek, služebních mobilních telefonů, vizitek a notebooků s připojením na internet, přičemž v případech, kdy na úkor společností econet CZ, s. r. o., a PNO Consultants, s. r. o., získali určité zákazníky pro spolupráci se společností Grant Help, s. r. o., podepisoval sjednané smlouvy jménem této společnosti obviněný Ing. M. M. …“, kdy ve zbytku skutkové věty je dále popsáno konkrétní jednání, kterým tak činili. Výslovně se tedy v tomto výroku uvádí, že se jednalo o zastoupení, když obvinění „vystupovali … jako zástupci spol. Grant Help, s. r. o.,“ tedy jejím jménem, což odpovídá zákonnému zastoupení, jak jej stanoví § 15 odst. 1 obchodního zákoníku, podle nějž, kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Přičemž podle obchodněprávní teorie i praxe k tomu, aby určitá osoba mohla jednat podle § 15 obchodního zákoníku jako zákonný zástupce podnikatele, musejí být splněny současně dvě podmínky. Především musí jít o osobu, která je pověřena určitou činností. Pověřená osoba nemusí být zaměstnancem ani v jiném obdobném vztahu k podnikateli (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 32 Odo 766/2003). Obchodní zákoník blíže nevymezuje, co se rozumí „pověřením“. Výslovně nevyžaduje, aby takové pověření bylo určitým způsobem formalizováno. Proto je třeba vycházet ze zásady, že rozhodující je skutečný stav. Na rozdíl od § 20 odst. 2 občanského zákoníku není toto pověření vázáno nejen na vnitřní předpisy právnické osoby, ale ani na pracovní zařazení pracovníka nebo člena, a proto nebylo nutné, aby obviněné Mgr. M. E. a Ing. J. Š. ke spol. Grant Help, s. r. o., vázal formální pracovní poměr, když bylo nepochybně zjištěno, že navenek při jednání se zákaznickou veřejností vystupovali jako její zástupci, z pověření statutárního orgánu této společnosti – jednatele Ing. M. M. jejím jménem také jednali, když dokonce byli vybaveni i jejími vizitkami a byla jim touto společností poskytnuta i shora uvedená technická podpora. Skutečnost, že jmenovaní obvinění měli „pověření“ jednat za spol. Grant Help, s. r. o., vyplývá také z toho, že rozhodné dokumenty, navazující na předchozí iniciativu obviněných, následně podepisoval za spol. Grant Help, s. r. o., obviněný Ing. M. M. jako její statutární orgán (srov. skutkovou větu, podle níž „v případech, kdy na úkor spol. econet CZ, s. r. o., a PNO Consultants, s. r. o., získali určité zákazníky pro spolupráci se spol. Grant Help, s. r. o., podepisoval sjednané smlouvy jménem této společnosti obviněný Ing. M. M.“). Druhou podmínkou vzniku oprávnění pověřené osoby zastupovat podnikatele přímo ze zákona bez zvláštní plné moci je to, že činnost, kterou byla osoba pověřena, je činností při provozu podniku, což také vzhledem k tomu, co již bylo uvedeno shora, bylo splněno. Ustanovení § 15 obchodního zákoníku tedy neupravuje smluvní, nýbrž zákonné zastoupení podnikatele. Podle ustálené judikatury je podmínkou vzniku oprávnění zastupovat podnikatele ve smyslu § 15 obchodního zákoníku jednak to, že musí jít o osobu pověřenou určitou činností, jednak to, že taková činnost je činností při provozu podniku; zvláštní plná moc se nevyžaduje a zákon nestanoví ani další omezení zástupce co do jeho poměru k zastupovanému podnikateli (srov. č. 3/2003 Soudní judikatury, s. 204). Rozsah jednatelského oprávnění osoby pověřené při provozu podniku určitou činností je v obchodním zákoníku stanoven tak, že jde o právní úkony, k nimž při činnosti, kterou byla osoba pověřena, obvykle dochází. Je tedy pověřená osoba oprávněna činit jako zákonný zástupce za podnikatele jen úkony obvyklé. Jiné úkony může činit jen na základě plné moci. Obvyklost je třeba posuzovat ve vztahu k činnosti, kterou byl někdo pověřen při provozu podniku. K tomu dále Nejvyšší soud poukazuje na trestní judikaturu, v níž se uvádí, že účastníkem na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací ve smyslu ustanovení § 128 odst. 2 tr. zák. může být např. i manažer, provádějící práce na základě manažerské smlouvy, nebo externí spolupracovník, vykonávající aktivity na základě smlouvy o dílo, mandátní smlouvy, zprostředkovatelské smlouvy a podobně. K naplnění souběhu účasti na podnikání více subjektů pak není zapotřebí, aby jednající osoba byla v téže pozici v každém z nich (srov. č. 31/2003-II. Sb. rozh. tr.).

V návaznosti na to Nejvyšší soud uvádí, že závěry nalézacího soudu, jak jsou zachyceny na str. 38 až 39 odůvodnění jeho rozsudku, konkrétně rozvádějí typické zastupování na základě pověření určitou činností vymezené v § 15 obchodního zákoníku. Svá skutková zjištění týkající se vystupování obviněných jako zástupců spol. Grant Help, s. r. o., nalézací soud popsal tak, že Ing. J. Š. po vzájemné dohodě s obviněným Mgr. M. E. vystupovali před některými potenciálními zákazníky spol. econet CZ, s. r. o., jako zástupci spol. Grant Help, s. r. o., jejím jménem s nimi komunikovali a v rámci poskytovaného grantového poradenství pro ní realizovali školení jejích klientů a zpracovávali potřebnou dokumentaci, zvláště pak žádosti o poskytnutí dotací z grantových prostředků a projektové záměry. Potenciálním klientům a vážným zájemcům o spolupráci se spol. Grant Help, s. r. o., také předávali nebo zasílali nabídky konzultačních a projektových služeb, včetně vzorových smluv a cenových nabídek, finančně výhodnějších než byly nabídky spol. econet CZ, s. r. o., a na osobních schůzkách s nimi jednali ve snaze získat je pro spolupráci se spol. Grant Help, s. r. o. (srov. str. 8 až 9 rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud dále na str. 53 až 54 uvedl, že obvinění Mgr. M. E. a Ing. J. Š. a původně obviněná Ing. L. Š. po dobu přibližně dvou měsíců konali vedle práce pro spol. econet CZ, s. r. o., a PNO Consultants, s. r. o., jejichž zaměstnanci byli, také práce pro spol. Grant Help, s. r. o., vystupovali jako její zástupci, nabízeli zájemcům o dotace jejím jménem své služby, zasílali jim jejím jménem nabídky a návrhy smluv a zpracovávali pro ně jejím jménem grantové projekty a žádosti o poskytnutí dotací. Takto se zachovali přesto, že všichni měli v rámci pracovního poměru ke spol. econet CZ, s. r. o., a PNO Consultants, s. r. o., smluvně zakotven zákaz konkurence, který pro ně nadto vyplýval i z pracovněprávních předpisů. Zároveň tak postupovali na úkor spol. econet CZ, s. r. o., a PNO Consultants, s. r. o., neboť nadále využívali jejich zázemí a techniku a v rámci své pracovní doby a někdy i v jejich prostorách vystupovali nikoli jako jejich zaměstnanci, ale jako zástupci spol. Grant Help, s. r. o., a oslovovali její stávající nebo potenciální klienty. Stalo se přitom i to, že spol. Grant Help, s. r. o., převzala jejich již předjednané zakázky, když jejím jménem nabídli nižší cenu nebo lepší služby (srov. str. 53 rozsudku nalézacího soudu). Skutkové podklady, zajištěné a provedené nalézacím soudem, následně popsané v jeho rozsudku, jsou tak i podle názoru Nejvyššího soudu dostačující pro posouzení vystupování Mgr. M. E., ale i obviněného Ing. J. Š. jako osob pověřených určitou činností ve smyslu § 15 obchodního zákoníku. Nejvyšší soud proto nepřehodnocoval skutkový stav, jak byl zjištěn nalézacím soudem, a následně potvrzen soudem odvolacím, neboť jej považuje za dostatečný a nezpochybnitelný. Z těchto důvodů je zcela zjevné, že nalézací soud a v návaznosti na něj i odvolací soud vycházeli z toho, že Mgr. M. E. a Ing. J. Š. vystupovali jako zástupci spol. Grant Help, s. r. o. Jestliže nad rámec tohoto závěru se zejména nalézací soud a v návaznosti na něj obecně i odvolací soud zabývali ještě „faktickým tichým společenstvím“, nemůže to na správnosti uvedeného závěru nic změnit.

Nejvyšší soud také dodává, že toto jeho rozhodnutí, kdy zcela vyšel ze závěrů nalézacího a odvolacího soudu ohledně povahy jednání obviněných Mgr. M. E. a Ing. J. Š. nevykazuje žádné známky překvapivosti, neboť z hlediska právního posouzení uvedeného jednání obviněných jako zákonných zástupců – osob pověřených určitou činností – s ohledem na příslušná shora citovaná ustanovení obchodního zákoníku jen odpadlo posouzení jednání Mgr. M. E. jako „faktického tichého společenství“, přičemž ohledně zastupování spol. Grant Help, s. r. o., mohli své námitky v rámci své obhajoby v podstatě po celou dobu trestního řízení uplatnit. To, že obvinění Mgr. M. E., Ing. J. Š. a Ing. L. Š. vystupovali jako zástupci spol. Grant Help, s. r. o., bylo totiž uvedeno ve skutkové větě již v „rozšířeném“ usnesení o zahájení trestního stíhání Ing. M. ze dne 3. 4. 2009 (č. l. 161 spisu). Rovněž v popisu skutku v podané obžalobě stojí, že Mgr. E., Ing. Š. a Ing. Š. „… začali vystupovat před potencionálními zákazníky spol. econet CZ, s. r. o., a spol. PNO Consultants, s. r. o., jako zástupci spol. Grant Help, s. r. o., …“ (srov. č. l. 1392 spisu), s čímž byl Ing. M. srozuměn (srov. č. l. 1396 spisu). K těmto skutečnostem se obvinění vyjadřovali v průběhu celého trestního řízení a také své námitky v tomto směru náležitě uplatnili (srov. obhajobu obviněných již v průběhu řízení před soudem prvního stupně a zejména námitky v tomto směru v odvoláních obviněných proti rozsudku nalézacího soudu). Dokazování není proto třeba v tomto směru doplňovat, když shora uvedený skutkový stav byl zejména nalézacím soudem správně a úplně zjištěn a bylo z něho vycházeno jak ve výroku jeho rozsudku, tak i v odůvodnění. Úvahy o tzv. faktickém tichém společenství obviněného Mgr. M. E. byly provedeny nad rámec tohoto skutkového zjištění a dokonce mu ani z hlediska charakteru tichého společenství, jak již bylo shora uvedeno, neodpovídaly.

Takový závěr, kdy odpadne určité zčásti nesprávně použité právní posouzení, navíc mimotrestní povahy („faktické tiché společenství“), při zachování jiného takového posouzení z hlediska naplnění znaku „účastníka na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací“ ve smyslu § 128 odst. 2 tr. zák. zcela dostačujícího (zákonné zastoupení osobou pověřenou určitou činností), nemůže být ústavně nepřípustným překvapivým rozhodnutím ve smyslu platné judikatury Ústavního soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 21. července 2004, sp. zn. I. ÚS 639/03, ze dne 4. listopadu 2004, sp. zn. IV. ÚS 182/04, ze dne 25. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04 atd.), byť nalézací ani odvolací soud v té souvislosti konkrétně nepoukázaly na ustanovení § 15 obchodního zákoníku o zákonném zastoupení. Z hlediska vymezení znaku „účasti na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací“ zcela postačuje formulace uvedená ve výroku rozsudku nalézacího soudu, že „… obvinění Mgr. M. E. a obviněný Ing. J. Š. jako zaměstnanci společnosti econet CZ, s. r. o., … vystupovali …před zákazníky – včetně zákazníků společnosti econet CZ, s. r. o., a společnosti PNO Consultants, s. r. o., – jako zástupci společnosti Grant Help, s. r. o., jejím jménem s nimi komunikovali a v rámci poskytovaného grantového poradenství pro ní zpracovávali potřebnou dokumentaci, zvláště pak nabídky konzultačních a projektových služeb pro projektové záměry a žádosti o poskytnutí dotací z grantových prostředků…“. Tento výrok byl pak náležitě v rámci odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v podrobnostech a logicky rozveden a vysvětlen v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. (srov. zejména str. 8 až 13 a 37 až 60 rozsudku nalézacího soudu). Z těchto důvodů byly i po materiální stránce dodrženy procesní garance v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a základních svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení č. 209/1992 Sb., ve znění č. 41/1996 Sb. a č. 243/1998 Sb.).

Ostatní hmotně právní námitky obviněného Ing. M. jsou vyvraceny závěry zachycenými v odůvodněních soudů nižších stupňů, se kterými se Nejvyšší soud plně ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje.

Předně, pokud se týká úmyslu obviněného Ing. M. M., který se domnívá, že tento znak subjektivní stránky trestného činu není v jeho případě jakkoliv specifikován, Nejvyšší soud odkazuje na znění skutkové věty nalézacího soudu, podle níž on a ostatní obvinění, s vědomím, že společnosti econet CZ, s. r. o., PNO Consultants, s. r. o., a Grant Help, s. r. o., měly částečně stejné zaměření činnosti na grantové poradenství při zajišťování dotací z fondů Evropské unie, a s cílem založit smluvní spolupráci mezi spol. Grant Help, s. r. o., a několika stávajícími či potencionálními zákazníky spol. econet CZ, s. r. o, a spol. PNO Consultants, s. r. o., postupovali tak, že obvinění Mgr. M. E. a Ing. J. Š. zpracovávali pro spol. Grant Help, s. r. o., potřebnou dokumentaci, přičemž následně sjednané smlouvy jménem této společnosti podepisoval Ing. M. M. Blíže popsal jednání obviněného Ing. M. M. nalézací soud tak, že ostatním obviněným zajistil zřízení e-mailových schránek, obviněnému Mgr. M. E. a původně obviněné Ing. L. Š. dal k dispozici firemní služební mobilní telefony spol. Grant Help, s. r. o., objednal vytištění vizitek, na kterých byli obvinění Mgr. M. E., Ing. J. Š. a Ing. L. Š. uvedeni jako zástupci spol. Grant Help, s. r. o., a obviněné Ing. L. Š. přidělil notebook s připojením na internet. Obviněným Ing. J. Š. a Ing. L. Š. také zaslal e-mailem nabídky zaměstnání ve spol. Grant Help, s. r. o., vyhotovené obviněným Ing. M. E. Jménem této společnosti současně předal v několika případech nabídky spolupráce potenciálním klientům zpracované spoluobviněnými Mgr. M. E., Ing. J. Š. nebo Ing. L. Š., a pokud tito získali pro spolupráci s ní zákazníky, podepisoval za ní sjednané smlouvy. Subjektivní stránku obviněných nalézací soud vyjádřil ve svém odůvodnění tak, že každý z obviněných přitom jednal s vědomím všech uvedených skutečností a s cílem založit smluvní spolupráci mezi spol. Grant Help, s. r. o., a několika stávajícími či potenciálními zákazníky spol. econet CZ, s. r. o., a spol. PNO Consultants, s. r. o., a získat na úkor těchto společností pro spol. Grant Help, s. r. o., co nejvíce zakázek (srov. str. 9 rozsudku). K obviněnému Ing. M. M. nalézací soud dále poznamenal, že ze záznamů komunikace prostřednictvím programů Skype a ICQ lze usuzovat na to, že v jeho osobě byla zastírána ta skutečnost, že do podnikatelských aktivit spol. Grant Help, s. r. o., investovaly kromě Ing. M. i další osoby, a to vedle obviněného Mgr. M. E. minimálně také P. H. Současně v pozici jednatele spol. Grant Help, s. r. o., zakrýval aktivity ostatních obviněných – a zvláště pak Mgr. M. E. a Ing. J. Š. – ve prospěch této společnosti tím, že jejím jménem zasílal zájemcům o dotace nabídky spolupráce a návrhy smluv, zpravidla připravené ostatními obviněnými. Stejně tak jejím jménem podepisoval sjednané smlouvy o poskytnutí grantového poradenství. Na tyto závěry navázal nalézací soud popisem technické podpory, kterou obviněný Ing. M. poskytoval ostatním obviněným, kdy takto jednal, ačkoliv věděl, že byli zaměstnanci konkurenčních společností (srov. str. 42 rozsudku). V závěru svého odůvodnění nalézací soud uvádí, že obvinění Mgr. M. E. a Ing. J. Š. daným jednáním popsaným pod bodem I. výroku o vině rozsudku naplnili všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku a obviněný Ing. M. M. jim ke spáchání tohoto trestného činu pomohl. Bez jeho součinnosti by totiž obvinění Mgr. M. E. a Ing. J. Š. nemohli dosáhnout sledovaného cíle. Sám obviněný Ing. M. M. se však nemohl dopustit daného trestného činu, neboť v inkriminované době nepůsobil ve více společnostech zapojených do realizace dané operace (srov. str. 60 rozsudku).

Pokud se týká námitky obviněného Ing. M. M., že nalézací soud opomněl zjistit a uvést, k jakému prospěchu jeho úmysl směřoval, jaký úkor a komu vznikl, Nejvyšší soud odkazuje na to, co již uvedl shora k námitkám uplatněným obviněným Ing. J. Š., přičemž dále odkazuje na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, v němž se uvádí, že důsledkem posuzovaného jednání obviněných bylo snížení objemu podnikatelské činnosti zejména spol. econet CZ, s. r. o., a výše jejího zisku a na jejich úkor z realizovaných kroků profitovala spol. Grant Help, s. r. o. Na str. 56 se potom nalézací soud také vyjadřuje k tomu, že k uzavření smluv na úkor spol. econet CZ, s. r. o., došlo v úmyslu získat prospěch pro někoho jiného, a to spol. Grant Help, s. r. o. Navíc je zřejmé, že jednání obviněných bylo dlouhodobé, plánovité a konspirativní. Současně konstatoval, že neshledal pravdivým tvrzení obviněných, že iniciativně nevyhledávali klienty pro spol. Grant Help, s. r. o., a že ti je naopak spontánně následovali do této společnosti, nicméně i kdyby toto jejich tvrzení bylo pravdivé, jimi uplatněná obhajoba založená na něm by byla právně irelevantní, neboť z hlediska aplikace § 128 odst. 2 tr. ř. není podstatné, od koho vzejde prvotní iniciativa k navázání určitých smluvních vztahů, ale to zda navázání smluvních vztahů je z nějakého důvodu nevýhodné pro některou z konkurujících si společností, na jejichž podnikání se obvinění účastní (srov. str. 59 rozsudku). Podle odvolacího soudu je ve výroku napadeného rozsudku zcela jednoznačně uvedeno, že cílem (jinak řečeno úmyslem) všech obviněných bylo získat zejména na úkor spol. econet CZ, s. r. o., co nejvíce zakázek, a to ve prospěch spol. Grant Help, s. r. o., a dále, že obvinění s uvedeným cílem vystupovali jako zástupci spol. Grant Help, s. r. o., a činili tak mimo jiné s využitím technické podpory spol. econet CZ, s. r. o. (srov. str. 28 rozsudku odvolacího soudu). S těmito závěry obou nižších soudů se Nejvyšší soud na podkladě přezkoumání napadených rozhodnutí i obsahu spisu plně ztotožňuje, a proto neshledal ani tuto námitku obviněného Ing. M. M. oprávněnou.

K námitce obviněného Ing. M. M., že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno v rozporu se zásadou „in dubio pro reo“, neboť nalézací soud neuvádí jediný konkrétní případ, kdy by digitalizovaný dokument na notebooku Mgr. M. E. byl provázán s jinou listinou či zprávou adresovanou třetí osobě, na základě čehož dovozuje, že z obsahu skutku tak není vůbec zřejmé, komu a ke spáchání čeho měl dovolatel vlastně pomáhat, Nejvyšší soud odkazuje jednak na skutkovou větu výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, kde jsou rozhodné skutečnosti v tomto směru náležitě uvedeny, a také na jeho podrobné a vyčerpávající odůvodnění, kde je možno například poukázat na str. 48 nalézacího soudu, kde se uvádí, že P. R. dodatečně dohledal v databázi spol. UNIPAP, a. s., e-mail obviněného Ing. M. M., který mu byl zaslán dne 7. 12. 2007, v příloze kterého mu obviněný Ing. M. M. jménem spol. Grant Help, s. r. o., zaslal úvodní nabídku spolupráce na projektu spol. UNIPAP, a. s., do programu ICT a zároveň i návrh smlouvy. Na notebooku spol. econet CZ, s. r. o., přiděleném obviněnému Mgr. M. E. přitom byla nalezena ona úvodní nabídka konzultačních a projektových služeb pro projekt do programu ICT v podnicích pro spol. UNIPAP, a. s., za spol. Grant Help, s. r. o., vytvořená dne 6. 12. 2007 uživatelem v-m. a smlouva o dílo mezi spol. Grant Help, s. r. o., a spol. UNIPAP, a. s., naposledy upravená dne 6. 12. 2007 uživatelem v-m. Tyto dokumenty byly přílohou zmíněného emailu ze 7. 12. 2007, který zaslal obviněný Ing. M. M. P. R. Není proto ani tato námitka důvodná.

K námitce obviněného Ing. M. M., v níž je odkazováno na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 5 Tdo 764/2009, s tím, že soud dostatečně neodůvodnil materiální znak posuzovaného trestného činu, tedy jeho nebezpečnost pro společnost, a vůbec se nezabýval zásadou subsidiarity trestně právní represe, odvolací soud uvedl, že přestože nalézací soud v odůvodnění rozsudku výslovně neuvádí, že jednání, kladené obviněným Ing. M. M. a Ing. J. Š. za vinu, je podle jeho názoru natolik společensky nebezpečné, že je lze v souladu s ustanovením § 3 odst. 2 tr. zák. považovat za trestný čin, z podrobného odůvodnění rozsudku v souladu s obsahem provedeného dokazování vyplývá, že zejména s ohledem na soudem správně uváděnou dlouhodobost, plánovitost, konspirativnost a na rozsah posuzovaného jednání, v jehož rámci soud přihlíží i k těm útokům, které nevedly k uzavření konkrétních smluv, posuzované jednání svou společenskou nebezpečností nepochybně dosahovalo intenzity trestného činu, tedy jeho nebezpečnost byla vyšší než nepatrná. Z téhož důvodu, tedy s ohledem na konkrétní okolnosti posuzovaného jednání těchto obviněných, nelze podle názoru odvolacího soudu dospět ani k závěru, že by s ohledem na nedostatek společenské škodlivosti (obdoba společenské nebezpečnosti) postačovalo uplatnění odpovědnosti v rámci občanskoprávního řízení v souladu se zásadou subsidiarity trestně právní represe. Tento závěr se týká i obviněného Ing. J. Š., jehož účast sice ve srovnání s druhými dvěma spoluobviněnými není tak dlouhodobá, ale jehož jednání v případech, které jsou mu kladeny za vinu, bylo intenzivní a jeho role v nich významná (srov. str. 28 až 29 rozsudku odvolacího soudu). Způsob, kterým se odvolací soud vypořádal s námitkou týkající se absence materiálního znaku souzeného trestného činu, považuje Nejvyšší soud za dostatečný, a s ohledem na to považuje i tuto námitku za nedůvodnou.

Pro úplnost se Nejvyšší soud také zabýval i peněžitým trestem, který byl uložen obviněnému Ing. M. M. Nalézací soud při jeho ukládání vzal v úvahu předchozí bezúhonnost tohoto obviněného a přihlédl k délce trestního řízení. Žádnou přitěžující okolnost neshledal. Peněžitý trest považoval za dostatečný a při stanovení jeho výše přihlédl k podílům jednotlivých obviněných na spáchání souzeného trestného činu. Odvolací soud poté neshledal žádného důvodu na uloženém trestu ničeho měnit (srov. str. 30 rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud považuje uložený trest obviněnému Ing. M. za přiměřený, kdy navíc zejména z odůvodnění nalézacího soudu lze dovodit, jak tento soud k tomuto druhu trestu a jeho výměře dospěl. Byť samozřejmě může mít pravomocný odsuzující rozsudek včetně uloženého typu trestu dopad na jiným právním předpisem vyžadovanou bezúhonnost obviněného, jeho konstrukce spočívající v tom, že uložení peněžitého trestu mělo v jeho případě stejný dopad jako uložení trestu zákazu činnosti, nemá oporu jak v samotném trestním zákoníku, tak ani v nauce trestního práva, a Nejvyšší soud proto považuje tuto námitku za bezpředmětnou, nehledě na to, že nenaplňuje ani žádný z použitých dovolacích důvodů tímto obviněným, ale ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který navíc v dovolání neuplatnil.

Nejvyšší soud s přihlédnutím ke všem výše uvedeným skutečnostem a právním závěrům dospěl k závěru, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 4 To 62/2010, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 40 T 10/2009, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého obviněnými uplatněného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení, které posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném přezkoumání napadeného rozsudku nalézacího soudu a řízení mu předcházejícího rozhodl o odvolání všech obviněných tak jak je shora uvedeno.

Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvoláních, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí vytýkanými vadami, které by odůvodňovaly zrušení napadeného rozhodnutí. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněných Ing. M. M. a Ing. J. Š. o dovolání zjevně neopodstatněná, a proto je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. srpna 2011

Předseda senátu

Prof.JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru