Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 543/2004Usnesení NS ze dne 26.05.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.543.2004.1

přidejte vlastní popisek

5 Tdo 543/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2004 o dovoláních podaných obviněnými Mgr. R. Z. a F. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 10 To 295/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha?západ pod sp. zn. 1 T 234/2002, takto:

I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. R. Z. odmítá.

II. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e ohledně obviněného F. B. zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 10 To 295/2003, a rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 1 T 234/2002.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. a § 261 tr. ř. s e toto usnesení Krajského soudu v Praze a tento rozsudek Okresního soudu Praha-západ zrušují také ohledně obviněného Mgr. R. Z.

Současně s e podle § 265k odst. 2 zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e Okresnímu soudu Praha-západ přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 1 T 234/2002, byli obvinění Mgr. R. Z. a F. B. uznáni vinnými trestnými činy přijímání úplatků (správně přijímání úplatku) podle § 160 odst. 1, 2, 3 písm. b) tr. zák. a zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. spáchanými ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Oběma obviněným byl podle § 160 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl dále oběma obviněným uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti ve státní správě v oblasti rozhodování exekucí na dobu pěti roků.

O odvolání obou obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 10 To 295/2003, kterým obě odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Praha-západ napadli obvinění Mgr. R. Z. a F. B. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřeli oba obvinění o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný Mgr. R. Z. v odůvodnění svého dovolání především zpochybnil skutkový stav, který zjistil soud I. stupně, a s nímž se ztotožnil i soud odvolací. Vyslovil přesvědčení, že na základě provedeného dokazování nebyla jednoznačně prokázána vina obou obviněných, a tento svůj názor založil zejména na zpochybnění věrohodnosti a rozporech ve výpovědích svědků K. T. a Ing. I. F., od nichž měli požadovat poskytnutí úplatku. Dále poukázal na skutečnost, že místo a čas jednání obviněných se svědkyní F. bylo významně ovlivněno nezákonnou ingerencí policie, která měla vliv na výsledek prověřování a dokazování. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil obě napadená rozhodnutí a přikázal věc Okresnímu soudu Praha-západ k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný F. B. v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku konstatoval, že důkazy shromážděné v průběhu řízení jednoznačně vyvracejí účast dovolatele na trestním jednání, neboť nelze dovozovat vyšší procesní hodnotu svědků obžaloby oproti svědkům obhajoby. Namítl, že ve svém pracovním zařazení jako pracovník správce daně nebyl v postavení veřejného činitele ve smyslu § 89 odst. 9 tr. zák., neboť do pracovního zařazení nebyl zvolen, jmenován, ustanoven ani pověřen a práci nevykonával ve služebním poměru, když ani jeho pracovní smlouva neobsahuje ustanovení o výkonu funkce v postavení veřejného činitele. Navrhl, aby dovolací soud zrušil obě napadená rozhodnutí a přikázal věc Okresnímu soudu Praha-západ k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil práva vyjádřit se k dovolání obou obviněných ve smyslu § 265h odst. 2 věta prvá tr. ř. Podle jeho názoru se námitky vyjádřené v dovolání Mgr. R. Z. týkají hodnocení provedených důkazů případně napadají způsob účasti policie v konečné fázi trestné činnosti, neobsahují však ani jedinou konkrétní námitku proti hmotně právnímu posouzení skutku. Tyto výhrady nenaplňují deklarovaný ani jiný dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř., proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání Mgr. R. Z. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Ve vztahu k dovolání obviněného F. B. státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že námitka vadného posouzení jeho postavení jako veřejného činitele ve smyslu § 89 odst. 9 tr. zák. sice naplňuje tvrzený dovolací důvod, dovolateli však podle jeho názoru v této námitce nelze přisvědčit, přičemž poukázal zejména na společné znaky postavení pracovníka finančního úřadu a soudního exekutora. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání F. B. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, v obou případech označené jako důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, a posoudit opodstatněnost dovolání.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání z citovaného důvodu je tudíž určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit.

Jak bylo uvedeno výše, obviněný Mgr. R. Z. ve svém dovolání zpochybnil prokázání skutečností rozhodných pro závěr o vině obviněných, zejména obsahu a způsobu jednání obviněných se svědky K. T. a Ing. I. F. s poukazem na nevěrohodnost výpovědí obou těchto svědků. Tyto dovolací námitky směřují výlučně do oblasti hodnocení důkazů a ke zpochybnění skutkových zjištění vzešlých z tohoto hodnocení, z hlediska jejich obsahu je však nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je vyložen shora, ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. V dalších námitkách obviněný poukázal na skutečnost, že místo a čas jednání se svědkyní F. bylo významně ovlivněno nezákonnou ingerencí policie, obviněný však ani v této části dovolání neuvedl jedinou konkrétní námitku, která by zpochybňovala právní posouzení skutku učiněné soudy obou stupňů, případně která by vytýkala porušení jiných ustanovení hmotného práva. Dovolání Mgr. R. Z. bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. a Nejvyšší soud proto rozhodl o jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Obviněný F. B. ve svém dovolání taktéž uvedl některé námitky, ohledně kterých by přicházelo v úvahu jejich odmítnutí ve smyslu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (tvrzení, že z důkazů nevyplývá účast dovolatele na trestném jednání, odlišné hodnocení výpovědí svědků obžaloby a obhajoby), vyslovil však také názor, že ve svém pracovním zařazení nebyl v postavení veřejného činitele ve smyslu § 89 odst. 9 tr. zák. a jednání se nedopustil při výkonu pravomoci veřejného činitele. Nejvyšší soud shledal, že tato námitka svým obsahem odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a je důvodná, jak je vyloženo níže. Vzhledem k tomu, že citovaná část dovolání obviněného F. B. koresponduje uplatněnému dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud na jejím podkladě podle § 265i odst. 3, 4, 5 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Trestného činu přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, 3 písm. b) tr. zák. se dopustí, kdo v postavení veřejného činitele v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu žádá úplatek. Trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu. Naplnění skutkových podstat obou trestných činů, resp. u prvého z nich nikoli v základní skutkové podstatě podle § 160 odst. 1 nebo odst. 2 tr. zák., ale podle přísnější právní kvalifikace podle odst. 3 písm. b) citovaného ustanovení, tedy vyžaduje existenci dovolatelem zpochybněného znaku speciálního subjektu trestného činu, tedy skutečnost, že se obviněný trestného činu dopustil jako veřejný činitel resp. při výkonu pravomoci v postavení veřejného činitele.

Podle § 89 odst. 9 tr. zák. je veřejným činitelem volený funkcionář nebo jiný odpovědný pracovník orgánu státní správy a samosprávy, soudu nebo jiného státního orgánu nebo příslušník ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru, soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu, pokud se podílí na plnění úkolů společnosti a státu a používá přitom pravomoci, která mu byla v rámci odpovědnosti za plnění těchto úkolů svěřena. Při výkonu oprávnění a pravomocí podle zvláštních právních předpisů je veřejným činitelem také fyzická osoba, která byla ustanovena lesní stráží, vodní stráží, stráží přírody, mysliveckou stráží nebo rybářskou stráží. K trestní odpovědnosti a ochraně veřejného činitele se podle jednotlivých ustanovení trestního zákona vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s jeho pravomocí a odpovědností. Funkcionář nebo jiný odpovědný pracovník státního orgánu, samosprávy, ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru cizího státu, se za těchto podmínek považuje za veřejného činitele, pokud tak stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.

Podle skutkových zjištění soudu I. stupně se obvinění výše uvedených trestných činů dopustili tím, že \"společně jako pracovníci vymáhacího oddělení FÚ (správně Finančního úřadu) P. v rámci výkonu své práce při jednání s dlužníky předstírali za účelem vlastního obohacení možnost ovlivnění způsobu exekučního řízení ohledně daňových nedoplatků ku prospěchu dlužníků, když v době od 11. 2. 2002 jednali s K. T. o možnosti zařízení odkladu exekuce působením na vedení úřadu za úplatek ve výši 65.000,- Kč a takto od něho za slib pozdržet exekuci daňových nedoplatků dne 6. 3. 2002 obviněný F. B. převzal na svém pracovišti v P., N. P. 95, 2 ks lahví skotské whisky a 10.000,- Kč a v době od ledna 2002 střídavě v sídle společnosti A., spol. s r. o., a na FÚ P. jednali s Ing. I. F., jednatelkou společnosti A. Š., spol. s r. o., o možnosti odložení exekuce na majetek společnosti, přičemž nejprve po ní požadovali pozornost pro vedení úřadu a pro sebe ve formě alkoholických nápojů, a takto dne 26. 2. 2002 od ní na svém pracovišti v P. převzali dvě láhve fernetu, láhev smetanové whisky, posléze ji navštívili dne 7. 3. 2002 v sídle společnosti A., spol. s r. o., a činili na ni nátlak, že vedení úřadu požaduje 50.000 - 55.000,- Kč a poté se s ní dohodli na dalším termínu, kdy dne 11. 3. 2002 od ní obviněný Z. v budově FÚ P. převzal částku 55.000,- Kč.\"

Z výše uvedeného popisu skutku tedy vyplývá, že zákonné znaky trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. oběma obviněnými považovaly oba soudy za naplněné ve variantě spočívající v tom, že jako veřejní činitelé v úmyslu opatřit sobě a jinému neoprávněný prospěch vykonávali svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu. V této souvislosti soud I. stupně v příslušné části odůvodnění napadeného rozsudku (str. 9) dovodil postavení obviněných jako veřejných činitelů nejen z pracovní smlouvy, kdy jednali jako pracovníci finančního úřadu vůči daňovým dlužníkům, nýbrž i z oprávnění, která jim vyplývají ze zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, konkrétně z ustanovení § 36 odst. 1, 2 a § 95 tohoto zákona. Odvolací soud správně tuto úvahu soudu I. stupně vytkl a považoval ji za chybnou, i když pouze s odkazem na to, že § 95 citovaného zákona byl již zrušen. (Zákonem č. 302/1993 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 1. 1994, byl mj. vypuštěn § 95 zák. č. 337/1992 Sb.) Sám pak postavení obviněných jako veřejných činitelů dovodil z ustanovení § 89 odst. 9 tr. zák. Při jeho aplikaci sice připustil, že obvinění jako \"pracovníci pro správu daně sami přímou pravomoc rozhodovat o právech daňových subjektů neměli, neboť ta je svěřena pouze správci daně, tj. finančnímu úřadu, nicméně jejich pracovní činnost, která spočívala v zajišťování exekucí a výkonu mobiliární exekuce u daňového dlužníka a v samostatném výkonu jednotlivých fází vymáhání více druhů daní, se takovým zásahům velmi blíží\". Krajský soud v Praze přitom (ačkoli jej necitoval) zjevně vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 371/99. Podle názoru Nejvyššího soudu však by takový výklad postavení řadových pracovníků finančních úřadů nedovoleným způsobem rozšiřoval okruh osob považovaných za veřejné činitele ve smyslu § 89 odst. 9 tr. zák. a bez dalších skutkových zjištění v posuzované trestní věci nelze s tímto závěrem odvolacího soudu souhlasit.

Především je nutné vytknout okresnímu soudu, že neprovedl veškerá zákonem předpokládaná skutková zjištění za účelem možnosti použití uvedené právní kvalifikace skutku. Skutkový stav věci, k němuž dospěl po provedeném dokazování soud I. stupně a který bez dalšího převzal i soud odvolací, v sobě nezahrnuje všechny skutkové okolnosti zákonem předpokládané pro právní kvalifikaci skutku jako trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Pachatelem tohoto trestného činu musí být veřejný činitel, který mimo jiné vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu. O jakou konkrétní pravomoc se u obviněných mělo jednat však nelze z výroku ani z odůvodnění obou rozhodnutí soudů zjistit. Naopak samotný popis skutku spíše navozuje situaci, dle níž obvinění nebyli ve svém pracovním postavení vybaveni zákonem předpokládanou pravomocí, když dle zjištění okresního soudu \"předstírali .. možnost ovlivnění způsobu exekučního řízení ohledně daňových nedoplatků.., ..jednali.. o možnosti zařízení odkladu exekuce působením na vedení úřadu.., ..požadovali pozornost pro vedení úřadu.., činili nátlak, že vedení úřadu požaduje 50 000 - 55 000,- Kč.\"

Takto formulovaná skutková zjištění tedy nasvědčují skutečnosti, že obvinění potřebnou pravomocí nedisponovali, přičemž opačné tvrzení zůstalo v dosud provedeném dokazování neobjasněno. Pokud v odůvodnění svého rozsudku okresní soud poukázal na ustanovení § 36 odst. 1, 2 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ten upravuje vyhledávací činnost správce daně (evidence či registrace daňových subjektů, zjišťování údajů týkající se jejich příjmů, majetkových poměrů a dalších skutečností rozhodnutých pro správné a úplné vyměření a vymáhání daně). Netýká se tedy možnosti odložení exekuce na majetek dlužníků, což měli obvinění v dané trestní věci slibovat poškozeným a z citovaného ustanovení jednoznačně nevyplývá postavení obviněných spočívající ve výkonu pravomoci veřejného činitele.

Podmínkou právní kvalifikace jednání obviněných, k níž dospěly soudy nižších stupňů, bylo zjištění takových skutkových okolností, které by vyjadřovaly, zda obvinění měli ve svém pracovním zařazení pravomoc při výkonu exekuční činnosti event. jakou vůbec, ale rovněž závěr, že takovou pravomoc zneužili, resp. při jejím výkonu jednali v rozporu se zákonem. Tuto zákonnou podmínku zjištěný skutek neobsahuje, a jak vyplývá z výše uvedeného, jeho popis svědčí o opaku, neboť obvinění žádali od obou poškozených úplatek s pouhým příslibem, že zajistí odklad exekuce, resp. budou působit na \"vedení finančního úřadu\", aby se tak stalo. Předpokladem trestní odpovědnosti za dokonaný trestný čin podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. je však zjištění, že veřejný činitel skutečně svou pravomoc vykonával způsobem odporujícím zákonu, tj. že tak učinil. Přijetí úplatku, byť veřejným činitelem, totiž samo o sobě nemusí být zneužíváním pravomoci veřejného činitele. Formulace skutku v té části, kdy obvinění \"předstírali\" za účelem vlastního obohacení možnost ovlivnění způsobu exekučního řízení ohledně daňových nedoplatků obou poškozených tak nasvědčuje závěru, že obvinění neměli pravomoc požadovanou k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a za tohoto stavu uznání viny obviněných tímto trestným činem nepřicházelo v úvahu. Skutek, jak je popsán v napadeném rozsudku okresního soudu tak vykazuje znaky trestného činu přijímání úplatku podle § 160 odst. 1, 2 tr. zák., nikoli tedy rovněž podle odst. 3 písm. b) citovaného ustanovení, neboť dosavadní skutková zjištění neumožňují použití přísnější právní kvalifikace pro jednání obviněných v postavení veřejných činitelů a to z důvodů shora uvedených.

Jak je již zřejmé z předchozích odstavců, dovolací námitka obviněného F. B. o nedostatku tzv. speciálního subjektu (veřejného činitele) u obou obviněných v dané věci je na místě, neboť soudy nevěnovaly potřebnou pozornost otázce zjištění, zda se obvinění dopustili trestné činnosti při výkonu pravomoci veřejného činitele ve smyslu ustanovení § 89 odst. 9 tr. zák., tedy zda se jako odpovědní pracovníci státního orgánu podíleli na plnění úkolu společnosti a státu a používali přitom výše specifikované pravomoci, která jim byla v rámci odpovědnosti za plnění těchto úkolů svěřena a jednání se dopustili právě v souvislosti s výkonem jejich pravomoci. Zjištěný skutek byl tudíž v dané věci nesprávně právně posouzen ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného F. B. podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil ohledně tohoto obviněného jak napadené usnesení Krajského soudu v Praze, tak rozsudek Okresního soudu Praha-západ jako vadnou část řízení předcházejícího napadenému usnesení. Protože důvod, z něhož Nejvyšší soud takto rozhodl ve prospěch obviněného F. B., prospívá i spoluobviněnému Mgr. R. Z., zrušil Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím § 261 tr. ř. napadené usnesení a předcházející rozsudek také ohledně obviněného Mgr. R. Z. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil také všechna další rozhodnutí, která na zrušené usnesení a rozsudek obsahově navazovala, a pozbyla jejich zrušením podkladu. Nejvyšší soud přikázal podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu Praha západ, aby věc obou obviněných v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Věc se tak vrací do stadia řízení u soudu prvního stupně. Z hlediska posouzení otázky, zda se obvinění dopustili žalovaného jednání v postavení veřejného činitele se soud I. stupně bude muset zabývat zejména právním důvodem vzniku pracovního poměru obviněných a povahou tohoto poměru (pracovním zařazením obviněných, právy a povinnostmi, resp. pravomocí, kterou byli v rámci tohoto pracovního poměru nadáni,) ke zjištění skutečnosti, zda jako pracovníci státního orgánu se žalovaným jednáním podíleli na plnění úkolů společnosti a státu a používali přitom pravomoci, která jim byla v rámci odpovědnosti za plnění těchto úkolů svěřena. Bude třeba provést potřebné důkazy směřující ke zjištění, zda z pracovních smluv či jiných dokumentů významných z hlediska pracovního práva vyplývá pracovní náplň obviněných odpovídající výkonu pravomoci veřejného činitele, event. bude třeba k těmto otázkám vyslechnout jako svědky odpovědné zaměstnance finančního úřadu. Teprve na základě zjištění konkrétních práv a povinností, vyplývajících obviněným z jejich pracovní činnosti, bude třeba provést subsumpci této pravomoci pod § 89 odst. 9 tr. zák. a dospět k právnímu závěru, zda postavení obviněných odpovídalo postavení veřejných činitelů ve smyslu tohoto ustanovení. Přitom bude třeba zohlednit praxi obecných soudů (srov. např. č. 17/1967, 48/1962, 43/1987 III. Sb. rozh. tr.), podle které je v pojmu pravomoci vždy obsažen výkon určité moci a právo rozhodovat. Na základě jednoznačně zjištěných a popsaných skutkových okolností případu bude následně třeba učinit závěry ohledně právní kvalifikace jednání obviněných.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. května 2004

Předsedkyně senátu

JUDr. Blanka Roušalová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru