Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 758/2015Usnesení NS ze dne 15.07.2015

HeslaSubjektivní stránka
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.758.2015.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 244 odst. 1 bod 2 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

5 Tdo 758/2015-21

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. července 2015 o dovolání, které podal obviněný V. H. N., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 6 To 452/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 15 T 195/2013, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného V. H. N. odmítá .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 7. 7. 2014, sp. zn. 15 T 195/2013, byl obviněný V. H. N. uznán vinným přečinem porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle § 244 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tak, že s další obviněnou T. T. H. D. dne 19. 2. 2013 v obci D., okres L., po blíže neustanovenou dobu přepravovali ve vozidle zn. Peugeot Boxer, RZ: ......., 880 ks balení tabákové směsi zn. Golem o celkové váze 132 kg, a to bez označení tohoto zboží nálepkami pro daňové účely, když byli stavěni a kontrolováni hlídkou Policie České republiky, oddělení silničního dohledu Ústí nad Labem, přičemž toto jednání je v rozporu s ustanovením § 114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a navíc České republice zastoupené Celním úřadem pro Ústecký kraj byla způsobena škoda na spotřební dani nejméně ve výši 215 820 Kč.

Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 244 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání dvou roků. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněné T. T. H. D. Oběma obviněným byla podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradili škodu, kterou přečinem způsobili.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný V. H. N. odvoláním, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 6 To 452/2014, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný V. H. N. dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Štěpána Svátka. Tento mimořádný opravný prostředek založil na dovolacím důvodu uvedeném v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný má za to, že popsaný skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný přečin porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle § 244 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, ačkoli znaky tohoto ani jiného trestného činu nevykazoval. Zejména odmítl naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu, neboť ta mu nebyla prokázána. Soudy obou stupňů ji dovodily pouze na základě výslechu svědků – pracovníků celní správy J. K. a T. D., kteří vozidlo řízené obviněným, zastavili a kontrolovali. Odmítl závěr soudů o tom, že si musel být vědom nelegálnosti svého jednání. Poukázal na to, že z pořízené fotodokumentace vozidla vyplývá, že předmětné pytle s tabákovými výrobky byly zabalené, tabák byl vidět pouze okrajově a nelze proto dovodit, že by si obviněný jako řidič byl vědom jejich obsahu. Především však podle obviněného není možné dovodit, že by z pohledu řidiče případně při otevření zavazadlového prostoru bylo na první pohled možné odhalit, že tabákové směsi nejsou označeny platnou daňovou nálepkou, nadto pokud obsahem zavazadlového prostoru byly kromě těchto pytlů i další věci a obviněný nebyl majitelem daného vozidla. Výpovědi svědků, kontrolujících policistů, o jeho nervozitě a zakřiknutém chování nelze považovat za objektivní důkaz, neboť vyjadřují pouze jejich subjektivní názor. Na základě takových důkazů nepovažuje obviněný své odsouzení za spravedlivé. Přitom odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, v nichž byla u obdobné trestné činnosti zdůrazněna nezbytnost prokázání jak objektivní tak subjektivní stránky trestného činu. Dovolatel dále připomněl povinnost orgánů činných v trestním řízení postupovat v souladu se zásadou uvedenou v § 2 odst. 5 tr. řádu, a podotkl, že „pokud v rámci dokazování zjištěný skutkový stav věci je nadále zatížen důvodnými pochybnostmi, které nelze doplněním dokazování odstranit, není v souladu s principem volného hodnocení důkazů možné vyslovit vinu na podkladě pouhé pravděpodobnosti“. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení (nesprávně uvedeno „rozsudek“) Krajského soud v Ústí nad Labem ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 6 To 452/2014, i rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 7. 7. 2014, sp. zn. 15 T 195/2013, a aby přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného V. H. N. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Martina Prokeše. Nejprve rozvedl výklad dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a připomněl, že jediným důvodem pro zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání je extrémní rozpor mezi skutkovým základem napadených rozhodnutí a vykonanými důkazy. Takový rozpor však podle jeho názoru nelze v trestní věci obviněného dovodit, navíc ho obviněný ani nevytkl. Státní zástupce tak konstatoval, že obviněný pouze opakuje výhrady uplatněné již v rámci dosavadní obhajoby, zejména námitku o absenci subjektivní stránky. Jeho argumentace je však založena na zpochybnění skutkových zjištění soudů, tedy i způsobu hodnocení provedených důkazů a neodpovídá ani uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu. K výtce obviněného ohledně popisu skutku neodpovídajícímu formálním znakům dané skutkové podstaty připustil, že tento popis mohl být výstižnější, avšak i tak z něj subjektivní stránka vyplývá. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zjistil, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání. Poté se zabýval konkrétními námitkami z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ten je možné úspěšně uplatnit v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. To znamená, že vytýkaná vada napadeného rozhodnutí musí spočívat v porušení hmotně právního ustanovení trestního zákoníku či jiné právní normy, kterou je nutné použít při zkoumání trestní odpovědnosti obviněného z pohledu hmotně právních podmínek trestnosti činu. Totéž platí u jiné skutkové okolnosti, která by mohla být nesprávně posouzena podle jiného ustanovení příslušné hmotně právní úpravy, než jaká na ni dopadala. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových závěrech, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, § 89 a násl. tr. řádu, § 207 a násl. tr. řádu a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Podobně nelze s odkazem na dotčený důvod dovolání namítat ani procesní vady spočívající v nesprávném způsobu hodnocení důkazů, nedostatečném rozsahu dokazování apod. Tento dovolací důvod může být naplněn pouze právní a nikoli skutkovou vadou, a to pouze tou, která má hmotně právní charakter. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona.

Argumentace obviněného, kterou se snažil podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, však nesměřovala proti hmotně právním vadám napadených rozhodnutí, ale spočívala výhradně na nesouhlasu obviněného se způsobem hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a se závěrem o jeho vině, k němuž soudy na jejich podkladě a vyhodnocení důkazní situace dospěly. Opakovaně zpochybňoval výpovědi svědků J. K. a T. D. a zodpovědnosti se snažil zbavit poukazem na svoji nevědomost ohledně obsahu převáženého nákladu, byť prostřednictvím právní námitky nedostatku zavinění.

Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za nezbytné zdůraznit, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku pouze zopakoval shodné výhrady, které byly součástí jeho obhajoby od počátku trestního řízení, a učinil je též obsahem svého odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem se s nimi naprosto dostatečným, logickým a přesvědčivým způsobem vypořádal, přičemž obviněný se nijak nepokusil změnit argumenty pro svůj nesouhlas s odsouzením, a v rámci formulace dovolacích námitek nepředložil žádnou jinou okolnost, jež by mohla zpochybnit důvody, pro něž odvolací soud jeho řádný opravný prostředek odmítl. Dovolání, v němž obviněný opakuje výhrady, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud se jimi zabýval a vypořádal se s nimi náležitým způsobem, Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).

S ohledem na skutkový charakter námitek obviněného může Nejvyšší soud v podstatě nad rámec dovolacího přezkumu konstatovat, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu, který byl nezbytný pro rozhodnutí o podané obžalobě v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. řádu. soudy obou stupňů se zcela dostatečným způsobem vypořádaly s obhajobou obviněného i s jeho výhradami vznesenými v průběhu trestního řízení.

Přečinu porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle § 244 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo v rozporu s jiným právním předpisem dováží, skladuje, přepravuje nebo uvádí do oběhu zboží bez nálepek, kontrolních pásek nebo jiných předmětů k jeho označení pro daňové účely.

V projednávané trestní věci byl obviněný odsouzen za přepravu celkem 880 kusů tabákové směsi neoznačené nálepkou pro daňové účely ve smyslu § 114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., kterou trestní zákoník považuje za jednu z alternativních způsobů spáchání druhé ze základních skutkových podstat tohoto přečinu definovaných v prvním odstavci § 244 tr. zákoníku, (další formy spáchání spočívají v dovážení, skladování a uvádění do oběhu). Přepravováním se rozumí jakákoli přeprava zboží bez nálepek, kontrolních pásek nebo jiných předmětů k jeho označení pro daňové účely, a to ať už jde o přepravu silniční, železniční, leteckou nebo jinou.

Soudu prvního stupně je možné vytknout, že v rámci tzv. skutkové věty výroku o vině svého rozsudku převzal bez dalšího nepřesnou formulaci skutkových okolností z obžaloby, nicméně tento nedostatek vyjádření okolností charakterizujících subjektivní stránku přečinu neznamená vadu, pro niž by byla nutná kasace napadených rozhodnutí. V souvislosti s obsahem provedených důkazů, z nichž je zřejmá znalost obviněného obsahu převáženého tabákového zboží, které nebylo řádným způsobem označeno povinnými nálepkami, a s vysvětlením právní kvalifikace skutku v odůvodnění rozsudku, je možné přijmout závěr o dostatečném podkladu pro vyslovení viny obviněného.

Lze tak pouze připomenout správné úvahy soudu prvního stupně, který na podkladě logických úvah navazujících na výsledky provedeného dokazování dospěl k závěru o jednání obviněného v přímém úmyslu, jak podrobně rozvedl na straně 4 svého rozsudku. Vycházel přitom nejen z výpovědí svědků J. K. a T. D., příslušníků Policie České republiky, kteří v rámci běžné silniční kontroly vozidlo řízené obviněným zastavili, a které k další a důkladnější kontrole nákladového prostoru vozidla vedla právě nápadná nervozita obviněného i jeho spolujezdkyně - spoluobviněné T. T. H. D. Zcela správně dále okresní soud konstatoval, že z kabiny řidiče bylo přes průhlednou přepážku vidět do nákladního prostoru vozidla, ve kterém bylo umístěno mj. celkem 11 plastových pytlů s celkem 880 balíky neoznačené tabákové směsi „Golem“, přičemž tyto pytle byly pootevřené a jejich obsah tedy byl pro obviněného lehce rozpoznatelný (viz fotografická dokumentace z prohlídky jiných prostor provedené dne 19. 2. 2013 na č. l. 76 a násl. trestního spisu). Nelze proto pochybovat o znalosti obsahu nákladového prostoru obviněným, navíc lze důvodně předpokládat, že byl minimálně přítomen nakládání uložených věcí. Vzhledem k množství i charakteru převáženého zboží je zjevné, že bylo určeno buď k přímému prodeji, nebo k dalšímu skladování za účelem prodeje. Navíc je možné doplnit, že podle své výpovědi přicestoval obviněný do České republiky již v roce 2004 a to za účelem podnikání, tudíž lze očekávat, že se dlouhodobě pohybuje v prostředí obchodování mj. s komoditou tabákových výrobků a jsou mu známy povinnosti označování nálepkami za účelem daňové kontroly.

Správné úvahy soudu prvního stupně přijal i soud odvolací, a ke shodným námitkám obviněného uplatněným v odvolání podrobně a přesvědčivě vysvětlil jejich nedůvodnost zejména na straně 3 napadeného usnesení.

Nejvyšší soud proto neshledal obsah dovolání obviněného V. H. N. relevantní jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a odmítl je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného než zákonného důvodu, aniž mohl přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí i jemu předcházející řízení. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 15. července 2015

JUDr. Blanka Roušalová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru