Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 626/2020Usnesení NS ze dne 25.11.2020

HeslaSpolupachatelství
Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.626.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 240 odst. 1,3 tr. zákoníku

§ 23 tr. zákoníku

§ 9 odst. 3 písm. b) předpisu č. 353/2003 Sb.

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

5 Tdo 626/2020-5653

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2020 o dovoláních, která podali obvinění R. V., nar. XY v XY, bytem XY, a S. N., nar. XY ve XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 5 To 76/2018, který rozhodoval jako odvolací soud v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 53 T 5/2010, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných R. V. a S. N. odmítají.

Odůvodnění:

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 5. 1. 2015, sp. zn. 53 T 5/2010, byli obvinění R. V. a S. N. (dále společně též jen jako „obvinění“) uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), jehož se dopustili ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. K odvolání obviněných Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 1 To 21/2015, zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně následně vyhlásil ve věci druhý odsuzující rozsudek dne 14. 7. 2016, sp. zn. 53 T 5/2010, kterým byli obvinění uznání vinnými stejně jako v prvním odsuzujícím rozsudku téhož soudu. I proti tomuto rozsudku podali obvinění odvolání, na jejichž podkladě Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 1 To 52/2016, opět zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

2. V pořadí již třetím rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 13. 8. 2018, sp. zn. 53 T 5/2010, byli obvinění uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, který spáchali ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a jehož se dopustili skutkem blíže konkretizovaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za to byl obviněnému S. N. uložen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 58 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Ohledně obviněného R. V. bylo tímto rozsudkem podle § 44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestu, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 30 T 7/2011, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2014, sp. zn. 4 To 69/2013. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného R. V.

3. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 13. 8. 2018, sp. zn. 53 T 5/2010, podali obvinění odvolání. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 5 To 76/2018, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná. Toto usnesení následně napadli dovoláními obvinění R. V. a S. N.

II. Dovolání a vyjádření k nim

a) Dovolání obviněného R. V.

4. Obviněný R. V. podal prostřednictvím svého obhájce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 5 To 76/2018, dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný namítl nesrozumitelnost popisu skutku, z něhož není zjevné, jakým mechanismem mělo dojít k naplnění skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, přičemž podle obviněného je tento popis nedostatečný a zmatečný. Namítanou vadu považuje za porušení ustanovení § 2 odst. 1 tr. řádu, tedy nedodržení principu zákonnosti trestního stíhání. Na podporu své argumentace obviněný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 5 Tdo 130/2010.

5. Jak dále obviněný zdůraznil, podstata jednání obviněných není popsána dostatečným a jednoznačným způsobem, který by svědčil o naplnění znaků trestného činu podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, přičemž chybí vysvětlení způsobu výpočtu výše zatajené spotřební daně v částce 157 106 749 Kč. Z úvah soudů nižších stupňů podle obviněného nelze zjistit, jak byla vypočtena cena zdaňované komodity (leteckého petroleje JET A1) a z jakých zdrojů soudy vycházely při stanovení její ceny, přičemž neuvedly nic, z čeho by bylo možné určit, že letecký petrolej JET A1 byl předmětem spotřební daně. Výše škody uvedená ve výrokové části odpovídá údaji o výši spotřební daně, kterou Celní úřad v Brně vyčíslil v dokumentu ze dne 15. 4. 2008, ovšem jak obviněný připomněl, samotné daňové řízení nebylo do doby podání dovolání pravomocně skončeno a správce daně doposud nepřistoupil k doměření daně. Obviněný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 5 Tdo 567/2014, podle něhož povinnost prokazování rozhodných skutečností je v daňovém řízení zakotvena odlišně než v trestním řízení.

6. Obviněný poukázal i na rozdílné názory odvolacího soudu a soudu prvního stupně ohledně režimu dodání leteckého paliva. Úvahy soudu prvního stupně znamenají, že obchodní společnost TOTAL Česká republika, s. r. o., disponující potřebným povolením podle zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), využila toto povolení, přijala vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně z jiných členských zemí Evropské unie a následně přijaté vybrané výrobky uvedla do volného daňového oběhu. V takovém případě vznikla obchodní společnosti TOTAL Česká republika, s. r. o., povinnost přiznat daň a zaplatit ji v okamžiku ukončení dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně. Podle obviněného je pro stanovení závěru, kdy a komu vznikla povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň, podstatné, zda je či není obchodní společnost TOTAL Česká republika, s. r. o., držitelem povolení přijímat letecké pohonné hmoty v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně jako oprávněný příjemce a zda je či není držitelem zvláštního povolení k následnému prodeji leteckého petroleje JET A1 osvobozeného od daně. Obviněný se dále podrobně zabýval tím, jaká povolení měla v rozhodné době obchodní společnost TOTAL Česká republika, s. r. o., a jak v tomto ohledu soudy nižších stupňů odůvodnily svá rozhodnutí, přičemž v souvislosti s tím poukázal na konkrétní ustanovení zákona o spotřebních daních.

7. Podle obviněného obchodní společnost DISCOVERY TRAVEL, a. s., v rozhodném období nedisponovala zvláštním povolením ve smyslu § 13 zákona o spotřebních daních, a proto obchodní společnosti TOTAL Česká republika, s. r. o., při prodeji leteckého petroleje JET A1 vznikla povinnost požadovat předložení zvláštního povolení od obchodní společnosti DISCOVERY TRAVEL, a. s. Pokud tak obchodní společnost TOTAL Česká republika, s. r. o., neučinila, postupovala v rozporu s ustanovením § 12 odst. 4 zákona o spotřebních daních. Z provedeného dokazování pak lze dovodit, že obchodní společnost TOTAL Česká republika, s. r. o., neměla zvláštní povolení přijímat a užívat minerální oleje osvobozené od spotřební daně.

8. Základ nezákonnosti a nesprávnosti trestního řízení i samotných napadených rozhodnutí spatřuje obviněný v tom, že orgány činné v trestním řízení dovozují údajné zkrácení daně, aniž by bylo zcela vyjasněno, jakým způsobem měla být aplikována příslušná daňová pravidla, zda a komu zákon ukládal ty povinnosti, jejichž údajným porušením mělo dojít ke zkrácení daně, zda a přesně jakým způsobem mohlo vůbec dojít ke zkrácení daně ponecháním si částek náležejících státu. Podle obviněného soudy nižších stupňů nepředložily ve věci vlastní názor, nýbrž zcela přejaly nesprávný názor Ústavu státu a práva Akademie věd, Generálního ředitelství cel a Celního úřadu v Brně, pokud jde o otázku, který subjekt byl u posuzovaných obchodů nositelem daňové povinnosti.

9. Z uvedených důvodů obviněný R. V. navrhl zrušení jak napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, tak i jemu předcházejícího rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně a současně i všech dalších rozhodnutí obsahově navazujících na zrušená rozhodnutí. Dále obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

b) Dovolání obviněného S. N.

10. Obviněný S. N. podal prostřednictvím svého obhájce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 5 To 76/2018, dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), e) a g) tr. řádu. Obviněný nejprve shrnul skutkový stav věci a následně vytkl neexistenci důkazů o jeho aktivní účasti na trestné činnosti a extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením. Aktivní koordinace údajného odvozu leteckého paliva tímto obviněným je podle jeho názoru pouze nepodloženou a neprokázanou fikcí, neboť takové jednání není podloženo žádným důkazem a sám obviněný iniciativně vyhledal důkazy na svoji obhajobu. Současně namítl porušení presumpce neviny, protože nebylo prokázáno, že by probíhala jakákoliv kontrola celním úřadem, před kterou měl varovat spoluobviněného D. G. Totéž vyplývá z informací, které mu poskytl Celní úřad pro Zlínský kraj sdělením ze dne 28. 7. 2016.

11. Obviněný poukázal na rozpory v hodnocení důkazů. Výslechy svědků R. P., L. S., L. P. a M. H. byly provedeny pouze před vydáním prvního rozsudku, přičemž v rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 5. 1. 2015 a v usneseních odvolacího soudu ze dne 3. 12. 2015 a ze dne 26. 9. 2017 byly tyto výpovědi hodnoceny jako neprůkazné, popřípadě špatně interpretované, takže z nich nevyplývá vina obviněného, avšak v napadeném usnesení odvolacího soudu ze dne 23. 10. 2019 došlo k obratu v hodnocení těchto výpovědí, které nově usvědčují obviněného.

12. Obviněný namítl nezákonnost odposlechů telekomunikačního provozu, které jsou navíc v rozporu se skutkovou větou a nikterak jej neusvědčují. I v tomto případě poukazoval na změnu v hodnocení důkazů v průběhu trestního řízení. Vytkl nezákonnost odposlechů rovněž po materiální stránce, neboť návrh Městského státního zastupitelství ze dne 19. 9. 2004 na procesní postup podle § 88 odst. 1, 2 tr. řádu neobsahuje označení obviněného, návrh byl podán v jiné než souzené věci, v návrhu chybí popis skutku a byl podán ve fázi, kdy nebylo zahájeno trestní stíhání, a to ani trestní stíhání osob, ve vztahu k nimž návrh směřuje. Na základě tohoto návrhu byl vydán Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 17. 9. 2004 příkaz ve smyslu § 88 odst. 1, 2 tr. řádu, kde však opět chybí popis skutku a jeho odůvodnění je vágní. Příkaz byl vydán, neboť jde o trestný čin, k jehož stíhání zavazuje mezinárodní smlouva, avšak není uvedeno, o jakou mezinárodní smlouvu jde. Obviněný následně podrobně rozebral podmínky, za nichž je možné vydat a použít příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a to i v jiné trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam proveden. Odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, a ze dne 29. 2. 2008, sp. zn. I. ÚS 3038/07, a poukázal i na některá rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. K tomu obviněný uvedl, že z některých odposlechů vyplývá, že nebyl žádnou informovanou osobou, natož osobou, která by cokoliv koordinovala.

13. Dále se obviněný zabýval skutkovými zjištěními, která se týkají uzavřené smlouvy mezi obchodními společnostmi TOTAL Česká republika, s. r. o., a DISCOVERY TRAVEL, a. s. Podle obviněného je mu kladeno za vinu spolupodepsání závazkového vztahu s tím, že pohonné hmoty jsou poptávány bez spotřební daně. Tato skutečnost však sama o sobě není trestným činem, protože obviněný sice podepsal jak kupní smlouvu, tak její dodatek, avšak smlouvy neobsahovaly žádné údaje o množství pohonných hmot, což mělo být řešeno dílčími objednávkami. Ani jednu objednávku však obviněný nepodepsal, přičemž tyto objednávky vždy podepisovali svědci J. R. a Z. Š. Obviněný dále zpochybnil výpověď spoluobviněného R. V., který vypovídal tak, aby vyvinil zmíněné svědky. Obviněný vytkl i opomenutí podstatných důkazů ze strany soudu a zpochybnil prokázání jeho úmyslu. Podle obviněného na základě skutkových zjištění nelze jeho jednání vůbec považovat za trestný čin.

14. Další námitky zaměřil obviněný proti stanovení výše škody. Soudy vycházely při zjištění výše škody ze znaleckého posudku Ing. Milana Vyhnálka, který použil dokumenty označené jako „Journey logs“, jež byly opatřeny cestou právní pomoci z Německa a Anglie. Tyto materiály však byly původně vyžádány pro potřeby jiného trestního řízení, tedy byly následně použity v rozporu s účelem, který byl deklarován dožádané straně. Při dožádání do Anglie pak bylo dožádanou stranou přímo vymíněno, že dokumenty nelze použít v jiném řízení, než pro které byly vyžádány, bez souhlasu daňového a celního úřadu. Obviněný tak má za to, že pokud byla výše škody stanovena s ohledem na tyto dokumenty, stalo se tak v rozporu s ustanovením § 137 tr. zákoníku.

15. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, k tomu obviněný uvedl, že čelil bezprecedentnímu přehlížení své obhajoby a neakceptovatelnému chování předsedkyně senátu soudu prvního stupně JUDr. Ivety Šperlichové. Ta neumožnila znalci obhajoby Ing. Petru Janíčkovi nahlížení do trestního spisu, čímž zavdala důvodnou pochybnost o její schopnosti nestranně ve věci jednat a spravedlivě rozhodnout.

16. Další dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu je podle obviněného naplněn z důvodu nepřípustnosti jeho trestního stíhání vzhledem k amnestii prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 a také v důsledku délky trestního řízení. Ohledně délky trestního řízení obviněný poukázal na rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva a na nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 535/03, a ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. I. ÚS 2859/09. Vzhledem k délce trestního řízení mělo být trestní stíhání obviněného zastaveno podle § 172 tr. řádu (aniž obviněný konkretizoval, podle které alternativy).

17. Obviněný S. N. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a současně i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí a aby přikázal tuto věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout.

c) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovoláním obviněných

18. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovoláním obviněných prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce se nejprve zabýval dovoláním obviněného S. N. a posouzení jím uplatněných dovolacích důvodů. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, podle státního zástupce není dán, neboť rozhodnutí ve věci samé vydal senát soudu prvního stupně až poté, co bylo o návrhu obviněného na vyloučení předsedkyně senátu JUDr. Ivety Šperlichové rozhodnuto usnesením ze dne 16. 4. 2018 tak, že není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení. Rozhodnutí ve věci samé, tj. rozsudek ze dne 13. 8. 2018, tedy nevydal senát soudu prvního stupně za situace, že by snad nebylo vůbec rozhodnuto o návrhu na vyloučení předsedkyně senátu nebo že by bylo rozhodnuto kladně o jejím vyloučení.

19. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu státní zástupce konstatoval, že podle čl. II rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013, vyhlášeného pod č. 1/2013 Sb., bylo nařízeno zastavení pravomocně neskončeného trestního stíhání, od jehož zahájení ke dni 1. 1. 2013 uplynulo více než 8 let. Trestní stíhání obviněného bylo zahájeno dne 8. 7. 2009, tudíž od jeho zahájení neuplynulo více než 8 let, a nebyl tak dán důvod pro zastavení trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Ani délka trestního řízení není podle státního zástupce důvodem pro rozhodnutí o zastavení trestního stíhání podle § 172 tr. řádu.

20. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani ten není v případě obviněného naplněn, neboť jím uplatněné námitky nelze podřadit pod zmíněný ani žádný jiný dovolací důvod. Podle státního zástupce je tomu tak proto, že se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů a v podstatě usiluje o změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení svou verzí skutkového stavu. Jde zejména o klíčové námitky obviněného, že neexistují zákonné důkazy o jeho aktivní účasti na trestné činnosti. Obviněný navíc v dovolání zopakoval stejné námitky, jaké uplatnil již před soudy nižších stupňů a jimiž se soudy řádně zabývaly a řádně je vypořádaly. Výhrada obviněného týkající se neprovedení jím navržených důkazů je navíc ryze procesní povahy, přičemž opomenutými důkazy se zabýval soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení.

21. Následně se státní zástupce vyjádřil k dovolání obviněného R. V., přičemž k jeho námitkám uvedl, že z popisu skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, je zřejmé, že k naplnění skutkové podstaty spáchaného zvlášť závažného zločinu došlo porušením povinnosti přiznat a zaplatit spotřební daň podle § 9 odst. 3 písm. b) zákona o spotřebních daních. Tato povinnost vznikla u obchodní společnosti DISCOVERY TRAVEL, a. s., nepoužitím leteckých pohonných hmot pro leteckou dopravu. Výše zatajené spotřební daně je v popisu skutku vyčíslena částkou 157 106 749 Kč a způsob jejího stanovení vychází z množství nepoužitých leteckých pohonných hmot pro leteckou dopravu, zjištěného znaleckým posudkem. V popisu skutku nechybí důvod vzniku povinnosti přiznat spotřební daň ani mechanismus jejího zkrácení. Výpočet výše zatajené spotřební daně není podle státního zástupce povinnou náležitostí popisu skutku, přičemž vysvětlení způsobu výpočtu této výše obsahuje odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Právní námitku obviněného, že povinnost přiznat a zaplatit daň měla dodavatelská obchodní společnost TOTAL Česká republika, s. r. o., vyvrátil soud prvního stupně v příslušných částech odůvodnění svého rozsudku a reagoval na ni i odvolací soud v odůvodnění svého usnesení. Právní posouzení této otázky považuje státní zástupce za správné. Ačkoliv námitky obviněného R. V. odpovídají uplatněnému důvodu dovolání, státní zástupce je nepovažuje za opodstatněné.

22. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného S. N. tak, že se odmítá podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, protože je podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu, a aby rozhodl o dovolání obviněného R. V. tak, že se odmítá podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.

d) Replika obviněných k vyjádření státního zástupce

23. K vyjádření státního zástupce k podaným dovoláním uplatnili oba obvinění repliku. Podle názoru obviněného R. V. se státní zástupce při posouzení právních otázek přiklonil k názorům soudů nižších stupňů, aniž by vedl alespoň minimální polemiku s argumenty obsaženými v dovolání obviněného. Fakticky tedy nic neuvedl k podanému dovolání. V další části repliky jde pak o doslovné převzetí podstatných částí dovolání obviněného.

24. Obviněný S. N. ve své replice k vyjádření státního zástupce poukázal na fakt, že skutková věta výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně obsahuje mimo jiné tvrzení, podle něhož obviněný měl aktivně zastavovat řidiče cisteren a měl je varovat před kontrolou, o čemž však ve spise není jediný záznam, a státní zástupce neprokázal nic z toho, co našlo odraz v popisu skutku. Navíc obviněný dokázal opak, tedy, že v daný den neproběhla žádná kontrola. Přesto je toto neprokázané a navíc vyvrácené tvrzení neustále součástí popisu skutku. V tom obviněný spatřuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním. Podle názoru obviněného posledním rozhodnutím odvolací soud potvrdil napadený rozsudek zřejmě z důvodu, že potřetí již nebylo možné věc vrátit stejnému trestnímu senátu, neboť původní přísedící už v dané době nebyli znovu zvoleni soudci. Obviněný má za to, že soudy užily princip kolektivní viny, a to aniž řádně uplatnily princip individualizace trestní represe a aniž by řádně projednaly obviněným namítané skutečnosti, prokazující jeho obhajobu a nevinu.

III. Posouzení důvodnosti dovolání

1. Obecná východiska

25. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení u obou obviněných, dále se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům a zjistil, že pokud jim námitky odpovídají, nejsou opodstatněné. Oba obvinění se domáhali přezkumu napadeného rozhodnutí Nejvyšším soudem s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tento dovolací důvod je naplněn, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný S. N. dále opřel své dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) a e) tr. řádu. První z nich je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod však nelze použít, pokud byla zmíněná okolnost (tj. vyloučení z rozhodování) již v původním řízení známa tomu, kdo podává dovolání, ale nenamítl ji před rozhodnutím orgánu druhého stupně. Další z posledně citovaných dovolacích důvodů je naplněn tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.

2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu

26. K prvnímu uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že dovolání, které se o něj opírá, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Citovaný dovolací důvod se vztahuje na případy, když skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, neposkytují dostatečný podklad pro závěr o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. V tomto směru je tedy nesprávné tvrzení obviněného S. N. pod bodem 68. jeho dovolání, že by snad citovaný dovolací důvod „nezakládal prostor pro polemiku s právním hodnocením skutku“.

27. S poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. řádu. Případy, na které dopadá tento dovolací důvod, je nutno odlišovat od případů, kdy

je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Nejvyšší soud musí v řízení o dovolání vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v předchozím průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku o vině v rozhodnutích soudů nižších stupňů, přičemž tento skutkový stav se posuzuje jen z toho hlediska, zda je právní posouzení skutku v souladu se všemi zákonnými znaky obsaženými v příslušné skutkové podstatě trestného činu. Východiskem pro zjištění, zda byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jsou zásadně jen skutková zjištění stabilizovaná v pravomocně ukončeném řízení a vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popřípadě i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem trestního práva hmotného, ale i jiných právních odvětví hmotného práva.

28. Tento dovolací důvod je dán pouze v těch případech, kdy skutková zjištění soudů nižších stupňů byla právně posouzena v rozporu s normami trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotně právních ustanovení jiných právních odvětví. Dovolání zde tedy nemůže být založeno ani na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, odpovídajících některému z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. podle § 265b odst. 2 tr. řádu. Přitom nestačí, aby byl zákonem stanovený dovolací důvod jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem odpovídaly takovému důvodu. Nejvyšší soud jako soud dovolací není běžnou třetí soudní instancí povolanou k tomu, aby přezkoumával i skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně, pokud mají svůj podklad v provedeném dokazování.

29. Obvinění vytkli soudům obou nižších stupňů celou řadu pochybení. Obviněný S. N. namítal zejména neexistenci důkazů o jeho aktivní účasti na trestné činnosti a tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením. Obviněný R. V. pak poukázal na to, že nebylo zcela vyjasněno, jakým způsobem měla být uplatněna příslušná daňová pravidla, zda a komu zákon ukládal ty povinnosti, jejichž údajným porušením mělo dojít ke zkrácení daně, zda a jakým způsobem vůbec mohlo dojít ke zkrácení daně ponecháním si příslušných částek náležejících státu.

a) Argumentace podřaditelná pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu

30. Pokud jde o námitky obviněného R. V., tyto formálně odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud je však nepovažuje za opodstatněné. Především je třeba zdůraznit, že obviněný vyjádřil obdobné námitky již v řízení před soudem prvního stupně a zopakoval je rovněž v odvolacím řízení, přičemž jak soud prvního stupně, tak odvolací soud, se řádně vypořádaly s argumentací obviněného, proto lze odkázat na jejich závěry. Nejvyšší soud má za to, že skutková zjištění soudů nižších stupňů byla právně posouzena zcela v souladu s normami trestního práva hmotného i s rozhodnými mimotrestními předpisy, zejména daňovými, takže skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně obvinění skutečně naplnili všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku. V popisu skutku je jednoznačně vyjádřeno, jaké daňové povinnosti obvinění porušili a jakým způsobem došlo ke zkrácení daně. Obvinění na podkladě uzavřené smlouvy získali minerální oleje používané jako pohonné hmoty pro leteckou dopravu a letecké práce (v tomto případě letecké palivo JET A1), které byly osvobozené od spotřební daně v souladu s ustanovením § 49 odst. 8 zákona o spotřebních daních (soudy nižších stupňů vycházely ze znění tohoto zákona účinného do 30. 6. 2005), ale část z nich použili pro jiné účely, na něž se toto osvobození nevztahovalo. Způsob výpočtu výše zatajené spotřební daně, a tedy rozsahu zkrácení daně, je součástí odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ze dne 13. 8. 2018, sp. zn. 53 T 5/2010, a to zejména pod jeho body 74., 126. a 129., přičemž tento závěr vychází ze zpracovaného znaleckého posudku z oboru technické obory různé se zvláštní specializací letectví. Námitku obviněného R. V., týkající se toho, že to měla být obchodní společnost TOTAL Česká republika, s. r. o., která byla povinna přiznat a zaplatit spotřební daň z minerálních olejů, rovněž nelze akceptovat. K tomu Nejvyšší soud odkazuje na velmi podrobnou argumentaci v odůvodnění především rozsudku soudu prvního stupně ze dne 13. 8. 2018, sp. zn. 53 T 5/2010, obsaženou zejména v jeho bodech 82. až 96., 110. a 128. Tu pak jako správnou potvrdil v napadeném usnesení ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 5 To 76/2018, i odvolací soud, a to pod bodem 70. jeho odůvodnění. Přitom soud prvního stupně se vyčerpávajícím způsobem vypořádal jak s rozhodnými podklady, na nichž založil svůj právní závěr o zkrácení spotřební daně v posuzovaném případě, tak i s nesprávností odlišného tvrzení vyplývajícího z posudku Pražské znalecké kanceláře, který předložila obhajoba (viz body 92., 97. až 101. odůvodnění rozsudku). Proto ani Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o správnosti právního názoru soudů nižších stupňů, že to byla obchodní společnost DISCOVERY TRAVEL, a. s., která měla povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň z leteckého paliva JET A1 v okamžiku, kdy bylo použito pro jiné účely, než na které se vztahovalo osvobození od této daně a pro které ho obchodní společnost TOTAL Česká republika, s. r. o., prodávala prvně jmenované společnosti bez spotřební daně. Jak totiž jednoznačně vyplývalo z ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) a § 9 odst. 3 písm. b) bodu 2. zákona o spotřebních daních, plátcem spotřební daně byla právnická nebo fyzická osoba, jíž vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit v případě použití vybraných výrobků osvobozených od daně pro jiné účely, než na které se osvobození od daně vztahuje, přičemž povinnost daň přiznat a zaplatit vznikla u vybraných výrobků osvobozených od daně okamžikem jejich použití pro jiné účely, než na které se osvobození od daně vztahuje. Jakmile tedy obchodní společnost DISCOVERY TRAVEL, a. s., nepoužila pohonné hmoty k účelu, pro které byly osvobozeny od spotřební daně (tj. pro leteckou dopravu a provoz), stala se plátcem spotřební daně a vznikla jí povinnost přiznat a zaplatit tuto daň.

31. Nejvyšší soud proto neshledal důvodnou ani námitku obviněného R. V. v jeho dovolání, že obchodní společnost TOTAL Česká republika, s. r. o., byla údajně povinna vyžádat si předložení zvláštního povolení od obchodní společnosti DISCOVERY TRAVEL, a. s. Takový požadavek je v rozporu zejména s ustanovením § 53 odst. 3 zákona o spotřebních daních, podle něhož se minerální oleje osvobozené od daně podle § 49 odst. 2, 8, 10 a 12 zákona o spotřebních daních přijímají a užívají bez zvláštního povolení. Jestliže tedy obchodní společnost DISCOVERY TRAVEL, a. s., kupovala předmětné letecké palivo za účelem užití jako pohonné hmoty pro leteckou dopravu, čímž naplnila důvod pro osvobození od daně z minerálních olejů, pak tato společnost nepotřebovala zmíněné oprávnění ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o spotřebních daních (a jak vyplynulo z dokazování, tímto oprávněním ani nedisponovala), takže ani obchodní společnost TOTAL Česká republika, s. r. o., nebyla povinna vyžadovat takové oprávnění. Jak je ostatně patrné i z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz zejména jeho body 87. a 91.), obchodní společnost DISCOVERY TRAVEL, a. s., ve smlouvě uzavřené s obchodní společností TOTAL Česká republika, s. r. o., ani v jiných dokladech (např. jednotlivých objednávkách) nedeklarovala použití dodaného leteckého paliva k dalšímu prodeji či k jiným účelům než k zajištění leteckého provozu. Bylo by až absurdní přenášet povinnost k přiznání a zaplacení spotřební daně na obchodní společnost TOTAL Česká republika, s. r. o., která neměla žádné možnosti zjistit, zda obchodní společnost DISCOVERY TRAVEL, a. s., skutečně užívá dodané letecké palivo v souladu s ujednáním v kupní smlouvě. Kdyby obchodní společnost DISCOVERY TRAVEL, a. s., skutečně užila veškeré dodané letecké palivo JET A1 k letecké přepravě ve shodě s tím, jak to deklarovala v kupní smlouvě uzavřené s obchodní společností TOTAL Česká republika, s. r. o., pak by jí nevznikla žádná povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň. Rozpor ve využití předmětného leteckého paliva s účelem jeho osvobození od spotřební daně je však spatřován v tom, že v rozsahu 15 789 623 litrů nebylo užito pro účely letecké přepravy a podléhalo zdanění spotřební daní, kterou byl povinen přiznat a zaplatit ten subjekt, jemuž vznikla tato povinnost a kterým byla právě obchodní společnost DISCOVERY TRAVEL, a. s. Námitky obviněného R. V. jsou proto v uvedeném směru nedůvodné.

b) Námitky neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu

32. Značná část dovolací argumentace obviněného S. N. pak neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jak byl vymezen shora, a nelze ji podřadit ani pod žádný jiný důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1, 2 tr. řádu. Dovolání obviněného totiž v této části napadá usnesení odvolacího soudu, resp. i rozsudek soudu prvního stupně, jemuž vytýká vady skutkových zjištění a procesní pochybení při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu. Jde zejména o výhrady obviněného, kterými namítal neexistenci důkazů o jeho aktivní účasti na trestné činnosti, tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením, námitky týkající se nezákonnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a výhrady ohledně uzavřené smlouvy mezi obchodními společnostmi TOTAL Česká republika, s. r. o., a DISCOVERY TRAVEL, a. s. Dále obviněný poukazoval na rozpory v hodnocení výpovědí svědků R. P., L. S., L. P. a M. H. a namítl opomenutí podstatných důkazů ze strany soudu a nezákonné použití dokumentů označených jako tzv. Journey logs při vypracování znaleckého posudku. Takové námitky se ovšem nijak netýkají právního posouzení skutku, který je obsažen ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ani jiného hmotně právního posouzení, což potvrzuje i skutečnost, že obviněný v této souvislosti nepoukázal na žádné ustanovení hmotného práva, jež mělo být porušeno. Naopak citoval procesní ustanovení § 2 odst. 5, 6 a § 88 odst. 1, 2 tr. řádu, případně další, která upravují postup orgánů činných v trestním řízení či jiných osob, ale nikoli hmotně právní otázky. Zároveň obviněný nepřípustně požadoval, aby Nejvyšší soud jen na podkladě trestního spisu sám přehodnotil provedené důkazy podle jeho představ a aby dal pokyn soudům nižších stupňů, k jakým skutkovým závěrům mají po takovém hodnocení důkazů dospět.

33. Obviněný v tomto směru polemizoval se soudy nižších stupňů a nahlížel odlišně na způsob, jakým soudy vyhodnotily provedené důkazy. Přitom obviněný kladl důraz na vlastní obhajobu, domáhal se její věrohodnosti a na tomto podkladě označil verzi obžaloby za nesprávnou. Takto formulované námitky však nemohou být v řízení o dovolání akceptovány, neboť jsou projevem primárně nesouhlasu se závěry soudů jak ve vztahu ke zjištění skutkového stavu, tak co do procesního postupu, který k tomu vedl. Mimo rámec přezkumu napadeného rozhodnutí i jemu předcházejícího řízení může Nejvyšší soud na podkladě spisového materiálu konstatovat, že soudy nižších stupňů se řádně zabývaly skutkovým stavem věci, provedly dokazování v potřebném rozsahu, jejich hodnocení důkazů nijak nevybočuje z požadavků vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, ničím nedeformovaly důkazní prostředky a svá zjištění opřely o logický výsledek dokazování. Ostatně, i z důvodu, aby byly rozptýleny všechny skutkové i právní pochybnosti a aby se zajistila adekvátní reakce na námitky obhajoby, odvolací soud dvakrát zrušil předchozí rozsudek soudu prvního stupně a přikázal mu odstranit zjištěné nedostatky a opětovně rozhodnout, což se nakonec stalo. Pokud soudy zamítly návrhy na doplnění dokazování ze strany obhajoby, pak toto své rozhodnutí řádně odůvodnily (viz bod 120. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 72. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud nemohl akceptovat ani námitky obviněného S. N. týkající se údajné nezákonnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a v tomto směru odkazuje na body 118. a 119. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který se zabýval shodnými výhradami obviněného a řádně a důkladně se s nimi vypořádal, přičemž Nejvyšší soud souhlasí s tímto jeho závěrem. Také podle judikatury Ústavního soudu nejde o porušení zásady volného hodnocení důkazů, ani o zásah do práva na spravedlivý proces obviněného, jestliže se soud důvodně přikloní k verzi obžaloby prokazované jednou skupinou důkazů a odmítne přitom verzi obhajoby podpořenou jinou skupinou důkazů, není-li takové hodnocení zjevně nelogické (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. III. ÚS 1371/18).

3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu

34. Obviněný S. N. ve svém dovolání uplatnil i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, který je dán tehdy, rozhodl-li ve věci vyloučený orgán. Tento důvod nelze použít, jestliže uvedená okolnost (tj. vyloučení rozhodujícího orgánu) byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.

35. Důvodem, který obviněného vedl k úvaze o podjatosti předsedkyně senátu soudu prvního stupně JUDr. Ivety Šperlichové, bylo její sdělení, že znalci Ing. Petru Janíčkovi neumožní nahlížení do trestního spisu. Pro úspěšné uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu je nutné, aby napadené rozhodnutí učinil nebo se na něm podílel soudce (předseda senátu nebo člen senátu), který byl vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v posuzované věci podle § 30 odst. 1 tr. řádu. K tomu dojde v případě, že u osoby soudce nebo přísedícího (týká se to také státního zástupce, vyšetřovatele a policejního orgánu) lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.

36. Druhá podmínka nezbytná pro naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu spočívá v tom, že o důvodech k vyloučení soudce, který ve věci rozhodoval, dovolatel nevěděl v době konání původního řízení, nebo stejnou výhradu uplatnil ještě před rozhodnutím soudu a nebylo mu vyhověno.

37. Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že obviněný S. N. uplatnil námitku podjatosti již v původním řízení, přičemž o ní bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně dne 16. 4. 2018, sp. zn. 53 T 5/2010, tak, že předsedkyně senátu JUDr. Iveta Šperlichová není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, která byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2018, sp. zn. 5 To 31/2018, zamítnuta. Jak je tedy z výše uvedeného zřejmé, předsedkyně senátu JUDr. Iveta Šperlichová nebyla vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení podle § 30 tr. řádu v dané věci, a proto námitky obviněného nejsou důvodné, byť formálně odpovídají výše citovanému dovolacímu důvodu. Nejvyšší soud se zde ztotožňuje s odůvodněním Vrchního soudu v Olomouci, podle něhož důvodem pro vyloučení soudce z rozhodování věci nemohou být výhrady zaměřené jen proti způsobu vedení řízení ani možné pochybení při rozhodnutí. Nápravu takových případných vad totiž primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů. Při vyslovení podjatosti soudce je nutné vycházet z konkrétně podložených skutečností osobního charakteru, které v jednání předsedkyně senátu soudu prvního stupně JUDr. Ivety Šperlichové nebyly shledány.

4. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu

38. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, obviněný S. N. shledal nepřípustnost trestního stíhání vedeného proti němu jednak v tom, že na něj mělo být uplatněno aboliční ustanovení čl. II rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 o amnestii, a jednak v důsledku délky řízení. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že citovaný dovolací důvod dopadá na situace, kdy je dán některý z obligatorních důvodů (§ 11 odst. 1, 2 tr. řádu a § 11a tr. řádu), pro něž nelze zahájit trestní stíhání, popřípadě bylo-li již zahájeno, je třeba je zastavit, avšak příslušný orgán činný v trestním řízení vydal namísto rozhodnutí o zastavení trestního stíhání jiné rozhodnutí, jež bylo pro obviněného méně příznivé. Základní podmínkou k naplnění tohoto důvodu dovolání tedy je, aby nepřípustnost trestního stíhání odpovídala některé ze situací vyjmenovaných v § 11 odst. 1, 2 tr. řádu nebo § 11a tr. řádu, protože pouze tato ustanovení obsahují taxativní výčet důvodů nepřípustnosti trestního stíhání.

39. K tvrzení obviněného, v němž se domáhal nepřípustnosti svého trestního stíhání s poukazem na příslušná ustanovení rozhodnutí o amnestii, Nejvyšší soud připomíná, že podle čl. II rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013 (publikovaného pod č. 1/2013 Sb.) bylo nařízeno zastavit pravomocně neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od jehož zahájení ke dni 1. 1. 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující 10 let. Jak správně zdůraznil státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání obviněného, trestní stíhání obviněného S. N. bylo zahájeno dne 8. 7. 2009, kdy mu bylo doručeno usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu. Protože ke dni 1. 1. 2013 neuplynulo od zahájení jeho trestního stíhání 8 let, nebyl účasten na amnestii a nebyl dán důvod pro zastavení trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Trestní stíhání je možno zastavit s poukazem na ustanovení čl. II rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013 jen v případě, když doba trvání trestního stíhání je delší než 8 let, a to k datu vyhlášení zmíněného rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii. Trestní stíhání obviněného tedy nebylo nepřípustné, jak s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu tvrdil obviněný. Neobstojí zde ani námitka obviněného týkající se délky trestního řízení, neboť délka trestního řízení není sama o sobě důvodem pro rozhodnutí o zastavení trestního řízení podle § 11 odst. 1, 2 tr. řádu nebo § 11a tr. řádu. Zmíněné námitky obviněného jsou tudíž nedůvodné.

IV. Závěrečné shrnutí

40. Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění R. V. a S. N. podali dovolání, jejichž argumentace sice zčásti odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [u obviněného S. N. i dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. b) a e) tr. řádu], námitky obviněných však neshledal opodstatněnými. V určité části dovolání pak námitky obviněného S. N. vůbec neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněných jako zjevně neopodstatněná a mohl tak učinit jen na podkladě obsahu trestního spisu, aniž by věcně přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo. Za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 25. 11. 2020

JUDr. František Púry, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru