Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 721/2014Usnesení NS ze dne 25.06.2014

HeslaZavinění
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.721.2014.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 157 odst. 1 tr. zákoníku

§ 157 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku

§ 244 odst. 1 bod 2 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

5 Tdo 721/2014-23

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2014 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného V. S. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2013, sp. zn. 6 To 381/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 72 T 78/2013, takto:

Podle § 265j tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce zamítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě dne 5. 9. 2013, sp. zn. 72 T 78/2013, byl obviněný V. S. uznán vinným jednak přečinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle § 157 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, jednak přečinem porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle § 244 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 244 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let.

Obou citovaných přečinů se podle zjištění nalézacího soudu obviněný dopustil ve stručnosti tím, že ve více případech v blíže nezjištěné době roku 2012, též v době od 19. do 20. 9. 2012 v provozovně bývalé rybárny v B. sobě opatřil 14 lahví lihoviny Hrušková vodka o objemu 1 litr s etiketou „Hrušková vodka“, 40 %, výrobce Ostravská likérka OL.&.Com., s. r. o., Blodkova 381, Ostrava-Hulváky, které nebyly označeny kontrolními páskami ke značení lihu pro daňové účely, tuto následně sám konzumoval a také nabízel svým známým ke konzumaci, či k prodeji za 100 Kč, v jeho dílně v místě bydliště tento závadný alkohol konzumovali O. B., který dne 22. 9. 2012 vypil 1 dcl tohoto alkoholu, při následném vyšetření v Městské nemocnici O. dne 24. 9. 2012 byl v jeho těle zjištěn metylalkohol v množství, jež nebylo toxické, od obviněného si zakoupil 1 litr uvedeného alkoholu P. S., který ve stejný den společně s O. B. vypil dvě nebo tři odlivky Hruškové vodky, intoxikace u něho zjištěna nebyla, dále J. N. dne 21. 9. 2012 vypil asi tři odlivky této vodky bez následné intoxikace a zakoupil si jednu lahev, K. B. vypil dvě odlivky této vodky, poté byl hospitalizován z důvodu zjištění metylalkoholu v krvi v poměru 0,2 promile, k vážné újmě na zdraví u těchto konzumentů nedošlo,

dále obviněný předal 2 ks „Hruškové vodky“ v místě svého bydliště dne 19. nebo 20. 9. 2012 jako odměnu za protislužbu J. Z., který její obsah nekonzumoval,

přičemž sám V. S. v přesně nezjištěné době od 21. do 23. 9. 2012 v místě svého bydliště zkonzumoval blíže nezjištěné množství alkoholu z lahve označené etiketou Hrušková vodka, v následujících dnech pociťoval zdravotní potíže, dne 24. 9. 2012 byl hospitalizován a bylo mu naměřeno 0,72 promile metylalkoholu v krvi, byl v bezvědomí, bez následných zdravotních problémů,

takto obviněný V. S. jednal v rozporu s právními předpisy označenými ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a také nerespektoval mimořádná opatření vyhlášená Ministerstvem zdravotnictví ze dne 14. 9. 2012, jež bylo nahrazeno dalším mimořádným opatřením dne 20. 9. 2012, jejichž účelem byl zákaz nabízení k prodeji, prodej a jiné formy nabízení ke spotřebě lihovin o obsahu etanolu od 20 % objemových, věděl, že v České republice je distribuován závadový alkohol a přesto opatřil sobě i jiným alkoholický nápoj „Hrušková vodka“ o obsahu etanolu 40 % objemových, který nebyl opatřen kontrolní páskou pro daňové účely a patřil do kategorie alkoholu, jehož distribuce byla zakázána.

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství napadl tento rozsudek odvoláním a to v neprospěch obviněného, které směřoval proti výroku o vině i o trestu. Krajský soud v Ostravě projednal odvolání státního zástupce a usnesením ze dne 22. 11. 2013, sp. zn. 6 To 381/2013, je zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Nejvyšší státní zástupce, resp. v jeho zastoupení I. náměstek nejvyššího státního zástupce JUDr. Igor Stříž podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání v neprospěch obviněného V. S. z důvodu § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a v řízení předcházejícím byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Nejvyšší státní zástupce sice ve svém dovolání výslovně neomezil rozsah, v němž svůj mimořádný opravný prostředek v neprospěch obviněného V. S. uplatnil, ale z obsahu jeho námitek je nepochybné, že směřuje výlučně proti právní kvalifikaci skutku přečinem ohrožení zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle § 157 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Konkrétní vada, kterou je podle dovolatele zatížen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, se přímo týká základní skutkové podstaty tohoto přečinu a to její subjektivní stránky. Nejvyšší státní zástupce nejprve odkázal na obžalobu státního zástupce Okresního státního zastupitelství, který v jednání obviněného spatřoval přečin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, tj. úmyslnou formu tohoto přečinu. Poté, co soud prvního stupně změnil kvalifikaci na nedbalostní přečin podle § 157 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, podal příslušný státní zástupce odvolání, s jehož argumentací se podle dovolatele soud druhého stupně nevypořádal. Proto v dovolání zopakoval zásadní okolnosti, které charakterizují subjektivní stránku tohoto činu, a které podle nejvyššího státního zástupce, v souladu s názorem obžaloby, svědčí o jednání obviněného v nepřímém úmyslu. Stěžejním argumentem dovolatele pro srozumění obviněného se škodlivým následkem byl opakovaný nákup a distribuce lihoviny neoznačené nálepkami pro daňové účely. Vzhledem k neznámému původu tohoto alkoholu měl obviněný podle dovolatele předpokládat, že potenciálně může obsahovat látky nebezpečné lidskému zdraví obecně. Výroba těchto lihovin probíhá bez dohledu příslušných orgánů kontroly včetně hygienických norem. To vše svědčí o srozumění obviněného s distribucí závadného alkoholu, čemuž odpovídá zavinění ve formě nepřímého úmyslu. Jako naprosto neakceptovatelný označil nejvyšší státní zástupce závěr odvolacího soudu, který dokonce spatřoval u obviněného zavinění jen ve formě nevědomé nedbalosti, ačkoli nalézací soud vycházel z nedbalosti vědomé. U obviněného nebylo prokázáno, že by věděl o obsaženém metanolu v předmětném alkoholu, jinak by totiž bylo nutné kvalifikovat čin přísněji jako zločin obecného ohrožení podle § 272 tr. zákoníku, nicméně bylo prokázáno, že obviněný věděl, že obchoduje s alkoholem pocházejícím z neznámého a neověřeného zdroje mimo legální distribuční síť, který potenciálně obsahuje zdraví škodlivé látky.

Dovolatel v této souvislosti poukázal na rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 15. 2. 1944, sp. zn. Rv II 530/43, z něhož citoval: „při nákupu lihu, jenž je odňat volnému obchodu, proti zákonnému zákazu na černo pod rukou, nelze zásadně vyloučiti nabytí zboží, jež je závadné a lidskému zdraví škodlivé, přičemž by tomu nemuselo tak být jen ve zvláštních případech, kdy ani dbalý nabyvatel by nemusel s jeho závadností zpravidla počítat a důsledkem toho by mu pak nebylo možno klást případně ani za vinu, že nedal zboží přezkoumat, např. pokud by nabyl zboží odňaté jinak volnému obchodu, sice nezákonně, ale sám přímo od výrobce nebo obchodníka oprávněného tímto zbožím obchodovat, zejména šlo-li by již o opětné dodání zboží téhož druhu, jež dosud závadné nebylo“. Z tohoto rozhodnutí je podle nejvyššího státního zástupce možné na projednávaný případ dovodit, že obviněný měl počítat s možností, že jím nakoupený a distribuovaný alkohol je závadný. Nemůže jej omluvit ani „ujištění“ jeho dodavatele, že alkohol je tzv. čistý. Nejednalo se totiž o legálního výrobce či obchodníka s lihem, nebyla proto vyloučena nepravdivá informace o původu lihu a tím též jeho nezávadnosti.

Podle nejvyššího státního zástupce nelze ve prospěch obviněného hodnotit skutečnost, že předmětný alkohol také sám konzumoval. Pokud by tak činil, aniž by jej dále distribuoval či nabízel, nebyl by sice trestně odpovědný, ale obviněný používal závadný alkohol nejen pro svou potřebu, ale prodával jej či předal jinému jako platidlo. Vědomě tak hazardoval nejen s vlastním životem a zdravím, ale stejně jednal i vůči dalším osobám. S případnými následky musel být srozuměn už jen proto, z jakých zdrojů alkohol získal, jak již bylo zdůrazněno, a to dokonce ve výjimečné společenské situaci, k níž v souvislosti se šířením závadného a životu nebezpečného alkoholu v České republice došlo na podzim roku 2012.

Z těchto důvodů považuje dovolatel názor odvolacího soudu o jednání obviněného v nevědomé nedbalosti za vadný, stejně tak odmítl vědomou nedbalost, z níž vycházel nalézací soud, neboť zjištěné okolnosti svědčí o úmyslném jednání obviněného odpovídající zvlášť závažnému zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku.

Nejvyšší státní zástupce závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě včetně obsahově navazujících rozhodnutí a aby přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout. Současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

K dovolání nejvyššího státního zástupce se obviněný V. S. vyjádřil prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Bobra. Úvodem poukázal na to, že argumentace užitá v dovolání je v podstatě opakováním obžaloby i řádného opravného prostředku – odvolání. Podstatou těchto tvrzení je úvaha o existenci nepřímého úmyslu ve vztahu ke znaku základní skutkové podstaty přečinu podle § 156 tr. zákoníku vyplývající z toho, že předmětný alkoholický nápoj „Hrušková vodka“ nebyl tzv. okolkovaný, tudíž nebyl znám jeho původ. Obviněný souhlasí s názory soudů obou stupňů, které v napadených rozhodnutích vyjádřily ohledně subjektivní stránky tohoto přečinu. Navíc tzv. kontrolní pásky, jimiž jsou alkoholické nápoje určené k distribuci označovány, plní pouze funkci nástroje kontroly státu, zda povinné subjekty řádně plní své daňové povinnosti a teze dovolání o dalším účelu takového značení, tj. zdravotní nezávadnost, považuje za nepodloženou domněnku. Nakonec zjištěné okolnosti ji vyloučily, neboť konkrétní alkohol „Hrušková vodka“ byl jak obviněným, tak i dalšími jeho známými opakovaně konzumován bez jakýchkoli zdravotních potíží a to až do inkriminovaného období. Rozhodnutí, na něž nejvyšší státní zástupce v dovolání odkázal, řeší otázku odpovědnosti škůdce za jím způsobenou škodu z nedbalosti, o čemž svědčí odkaz na zákonné ustanovení § 1297 zákona č. 946/1811 Sb. z. s., obecného zákoníku občanského. V další části svého vyjádření obviněný poukázal na soudní judikaturu týkající prokazování zavinění ve formě nepřímého úmyslu, a to při absenci doznání pachatele především na podkladě objektivních skutečností a pohnutky činu. Závěrem shrnul, že v daném případě právě tyto okolnosti činu vyvrací domněnku nejvyššího státního zástupce o srozumění obviněného s možností následku na zdraví požitím předmětného alkoholu, pokud jej sám konzumoval po delší dobu. Právní kvalifikace soudů je z těchto důvodů podle obviněného správná a navrhl, aby dovolání nejvyššího státního zástupce bylo jako nedůvodné odmítnuto. Současně projevil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Konání dovolacího řízení u Nejvyššího soudu nebránily žádné formální nedostatky, a též konkrétní námitka vady subjektivní stránky přečinu odpovídala uplatněným dovolacím důvodům. Nejvyšší soud proto mohl podané dovolání přezkoumat v rozsahu a z důvodů v něm uvedených v souladu s ustanovením § 265i odst. 3 tr. ř., a zjistil, že není důvodné.

Především je nutné zdůraznit souhlasně s vyjádřením obviněného, že konkrétní argumentace, kterou ve svém mimořádném opravném prostředku zvolil nejvyšší státní zástupce, se naprosto shoduje s tvrzením obžaloby, resp. podaného odvolání, jehož stručný obsah tvoří součást odůvodnění podaného dovolání. Přestože se soudy obou stupňů otázkou zavinění velice pečlivě zabývaly a již soud prvního stupně podrobně vysvětlil své úvahy, které jej vedly ke změně právní kvalifikace přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami podle § 156 tr. zákoníku (pro řešený problém je určující tento znak ve vztahu k základní skutkové podstatě tohoto přečinu), jak navrhovala obžaloba, na tentýž přečin z nedbalosti podle § 157 tr. zákoníku. Přesto nejvyšší státní zástupce v podstatě pouze setrval na původním právním názoru obžaloby a domáhá se cestou mimořádného opravného prostředku změny v neprospěch obviněného. Jak již opakovaně Nejvyšší soud prezentoval ve svých rozhodnutích přijatých v dovolacím řízení, platné právo počítá s dvoustupňovým trestním procesem a mimořádné opravné prostředky jsou určeny k nápravě jen těch nejvážnějších vad, které ve vztahu k dovolání jsou výslovně uvedeny v trestním řádu. Nejvyšší soud nemůže být další soudní instancí, která by mohla či dokonce měla pro jednu z procesních stran plnit funkci třetího soudního stupně v případech, kdy soudy nižších stupňů reagovaly na předložené argumenty (ať již obhajoby či obžaloby) a vypořádaly se s nimi způsobem, jemuž nelze upřít respekt k platným obecným zásadám nejen trestního procesu ale také principů logiky při zachování veškerých souvislostí vyplývajících z výsledků provedeného dokazování.

Stěžejní otázkou, která se stala předmětem kritiky státního zastupitelství vůči soudním rozhodnutím v této věci vydaným, je forma zavinění jakožto obligatorního znaku skutkové podstaty každého trestného činu. V projednávané trestní věci jde o přečin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty, který je v trestním zákoníku (v podstatě shodně jako za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon) rozlišen právě formou zavinění do dvou samostatných ustanovení – §§ 156 a 157. Obžaloba vinila obviněného, že předmětný alkohol nakupoval, sám konzumoval a nabízel k prodeji i ke konzumaci jiným, ačkoli věděl, že může takovým jednáním způsobit porušení resp. ohrožení lidského zdraví, jakožto objektu tohoto přečinu. Již soud prvního stupně však spatřoval v jednání obviněného nedbalost a to vědomou, odvolací soud se přiklonil ke spáchání přečinu z nedbalosti nevědomé. Stěžejní argumenty, jimiž své úvahy o nedbalostní formě zavinění soudy konstatovaly, spočívaly jednak ve zjištění, že obviněný předmětný alkohol konzumoval sám. Vzhledem k tomu, že soudy u obviněného odmítly možnost způsobit sobě poškození zdraví, považovaly za vyloučené, aby věděl, že požitím „Hruškové vodky“ může u něho dojít k újmě na zdraví, a pro takový případ byl s takovým následkem srozuměn [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Navíc, a to byl pro soudy druhý zásadní důvod změny právní kvalifikace, obviněný kupoval stejný alkoholický nápoj po delší dobu, jak nakonec vyplývá z popisu skutkových zjištění v obžalobě, který v zásadě převzaly i soudy, neboť vyplynuly z dokazování u hlavního líčení. Díky tomu, že až do inkriminovaného dne nepociťoval žádné zdravotní obtíže poté, co se napil „Hruškové vodky“, mohl obviněný důvodně předpokládat, že neobsahuje žádné zdraví škodlivé látky.

Nejvyšší soud považuje za nadbytečné znovu opakovat názory soudní praxe, které vycházejí z právní nauky, o rozlišování forem zavinění, a to především mezi nepřímým úmyslem a nedbalostí, jak je interpretoval nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku. Jen pro doplnění je možné uvést, že při nedostatku volní složky zavinění z nedbalosti je nutné se zabývat složkou vědění, přičemž kritériem obou forem nedbalosti, tj. vědomé i nevědomé, je zachovávání potřebné míry opatrnosti pachatelem. Ta je dána spojením objektivního a subjektivního hlediska při předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem (srov. rozhodnutí č. 5/2013 Sb. rozh. tr.). Soud prvního stupně dále správně poukazoval na úvahy vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1161/2005, publikované pod č. T 848, v sešitě 21, Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck. Vyplývá z něho, že při rozlišování mezi vědomou nedbalostí a nepřímým úmyslem je třeba hodnotit, zda důvody, pro které pachatel spoléhal, že nezpůsobí škodlivý následek, resp. účinek, mají charakter dostatečných důvodů. Při aplikaci na posuzovaný případ právě sehrály důležitou roli dva již výše citované argumenty („dobrá zkušenost“ obviněného s požíváním „Hruškové vodky“ a její vlastní konzumace obviněným), které lze považovat za judikaturou požadované dostatečné důvody. Nejvyšší soud hodnotí úvahy nalézacího soudu jako odpovídající obecným pravidlům výkladu forem zavinění a na jejich konkrétní aplikaci na daný případ nahlíží shodně s konekcí, o niž bude zmínka níže.

Krajský soud v Ostravě se důsledně vypořádal se všemi, jak již uvedeno, naprosto shodnými výhradami, které uplatnil státní zástupce v odvolání. Na str. 3 a 4 napadeného usnesení právě poukázal na zjištěné okolnosti, které předcházely odhalení závadné složky v nápoji „Hrušková vodka“ v září roku 2012 a za nichž došlo k předání lahví tohoto alkoholu osobám blízkým obviněnému i k jeho požití samotným obviněným. Nejvyšší soud se přiklání k právnímu názoru odvolacího soudu o formě nedbalostního jednání obviněného, tedy že jednal z nedbalosti nevědomé. Právě na podkladě dvou již uvedených zásadních momentů, z nichž bylo nutné vycházet při zkoumání formy zavinění obviněného, je totiž evidentní, že nevěděl, že zakoupený alkohol může obsahovat zdraví ohrožující metanol, a lze mu tudíž klást za vinu, že právě vzhledem k okolnostem (neoznačená lihovina) a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Nezachoval tudíž potřebnou míru opatrnosti a bez přiměřených důvodů spoléhal, že k poruše nebo ohrožení zdraví požitím tohoto alkoholu nedojde. Právě subjektivní vymezení míry opatrnosti, kdy obviněný ani osoby, které rovněž konzumovaly „Hruškovou vodku“ do předmětné doby, neměli žádné zdravotní potíže, svědčí o jednání v nevědomé nedbalosti (srov. např. rozhodnutí č. 45/1965 Sb. rozh. tr.).

Jako zcela nepřiléhavý je nutné odmítnout odkaz nejvyššího státního zástupce na rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 15. 2. 1944, sp. zn. Rv II 530/43. Jak správně připomněl obviněný ve svém vyjádření k dovolání, jednalo se o žalobu vdovy po zemřelém v důsledku požití alkoholu obsahujícího životu nebezpečný líh, jíž se po hostinském, který závadný alkohol jejímu manželovi prodal, domáhala zaplacení finanční částky. Z příslušné pasáže tohoto rozhodnutí, rovněž citované v dovolání, je zřejmé, že i v této historicky poměrně vzdálené době soud připustil zbavení viny takovému nabyvateli, resp. jeho povinnosti k náhradě škody za způsobenou smrt, právě v případech, kdy osoba nakupující „čistý líh“ tzv. pod rukou, tj. z neznámého zdroje, „nemusil by s jeho závadností počítat, např. nabyl-li by zboží odňaté jinak volnému obchodu sice nezákonně ale sám přímo od výrobce nebo obchodníka zejména šlo-li by již o opětné dodání zboží téhož druhu“. Případ obviněného V. S. je srovnatelný se situací, kterou považoval i bývalý Nejvyšší soud Československé republiky za natolik výjimečný, že by vedl ke zbavení odpovědnosti za způsobenou škodu na zdraví, resp. smrt podáním závadného nápoje. Navíc v označené věci tento soud odkázal na ustanovení § 1297 tehdy platného Obecného zákoníku občanského (zákon č. 946/1811 Sb. z. s.), jenž upravoval povinnost dodržovat potřebnou opatrnost. Z pohledu dnešního platného práva se jedná o nedbalostní formu zavinění, jejímž kritériem, jak již bylo uvedeno, je právě zachovávání potřebné míry opatrnosti. Z těchto důvodů není možné považovat argumentaci dovolatele za způsobilou zvrátit dosud přijaté úvahy soudů nižších stupňů, které je vedly ke správnému hmotně právnímu posouzení zavinění obviněného V. S. a právní kvalifikaci skutku jako přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle § 157 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.

Nejvyšší soud na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce neshledal vadu napadených pravomocných soudních rozhodnutí, tudíž nebyl naplněn dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v řízení, které předcházelo usnesení odvolacího soudu. V důsledku tohoto zjištění nemohl obstát ani důvod dovolání podle druhé alternativy § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který předpokládá existenci vady v právním posouzení skutku či jiném hmotně právním posouzení.

Nejvyšší soud proto dovolání nejvyššího státního zástupce zamítl podle § 265j tr. ř. jako nedůvodné. Mohl tak učinit v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. června 2014

Předsedkyně senátu

JUDr. Blanka Roušalová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru