Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 367/2020Usnesení NS ze dne 11.06.2020

HeslaDaň
Daňové trestné činy
Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.367.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 240 odst. 1,2a),c),3 tr. zákoníku

§ 254 odst. 1,4 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

5 Tdo 367/2020-7897

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 6. 2020 o dovoláních, která podali obviněný M. S., nar. XY v XY, bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, obviněná J. H., nar. XY v XY, bytem XY, s adresou pro doručování XY, a obviněný B. J., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2019, sp. zn. 3 To 64/2017, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 56 T 4/2013, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných M. S. a B. J. odmítají.

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu se dovolání obviněné J. H. odmítá.

Odůvodnění:

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 56 T 4/2013, byl obviněný M. S. uznán vinným pod body 1. a 2. výroku rozsudku zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, obviněná J. H. pod bodem 1. výroku rozsudku zločinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 2, odst. 4 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a pod bodem 2. výroku zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a obviněný B. J. pod bodem 2. výroku zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině dalších již obviněných J. V., A. Z., Z. M. a R. O.

2. Za tyto trestné činy byl obviněnému M. S. uložen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Obviněné J. H. byl uložen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Obviněnému B. J. byl uložen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Dále bylo rozhodnuto o majetkových trestech propadnutí věcí a propadnutí majetku (bez jednoznačného určení konkrétního obviněného, jemuž by byl takový trest ukládán).

3. Uvedených trestných činů, pro něž byli uznáni vinnými, se obvinění podle rozsudku tohoto soudu dopustili zjednodušeně uvedeno následovně. Pro jednání pod bodem 1. byli uznáni vinnými obvinění M. S., J. H., Z. M. a J. V. Obviněný M. S. jako podnikající fyzický osoba M. S. A., IČ: XY, se sídlem XY, a resp. za využití jím ovládané obchodní společnosti R., IČ: XY, se sídlem XY, nyní v likvidaci, (dále ve zkratce jen „R.“), v úmyslu se obohacovat neodvedením spotřebních daní a daně z přidané hodnoty dovezl v době od října 2009 do 1. 6. 2011 za využití obviněného Z. M. a dalších řidičů ze zahraničí na území České republiky minerální oleje jako produkt nepodléhající spotřební dani. Následně obviněný M. S. nechal obviněného Z. M. a další řidiče vyrobit z těchto minerálních olejů a pohonných hmot směs pro pohon motorových vozidel. Podle pokynů obviněného M. S. řidiči přečerpávali minerální olej nezatížený spotřební daní do motorové nafty nebo tento minerální olej přímo deklarovali jako motorovou naftu. Výsledný produkt pak podle pokynů obviněného M. S. rozváželi, zejména na 3 čerpací stanice provozované obchodní společností a., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen jako „a.“), v níž byl obviněný M. S. jednatelem a společníkem a která směs z minerálních olejů následně prodávala jako motorovou naftu. Dovezený minerální olej nebo vyrobenou směs také bez vědomí třetích osob přimíchávali do motorové nafty pro třetí osoby a deklarovali ji jako řádně zdaněnou motorovou naftu. Tato trestná činnost byla poté nepravdivě zakrývána tím, že obviněná J. H. a již odsouzená J. V. na jaře roku 2010 vystavily podle pokynů obviněného M. S. nepravdivé daňové a účetní doklady pro subjekt M. S. A. deklarující vývoz minerálních olejů do Rumunska. Oleje a jejich směs byly ale prodány jako motorová nafta a použity k pohonu motorů v České republice a k vývozu do Rumunska vůbec nedošlo. Obvinění nepravdivě dokládali nárok na osvobození od placení daně a nepodali k prodeji a výrobě tohoto produktu z minerálních olejů daňová přiznání k spotřební dani, nepodali ani pravdivá daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, ačkoliv k tomu byli povinni. Činili tak v úmyslu daně nepřiznat a nezaplatit. Celkově zkrátili spotřební daň o 14 447 380,25 Kč a daň z přidané hodnoty o 5 962 449,70 Kč, a tímto jednáním způsobili celkový daňový únik ohledně minerálního oleje dovezeného subjektem M. S. A. ve výši 20 409 829,95 Kč.

4. Skutek pod bodem 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně byl kladen za vinu obviněným M. S., J. H., B. J., J. V., Z. M., R. O. a A. Z. Obvinění společně podle pokynů obviněného M. S. v úmyslu obohacovat se neodvedením spotřebních daní a daně z přidané hodnoty uskutečnili dovozy minerálních olejů ze zahraničí do České republiky prostřednictvím obchodní společnosti R., kterou fakticky řídil obviněný M. S. prostřednictvím obviněné J. V. Minerální oleje dováželi z Rakouska do České republiky jako produkt, který nepodléhal spotřební dani, následně z těchto olejů dal obviněný S. prostřednictvím ostatních obviněných vyrobit směs pro pohon motorových vozidel. Podle pokynů obviněného M. S. nebo jeho pokynů tlumočených obviněnou J. V. a J. H., řidiči A. Z., Z. M., R. O. a B. J. přečerpávali minerální olej nezatížený spotřební daní do motorové nafty nebo tento olej přímo deklarovali jako motorovou naftu a výsledný produkt podle pokynů obviněného M. S. (případně sdělených prostřednictvím J. V. a J. H.) distribuovali a rozváželi na 3 čerpací stanice provozované do ledna 2011 obchodní společností a. a od ledna 2011 obchodní společností I., IČ: XY, se sídlem XY, v níž byl obviněný M. S. ředitelem a obviněná J. V. vedoucí organizační složky. Směs minerálních olejů pak prodávali jako motorovou naftu. Případně dovezený olej nebo vyrobenou směs bez vědomí třetích osob přimíchávali do motorové nafty pro třetí osoby, kterým vše deklarovali jako řádně zdaněnou motorovou naftu. Trestnou činnost poté nepravdivě zakrývali tím, že obviněné J. H. a J. V. vystavily podle pokynů obviněného M. S. nepravdivé daňové a účetní doklady pro obchodní společnost R. deklarující vývoz minerálních olejů do Rumunska. Oleje a jejich směs byly prodány jako motorová nafta a použity k pohonu motorů v České republice a k vývozu do Rumunska vůbec nedošlo. Obvinění nepravdivě dokládali nárok na osvobození od daně a nepodali k prodeji a výrobě tohoto produktu z minerálních olejů daňová přiznání k spotřební dani ani pravdivá daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, ačkoliv k tomu byli povinni. Tímto jednáním způsobili daňový únik ohledně minerálního oleje dovezeného obchodní společností R. ve výši 34 014 562,19 Kč. Celkově pak jednáními pod body 1. a 2. zkrátili spotřební daň a daň z přidané hodnoty v celkové výši 54 424 392,14 Kč, čímž způsobili škodu České republice v uvedené výši.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění M. S., J. H., B. J., Z. M. a R. O. a státní zástupce odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 2. 2019, sp. zn. 3 To 64/2017, tak, že je podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek u obviněného M. S. zrušil ve výrocích o trestu odnětí svobody, jak byl obviněnému soudem prvního stupně uložen, včetně způsobu jeho výkonu, o trestu propadnutí věcí uloženého podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku, o trestu propadnutí majetku uloženého podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku, a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, uložil podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění zákona č. 58/2017 Sb., zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 66 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému M. S. uložil také trest propadnutí celého majetku. Odvolání J. H., B. J. a dalších obviněných bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto.

II. Dovolání obviněného M. S.

6. Obviněný podal proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.

7. Obviněný nejprve zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení. Podle názoru obviněného jsou rozhodnutí soudů nižších stupňů nesprávná, přestože ve věci rozhodovaly již opakovaně. Vytknul jim, že spočívají na nesprávném právním posouzení skutku i jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, nesouhlasil také s hodnocením důkazů. Obviněný M. S. namítl, že soud prvního stupně nedospěl k přesvědčivému závěru o jeho vině, skutky kladené mu za vinu nebyly prokázány. Soudy nižších stupňů podle něj nebraly v úvahu všechny důkazy a závěry o jeho vině opřely o doznání některých obviněných z přípravného řízení. Soud prvního stupně dále pochybil, pokud na základě ingerence odvolacího soudu nepokračoval v dokazování. Obviněný měl za to, že některé důkazy zůstaly v dalším řízení opomenuty, neexistují proti němu ani žádné přímé důkazy o tom, že by míchal olej s benzínem a naftou. Zdůraznil, že zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, v § 46 odst. 1 váže daňovou povinnost k dani z minerálních olejů k okamžiku prodeje nebo použití tohoto oleje k tomuto účelu. Vyjádřil dále přesvědčení, že soud neprovedl žádný důkaz prokazující, že se dopustil daňového úniku a že tento olej uvedeným způsobem použil nebo prodal.

8. Skutek pod bodem 1. se podle obviněného nemohl uskutečnit, neboť nedisponoval finančními zdroji pro nákup 13 000 000 litrů nafty a neměl ani kapacitu na její převoz a navíc jeho čerpací stanice prodávala více benzín než naftu. Upozornil, že za olej dostal od svého partnera vždy zaplaceno, což vylučuje, že by mu umožnil s ním nadále nakládat k vlastnímu prospěchu. Pokud šlo o rumunskou obchodní společnost COLORS INTERNATIONAL, s. r. l., neměl důvod pochybovat o existenci rumunského odběratele, neboť do tohoto obchodu nastoupil poté, co již tato obchodní firma fungovala s jiným prostředníkem. Nemohlo dojít ani ke skutku pod bodem 2. z týchž důvodů. Dále soudům nižších stupňů vytkl, že blíže nezjišťovaly vztahy mezi obchodní společností Agrofert a jeho obchodními společnostmi.

9. Rozhodnutí soudu prvního stupně je podle obviněného zatíženo vadami, které odvolací soud neodstranil. Nebylo zjištěno, kde měl míchat olej s naftou, kdo mu měl dodat miliony litrů nafty pro namíchání směsí, z čeho měl hradit množství nafty, komu namíchané směsi prodal, kam se poděly peníze, které vydělal. Soudy nižších stupňů neprovedly důkazy účetnictvím, výkazy a záznamy o sledování vozidel, která olej z uložišť nebo přímo z cisteren odvážela. Obviněný nesouhlasil se závěrem, že zemědělské stroje mohly být poháněny směsí obsahující větší množství oleje. Trval na tom, že oleje byly bez jeho účasti odvezeny a použity způsobem, o kterém mu není nic známo ani jako dopravci. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

III. Dovolání obviněných J. H. a B. J.

10. Oba obvinění podali proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Obviněná J. H. ve svém dovolání uvedla, že důvody, které vedly k jejímu odsouzení jsou v podstatě totožné jako u obviněného B. J., proto použila stejné odůvodnění svého dovolání jako obviněný B. J.

11. Obviněný B. J. vytkl soudům nižších stupňů, že náležitě nevyhodnotily provedené důkazy, některé z nich dezinterpretovaly. To se týkalo zejména výpovědí obviněných v přípravném řízení a odposlechů, ve kterých se nikdy nemluvilo o olejích nebo minerálních olejích. Obviněný dále popřel, že by o minerálním oleji věděl, proto o něm nemohl ani hovořit. Nesouhlasil ani s výkladem pojmu „směsná“, který soudy nižších stupňů vykládaly jako směs nafty s oleji, ač podle něj šlo o směs nafty s biosložkami. Zpochybňoval důkazy o nákupu olejů, které nijak nedokládají další nakládání s nimi, jejich prodej, závěry soudů nižších stupňů o jejich prodeji a použití pro pohon motorů nejsou ničím podloženy. Pokud nebylo zjištěno, v jakých objemech byla dodávána motorová nafta zemědělským podnikům a nebyla zjištěna přesná výtoč motorové nafty na všech třech čerpacích stanicích, nešlo dohledat a s určitostí zjistit, jak bylo s olejem naloženo. Nesouhlasil ani se závěry znaleckého posudku, neboť spotřební daň byla vypočtena z nakoupeného a nikoli prodaného oleje. Ani sledováním cisterny nebylo prokázáno, že byla míchána nafta s olejem. Soudy nižších stupňů se podle obviněného nezabývaly jednotlivými důkazy, neprovedly důkazy účetnictvím, prověřením softwaru benzinových stanic, prověřením cisteren v návaznosti na nakupované zboží a širším vyhodnocením odposlechů, pověřením a vyhodnocením bankovních účtů obchodních společností obviněného M. S. Obviněný označil své odsouzení za vykonstruované. Došlo k porušení práva na spravedlivý proces, byla porušena zásada in dubio pro reo. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a aby jej zprostil obžaloby anebo věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

IV. Vyjádření k dovoláním a repliky

12. K dovoláním obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupkyně mimo jiné upozornila, že v rozsudku Vrchního soudu v Praze chybí výrok o tom, jak bylo rozhodnuto o podaném odvolání státního zástupce. Obvinění ale tuto vadu nenamítli a nejvyšší státní zástupce nevyužil svého oprávnění podat dovolání ve prospěch obviněných z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Všichni obvinění podali dovolání z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.

13. Státní zástupkyně nejprve připomněla, že z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zásadně nelze vznášet námitky vůči skutkovým zjištěním. Přesto všichni obvinění tak ve skutečnosti činili a vytýkali soudům nižších stupňů především nesprávné hodnocení důkazů. Obvinění tak prosazovali vlastní verzi skutkového stavu, která byla zcela odlišná od skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Také námitka tvrzeného extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními byla vznesena ryze formálně. Ve skutečnosti obvinění pouze nesouhlasili s hodnocením provedených důkazů soudy nižších stupňů. Rozsah dokazování byl podle státní zástupkyně dostatečný, nikdo z obviněných neuplatnil požadavky na zásadnější doplnění dokazování, proto nelze hovořit o opomenutých důkazech.

14. Trestná činnost obviněného M. S. byla podle státní zástupkyně prokazována především výpověďmi spoluobviněných z přípravného řízení, listinnými důkazy a nalezenými věcmi při domovní prohlídce. K výpovědím z přípravného řízení bylo možné přihlížet i přesto, že všichni obvinění změnili svůj postoj ke svému přiznání v pozdějších stadiích trestnho řízení. Obvinění totiž v přípravném řízení věrohodně vylíčili, jak byla trestná činnost organizována a jakou v ní každý z nich sehrál roli. Prostřednictvím právní pomoci se podařilo prokázat, že deklarované oleje nebyly nikdy z České republiky do Rumunska, jak obvinění deklarovali, vyvezeny. Státní zástupkyně dále poukázala na výsledky kontrol České obchodní inspekce při odběru vzorků nafty na čerpacích stanicích provozovaných obchodními společnostmi obviněného M. S. Na jejich základě totiž byla uložena sankce za pochybení v rozdílné viskozitě a nízkém bodu vzplanutí, což jsou typické vlastnosti směsí nafty s topnými oleji ve srovnání s běžnou motorovou naftou. Zmínila také dvojí doklady, které měli řidiči k dispozici, fiktivní pro případ celní kontroly a doklady na dodávky obchodní společnosti R. Trestnou činnost dokazují také odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, které dokládají, jak se obvinění mezi sebou domlouvali na manipulaci s oleji, naftou a benzínem. Státní zástupkyně odmítla námitku ohledně zpochybnění odborného vyjádření L. Soudy nižších stupňů podle ní nepochybily, pokud vyšly z celkového objemu dovezených olejů a k nim vztahovaly výpočet, o kolik byly daně zkráceny. Nebylo zjištěno ani dohledáno, že by dovezené oleje byly někde uskladněny nebo že skončily v zahraničí, lze tak uzavřít, že veškerý dovezený olej byl použit k ředění benzínu a nafty, aby tyto směsi mohly být užity k pohonu motorů. Všichni obvinění při dovozu oleje do České republiky přitom věděli, že byly falšovány doklady a že byly kráceny daně, o čemž svědčila i zaznamenaná komunikace, v níž někteří obvinění připustili strach z odhalení. Soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem a nedopustili se žádné jejich deformace, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a své hodnotící úvahy vysvětlily logicky a jasně. Z uvedených důvodů proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání všech obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně vyslovila souhlas, aby Nejvyšší soud i pro případ jiného rozhodnutí tak učinil v neveřejném zasedání.

15. Vyjádření nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obviněným k případné replice. Tohoto práva využili všichni obvinění, kteří prostřednictvím svého společného obhájce uvedli, že nesouhlasí s názorem státní zástupkyně uvedeném v jejím vyjádření k dovolání. Podle jejich názoru se státní zástupkyně vyhnula vyjádření k postupu soudu prvního stupně týkajícího se hodnocení důkazů. Obvinění setrvali na svých námitkách uvedených ve svých dovoláních, že v průběhu řízení poukazovali na nedostatky v dokazování a požadovali doplnění dalších důkazů. Obvinění též namítli extrémní nesoulad obsahu provedených důkazů se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Připomněli, že obviněný M. S. sám nikomu žádnou naftu neprodával, že byl pouze dopravcem. Nesouhlasili také s tvrzením, že oleje byly dovezeny do Liberce, kde byly zčásti stočeny a prodány prostřednictvím jeho tří čerpacích stanic. Polemizovali s tím, že pokud existovaly fiktivní doklady, měly být u soudu předloženy. Nesouhlasili ani se závěrem soudu, že oleje musely skončit v tuzemsku, že nebyly nikdy vyvezeny do zahraničí a že je obviněný M. S. míchal a prodal. Ani k těmto závěrům nebyly obstarány žádné důkazy. Upozornili také na množství oleje, který nemohl být namíchán do nafty pořízené obviněným, který by na nákup takového množství nafty při tvrzených poměrech míchání neměl finanční prostředky a ani vozidla na její zavážení. Obvinění proto uzavřeli, že žádnému z nich nebyla nadevší pochybnost prokázána vina, jejich obvinění je nespravedlivé a nepodložené relevantními důkazy. Ani vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství nesvědčí o snaze o objektivní náhled na průběh vyšetřování a soudního řízení.

V. Posouzení přípustnosti

16. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že v případě obviněných M. S. a B. J. jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti jimi uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům, jak bude rozvedeno níže.

17. Naproti tomu v případě obviněné J. H. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jejím dovoláním není možno se zabývat, neboť bylo podáno opožděně.

18. Podle §265e odst. 1 tr. řádu se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží podle § 265e odst. 2 tr. řádu lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle § 265e odst. 3 tr. řádu je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle § 60 odst. 2 tr. řádu lhůta stanovená podle měsíců končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se podle § 60 odst. 3 tr. řádu za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.

19. Nejvyšší soud z trestního spisu zjistil, že rozsudek odvolacího soudu byl obviněné J. H. doručen dne 3. 6. 2019 (viz doručenka na č. 1. 7597 trestního spisu) a její obhájkyni JUDr. Boženě Boubínové dne 30. 5. 2019 (viz tamtéž). Poslední den lhůty k podání dovolání obviněné tak se zřetelem k výše citovaným ustanovením by měl podle § 60 odst. 2 tr. řádu připadnout na den 3. 8. 2019, což byla sobota, proto nejzazším dnem, kdy mohla obviněná ještě včas podat dovolání, bylo podle § 60 odst. 3 tr. řádu následující pondělí 5. 8. 2019. Obviněná ale své dovolání podala prostřednictvím svého obhájce do datové schránky až dne 16. 8. 2019 (viz dovolání na č. 1. 7716).

20. Nejvyšší soud tak uzavírá, že dovolání obviněné bylo podáno až po uplynutí lhůty stanovené pro podání dovolání v § 265e odst. 1 tr. řádu a že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení § 265e odst. 3 tr. řádu. K tomu je možno dále připomenout, že podle § 265e odst. 4 tr. řádu je navrácení lhůty k podání dovolání bezvýjimečně vyloučeno.

21. Z uvedeného důvodu Nejvyšší soud dovolání obviněné J. H. podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno opožděně.

VI. Posouzení důvodnosti dovolání

a) Obecná východiska

22. Shora bylo uvedeno, že se Nejvyšší soud mohl zabývat jen dovoláními obviněných M. S. a B. J. (dále pod tímto bodem VI. jen obvinění), u nichž byly splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a to z hlediska opodstatněnosti jimi uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

23. Obecně je třeba připomenout, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v § 265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.

24. Obvinění uplatnili dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

25. Obecně lze dále konstatovat, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoliv byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.

b) K námitkám obviněných M. S. a B. J.

26. Obvinění M. S. a B. J. ve svých dovoláních vytýkali rozhodnutím soudů nižších stupňů nesprávné zjištění skutkového stavu, k němuž tyto soudy dospěly údajným nesprávným způsobem hodnocení důkazů. Obvinění především vytýkali, že soud prvního stupně vůbec nehodnotil provedené důkazy, některé důkazy neprovedl a provedené důkazy hodnotil v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů. Jejich hlavní námitka se týkala toho, že neexistoval žádný přímý důkaz o míchání oleje s benzínem a naftou, nevyplývalo to ani z odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu.

27. K tomu je třeba uvést, že jde o opakované námitky, které obvinění uplatnili již v předchozích stadiích trestního řízení. Navíc tyto námitky vůbec neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům, jak byly vymezeny shora.

28. Obvinění především ve svém dovolání při uplatnění jejich námitek vycházeli ze zcela jiného než soudy nižších stupňů zjištěného skutkového stavu. Činili tak na podkladě odlišného hodnocení provedených důkazů, které hodnotili izolovaně a nikoliv ve vzájemných souvislostech, jak to učinily soudy nižších stupňů. Dovolávali se tak případné aplikace hmotného práva na jimi prezentovanou verzi skutkového děje, ač se soudy prvního i druhého stupně přiklonily k verzi jiné, kterou ve svých rozhodnutích přesvědčivě zdůvodnily. Navíc se shodnými námitkami se řádně vypořádal jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud, neboť byly též součástí obhajoby obviněných a obsahem podaného odvolání (k tomu lze odkázat na rozsáhlé pasáže jejich odůvodnění). Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).

29. Nejvyšší soud k tomu dále připomíná, že dovolání nenahrazuje řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejném rozsahu, jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky. Z tohoto hlediska je nutné posuzovat i naplnění dovolacího důvodu podle § 256b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na jehož podkladě nelze zvažovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů, jak se toho oba obvinění domáhali. Uvedený výklad zaujal Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002 (publikovaném pod č. T 420. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).

30. Dokazování je totiž doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, str. 170 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu.

31. Nejvyšší soud nezjistil ani porušení základních práv obviněných, a to ani porušení práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Listinou základních práv a svobod, a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu (srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Právě z těchto uvedených hledisek se tedy Nejvyšší soud zabýval naplněním dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, resp. § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů soudy nižších stupňů ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněných. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně ve svém stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz § 54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Janyr a ostatní proti České republice ze dne 13. října 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 shora označeného stanoviska pléna Ústavního soudu]. V daném případě dovolací soud takový nesoulad, natožpak extrémní, neshledal. Soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu obsáhlé dokazování, na jehož základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Samotná skutečnost, že se soudy nižších stupňů z různých verzí skutkového děje přiklonily k verzi uvedené v obžalobě a podpořené jednou skupinou důkazů, které nebyly nijak deformovány, přičemž tento svůj postup přesvědčivě zdůvodnily, tzv. extrémní nesoulad založit nemůže. Proti samotné právní kvalifikaci takto zjištěného skutku pak obvinění námitky nevznášeli.

32. Bez možnosti přezkumu na podkladě takto formulovaných dovolání (jako obiter dictum) může Nejvyšší soud pouze na základě znalosti trestního spisu dodat, že předložené výhrady obviněných (zčásti jen obecné povahy) proti postupu soudů nižších stupňů nemají žádné opodstatnění. Není pravdou, že by soudy nižších stupňů vycházely z velmi omezeného penza důkazních prostředků a vůbec důkazy nehodnotily, jak uváděli oba obvinění, naopak především soud prvního stupně provedl poměrně rozsáhlé dokazování, aby si učinil plastický obraz o jednáních všech obviněných, které směřovalo k tomu, aby společně zkrátili spotřební daň a daň z přidané hodnoty tím, že dovezou minerální oleje jako produkt, který nepodléhal spotřební dani, a následně z něj vyrobí směs pro pohon motorových vozidel, aniž by to vůči správci daně deklarovali, naopak předstírali další vývoz dovezeného minerálního oleje do Rumunska. Toto trestné jednání probíhalo tak, že řidiči přečerpávali minerální olej do motorové nafty nebo tento olej přímo deklarovali jako motorovou naftu a výslednou směs deklarovali jako řádně zdaněnou motorovou naftu, ač ve skutečnosti zákazníkům dodávali směs z nezdaněného minerálního oleje. Ostatní obvinění tak činili podle pokynů obviněného M. S., který v celém průběhu zločinného jednání měl vedoucí, rozhodující úlohu, byl tzv. hlavní figurou celého skutkového děje. Toto trestné jednání bylo zakrýváno tím, že obviněné J. H. a J. V. vystavovaly podle pokynů obviněného M. S. nepravdivé daňové a účetní doklady deklarující vývoz minerálního oleje do Rumunska, ač k němu nikdy nedošlo a minerální oleje ve směsi s naftou prodávali jako motorovou naftu v České republice.

33. Je třeba zcela odmítnout námitky obviněných, že neexistoval žádný důkaz o tom, že obvinění míchali minerální olej s naftou. Soudy nižších stupňů důvodně neuvěřily obhajobě obviněných, zejména obviněného M. S., který tvrdil, že byl pouhým dopravcem a že o žádném míchání minerálního oleje s naftou nevěděl. Z výsledků dokazování totiž vyplývá, že hlavním pachatelem byl obviněný M. S., který vše řídil a který důmyslný způsob krácení daní vymyslel a zrealizoval právě proto, že měl dopravní společnost zaměřenou na přepravu pohonných hmot a minerálních olejů, která mu umožňovala uvedené machinace, zároveň měl možnost pořízenou směs prodávat ve třech jím ovládaných čerpacích stanicích, případně dodávat je velkoodběratelům, zároveň měl dostatek finančních prostředků, které zčásti pocházely též z této trestné činnosti. Trestná činnost obviněných je prokazována výpověďmi některých obviněných z přípravného řízení (Z. M., R. O., A. Z., B. J., J. H. a J. V.), na něž lze odkázat, ale též dalšími opatřenými důkazy vyplývajícími z důkazních prostředků, jimiž byly především přehrané odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, přečtené listinné důkazy, zejména jednotlivé účetní doklady a listiny opatřené těmito falešnými razítky (jež byly významnými důkazy věcnými), zajištěnými při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor. Orgány dosud činné v trestním řízení opíraly svá skutková zjištění též o výsledky právní pomoci z Rakouska, Rumunska, Polska a Německa. V tomto směru lze odkázat na zevrubné hodnocení důkazů provedené soudy nižších stupňů. Bylo jednoznačně prokázáno, že minerální oleje končily na českém a nikoli rumunském trhu, že verze o vývozu oleje do Rumunska byla fikcí uměle vytvořenou obviněnými za účelem zakrytí daňových podvodů páchaných ku škodě České republiky. Soudy nižších stupňů zcela důvodně neuvěřily pozdější obhajobě některých obviněných, že o ničem nevěděli, že jimi užívaný pojem „směsná“ v telefonních hovorech znamenal něco zcela jiného (směs pohonné hmoty s biosložkou) apod. Právě naopak verze užitá státním zástupcem v obžalobě a přijatá soudy nižších stupňů jako jediné možné vysvětlení je zcela logická, jednotlivé důkazy do sebe vzájemně zapadají, vytváří na rozdíl od verze obhajoby logický celek, k němuž soudy nižších stupňů zcela důvodně dospěly.

34. Pokud obvinění namítli, že neexistoval žádný přímý důkaz o tom, že olej míchali a že výslovně o olejích nebylo komunikováno, jde o opakovanou námitku a odvolací soud se jí zabýval v odůvodnění svého rozsudku (viz bod 22. na str. 25 jeho odůvodnění). Nejvyšší soud souhlasí s názorem státní zástupkyně uvedeným v jejím vyjádření, že komunikace obviněných byla vedena tak, aby byl minimalizován obsah sdělení, neboť všichni obvinění věděli, že provozují trestnou činnost a že je určité riziko, že by jejich telefony mohly být odposlouchávány. Skutkový stav byl zjištěn také na základě výpovědí obviněných z přípravného řízení, kteří se k trestné činnosti přiznali. Jde zejména o výpověď obviněného Z. M., který uvedl, že náklad minerálního oleje vozil z Rakouska do Liberce do areálu obviněného M. S. u letiště v XY, kde byl náklad rozdělen, případně doplněn na základě pokynů obviněného M. S., směsi byly následně rozváženy na jeho tři čerpací stanice v XY, XY a XY a do obchodní společnosti Agrofert. Obviněný B. J. byl podle své výpovědi jedenkrát svědkem míchání minerálního oleje s naftou již odsouzeným A. Z. Z výpovědí ostatních obviněných a zejména již odsouzeného A. Z. vyplynulo, že minerální oleje byly přimíchávány do běžné motorové nafty a spolu s ní prodávány konečným zákazníkům. Obviněné v tomto směru usvědčují vedle uvedených výpovědí i odposlechy a záznamy z telekomunikačního provozu prováděné podle § 88 tr. řádu, které se nyní snaží obvinění zpochybnit. Z nich jasně vyplývá, že se obvinění domlouvali na míchání směsi a obviněný M. S. dával úkoly a pokyny řidičům ohledně poměru minerálního oleje a nafty. Toto vyplývá hlavně z odposlechů akce „SOKOL 19 a 20“, když se obviněný B. J. domlouval se Z. M., že veze nezdaněný olej z Rakouska, a že přečerpají z cisterny Z. M. 13 000 litrů do cisterny B. J., který poveze produkt dál jako naftu. Dále z odposlechu akce „SOKOL 21“ vyplynulo, že již odsouzený A. Z. přijímal od obviněného M. S. a J. H. pokyny k přečerpávání dovezeného oleje z Rakouska do cisterny zaparkované v areálu v XY do dalších autocisteren. Obviněný M. S. určil množství přečerpávaného oleje, vozidla, do jakých bude přečerpán a jakými dále bude přepravován, a místa, kam bude dodán. V tomto směru lze odkázat především na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz zejména jeho str. 30) a přílohy č. 1, 2 trestního spisu, které obsahují přepisy jednotlivých odposlechů.

35. Nejvyšší soud tak nepřisvědčil námitce obviněných, že došlo k porušení zásady volného hodnocení důkazů. Dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu a v souladu s ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, soudy nižších stupňů postupovaly tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a hodnotily všechny podstatné z důkazů vyplývající skutečnosti jednotlivě i v jejich souhrnu. Soud prvního stupně, s nímž souhlasil i soud druhého stupně, se důkazy podrobně zabýval a logickým způsobem i s ohledem na další důkazy se s nimi vypořádal. S postupem i závěry soudů nižších stupňů lze souhlasit.

36. Lze tak uzavřít, že soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, aby na jeho základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně a následně i v rozsudku soudu druhého stupně. Své hodnotící úvahy poté pečlivě vyložily v odůvodnění svých rozhodnutí, přičemž se nijak neodchýlily od výsledků dokazování. V rámci hodnocení jednotlivých důkazů nedošlo ze strany soudů k deformaci jejich obsahu a závěr o pachatelství obviněných vychází z logického vyhodnocení všech důkazů vyplývajících z opatřených a v hlavním líčení provedených důkazních prostředků. V tomto směru lze odkázat na příslušné pasáže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 26 až 33), jehož skutková zjištění a hodnocení důkazů akceptoval i soud druhého stupně, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku (str. 15 až 29). Soudy nižších stupňů tak důvodně na základě provedeného dokazování dospěly k závěrům o skutkových zjištěních, které jsou konkretizovány ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně.

37. Obvinění M. S. a B. J. tak podali dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, avšak jimi uplatněné námitky těmto dovolacím důvodům, jak bylo rozvedeno shora, neodpovídají, nelze je podřadit ani pod žádné jiné dovolací důvody.

VII. Závěrečné shrnutí

38. Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněných M. S. a B. J., neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Dovolání obviněné J. H. bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu, neboť je obviněná podala opožděně.

39. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. řádu, mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 6. 2020

JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru