Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 789/2017Usnesení NS ze dne 16.08.2017

HeslaPorušení práv k ochranné známce a jiným označením
Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.789.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 268 odst. 1 tr. zákoníku

§ 240 odst. 1, 2 písm. a)) tr. zákoníku

§ 240 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 3420/18
soudce zpravodaj JUDr. Tomáš Lichovník


přidejte vlastní popisek

5 Tdo 789/2017-40

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 8. 2017 o dovolání, které podal obviněný L. T. L. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 7 To 333/2016, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 64/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání, které podal obviněný L. T. L. odmítá.

Odůvodnění:

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. 4 T 64/2016, byl obviněný L. T. L. v bodě I. výroku o vině uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), a v bodě II.2. výroku o vině zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku a spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku. Současně bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných T. H. T. a H. Q. L. Za spáchanou trestnou činnost byl obviněnému L. T. L. uložen podle § 240 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti roků podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku. Dále mu soud uložil podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb po 500 Kč, tj. 150 000 Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, mu byl podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu rozhodl okresní soud o povinnosti všech spoluobviněných zaplatit společně a nerozdílně na náhradu škody poškozeným PHILIP MORRIS BRANDS Sárl, částku 28 564 Kč, PHILIP MORRIS BRANDS S.A., částku 13 196 Kč a British American Tobacco (Brands) Inc., částku ve výši 4 200 Kč.

2. Zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (skutek pod bodem I. výroku o vině) se obviněný L. T. L. dopustil zjednodušeně řečeno tím, že v době nejméně od 4. 6. 2013 do 14. 9. 2013 ve F.-M., případně jinde, společně s oběma spoluobviněnými v úmyslu obohatit se a vyhnout se platbě spotřební daně po vzájemné dohodě převáželi, za účelem prodeje skladovali a následně prodejem do volného oběhu v tuzemsku distribuovali řádně neoznačené cigarety v množství 91 660 kusů a celkem 77,2 kg řezaného tabáku, které si opatřili nezjištěným způsobem, přestože věděli, že zboží nebylo opatřeno příslušnými tabákovými nálepkami pro území České republiky, a zkrácením spotřební daně tak způsobili českému státu škodu ve výši 326 078 Kč. Dále (pod bodem II.2. výroku o vině), obviněný opět společně s oběma spoluobviněnými nejméně v době od 4. 9. 2015 do 10. 11. 2015, kdy byli zadrženi celním orgánem, v úmyslu obohatit se a vyhnout platbě spotřební daně, si opět nezjištěným způsobem opatřili a následně skladovali v rodinném domě v S., v osobním motorovém vozidle tovární značky Toyota Yaris, v prostorách bytu v ulici T. ve F.-M. a ve vozidle tovární značky Citroen Jumper, cigarety a řezaný tabák, které chtěli prodejem distribuovat do volného oběhu, ačkoli toto zboží nebylo řádně označeno platnou tabákovou nálepkou pro Českou republiku a nebyla z něj přiznána a odvedena státu spotřební daň v celkové výši 566 468 Kč. Některé z těchto tabákových výrobků byly navíc označeny v rozporu s § 8 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, ochrannou známkou, k níž přísluší právo jinému, v důsledku čehož utrpěly škodu poškozené obchodní společnosti PHILIP MORRIS BRANDS Sárl, PHILIP MORRIS BRANDS S.A., a British American Tobacco (Brands) Inc.

3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním pouze obviněný L. T. L., a Krajský soud v Ostravě o něm rozhodl usnesením ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 7 To 333/2016, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Štípka, v němž označil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

5. V úvodu svého podání obviněný L. T. L. nejprve zdůraznil, že jím uplatněný důvod dovolání je naplněn tehdy, pokud závěry soudů ve věci rozhodujících o jeho vině nejsou v souladu s důkazy provedenými v hlavním líčení. K nesprávnému právnímu posouzení skutků totiž soudy dospěly porušením zásady hodnocení důkazů jak ve prospěch, tak i v neprospěch obviněného a rovněž zásady hodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech, jak jsou zakotveny v § 2 odst. 5, 6 tr. řádu. V případě jednání popsaného pod bodem I. výroku o vině byl usvědčen výhradně na základě protokolu o sledování osob provedeném pracovníky Celní správy, v listinné podobě zaznamenaném formou úředního záznamu. Má však za to, že jedině tehdy, pokud by tyto osoby byly vyslechnuty jako svědci v hlavním líčení, bylo by možné jejich tvrzení uvedené v protokolu zohlednit při samotném hodnocení viny obviněného. Jinak jde o důkaz procesně nepřípustný. Ve vztahu ke skutku pod bodem II.2. výroku o vině se obviněný ohradil rovněž proti nedostatečnému prokázání viny, k němuž došlo pouze na podkladě protokolů o sledování, ačkoli on sám byl v rozhodném období sledován pouze třikrát, přičemž v těchto protokolech není výslovně uvedeno, že by jakkoli manipuloval s nelegálními tabákovými výrobky. Současně poukázal na to, že ani slyšený svědek P. Č. jej neoznačil jako osobu, která by si zboží na jeho pozemku v obci B. uskladnila, případně s ním manipulovala. Rovněž ani žádný ze spoluobviněných ho v průběhu celého trestního řízení neusvědčil. Dovolatel je přesvědčen o tom, že byl odsouzen na základě důkazů, které nepostačují k vyslovení viny, čímž bylo současně porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Podle obviněného lze mezi provedenými důkazy a závěry o vině shledat existenci extrémního rozporu opodstatňující uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku věc znovu projednat a rozhodnout.

6. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Ingrid Záhorové Nedbálkové. Podle jejího názoru obviněný v rámci svého dovolání uplatnil výlučně skutkové námitky, tj. takové, které nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani žádný jiný. Vyloučila rovněž možnost existence tzv. extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a porušení vytýkaných procesních zásad soudem prvního stupně, který jednotlivé důkazy hodnotil v souladu s § 2 odst. 6 tr. řádu. Soudy rovněž respektovaly zákonné požadavky na odůvodnění svých rozhodnutí ve smyslu § 125 odst. 1 a § 134 tr. řádu. Vina obviněného (za jednání popsané v bodech I. a II.2. výroku o vině) přitom vyplývá jak z protokolů o sledování; během něhož bylo postupováno se zřetelem k ustanovení § 158d tr. řádu, tak i z výsledků realizované domovní prohlídky. Nezpochybnitelným zjištěním je i to, že obviněný L. T. L. byl při zákroku dne 14. 9. 2013 ztotožněn sledujícími orgány celními správy, i přesto, že se mu nakonec podařilo z místa uniknout. Dále bylo ve věci prokázáno, že obviněný byl osobou, která rozhodného dne tabákové výrobky do domu spoluobviněné T. H. T. přivezla a následně s nimi manipulovala. Jeho podíl na společné distribuci tabákových výrobků (buď neoznačených, příp. neoprávněně označených padělky ochranných známek) je tudíž zcela evidentní. V případě jednání uvedeného v bodě II.2. výroku o vině z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že obviněný automobil Citroen Jumper nevyužíval pro svoji podnikatelskou činnost, nýbrž pro uchovávání nelegálně opatřeného tabákového zboží. Trestná činnost všech spoluobviněných byla přitom provázaná a vedená společným úmyslem zkrátit spotřební daň za současného zásahu do práv majitelů ochranných známek. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného než zákonem vymezeného dovolacího důvodu.

III. Posouzení důvodnosti dovolání

a) Obecná východiska

7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného obsahuje veškeré náležitosti a byly splněny i všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení v této věci. Poté se zabýval konkrétními námitkami z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ten je možné úspěšně uplatnit v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že vytýkaná vada napadeného rozhodnutí musí spočívat v porušení ustanovení trestního zákoníku či jiné právní normy, kterou je nutné použít při zkoumání trestní odpovědnosti obviněného z pohledu hmotněprávních podmínek trestnosti činu. Totéž platí u jiné skutkové okolnosti, která by mohla být soudy nesprávně posouzena podle jiného ustanovení příslušné normy hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových zjištěních, ani procesní vady spočívající v nesprávném způsobu hodnocení důkazů, nedostatečném rozsahu dokazování apod., neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, § 89 a násl. tr. řádu, § 207 a násl. tr. řádu a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tento dovolací důvod může být naplněn pouze právní a nikoli skutkovou vadou, a to pouze tou, která má hmotněprávní charakter. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky trestního zákoníku.

b) K námitkám obviněného

8. Výhrady obviněného, jež uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve skutečnosti nesměřují proti hmotněprávním vadám napadeného rozhodnutí, ale jejich podstatou je nesouhlas s procesním postupem soudu prvního stupně, který akceptoval i odvolací soud, týkajícím se provedení důkazních prostředků v podobě protokolů o sledování osob a věcí, a vytýká rovněž způsob hodnocení důkazů, konkrétně obsah výpovědi svědka P. Č. Je tudíž zcela zřejmé, že obviněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spatřuje výlučně v porušení procesních pravidel upravujících provádění a hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí (zejména § 2 odst. 5, 6 a § 213 tr. řádu). Obviněný tak svoji dovolací argumentaci založil na procesním, nikoli hmotněprávním základě. V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že jiné dovolací důvody umožňují vytýkat procesní vady, zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007). Avšak námitky, jež přednesl dovolatel, nespadají ani pod označené důvody dovolání. Totožná argumentace obviněného navíc tvoří součást jeho obhajoby již od počátku trestního řízení, přičemž soudy obou stupňů se jí zabývaly a ve svých rozhodnutích vysvětlily, proč jí neuvěřily. Na tomto místě lze pro úplnost připomenout, že dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval (v tomto případě srov. zejména strana 4 usnesení Krajského soudu v Ostravě) a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované pod č. T 408 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazku 17, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2002).

9. Zcela nad rámec své přezkumné činnosti Nejvyšší soud k námitce procesní nepoužitelnosti protokolů o sledování osob a věcí uvádí, že je sice pravdou, že hlavním důkazem o vině obviněného ohledně obou skutků popsaných v tzv. skutkových větách výroku o vině byly protokoly o sledování provedené pověřenými osobami celní správy, nicméně tyto byly u hlavního líčení konaného dne 6. 9. 2016 u Okresního soudu ve Frýdku-Místku provedeny zcela v souladu s ustanovením § 213 odst. 1 tr. řádu, tj. jako listinné důkazy. Stranám byly předloženy k nahlédnutí, obhajoba se tak s jejich obsahem měla možnost bezprostředně seznámit. Poté předseda senátu procesní strany poučil v souladu s § 213 odst. 2 tr. řádu; pokud by některá ze stran vznesla požadavek, aby soud předložené listiny přečetl, muselo by jim být ze strany soudu vyhověno (pakliže by nebyl takový návrh pro svoji nadbytečnost s odůvodněním soudem zamítnut). [Novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 141/2009 Sb., bylo v zájmu zrychlení a zefektivnění dokazování v hlavním líčení od povinného čtení listinných důkazů upuštěno. Namísto toho bylo zakotveno předložení těchto důkazů k nahlédnutí stranám a v případě potřeby i svědkům a znalcům, přičemž soud je povinen přečíst listinný důkaz jen tehdy, když to kterákoli ze stran navrhne (§ 213 odst. 2 tr. řádu; srov. Šámal. P. a kol. Trestní řád. II. Komentář § 157-314s. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2682]. Z protokolu o hlavním líčení je navíc evidentní, že obhajoba byla po provedení každého z důkazů dotázána podle § 214 tr. řádu, zda se k němu chce vyjádřit, obviněný této své možnosti nevyužil ani ve vztahu ke sporným listinám. Závěrem hlavního líčení konaného dne 6. 9. 2016 po provedení všech ve věci opatřených důkazů nezbytných pro rozhodnutí ve věci vyzval předseda senátu procesní strany v souladu s § 215 odst. 4 tr. řádu, zda mají návrhy na doplnění dokazování. Žádná ze stran, tj. ani obhajoba neuplatnila toto své právo (viz č. l. 1320 trestního spisu), a proto bylo dokazování následně prohlášeno za skončené. Lze poukázat na to, že procesní strany byly k přednesení návrhů na doplnění dokazování dotázány již na konci předcházejícího hlavního líčení dne 27. 6. 2016 podle § 219 odst. 2 tr. řádu (viz č. l. 1229 trestního spisu), avšak ani v tomto případě obviněný výslech příslušných pracovníků celní správy nenavrhoval.

10. Dovolací soud se rovněž ztotožnil s názory soudů obou stupňů v tom, že sledování obviněného L. T. L. a spoluobviněných bylo provedeno zcela v souladu s ustanovením § 158d tr. řádu. Veškerá povolení ke sledování osob a věcí byla vydána na základě písemných žádostí Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj, které byly náležitě odůvodněny a obsahovaly rovněž dobu předpokládaného sledování (příp. její prodloužení). Sledování osob a věcí bylo povoleno státním zástupcem Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku. Stejně tak byla splněna i podmínka, aby mohly být záznamy pořízené při sledování použity jako důkaz, když k nim byl připojen protokol obsahující náležitosti podle § 55 a § 55a tr. řádu (srov. strana 10 rozsudku soudu prvního stupně, strana 3 unesení odvolacího soudu). Protokoly o sledování tak bylo možné jako důkaz v trestním řízení použít, a to aniž by bylo třeba vyslechnout pověřené pracovníky Celní správy, kteří sledování osobně prováděli. Nakonec, jak již bylo řečeno, jejich výslech obviněný sám nenavrhoval před soudy prvního i druhého stupně, až v dovolání uplatnil tento požadavek směřující však výslovně do rozsahu dokazování. Výhrady obviněného proti využití protokolů o sledování osob a věcí jako důkazních prostředků pro závěrečné úvahy o důvodnosti podané obžaloby jsou tudíž nepřijatelné.

11. Žádnou relevanci není možné přiznat ani dovolacímu argumentu obviněného, podle kterého „nebylo možné učinit závěr o jeho vině ohledně jednání pod bodem II.2. výroku o vině, když v žádném z protokolů není zmínka o tom, že by jakkoli manipuloval s nelegálními tabákovými výrobky“. Jak bylo již shora řečeno, obviněný byť byl uznán vinným převážně na základě listinných důkazů v podobě protokolů o sledování, v nichž sice není explicitně vyjádřeno, že by s ilegálním tabákovým zbožím nakládal, jeho vina jako spolupachatele je však potvrzována dalšími provedenými důkazy, mimo jiné i výpovědí svědka P. Č. Ten totiž uvedl, že obviněný L. T. L. pravidelně jezdil na jeho pozemek v obci B., na němž tento svědek za úplatu ponechal odstavené vozidlo Citroen Jumper (v nepojízdném stavu ˗ s vyfouklými pneumatikami, bez platné technické kontroly a zarostlé trávou), z něhož, resp. do něj obviněný nakládal a vykládal kartony, jejichž obsah svědek neznal. Pro špatný technický stav vylučující užívání automobilu na pozemních komunikacích je tedy zjevné, že obviněný vozidlo k zásobování svého obchodu s potravinami fakticky užívat ani nemohl. Takto vedenou obhajobu obviněného tudíž zcela správně a logicky soudy vyhodnotily jako vyvrácenou provedenými důkazy a uplatněnou ve snaze zastřít jeho podíl na společné trestné činnosti všech spolupachatelů (srov. strana 13 rozsudku soudu prvního stupně, strana 4 usnesení odvolacího soudu).

12. Závěrem je proto možné shrnout, že výsledky provedeného dokazování v rámci tohoto trestního stíhání vytvořily logický, ničím nepřerušený řetězec vzájemně se doplňujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny skutkové okolnosti nezbytné pro naplnění všech zákonných znaků skutkových podstat stíhaných trestných činů. Soudy ve věci rozhodující tak měly dostatečný podklad pro závěr o vině obviněného bez důvodných pochybností, přičemž procesní postup okresního soudu, a to jak ve vztahu k množství a kvalitě důkazních prostředků, tak i při hodnocení výsledků dokazování, odpovídal zásadám uvedeným v § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu. Obviněný byl tudíž správně uznán vinným tím, že společně se dvěma spoluobviněnými T. H. T. a H. Q. L. jako spolupachateli jednak zkrátili daň [jak ve větším rozsahu (bod I. výroku o vině), tak ve značném rozsahu (bod II.2. výroku o vině)], přičemž si současně opatřil a přechovával tabákové výrobky neoprávněně označené ochrannými známkami, k nimž přísluší výhradní práva poškozeným zahraničním obchodním společnostem (bod II.2. výroku o vině). Současně dovolací soud nezjistil žádný, natož extrémní rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů. Nebylo rovněž zasaženo do práva obviněného na spravedlivý proces, stejně tak ani nebylo v průběhu trestního stíhání obviněného zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces garantovaného v čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, resp. v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

IV. Závěrečné shrnutí

13. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného L. T. L. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. řádu, učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 16. 8. 2017

JUDr. Blanka Roušalová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru