Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 627/2002Usnesení NS ze dne 25.09.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.627.2002.1
Podána ústavní stížnost

I. ÚS 704/02


přidejte vlastní popisek

5 Tdo 627/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2002 o dovolání obviněného M. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 7 To 27/02, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 96/99, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2001, sp. zn. 6 T 96/99, byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. a trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák., které spáchal tím, že v nočních hodinách z 18. 6. na 19. 6. 1996 u hřbitova v katastru obce V., okr. J., úmyslně usmrtil J. K., když jej opakovanými výstřely ze střelné zbraně – zřejmě pistole typu FN model 1922, ráže 7,65 mm, s amatérsky vyrobeným tlumičem – nejméně devíti střelami zasáhl do hlavy, poté položil mrtvého poškozeného hlavou do kovového umyvadla, hlavu polil benzínem a zapálil, aby tak znemožnil provedení identifikace zavražděného, přičemž tohoto jednání se dopustil proto, aby tak zakryl spáchanou majetkovou trestnou činnost, kterou organizoval prostřednictvím poškozeného. Dále byl tímto rozsudkem uznán vinným tím, že po spáchaném činu v ranních hodinách dne 19. 6. 1996 v průběhu cesty z místa činu z obce V. na okrese J. do H. K. pod pohrůžkou usmrcení zastřelením donutil M. K., aby se podílel na odklizení osobních věcí poškozeného J. K., a své střelné zbraně vhozením do řeky L. u mostu v P. a do vody písníku v R. u H. K., přičemž mu i v následujících dnech a v následné době vyhrožoval fyzickou likvidací v případě oznámení svého vražedného trestného činu a podání svědecké výpovědi. Obviněný M. S. byl za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., dílem dokonaný, dílem nedokonaný, ukončený ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 1998, sp. zn. 4 T 52/97, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 1999, sp. zn. 12 To 45/99, a za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. dílem dokonaný, dílem nedokonaný, ukončený ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 5 T 121/99, který nabyl právní moci dne 29. 6. 2001, a za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 8. 2001, sp. zn. 6 T 70/99, který nabyl právní moci dne 1. 11. 2001, odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. a použití § 29 odst. 1, 2 tr. zák. k souhrnnému výjimečného trestu odnětí svobody v trvání dvaceti let. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v provozování koupě zboží za účelem jeho prodeje a prodej takového zboží na dobu devíti let. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 1998, sp. zn. 4 T 52/97, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 1999, sp. zn. 12 To 45/99, rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 5 T 121/99, který nabyl právní moci dne 29. 6. 2001, a rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 8. 2001, sp. zn. 6 T 70/99, jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti tomuto rozsudku podali obviněný M. S. a krajský státní zástupce v Hradci Králové odvolání. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 7 To 27/02, byl podle § 258 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. z podnětu obou podaných odvolání napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2001, sp. zn. 6 T 96/99, částečně zrušen, a to ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. Vrchní soud v Praze znovu rozhodl tak, že se obviněný M. S. odsuzuje za trestné činy uvedené ve výroku napadeného rozsudku [za trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. a trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák.] a za sbíhající se trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., dílem dokonaný, dílem nedokonaný, ukončený ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 1998, sp. zn. 4 T 52/97, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 1999, sp. zn. 12 To 45/99, a za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., dílem dokonaný, dílem nedokonaný, ukončený ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným a rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 5 T 121/99, který nabyl právní moci dne 29. 6. 2001, a za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 8. 2001, sp. zn. 6 T 70/99, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 12 To 13/02, který nabyl právní moci dne 26. 2. 2002, podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. a § 29 odst. 1, 2 tr. zák. k souhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti let. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v provozování koupě zboží za účelem jeho prodeje a prodej takového zboží na dobu devíti let. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 8. 2001, sp. zn. 6 T 70/99, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 12 To 13/02, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2001, sp. zn. 6 T 96/99, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 7 To 27/02, podal obviněný M. S. prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. S. dovolání podáním ze dne 8. 7. 2002, které bylo doručeno Krajskému soudu v Hradci Králové dne 9. 7. 2002, a to proti výroku o vině, všem výrokům trestu i proti výroku o zařazení obviněného pro výkon trestu odnětí svobody do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněný spatřuje dovolací důvod v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V písemném odůvodnění dovolání obviněný namítl, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy a dospěly k nesprávnému právnímu posouzení skutku pouze na základě problematické výpovědi svědka M. K., která byla učiněna jen v přípravném řízení a nebyla opakována v hlavním líčení ani ve veřejném zasedání při projednání odvolání. Poukázal na to, že usmrcení poškozeného J. K. nebyla dlouhou dobu Policií ČR objasněno a jemu byl tento skutek připisován v rozporu se zásadou presumpce neviny dávno předtím, než bylo zahájeno trestní řízení. V tomto směru odkázal na své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, především na úvodní část odvolání, v níž zpochybňoval veřejně publikované výroky státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, ale zejména zdůraznil nedocenění svědecké výpovědi policisty M. L., který výslovně uvedl, že ze zavraždění J. K. byl podezřelý také M. K. Navíc tzv. usvědčující výpověď svědka M. K. pochází z doby, kdy svědek M. K. byl sám v postavení obviněného v jiné věci a byl zadržen pro násilnou trestnou činnost. Nebylo také prokázáno, z jaké konkrétní pistole bylo stříleno, když z výpovědi svědků M. E. a F. P. se dá dovozovat pouze možná druhová shoda pistole a nelze tedy vyloučit, že zbraň patřila M. K. Soudy obou stupňů se také nezabývaly v dostatečné míře případným motivem trestného činu vraždy vzhledem k právní kvalifikaci podle § 219 odst. 2 písm. h) tr. zák. Obviněný dále odkázal na své námitky vyplývající z jeho obhajoby a podaných opravných prostředků a dovodil, že v přípravném řízení nebyl proveden spolehlivý důkaz, který by jej usvědčoval ze spáchání skutku, a proto soudy obou stupňů dospěly k nesprávným právním závěrům při posouzení jeho jednání jako trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. a trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2001, sp. zn. 6 T 96/99, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 7 To 27/02, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo dovolání obviněného doručeno podle § 265h odst. 2 tr. ř., v písemném vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Podle státního zástupce je dovolání sice formálně podáno z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však obviněný namítá nesprávnost soudem učiněných skutkových zjištění. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nesprávná skutková zjištění však nemohou být důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit ve věci jiné rozhodnutí, souhlasil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], bylo podáno u soudu, který rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle § 265e tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud zjistil, z obsahu dovolání obviněného, že obviněný formálně dostál své povinnosti uvést dovolací důvod s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., o které se dovolání opírá, avšak dovolání obviněného namítá nesprávná skutková zjištění a nevěrohodnost provedených důkazů.

Z vymezení důvodů dovolání v § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Tento závěr lze dovodit právě vzhledem k jednotlivým důvodům dovolání vymezeným v § 265b odst. 1 tr. ř., zejména v důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně Nejvyšší soud nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů, které byly provedeny v předcházejícím řízení. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Proto s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, což vyplývá ze zákonného vymezení důvodů dovolání v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. Šámal, P., Král. V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl. 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1642).

Protože obviněný M. S. podal dovolání z jiného důvodu (pro údajnou nesprávnost skutkových zjištění), než je uveden v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. září 2002

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru