Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 549/2012Usnesení NS ze dne 30.05.2012

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.549.2012.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

5 Tdo 549/2012-30

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2012 o dovolání obviněného Ing. J. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 5 To 403/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 186/2010, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. V. odmítá .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 2 T 186/2010, byl obviněný Ing. J. V. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „tr. zákoník“), který spáchal tím, že dne 14. 9. 2010 v době kolem 8:15 hodin ve S. u B., řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Mercedes Benz CLK 270, registrační značky ..........., přesto, že byl písemným oznámením Městského úřadu Kyjov, odboru správních a dopravních agend, ze dne 1. 4. 2009, č. j. OSDA 12482/09/702/2009-445, vyrozuměn o tom, že ke dni 30. 3. 2009, dosáhl celkového počtu 12 bodů v bodovém hodnocení s tím, že uplynutím 5 pracovních dní od doručení oznámení pozbývá řidičského oprávnění, o čemž se dozvěděl dne 25. 11. 2009, a dále na základě rozhodnutí o námitce proti záznamu bodů v registru řidičů Městského úřadu Kyjov, odboru správních a dopravních agend, ze dne 8. 4. 2010, č. j. OSDA 14208/10/6705/2009-466, které převzal do vlastních rukou jím zplnomocněný zástupce JUDr. Zbyněk Dvořák, advokát se sídlem v Táboře, Erbenova 572/1, dne 13. 4. 2010, a které nabylo právní moci dne 29. 4. 2010.

Za tento přečin byl obviněný Ing. J. V. odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců, který mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 1 (jednoho) roku.

Krajský soud v Brně, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného Ing. J. V. proti tomuto rozsudku Okresního soudu ve Vyškově, rozhodl usnesením ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 5 To 403/2011, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.

Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 5 To 403/2011, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 2 T 186/2010, podal obviněný Ing. J. V. prostřednictvím obhájce JUDr. Zbyňka Dvořáka dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podrobnostech dovolatel uvedl, že odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou neúplná a že soudy nižších stupňů se zaviněním zabývaly pouze konstatováním nepřímého úmyslu bez jakékoliv opory v provedených důkazech. Přitom nepřezkoumatelné vyvození zavinění u obviněného lze považovat za přímý rozpor s principy trestního práva. Dále si podle dovolatele reductio ad absurdum podanými námitkami ohledně fikce doručení ve správním řízení přivodil trestní stíhání, neboť pokud by správním orgánem nebylo vyhověno jeho žádosti, nadále by bylo v právní moci oznámení o dosažení 12 bodů bodového hodnocení řidiče doručené fikcí dne 12. 4. 2009. Dovolatel tedy ve světle všech okolností mohl v inkriminované době předpokládat a taktéž předpokládal, že je oprávněn motorové vozidlo řídit na základě řidičského oprávnění vydaného orgány Slovenské republiky. Dovolateli se jeví navrácení v předešlý stav v rozporu s § 41 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, vylučujícím prominutí zmeškání úkonu, je-li zjevné, že by újma, která by byla způsobena dotčením práv nabytých v dobré víře nebo dotčením veřejného zájmu, převýšila újmu hrozící podateli. Správní orgán neměl v dané situaci zmeškaný úkon prominout, neboť si měl být vědom, že může tímto být dovolateli prodloužena doba, kdy není oprávněn řídit vozidla na území České republiky. Soudy nižších stupňů se nikterak nevypořádaly s přezkumem podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Dovolatel dále namítal, že postupem soudů nižších stupňů došlo k porušení principu práva na spravedlivý proces. Podle dovolatele také došlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, a to např. ve výroku o vině, kdy soud bez jakékoliv opory v důkazech tvrdí, že se dovolatel dozvěděl o dosažení celkového počtu 12 bodů a pozbytí řidičského oprávnění uplynutím 5 pracovních dní od doručení na základě rozhodnutí o námitce proti záznamu bodů v registru řidičů Městského úřadu Kyjov, odboru správních a dopravních agend ze dne 8. 4. 2010, č. j. OSDA 14208/10/6705/2009-466, které převzal do vlastních rukou jím zplnomocněný zástupce JUDr. Zbyněk Dvořák dne 13. 4. 2010, a které nabylo právní moci dne 29. 4. 2010. V příslušném odůvodnění není možné nalézt jakýkoliv důkazní prostředek, z kterého by bylo možno tento závěr soudu dovodit. Ačkoliv je prokázáno, že příslušné oznámení JUDr. Zbyněk Dvořák dne 13. 4. 2010 převzal, tvrzení o vědomosti dovolatele o tomto dokumentu není nikterak dovozováno. Zde dovolatel odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 5 Tz 261/2001. Následně dovolatel dovodil, že soudy měly ve svých rozhodnutích vzít v úvahu aplikaci ustanovení § 19 tr. zákoníku ve smyslu právního omylu, ježto se v daném případě jedná o blanketní skutkovou podstatu. V této trestní věci jde o právní výklad norem správního práva a dovolatel jakožto osoba bez právního vzdělání nebyl v daný okamžik schopen rozpoznat později správními orgány tvrzenou protiprávnost řízení motorového vozidla. Nadto správní řízení v dané věci vykazovalo z hlediska hmotného i procesního práva závažná pochybení, která byla přičtena k tíži dovolatele. Absenci objektivních i subjektivních hledisek daného skutku je možné také dovodit z rozhodnutí nalézacího soudu, kdy daný skutek nebyl posouzen jako trestný čin a až po opravných prostředcích bylo v tomto směru rozhodnuto v neprospěch dovolatele.

V závěru dovolání proto obviněný Ing. J. V. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 5 To 403/2011, a věc vrátil Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného Ing. J. V. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil tak, že námitky, kterými podatel v obecné rovině brojí proti kvalitě skutkových zjištění a hodnocení důkazů soudy, deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. Totéž platí o námitkách týkajících se porušení dovolatelova práva na spravedlivý proces s ohledem na neúplnost odůvodnění soudních rozhodnutí. Námitky směřující toliko proti kvalitě odůvodnění soudních rozhodnutí ostatně nejsou přípustné již s ohledem na ustanovení § 265a odst. 4 tr. ř.

Oznámení o „vybodování“ bylo podle skutkových zjištění učiněných soudy obviněnému doručeno nejpozději dne 25. 11. 2009. Proti záznamu bodů podal dovolatel námitky, ovšem až po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), a tyto námitky proto neměly odkladný účinek předpokládaný ustanovením § 123f odst. 4 citovaného zákona. Běh lhůty se nemohl přerušit, protože již lhůta uplynula. Této skutečnosti si byl podatel nepochybně vědom, neboť se ve správním řízení domáhal – ovšem neúspěšně – aby námitkám odkladný účinek přiznán byl (viz rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy ze dne 15. 2. 2010, sp. zn. JMK 17096/2010). Pokud tedy obviněný po doručení oznámení o dosažení počtu 12 bodů dne 25. 11. 2009 a uplynutí pětidenní lhůty podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu řídil motorové vozidlo, pak musel být přinejmenším srozuměn [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] se skutečností, že tak činí přesto, že pozbyl řidičského oprávnění. Otázka, zda byl obviněný seznámen s rozhodnutím o námitce proti záznamu bodů v registru řidičů, které bylo v dubnu 2010 doručeno pouze jeho právnímu zástupci, má podle názoru státního zástupce význam pouze z toho hlediska, zda při řízení vozidla dne 14. 9. 2010 obviněný jednal v úmyslu nepřímém nebo – pokud s tímto rozhodnutím seznámen byl – v úmyslu přímém.

Námitky, kterými podatel brojí proti kvalitě rozhodovací činnosti správních orgánů, považuje státní zástupce z hlediska uplatněného dovolacího důvodu za irelevantní. Konstatuje nicméně, že bylo věcí obviněného, pokud se za využití dostupných právních prostředků snažil dosáhnout toho, aby účinky „vybodování“ nenastaly. Tyto právní kroky dovolatele nelze klást k tíži správním orgánům, byť si tak obviněný, pokud dosáhl vyslovení neúčinnosti fikce doručení ke dni 12. 4. 2009, v konečném důsledku přivodil oddálení termínu, ve kterém by mohl žádat o vrácení řidičského oprávnění ve smyslu ustanovení § 123d zákona o silničním provozu. Takovouto žádost ovšem dovolatel nikdy neučinil.

Neobstojí ani námitka, podle které byl obviněný oprávněn řídit na podkladě řidičského oprávnění vydaného orgány Slovenské republiky. Ustanovení § 123c odst. 4, 7 zákona o silničním provozu předpokládají, že v důsledku „vybodování“ může pozbýt právo k řízení motorového vozidla na území České republiky po dobu jednoho roku i řidič, který je výlučně držitelem cizího řidičského průkazu a který ani nemůže být orgány České republiky nucen k fyzickému odevzdání takového řidičského průkazu.

Námitku, kterou se domáhá aplikace zásady subsidiarity trestní represe, podatel blíže nekonkretizuje. Státní zástupce proto konstatoval pouze tolik, že trestní zákoník neurčuje žádná hlediska pro stanovení konkrétní míry či stupně společenské škodlivosti činu. Proto platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje znaky uvedené v trestním zákoníku a který je v něm označen za trestný, je trestným činem. V obecné rovině tedy lze považovat takový čin vždy za společensky škodlivý. Opačný závěr stran zjištění nedostatečné společenské škodlivosti činu by bylo možné učinit jen zcela výjimečně v případech, v nichž z určitých závažných důvodů není vhodné uplatňovat trestní represi (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 5 Tdo 17/2011). V předmětné trestní věci však nejsou dány žádné výjimečné okolnosti, které by mohly odůvodnit neuplatnění prostředků trestního práva.

Podle § 3 odst. 2 zákona o silničním provozu řídit vozidlo nebo jet na zvířeti může pouze osoba, která je dostatečně tělesně a duševně způsobilá k řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a v potřebném rozsahu ovládá řízení vozidla nebo jízdu na zvířeti a předpisy o provozu na pozemních komunikacích. Dovolatel jako účastník silničního provozu na území České republiky byl tedy povinen znát úpravu zákona o silničním provozu, a to včetně úpravy režimu bodového hodnocení řidičů a „vybodování“. O tom, že obviněný předmětnou právní úpravu znal, ostatně svědčí i některé jeho vlastní kroky ve správním řízení. Pokud by obviněný s ohledem na průběh správního řízení přesto měl nějaké pochybnosti o tom, zda u něho nastaly, popř. zda trvají účinky „vybodování“, mohl se tohoto omylu bez zřejmých obtíží vyvarovat dotazem u svého právního zástupce nebo u příslušného správního orgánu. Ani tu část námitek dovolatele, ve které se domáhá aplikace ustanovení trestního zákoníku o právním omylu, proto státní zástupce nepovažoval za důvodnou.

Vzhledem k výše uvedenému proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.

Obviněný Ing. J. V. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34, ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel, jako je tomu i v případě obviněného Ing. J. V., extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09 nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v Nejvyšším soudem přezkoumaném spisovém materiálu, nelze učinit.

Obviněný Ing. J. V. se dopustil přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu. Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádném výkonu rozhodnutí soudů a dalších orgánů veřejné moci. Zakázat výkon určité činnosti lze buď rozhodnutím soudu uložením trestu zákazu činnosti podle § 73 tr. zákoníku, nebo rozhodnutím státního orgánu ve správním řízení. Formulace objektivní stránky v tomto ustanovení – vykonává činnost, pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu – umožňuje postihnout nejen pachatele, který maří výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla zakázána, ale i toho, kdo poté co mu bylo odňato příslušné oprávnění vydávané podle zvláštního právního předpisu, podmiňující možnost k výkonu určité činnosti, tuto činnost vykonává. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je třeba za „odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu“ ve smyslu § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku považovat i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů, a v důsledku toho mu bylo doručeno obecním úřadem obce s rozšířenou působností oznámení a výzva podle § 123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu, resp. v případě podání námitek proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, bylo pravomocně rozhodnuto tímto obecním úřadem podle § 123f odst. 3 cit. zák. č. 361/2000 Sb. o zamítnutí námitek řidiče, neboť je neshledal odůvodněné. V důsledku toho, pokud pachatel řídí motorové vozidlo i poté, co mu bylo takto řidičské oprávnění odňato rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, naplňuje znaky trestného činu (přečinu) maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010, uveřejněné pod č. 1/2011 Sb. rozh. tr. a nález Ústavního soudu ze dne 8. prosince 2011, sp. zn. III. ÚS 2974/10).

Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že závěry o vině obviněného učinil na základě provedených listinných důkazů, zejména potom oznámení o dosažení 12 bodů, dále jako důkaz provedl rozhodnutí Městského úřadu v Kyjově ze dne 8. 4. 2010 o námitce proti záznamu bodů v registru řidičů a Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 15. 2. 2010, č. j. JMK-17096/2010. Nalézací soud rozhodoval při respektování právních závěrů odvolacího soudu. Nalézací soud k učiněným skutkovým zjištěním uzavřel, že vyrozumění obviněný převzal dne 25. 11. 2009. Další průběh správního řízení není pro právní závěry v této trestní věci relevantní, a to včetně rozhodování správního orgánu o obviněným uplatněných námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů. Pokud obviněný přikročil v uvedeném termínu k řízení motorového vozidla, musel být tedy přinejmenším srozuměn [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] s tím, že výkonem této činnosti maří výkon rozhodnutí orgánu veřejné moci (srov. str. 2 až 3 rozsudku nalézacího soudu).

Odvolací soud doplnil dokazování přečtením fotokopií rozhodnutí Městského úřadu v Kyjově ze dne 13. 1. 2010, č. j. OSDA 1849/10/6705/2009-466, kterým byla určena neplatnost doručení oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení fikcí v dubnu 2009, dále usnesení téhož úřadu z 11. 12. 2009, č. j. OSDA 44541/09/6705/2009-466, kterým bylo prominuto zmeškání úkonu, a dále čtením fotokopie usnesení Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 15. 2. 2010, č. j. JMK 17096/2010. Odvolací soud dále poznamenal, že oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu byla obviněným převzata až dne 25. 11. 2009 a 13. 1. 2010 bylo správním orgánem vyhověno žádosti obviněného a rozhodnuto o neplatnosti doručení oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení fikcí v dubnu 2009. Odvolací soud zdůraznil, že zmocněnec obviněného podal námitky proti oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení až dne 10. 12. 2009, tedy opožděně, nemohlo proto dojít k přerušení běhu lhůt, jak to stanoví § 123f odst. 4 zákona o silničním provozu. Doručením oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, respektive marným uplynutím lhůty 5 pracovních dnů uvedené v § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu, pozbyl obviněný oprávnění řídit motorová vozidla na území českého státu. Skutečnost, že obviněný řidičský průkaz neodevzdal a že je držitelem dalšího řidičského průkazu vydaného v cizím státě, je bezvýznamná. Pro posouzení viny obviněného je stejně bezvýznamná skutečnost, že rozhodnutí Městského úřadu Kyjov ze dne 8. 4. 2010, č. j. OSDA 14208/10/6705/2009-466, bylo doručeno zmocněnci obviněného. Pokud jde o subjektivní stránku trestného činu, jednal obviněný minimálně v úmyslu nepřímém (srov. str. 2 až 3 usnesení odvolacího soudu).

Nejvyšší soud se nejprve zabýval skutkovými zjištěními učiněnými soudy obou nižších stupňů a vyplývajícími z předloženého spisového materiálu. Není žádných pochyb o tom, že obviněný Ing. J. V. si oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvu k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění ze dne 1. 4. 2009, č. j. OSDA 12482/09/702/2009-445, převzal skutečně až dne 25. 11. 2009, což je potvrzováno mj. pořízenou kopií doručenky (srov. č. l. 10 p. v. spisu). Tato skutečnost je dále potvrzována v odůvodněních rozhodnutí správních orgánů, konkrétně v usnesení Městského úřadu Kyjov, odbor správních a dopravních agend, ze dne 13. 1. 2010, č. j. OSDA 1849/10/6705/2009-466 (srov. č. l. 74 až 75 spisu), v rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy ze dne 15. 2. 2010, č. j. JMK 17096/2010 (srov. zejména č. l. 43 spisu), a v rozhodnutí Městského úřadu Kyjov, odbor správních a dopravních agend o námitce proti záznamu bodů v registru řidičů ze dne 8. 4. 2010, č. j. OSDA 14208/10/6705/2009-466 (č. l. 11 až 12 spisu).

Usnesením Městského úřadu Kyjov, odbor správních a dopravních agend ze dne 11. 12. 2009, č. j. OSDA 44541/09/6705/2009-466, bylo Ing. V. prominuto zmeškání úkonu pro možnost podat námitky k záznamu 12 bodů v bodovém hodnocení, tak, že k oznámení o dosažení záznamu 12 bodů v bodovém hodnocení se může vyjádřit v souladu s § 123f zákona o silničním provozu na základě fakticky doručeného oznámení o dosažení záznamu 12 bodů v bodovém hodnocení ze dne 1. 4. 2009, doručeno dne 25. 11. 2009. Městský úřad Kyjov, odbor správních a dopravních agend usnesením ze dne 13. 1. 2010, č. j. OSDA 1849/10/6705/2009-466 (č. l. 74 až 75 spisu), na základě žádosti obviněného Ing. J. V. ve výroku I. určil neplatnost doručení oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvy k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění ze dne 1. 4. 2009, č. j. OSDA 12482/09/702/2009-445, doručeným fikcí dne 25. 4. 2009, současně zrušil právní účinky vyplývající z doručení této písemnosti do doby jejího skutečného doručení, a ve výroku II. zastavil řízení o žádosti ze dne 9. 12. 2009 o přiznání odkladného účinku podaným námitkám proti záznamu bodů v registru řidičů, neboť je právně nepřípustná. V odůvodnění k výroku I. mj. uvedl, že den převzetí není stanoven fikcí na 25. 4. 2009, ale na základě osobního převzetí dne 25. 11. 2009. Z odůvodnění k výroku II. vyplynulo, že námitky proti záznamu bodů v registru řidičů může řidič podat kdykoliv, jejich podání není v souladu s § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu omezeno žádnou lhůtou. Přiznání odkladného účinku podaným námitkám tedy není zákonem stanoveno, proto odkladný účinek podaným námitkám nelze přiznat. Oznámení o dosažení 12 bodů bylo bodovanému doručeno dne 25. 11. 2009, námitky k záznamu bodů podal k poštovní přepravě dne 9. 12. 2009. Běh lhůt stanovených v § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu se tím nepřerušuje, bodovaný pozbyl řidičské oprávnění dne 3. 12. 2009. Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy ze dne 15. 2. 2010, č. j. JMK 17096/2010 (č. l. 42 až 43 spisu), které u hlavního líčení dne 23. 3. 2011 předložil obhájce obviněného (srov. č. l. 44 spisu z druhé strany), bylo zamítnuto odvolání Ing. V. proti výroku II. usnesení Městského úřadu Kyjov, odboru správních a dopravních agend, ze dne 13. 1. 2010, č. j. OSDA 1849/10/6705/2009-466, a zároveň bylo toto usnesení potvrzeno. Z odůvodnění se podává, že Ing. V. oznámení o dosažení 12 bodů převzal osobně u správního orgánu I. stupně dne 25. 11. 2009, námitky proti záznamům bodů podal u správního orgánu I. stupně dne 10. 12. 2009, tj. již v době, kdy uplynula lhůta podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu, a tak již pozbyl řidičské oprávnění. Současně tento orgán stanovil, že nelze přiznat odkladný účinek podaným námitkám. Podle rozhodnutí Městského úřadu Kyjov, odbor správních a dopravních agend, o námitce proti záznamu bodů v registru řidičů ze dne 8. 4. 2010, č. j. OSDA 14208/10/6705/2009-466 (č. l. 11 až 12 spisu), byla podaná námitka obviněného Ing. V. zamítnuta jako neodůvodněná. Tentýž správní orgán dále sdělil bodovanému, že řidičské oprávnění pozbyl ke dni 3. 12. 2009. Z odůvodnění je zřejmé, že uvedený správní orgán vycházel z okolností spočívajících v tom, že Ing. V. si osobně převzal na registru řidičů oznámení o dosažení 12 bodů v registru řidičů. Námitku podal v zastoupení JUDr. Zbyňkem Dvořákem dne 10. 12. 2009. U hlavního líčení dne 23. 3. 2011 obviněný Ing. V. prohlásil, že s výsledkem „toho“ správního řízení byl seznámen, neboť mu „to“ poslal e-mailem obhájce (srov. č. l. 44 p. v. spisu).

Podle ustanovení § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů, neprodleně písemně oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno. Podle ustanovení § 123f odst. 4 zákona o silničním provozu, podá-li řidič námitky proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, běh lhůt stanovených v § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu se přerušuje ode dne doručení námitek příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do dne, v němž rozhodnutí podle odstavce 3 § 123f zákona o silničním provozu nabude právní moci. Jak vyplývá z judikatury i komentářové literatury je toto ustanovení v praxi někdy mylně vykládáno tak, že námitky proti záznamu, kterým bylo dosaženo 12 bodů, mohou být podány toliko do pěti pracovních dnů ode dne doručení oznámení. S ohledem na dikci ustanovení § § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu je možné námitky podat kdykoliv (není zde stanovena žádná lhůta pro jejich podání), ovšem pouze v případě, že jsou uplatněny v průběhu lhůty pěti pracovních dní od doručení oznámení o dosažení 12 bodů, která je stanovena v § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu, lze s jejich podáním spojovat právní následek přerušení lhůty, po jejímž uplynutí dojde ze zákona k pozbytí řidičského oprávnění. Jde o lhůtu k provedení úkonu, který je v dispozici držitele řidičského oprávnění, přičemž nedodržení lhůty má za následek ztrátu možnosti úkon úspěšně provést, tzn. provést tak, aby měl za následek přerušení běhu lhůty pěti pracovních dnů od doručení oznámení o dosažení 12 bodů (srov. k tomu Kučerová, H. Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. Praha: Leges, 2008, s. 439 až 441).

Nejvyšší soud tak s odkazem na rozhodnutí Městského úřadu Kyjov, odbor správních a dopravních agend, o námitce proti záznamu bodů v registru řidičů ze dne 8. 4. 2010, č. j. OSDA 14208/10/6705/2009-466, uzavírá, že pokud bylo obviněnému doručeno oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění dne 25. 11. 2009 (jednalo se o středu), posledním dnem lhůty 5 pracovních dní byla středa 2. 12. 2009, a tak dnem 3. 12. 2009 obviněný pozbyl řidičské oprávnění. Pětidenní lhůta počíná běžet následující pracovní den po dni doručení oznámení a končí půlnocí pátého pracovního dne (srov. Kučerová, H. Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. Praha: Leges, 2008, s. 425). V souladu s ustanovením § 123f odst. 1 a 4 zákona o silničním provozu bylo sice přípustné, aby obviněný námitky prostřednictvím svého obhájce doručil příslušnému správnímu orgánu až dne 10. 12. 2009, který o nich poté také věcně rozhodl, avšak tyto námitky již nebyly způsobilé přerušit běh lhůty k pozbytí řidičského oprávnění, o čemž nepochybně měl obviněný vědomost, neboť mimo jiné ve správním řízení žádostí ze dne 9. 12. 2009 požadoval přiznání odkladného účinku podaným námitkám proti záznamu bodů v registru řidičů (srov. bod II. v usnesení ze dne 13. 1. 2010, č. j. OSDA 1849/10/6705/2009-466) a dokonce proti zastavení řízení o této žádosti brojil odvoláním, které bylo rozhodnutím ze dne 15. 2. 2010, č. j. JMK 17096/2010, zamítnuto (srov. č. l. 74 až 75 a 78 až 81 spisu). Není tak možné dovozovat dovolatelem namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Dovolatel se dopustil trestného jednání naplňujícího všechny znaky trestného činu upraveného v ustanovení § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když dne 14. 9. 2010 řídil osobní motorové vozidlo, ačkoliv již dne 3. 12. 2009 pozbyl řidičské oprávnění. K pozbytí řidičského oprávnění, pokud nejsou ve lhůtě 5 pracovních dní podány námitky do oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, které je třeba ve smyslu shora uvedené judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu považovat za rozhodnutí v materiálním smyslu, dochází ze zákona a není již třeba o tom znovu rozhodovat (srov. Kučerová, H. Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. Praha: Leges, 2008, s. 425). Jak je správně uváděno ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu, obviněný byl o tom v souladu se zákonem vyrozuměn a v důsledku toho pozbyl řidičského oprávnění. V důsledku toho není právně relevantní, kdy byl vyrozuměn o rozhodnutí Městského úřadu Kyjov, odbor správních a dopravních agend, ze dne 8. 4. 2010, č. j. OSDA 14208/10/6705/2009-466, o zamítnutí námitky proti záznamu bodů v registru řidičů, které převzal do vlastních rukou jím zplnomocněný zástupce JUDr. Zbyněk Dvořák dne 13. 4. 2010, a které nabylo právní moci dne 29. 4. 2010 (č. l. 11 až 12 spisu). O tom, že pozbyl řidičské oprávnění dne 3. 12. 2009, neboť jím podané námitky nemají odkladný účinek, se obviněný dozvěděl také již na základě usnesení Městského úřad Kyjov, odbor správních a dopravních agend, ze dne 13. 1. 2010, č. j. OSDA 1849/10/6705/2009-466, jímž bylo doplněno dokazování v rámci veřejného zasedání dne 14. 12. 2011 u odvolacího soudu (srov. č. l. 83), proti kterému pak brojil ještě stížností (viz shora). K rozhodnutí o naplnění subjektivní stránky stíhaného trestného činu tak není rozhodující prokázání vědomosti obviněného k rozhodnutí Městského úřadu Kyjov, odboru správních a dopravních agend o námitce proti záznamu bodů v registru řidičů ze dne 8. 4. 2010, č. j. OSDA 14208/10/6705/2009 466, které bylo doručeno pouze jeho obhájci. Soudy nižších stupňů tak správně dovodily minimálně nepřímý úmysl pachatele, a i když se nezabývaly rozsáhle odůvodněním naplnění subjektivní stránky, stručnost odůvodnění rozhodnutí nižších soudů, pokud tyto jinak náležitě zhodnotily všechny shora uvedené rozhodné skutečnosti, nezakládá relevantnost námitky uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. § 265a odst. 4 tr. ř.).

Ve světle provedených důkazů a skutečností rozhodných pro posouzení viny obviněného je naprosto neopodstatněná námitka dovolatele Ing. J. V. týkající se podle jeho názoru pochybení správního orgánu, jestliže mu prominul zmeškání lhůty. Jak již zmínil státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání, bylo věcí obviněného, pokud přistoupil k tomu, že podnikal ve správním řízení kroky, jimiž se snažil odvrátit účinky dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, že na základě těchto jeho vlastních podání, došlo k tomu, co sám požadoval, a to určení neplatnosti doručení písemnosti „Oznámení o dosažení 12 bodů“, jež mu bylo doručeno na základě fikce dne 25. 4. 2009 (srov. č. l. 74 až 75 spisu). Tuto aktivitu obviněného a jím vyvolané rozhodnutí ze dne 10. 12. 2009, č. j. OSDA 1849/10/6705/2009-466, nelze klást k tíži správním orgánům, byť si obviněný, pokud dosáhl vyslovení neúčinnosti fikce doručení ke dni 12. 4. 2009, v konečném důsledku přivodil oddálení termínu, ve kterém by mohl žádat o vrácení řidičského oprávnění ve smyslu ustanovení § 123d zákona o silničním provozu, a nelze tak jen v tomto rozhodnutí spatřovat pochybení či nezákonnost správního řízení. Stejně tak nelze dovozovat, že by navrácení v předešlý stav, ke kterému došlo v důsledku žádosti obviněného bylo v rozporu s ustanovením § 41 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, vylučujícím prominutí zmeškání úkonu, je-li zjevné, že by újma, která by byla způsobena dotčením práv nabytých v dobré víře nebo dotčením veřejného zájmu, převýšila újmu hrozící podateli. Jde tedy o poměr újmy hrozící podateli oproti újmě, která by byla způsobena dotčením práv nabytých v dobré víře nebo dotčením veřejného zájmu. V daném případě však nedošlo prominutím zmeškání úkonu obviněnému ani k dotčení práv nabytých v dobré víře ani k dotčení veřejného zájmu (srov. Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D. Správní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 164 a 166). Podle názoru Nejvyššího soudu by bylo třeba považovat na rozdíl od názoru obviněného za absurdní situaci, že v důsledku ochrany jeho „dobré víry“ by na obviněného na rozdíl od ostatních osob nedopadly důsledky dosažení uvedené hranice v bodovém systému podle zákona o silničním provozu, kterým se sleduje opakované páchání přestupků, jednání, které má znaky přestupku, nebo trestných činů, spáchaných porušením vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích řidičem motorového vozidla (srov. § 123a zákona o silničním provozu). Odebrání bodů má totiž nejen preventivní charakter, ale i charakter kárný a odstrašovací, a rovná se tak vedlejšímu trestu. Vůle zákonodárce oddělit sankci odebrání bodů od ostatních postihů či trestů nemůže povahu tohoto opatření změnit. Proto nemůže být ve veřejném zájmu, aby se obviněný na základě svého vlastního ve výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu popsaného jednání takové sankci vyhnul.

Shora uvedené úvahy Nejvyššího soudu zároveň vylučují uplatnění odpovědnosti dovolatele podle jiného právního předpisu (srov. § 12 odst. 2 tr. zákoníku), kdy tuto námitku týkající se subsidiarity trestní represe dovolatel ani blíže nekonkretizuje, přičemž ani objektivně ji nelze posoudit ve prospěch obviněného, který přes všechny shora uvedené skutečnosti po svém tzv. vybodování řídil v rozhodné době shora uvedené motorové vozidlo. Stejně tak je vyloučeno, že by se mohlo jednat o právní omyl ve smyslu § 19 tr. zákoníku, čehož se také dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku domáhal, neboť nebyla splněna podmínka, že se „nemohl omylu vyvarovat“ ve smyslu § 19 odst. 1 i. f. a odst. 2 tr. zákoníku. Podle § 3 odst. 2 zákona o silničním provozu řídit vozidlo nebo jet na zvířeti může pouze osoba, která je dostatečně tělesně a duševně způsobilá k řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a v potřebném rozsahu ovládá řízení vozidla nebo jízdu na zvířeti a předpisy o provozu na pozemních komunikacích. Dovolatel jako účastník silničního provozu byl tedy povinen znát úpravu zákona o silničním provozu, a to včetně úpravy bodového hodnocení porušení povinností stanovených zákonem (srov. § 19 odst. 2 tr. zákoníku).

Konečně, pokud dovolatel argumentoval, že disponoval také řidičským oprávněním vydaným orgány Slovenské republiky, Nejvyšší soud odkazuje na znění ustanovení § 123c odst. 4 a 7 zákona o silničním provozu, podle nichž příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič, který je držitelem řidičského průkazu Evropských společenství, řidičského průkazu vydaného cizím státem, mezinárodního řidičského průkazu vydaného cizím státem, dosáhl celkového počtu 12 bodů, neprodleně písemně oznámí tuto skutečnost řidiči a ministerstvu (myšleno Ministerstvu dopravy České republiky) a dosáhne-li řidič, který je držitelem řidičského průkazu Evropských společenství, řidičského průkazu vydaného cizím státem, mezinárodního řidičského průkazu vydaného cizím státem, celkového počtu 12 bodů, pozbývá právo k řízení motorového vozidla na území České republiky po dobu jednoho roku. Ministerstvo sdělí, po obdržení podkladů zaslaných příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností, tuto skutečnost orgánu, který řidičský průkaz vydal. Řidič cizozemec pozbývá právo řídit na našem území ze zákona, správní orgán o tomto důsledku dosažení 12 bodů nemusí vést správní řízení.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 5 To 403/2011, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 2 T 186/2010, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení, které posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném přezkoumání odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení.

Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí právně relevantními vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného Ing. J. V. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. května 2012

Předseda senátu

Prof.JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru