Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 697/2019Usnesení NS ze dne 17.07.2019

HeslaPohlavní zneužití (zneužívání)
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.697.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 187 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

5 Tdo 697/2019

2

5

5 Tdo 697/2019-322

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 7. 2019 o dovolání, které podal obviněný R. D., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 14 To 320/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 118/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. D. odmítá.

Odůvodnění:

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 3 T 118/2018, byl obviněný R. D. uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že dne 31. 8. 2017 v době od 13.00 hodin do 16.15 hodin v XY, okres Ústí nad Orlicí, v prostoru koupaliště v ulici XY navázal kontakt s nezletilými dívkami AAAAA (pseudonym), BBBBB (pseudonym), CCCCC (pseudonym), a DDDDD (pseudonym), které znal a které byly na koupališti bez dozoru dospělé osoby, kupoval jim občerstvení a dával jim peníze, následně na lavičce sundal nezletilé BBBBB spodní díl plavek a rukou jí sahal na přirození, plavky jí zase oblékl a pak jí opakovaně sahal rukou na holé přirození pod plavky, nezletilé DDDDD na pískovišti sáhl rukou na přirození přes plavky a v bazénu, kde byl s nezletilými BBBBB a DDDDD, se potopil a sáhl rukou nezletilé DDDDD na přirození pod plavky, dále u laviček sáhl rukou na přirození přes plavky nezletilé CCCCC, která z tohoto důvodu vyhledala pomoc u pokladní na koupališti, jíž řekla, co se stalo. Obviněný tedy jiným způsobem pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let.

2. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Obviněnému byla podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost, aby nahradil poškozené CCCCC nemajetkovou újmu částkou ve výši 30 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla tato poškozená odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byly poškozené BBBBB a DDDDD odkázány se svými nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí podal obviněný odvolání, a to proti výroku o vině, výroku o trestu i výroku o přiznané náhradě nemajetkové újmy. O tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 14 To 320/2018, tak, že jej podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

II. Dovolání obviněného

4. Obviněný R. D. podal prostřednictvím své obhájkyně proti tomuto usnesení odvolacího soudu dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a jímž napadl citované rozhodnutí v celém rozsahu.

5. Obviněný předně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, vyjádřeným v napadeném usnesení, podle kterého odvolací soud považoval skutková zjištění soudu prvního stupně za správná a mající oporu v provedeném dokazování. Obviněný zpochybnil i tvrzení odvolacího soudu, že okresní soud velice pečlivě vyhodnotil všechny provedené důkazy v souladu s tím, co z nich skutečně vyplývalo, nedopustil se žádných nelogických úvah ani neopomněl hodnotit žádné důkazy, přičemž důkazy zhodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a v celém souhrnu logickým a podrobně odůvodněným způsobem, kterému nelze nic vytknout z hlediska pravidel stanovených pro hodnocení důkazů. Podle názoru obviněného ve výpovědích poškozených jsou výrazné rozpory, přičemž obviněný podrobně rozebral, v čem spatřuje tyto rozpory. Jak dále obviněný zdůraznil, výpovědi nezletilých poškozených, u nichž existují rozpory, jej nemohou ve svém souhrnu bezpečně usvědčovat ze spáchání zločinu pohlavního zneužití. Podle obviněného není možné postavit prokázání jeho viny bez jakýchkoliv pochybností na skutečnosti, že právě drobné nepřesnosti ve výpovědích nezletilých dívek svědčí pro závěr, že si nic nevymyslely a vypovídaly podle toho, co skutečně prožily, jak ve svém rozhodnutí uvedly soudy nižších stupňů. Pravdivost výpovědí poškozených podle přesvědčení obviněného nepotvrdili ani svědci, kteří byli přítomni na koupališti, takže nebylo prokázáno, že by došlo ke všem útokům popsaným v tzv. skutkové větě v rozsudku soudu prvního stupně. Pokud jde o závěry soudů nižších stupňů ohledně motivu, považuje je obviněný za pouhé spekulace. Kdyby u něj plnily nezletilé poškozené funkci zástupného objektu, pak by musel znalec zjistit alespoň minimální reakce na dětské podněty, což se však nestalo.

6. S ohledem na to, že podle obviněného je nesprávný výrok o vině, nemůže obstát ani výrok o trestu a výrok o náhradě nemajetkové újmy. V případě poškozené CCCCC mělo jít podle skutkových zjištění pouze o jediný útok přes plavky, tomuto jednání nebyla vystavena dlouhodobě, nevyhledala odbornou pomoc a toto jednání nezanechalo u poškozené žádné psychické následky. Jednání obviněného navíc nebylo nepochybně prokázáno, poškozená tak měla být odkázána s celým svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Vzhledem ke všem námitkám pokládá obviněný za zřejmé, že mezi jednotlivými důkazy existují zásadní rozpory, proto nebylo možné uznat jej vinným. Soudy měly uplatnit pravidlo „in dubio pro reo“ a rozhodnout ve prospěch obviněného, a pokud tak neučinily, podle jeho přesvědčení v napadených rozhodnutích a v řízení, které jim předcházelo, porušily právo obviněného na nestranné posuzování věci, přičemž hodnotily provedené důkazy jednostranně a nesprávně.

7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud shledal dovolání důvodným, aby zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí a aby zprostil obviněného obžaloby.

8. Nejvyšší státní zastupitelství k dovolání obviněného sdělilo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.

III. Posouzení důvodnosti dovolání

9. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.

10. Pokud jde o dovolací důvod, obviněný R. D. opřel své dovolání o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

11. Obviněný však ve svém dovolání nevytkl soudům nižších stupňů žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva ve výše vyloženém smyslu, protože neuvedl, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měl být posouzen jím spáchaný skutek, ani nijak nekonkretizoval, které zákonné znaky zločinu, jímž byl uznán vinným, nebyly naplněny. Jak ostatně i sám obviněný zdůraznil, podle jeho názoru mělo dojít k nesprávnému zjištění skutkového stavu a hodnocení důkazů. Obsahem dovolání obviněného jsou námitky, v nichž vyslovil nesouhlas s tím, jak soud prvního stupně hodnotil důkazy a jak postupoval při dokazování. Takové námitky se ovšem nijak netýkají právního posouzení skutku, který je obsažen ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ani jiného hmotně právního posouzení, jak o tom svědčí i skutečnost, že obviněný v této souvislosti neodkázal na žádné ustanovení hmotného práva, které mělo být porušeno. Přitom obviněný ve svém dovolání opětovně uvádí argumenty, které uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení. Ty byly součástí jeho obhajoby v hlavním líčení i základem jeho odvolací argumentace v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž odvolací soud je posoudil a náležitě se s nimi vypořádal (viz s. 3 a 4 jeho usnesení). Zároveň obviněný v podstatě požaduje, aby Nejvyšší soud dal soudům nižších stupňů pokyny, jak mají hodnotit důkazy a k jakým skutkovým závěrům mají po takovém hodnocení důkazů dospět. To je ovšem v rozporu s koncepcí dovolání jako mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě jen některých procesních a hmotně právních vad výslovně uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně nebo k přezkoumávání jimi provedeného dokazování a hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. řádu.

12. Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný R. D., znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávný výklad a použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, však neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu. Vzhledem k tomu nemůže obstát ani tvrzení obviněného, podle něhož soud prvního stupně (a i soud odvolací, pokud dal soudu prvního stupně za pravdu) pochybil, když ve vztahu k souzenému skutku založil své závěry zejména na tvrzeních poškozených nezletilých dívek, byť podle názoru obviněného tyto výpovědi byly ve zcela zásadním vzájemném rozporu. Podle obviněného tak došlo k porušení „pravidla in dubio pro reo“, neboť v řízení před soudy obou stupňů nebyly odstraněny pochybnosti o naplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu, za nějž byl obviněný odsouzen. Taková argumentace se ovšem vůbec netýká otázek hmotného práva, jejichž řešení je podstatou uplatněného dovolacího důvodu, ale jen zpochybňuje skutkové závěry soudů nižších stupňů a vyjadřuje nesouhlas s hodnocením jimi provedených důkazů. Navíc soudy ve svých rozhodnutích náležitě vyložily, z jakých důkazů vycházely, jakým způsobem je hodnotily, proč je takto hodnotily a jaké skutkové závěry se staly podkladem právního posuzování.

13. Nejvyšší soud dále nad rámec uplatněného dovolacího důvodu zdůrazňuje, že je vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů. V trestní věci obviněného R. D. to pak znamená, že pro Nejvyšší soud jsou rozhodující skutková zjištění, podle nichž se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, přičemž tímto skutkem naplnil všechny zákonné znaky zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku. Z popisu skutku ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně i z podrobného odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami soudů při hodnocení důkazů. Proto v tomto směru nemohlo dojít k namítanému porušení práva obviněného na nestranné posuzování věci a ani nedošlo ze strany soudů k jednostrannému a nesprávnému hodnocení provedených důkazů. Ostatně dodržení práva na spravedlivý proces obviněného mu nijak nezaručuje takový výsledek trestního stíhání, jaký by si sám přál.

IV. Závěrečné shrnutí

14. Nejvyšší soud na podkladě všech popsaných skutečností dospěl k závěru, že obviněný R. D. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo. Navíc shodnými námitkami obviněného, jaké uplatnil ve svém dovolání, se již zabývaly a náležitě se s nimi vypořádaly soudy nižších stupňů v podrobném odůvodnění svých rozhodnutí.

15. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 17. 7. 2019

JUDr. František Púry, Ph. D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru