Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 232/2006Usnesení NS ze dne 15.03.2006

EcliECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.232.2006.1
Důvod dovolání

265b/1g,265b/1l


přidejte vlastní popisek

5 Tdo 232/2006

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. března 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. D. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 3 To 425/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 171/2003, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. sezrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 3 To 425/2005, ve výroku, jímž byl obviněný V. D. uznán vinným trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák., a ve výroku o trestu.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 29. 4. 2005, sp. zn. 2 T 171/2003, byl obviněný V. D. uznán vinným trestnými činy zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák., poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 126 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 3 To 425/2005, podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Pokud jde o výrok pod bodem 1/ rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu obviněný namítl, že soudy pochybily, pokud jej uznaly vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., když s přihlédnutím k jeho výpovědi i k výpovědi svědkyně Ing. T., která pro něj v letech 1998, 1999, 2000 a 2001 vedla účetnictví, je přesvědčen, že nenaplnil znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu a navíc podle něj jeho jednání nelze posuzovat jako trestné vzhledem k tomu, že stupeň nebezpečnosti činu není vyšší než nepatrný a jednání ani nevykazuje formální znaky zmíněného trestného činu. Stejně tak zpochybnil skutková zjištění týkající se trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným pod bodem 2/ výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Kromě skutkových námitek obviněný namítl, že povinnost k podání návrhu na prohlášení konkursu vznikla podle závěrů soudu již delší dobu před 1. 5. 2000, a proto vzhledem k ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. nepřichází v úvahu trestnost tohoto jednání. Dále namítl, že byl nesprávně posouzen skutek pod bodem 3/ výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, kterým byl uznán vinným trestným činem poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 tr. zák., neboť v době uzavření smlouvy o zúžení společného jmění manželů měl vedle závazků také pohledávky vůči svým dlužníkům a předpokládal, že své závazky bude schopen plnit. Podle obviněného není správné odůvodnění usnesení soudu druhého stupně, že v době uzavření uvedené smlouvy již proti němu bylo vedeno exekuční řízení. Stejně tak obviněný zpochybnil správnost výroku o vině pod bodem 4/ výroku o vině rozsudku prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Podle názoru obviněného v tomto případě nedošlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že by již v době, kdy odebíral od společnosti P. K. cement, jednal v úmyslu tento cement neuhradit. Poukázal v tomto směru na výpověď svědka P. K. u hlavního líčení a dále na výpověď svědka Z. M.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, a aby podle § 265l tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonem stanovené lhůtě u soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni a že dovolání má obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud neodmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom zjistil, že soudy obou stupňů učinily správná a zákonu odpovídající skutková zjištění, pokud jde o trestné činy zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Pokud jde o tyto trestné činy, obviněný uplatnil námitky skutkové, jimiž se Nejvyšší soud nemohl zabývat. Takové námitky totiž nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod uvedený v § 265b tr. ř.

Dovolání však bylo nutno přisvědčit v tom, že obviněný byl uznán vinným trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák., ačkoliv v době jeho spáchání tento skutek nebyl trestným činem. Podle skutkových zjištění soudů obou stupňů obviněný nejméně od počátku roku 1999 do 8. 10. 2003, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, v H. n. S., okres Ž. n. S., ani na jiném místě v České republice, v rozporu s § 3 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, nepodal u příslušného soudu návrh na prohlášení konkursu, přestože znal finanční situaci svého soukromého podnikání a věděl, že jako soukromý podnikatel má více věřitelů, kterým dluží několik set tisíc korun a není schopen plnit své splatné závazky.

Pachatelem trestného činu podle § 126 odst. 2 tr. zák. může být pouze ten, kdo má zákonnou povinnost podat návrh na zahájení konkursu a kdo tuto povinnost nesplní. Tato skutková podstata byla zavedena do trestního zákona novelou trestního zákona provedenou zákonem č. 105/2000 Sb. s účinností od 1. 5. 2000. Podle § 16 odst. 1 tr. zák. o působnosti trestních zákonů se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy; jestliže to je pro pachatele příznivější. Vzhledem k tomu, že podle skutkových zjištění soudů obou stupňů obviněnému vznikla povinnost návrh na prohlášení konkursu již na počátku roku 1999, je zřejmé, že v této nebyl žalovaný skutek trestným činem. Jednání, za něž byl obviněný odsouzen, se stalo trestným činem až ode dne 1. 5. 2000. Proto skutek, jímž byl obviněný uznán vinným pod bodem 2/ výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák. a dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. byly pokud jde o tento skutek naplněny.

Nejvyšší soud proto zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 3 To 425/2005, ve výroku, jímž byl obviněný V. D. uznán vinným trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák., a v důsledku částečného zrušení výroku o vině zrušil i celý výrok o trestu. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ten je při novém projednání a rozhodnutí věci vázán právním názorem, který v tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud a v novém řízení rozhodne znovu o jen skutku, který byl v napadeném rozhodnutí posouzen jako trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. ř. a současně znovu rozhodne o trestu.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. března 2006

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru