Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 843/2004Usnesení NS ze dne 18.08.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.843.2004.1

přidejte vlastní popisek

5 Tdo 843/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. srpna 2004 o dovolání, které podal obviněný A. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 7 To 19/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 13/2003, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Obviněný A. P. byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 49 T 13/2003, uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 18. 4. 2003 v době od 21.10 hodin do 21.55 hodin v R. v parku U n. při doprovázení do místa bydliště fyzicky napadl M. U. v úmyslu ji usmrtit tak, že ji rdousil a opakovaně násilím značné intenzity ji udeřil pěstí, případně kopal obutou nohou do hlavy a obličeje, přičemž poškozená utrpěla zejména tříštivou zlomeninu nosních kůstek s odtržením chrupavčité části nosu, odtržení aponeurózy s krevními sraženinami v levé čelně spánkové krajině, otok mozku, puklinu spodiny lební a rozsáhlé krevní výrony na obličeji, hlavě a krku a zemřela udušením několik minut poté, co se dostala do bezvědomí a došlo k vdechnutí zvráceného žaludečního obsahu a krve při zlomeninách obličejových kostí a kostí spodiny lební, její tělo bylo nalezeno dne 20. 4. 2003 kolem 8.45 hodin.

Za to byl obviněný A. P. odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 12 a ½ roku, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu bylo podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. uloženo ochranné sexuologické léčení ústavní formou a postupem podle § 228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozených na náhradu škody.

Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem napadl obviněný A. P. odvoláním, které Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 7 To 19/2004, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis tohoto usnesení byl obviněnému A. P. doručen dne 28. 4. 2004, jeho obhájci rovněž dne 28. 4. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 27. 4. 2004.

Proti zmíněnému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný A. P. prostřednictvím svého obhájce dne 23. 6. 2004 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný popírá jakýkoli svůj podíl na usmrcení poškozené. Doznává, že poškozenou krátce znal, prožil s ní několik hodin, dne 18. 4. 2003 kolem 20.00 hodin s ní však ztratil kontakt a v době od 20.00 do 21.45 hodin se pohyboval v objektu R., bez přítomnosti poškozené. Podle obviněného soudy dříve činné ve věci neopatřily žádný přímý důkaz o tom, že usmrtil poškozenou, přičemž se domnívá, že ze svědeckých výpovědí vyplývá, že mezi ním a poškozenou byl přátelský až milenecký vtah a nic nenasvědčovalo tomu, že by mezi nimi mohlo dojít k jakémukoli konfliktu. Obviněný tvrdí, že alibi na dobu od 20.00 do 22.30 hodin mu poskytli vyslechnutí svědci s tím, že se nacházel v R., na cestě na nádraží a poté ve vlaku a v bytě, kde bydlí. Rovněž podle jeho názoru zkoumání částí oděvů, obuvi, biologických stop a DNA nepotvrdilo jednoznačný důkaz o tom, že by obviněný byl na místě činu, případně že by užil proti poškozené fyzické násilí. Podle názoru obviněného byl závažným způsobem porušen zákon, neboť trestní spis obsahuje písemnost označenou jako vysvětlení ze dne 20. 4. 2003, čímž byla v řízení před soudem prvního a druhého stupně narušena objektivita rozhodování v jeho neprospěch.

Obviněný A. P. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil podle § 265k odst. 1 tr. řádu napadené rozhodnutí a (ačkoli navrhuje toliko zrušení napadeného, tedy druhostupňového rozhodnutí) aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl s tím, aby podle § 265l odst. 3 tr. řádu Krajský soud Ústí nad Labem tuto věc projednal v jiném složení senátu.

Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného A. P. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru je dovolání třeba vytknout, že uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nekoresponduje s obsahem odůvodnění dovolání, neboť popsané argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů a v závislosti na tom ukládání trestu, když jsou navíc opakováním obhajoby z řádného opravného prostředku. Státní zástupkyně má tudíž za to, že obviněný se domáhá odlišného hodnocení důkazů s tvrzením, že se jedná o zmiňovaný dovolací důvod. Za této situace podle názoru státní zástupkyně bylo dovolání podané z jiného důvodu, než jaké jsou vyjmenovány v § 265b tr. řádu, přičemž uplatněný důvod není v souladu s obsahem odůvodnění, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud podání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný A. P. jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Pokud jde o dovolací důvod, obviněný A. P. opírá jeho existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci svých dovolacích námitek potom obviněný především tvrdí, že poškozenou neusmrtil, byl s ní v přátelském vztahu, přičemž v době, kdy mělo k usmrcení dojít, byl na jiném místě, což podle jeho názoru vyplývá ze svědeckých výpovědí, přičemž ani nebyl zjištěn žádný jednoznačný důkaz, že by se činu dopustil. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný A. P. shledává v naznačeném rozsahu primárně v nesprávných skutkových zjištěních, z nichž soudy obou stupňů vycházely. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný dovozuje nikoli z jiného právního posouzení skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale z odlišných skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.

Jak ovšem vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný A. P., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný A. P. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval jen z odlišné verze skutkového stavu, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které již obviněný neuplatnil.

Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného A. P. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, případně rozvedeno v odůvodnění tohoto rozhodnutí, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.

Obdobně nelze pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný uvedený v tomto ustanovení, zahrnout další námitku obviněného, podle níž byly soudy dříve činné ve věci ovlivněny v objektivitě svého rozhodování tím, že je v trestním spisu založen úřední záznam o podání vysvětlení obviněným. Z popsaného tvrzení totiž nelze dovodit žádný konkrétní argument, který by se týkal nesprávného právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Podstatou je zřejmě názor obviněného, že orgány činné v trestním řízení pochybily v procesním postupu při sestavování spisu vedeného ve věci, když do něj zahrnuly i citovaný dokument, což však zvolený ani jiný dovolací důvod naplnit nemůže. Navíc je třeba zmínit, že úřední záznamy o podaných vysvětleních podle § 158 odst. 3 písm. a), odst. 4, 5 tr. řádu jsou řádnou součástí vyšetřovacího spisu, stejně tak jako např. protokoly o dalších úkonech, které byly v řízení provedeny, odborná vyjádření apod. Odlišnou věcí potom je, že tento úřední záznam nelze (byť s určitými výjimkami) použít jako důkaz v řízení před soudem, obdobně jako nelze použít kterýkoli jiný důkaz s podklady založenými ve spisu, jenž byl soudem shledán jako procesně vadný, a proto nepoužitelný. Jak přitom vyplývá z rozsudku soudu prvního stupně a z usnesení odvolacího soudu, namítaným úředním záznamem důkaz proveden nebyl ani obviněný nebyl stran jeho obsahu vyslýchán či dotazován a soudy dříve činné ve věci z něj při svých závěrech nevycházely.

Shora zmíněnými námitkami obviněného A. P. tedy ve skutečnosti není vytýkáno nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž v podstatě nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti procesnímu postupu soudů, resp. dalších orgán činných v trestním řízení, při vedení spisu. Samotná skutková zjištění ani vedení spisu ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný A. P. i přes své slovní vyjádření dovolacího důvodu obsaženého v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 18. srpna 2004

Předseda senátu

JUDr. František Púry

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru