Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 733/2002Usnesení NS ze dne 17.10.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.733.2002.1

přidejte vlastní popisek

5 Tdo 733/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. října 2002 o dovoláních obviněných R. M., M. B. a P. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 7 To 120/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pod sp. zn. 2 T 155/99, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných R. M., M. B. a P. M. odmítají.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 2 T 155/99, byl obviněný R. M. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1, § 221 odst. 1 tr. zák. a za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 202 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu jednoho roku. Obviněný M. B. byl tímto rozsudkem uznán vinným dvěma trestnými činy vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 235 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Obviněný P. M. byl uvedeným rozsudkem uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona, pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1, § 221 odst. 1 tr. zák. a dvěma trestnými činy vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Za to byl odsouzen podle § 235 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu

v trvání 30 měsíců. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2002 sp. zn.

7 To 120/2002, byl z podnětu odvolání obviněného R. M. podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ohledně tohoto obviněného zrušen napadený rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 2 T 155/99, v celém rozsahu a za podmínek

§ 259 odst. 3 byl obviněný R. M. nově uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že přesně nezjištěného dne v červnu 1998 ve večerních hodinách v R., okres V. v M. baru za přítomnosti více osob během slovní rozepře s J. H. jmenovaného napadl tak, že ho bil pěstmi do obličeje, přičemž následně do sebe navzájem strkali aj. H. utrpěl podlitiny v obličeji bez pracovní neschopnosti. Za to byl obviněný R. M. odsouzen podle § 202 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Dále byla tímto rozsudkem podle § 256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněných P. M. a M. B.

Proti tomuto rozsudku podali obvinění R. M. a P. M. prostřednictvím společného obhájce Mgr. V. E. dovolání, které oba opřeli o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Oba obvinění namítli nesprávné právní posouzení skutku, neboť podle jejich názoru závěr o vině je v rozporu se skutkovými zjištěními nalézacího soudu. Obviněný R. M. poukázal na to, že před soudem prvního stupně nebyl proveden žádný důkaz o tom, že by měl konflikt s poškozeným J. H., a proto měl být zproštěn obžaloby a nikoliv odsouzen pro trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. Obviněný P. M. spatřuje nesprávné právní posouzení věci v tom, že odvolací soud zamítl jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž by sám ve věci provedl jakékoliv dokazování, přičemž předtím zrušil k odvolání státního zástupce dva předchozí rozsudky soudu prvního stupně. Podle názoru obviněného odvolací soud svými zrušovacími usneseními nepřípustně zasáhl do práva nalézacího soudu volně hodnotit provedené důkazy a v podstatě mu dal závazný pokyn, jak má důkazy hodnotit. Oba obvinění z výše uvedených důvodů navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2002, sp. zn. 7 To 120/2002, a aby tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Obviněný M. B. podal dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. T. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 7 To 120/2002, a to proti výroku o vině a trestu z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání odkázal na průběh trestního stíhání, v němž byl dvakrát soudem prvního stupně zproštěn obžaloby a dvakrát byl rozsudek soudu prvního stupně k odvolání státního zástupce zrušen v celém rozsahu, naposled usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 7 To 418/2001, a věc byla vrácena soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Aniž se změnila důkazní situace, byla jinak posouzena jeho trestní věc a byl uznán vinným dvěma trestnými činy vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., a jeho odvolání bylo rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 7 To 120/2002, zamítnuto. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 7 To 120/2002, a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněných tak, že jejich dovolání byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a to pro pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Navrhla proto, aby dovolání všech obviněných byla odmítnuta podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) zjistil, že dovolání jsou přípustná, byla podána oprávněnými osobami

[§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], byla podána u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle § 265e tr. řádu.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud zjistil z obsahu dovolání obviněných, že obvinění formálně dostáli povinnosti uvést dovolací důvod s odkazem na zákonné ustanovení

§ 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, o které se dovolání opírá, avšak dovolání obviněných namítá nesprávná skutková zjištění a nevěrohodnost provedených důkazů.

Z vymezení důvodů dovolání v § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě ve výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Tento závěr lze dovodit právě vzhledem k jednotlivým důvodům dovolání vymezeným v § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména v důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v němž se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutková zjištění Nejvyšší soud nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů, které byly provedeny v předcházejícím řízení. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Proto s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, což vyplývá ze zákonného vymezení důvodů dovolání v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Protože všichni obvinění ve skutečnosti podali dovolání z důvodu údajných nesprávných skutkových zjištění, který není uveden v § 265b tr. řádu, Nejvyšší soud jejich dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť dovolání byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. října 2002

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru