Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 1628/2005Usnesení NS ze dne 29.03.2006

HeslaMaření výkonu úředního rozhodnutí
KategorieA
Publikováno16/2007 Sb. rozh. tr.
EcliECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.1628.2005.1
Důvod dovolání

265b/1g,265b/1l

Dotčené předpisy

§ 171 odst. 3 tr. zák.


přidejte vlastní popisek

5 Tdo 1628/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. března 2006 o dovolání podaném obviněnou R. P. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 10. 2005, sp. zn. 11 To 291/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 47/2005, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 5. 2005, sp. zn. 1 T 47/2005, byla obviněná R. P. uznána vinnou dvojnásobným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 tr. zák. a podle § 171 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Krajský soud v Hradci Králové jako soud druhého stupně usnesením ze dne 3. 10. 2005, sp. zn. 11 To 291/2005, rozhodl podle § 256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněné. Shora citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Náchodě napadla obviněná R. P. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť rozsudek okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení a tento důvod dovolání byl dán v řízení předcházejícím zamítnutí odvolání obviněné.

Podle názoru obviněné byly zjištěné skutky nesprávně právně kvalifikovány jako trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 tr. zák. Ze skutkové věty napadeného rozhodnutí pouze vyplývá, že obviněné byla uložena povinnost děti ke styku s otcem řádně připravit a ve stanovenou dobu je ve svém bydlišti předat otci. Není tedy zřejmé, jaká byla proti obviněné bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení jako předpoklad naplnění znaku uvedeného v právní větě výroku rozsudku. Usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 6. 2004, č.j. P 262/2003-126 nabylo právní moci až 8. 7. 2004 a neobsahuje konstatování termínu předání dětí v době od 16. 6. 2004 do 30. 6. 2004. Z usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 8. 2004, č.j. P 262/2003 – 183 vyplývá, že bylo přistoupeno k výkonu rozhodnutí odnětím dětí, ale tento výkon nebyl realizován a soud řízení zastavil pro neúčinnost. Proto nemohlo být jednání obviněné pod bodem 1) výroku rozsudku považováno za trestný čin podle § 171 odst. 3 tr. zák. Nebylo zjištěno, zda vinou obviněné došlo k porušení povinnosti uložené rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 4. 2004, č.j. 20 Co 115/2004-63, anebo zda nešlo např. o nemoc či jiný vážný důvod, pro který nemohlo dojít ke styku otce s dítětem. Navíc mělo mít přednost vynucování povinnosti ukládáním pokut před postupem podle § 273 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Za bezvýsledné využití všech opatření vyplývajících z občanského soudního řízení nelze považovat pouhou výzvu, kterou nenásledovalo postupné ukládání pokut. Podle další námitky obviněné skutkové jednání popsané pod bodem 2) výroku rozsudku nemá oporu v provedených listinných důkazech, neboť výkon rozhodnutí vyplývající z usnesení Okresního soudu v Náchodě, č.j. P 262/2003-183 nebyl vymezen od 20. 8. 2004, když usnesení nabylo právní moci až dne 23. 9. 2004. Skutková věta výroku napadeného rozsudku neobsahuje zákonný požadavek vyplývající z § 120 odst. 3 tr. ř., tj. přesné časové určení souzeného skutku, neboť uvedená doba nemá oporu ve vydaných usneseních o výkonu rozhodnutí. V závěru dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená rozhodnutí a přikázal věc Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Podle jeho názoru je třeba argumentaci dovolatelky přisvědčit. Bezvýsledné užití opatření v občanském soudním řízení předpokládá také uložení pokuty. Soud pochybil, když obviněnou uznal vinnou trestným činem podle § 171 odst. 3 tr. zák. Nerespektoval přitom rozhodnutí publikované pod č. 19/1998 Sb. rozh. tr., podle něhož jde o bezvýsledné použití opatření v občanském soudním řízení až poté, kdy pachatel zmaří výkon rozhodnutí upravujícího styk s nezletilými dětmi, přestože mu byla před tímto jednáním pravomocně uložena pokuta. Proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil obě napadená rozhodnutí a přikázal Okresnímu soudu v Náchodě, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

Obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká.

Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Námitky obsahově odpovídající citovaným důvodům pak bylo možno přezkoumat.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního (viz zejména § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 89 a násl. tr. ř., § 207 a násl. tr. ř. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř.).

Nejvyšší soud shledal, že tvrzení obviněné, podle kterých jejím jednáním nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 171 odst. 3 tr. zák., vytýkají nesprávné právní posouzení skutku a z obsahového hlediska je lze podřadit dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z věcného hlediska však námitkám dovolatelky nebylo možno přisvědčit.

Trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 tr. zák. se dopustí, kdo poté, co proti němu byla bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí soudu nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí, maří výkon takového rozhodnutí nebo dohody, nebo kdo se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon rozhodnutí jiného státního orgánu týkajícího se výchovy nezletilých dětí. Opatřením v občanském soudním řízení se rozumí mírnější způsoby donucení, jež lze použít k dosažení výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí podle ustanovení § 272 a násl. zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.). V těchto ustanoveních je upraven výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí.

Podle § 272 odst. 2 o.s.ř. před nařízením výkonu rozhodnutí soud písemně nebo ústně do protokolu vyzve toho, kdo se odmítá podrobit soudnímu rozhodnutí nebo neplní soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, aby se soudnímu rozhodnutí podrobil nebo aby soudem schválenou dohodu plnil. V této výzvě upozorní též na následky neplnění povinností stanovených v rozhodnutí nebo v dohodě. Soud může podle odst. 3 téhož ustanovení požádat příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, aby vedl povinného k dobrovolnému plnění soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, aniž by bylo třeba nařizovat výkon rozhodnutí.

Zůstane-li výzva podle § 272 odst. 2 o.s.ř. bezvýsledná, nařídí soud výkon rozhodnutí jedním ze dvou způsobů uvedených v § 273 odst. 1 o.s.ř. Podle první alternativy uloží pokutu tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí, popřípadě o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte; výkon rozhodnutí uložením pokuty lze nařídit opětovně, jednotlivé pokuty nesmějí přesahovat 50 000,- Kč a připadají státu. Při nařízení výkonu rozhodnutí tímto způsobem má soud na zřeteli jeho účel – nejde o sankci za porušení práva, nýbrž o prostředek donucení povinného, aby respektoval právní poměry založené exekučním titulem. Proto přihlíží k osobním a majetkovým poměrům povinného, aby se zřetelem k nim byla stanovená pokuta donucovacím prostředkem účinným (srov. JUDr. Vladimír Kurka, JUDr. Ljubomír Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, 2004, str. 736). Podle druhého exekučního způsobu nařídí soud odnětí dítěte tomu, u koho podle rozhodnutí nebo dohody nemá být, a jeho předání tomu, komu bylo podle rozhodnutí nebo dohody svěřeno nebo má být navráceno, anebo tomu, komu rozhodnutí nebo dohoda přiznávají právo na styk s dítětem po omezenou dobu. Závěr o tom, který z obou způsobů výkonu rozhodnutí soud při výkonu rozhodnutí zvolí, závisí na konkrétních okolnostech případu. Je-li zřejmé, že uložením pokuty nebude účelu výkonu rozhodnutí dosaženo, přistoupí soud k odnětí dítěte.

Podle druhého odstavce § 273 o.s.ř. může soud nařídit výkon rozhodnutí odnětím dítěte i bez předchozí výzvy podle § 272 odst. 2 o.s.ř., je-li nepochybné, že výzva nemůže vést povinného k dobrovolnému plnění soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, nebo jestliže by tím bylo splnění soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí nebo rozhodnutí o navrácení dítěte zmařeno.

K nařízení výkonu rozhodnutí vydá soud ve vykonávacím řízení usnesení (viz § 167 a násl. o.s.ř.). Podle § 171 odst. 1 o.s.ř. lhůta k plnění počíná běžet od doručení usnesení; jejím uplynutím je usnesení vykonatelné. Nebyla-li podle odst. 2 téhož ustanovení v usnesení uložena povinnost k plnění, je usnesení vykonatelné, jakmile bylo doručeno, a není-li třeba je doručovat, jakmile bylo vyhlášeno nebo vyhotoveno. Podle odst. 3 běží lhůta k plnění až od právní moci usnesení, je-li usnesení podle zákona nebo podle rozhodnutí soudu vykonatelné až po právní moci. Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí o výchově nezletilého dítěte je tedy zásadně vykonatelné doručením resp. uplynutím lhůty k zaplacení pokuty podle § 273 odst. 1 písm. a) o.s.ř., ledaže by v něm bylo soudem výslovně stanoveno, že se stává vykonatelným po nabytí právní moci.

Účelu výkonu rozhodnutí odnětím dítěte podle § 273 odst. 1 písm. b) o.s.ř. koresponduje, že usnesení, jímž byl výkon nařízen, se doručuje zpravidla při jeho provedení. Nařízení výkonu rozhodnutí odnětím dítěte je závazné pro každého. Soud jej provede v součinnosti s příslušnými státními orgány (§ 273 odst. 3 o.s.ř.). Způsob provedení nařízeného výkonu rozhodnutí se řídí povahou věci a konkrétní situací. Soud je povolán k uskutečnění faktických opatření, kterými lze dosáhnout toho, co nařízením výkonu sleduje, přičemž připadá v úvahu přímé fyzické donucení.

Podle tzv. skutkové věty rozsudku Okresního soudu v Náchodě se obviněná dvojnásobného trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 tr. zák. dopustila tím, že „přesto, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z 29. 4. 2004, č.j. 20 Co 115/2004-63, pravomocného 18. 5. 2004, byl upraven styk otce P. P. s nezletilými dětmi P., L. a T. P., na každý lichý týden ve čtvrtek od 15:00 do 17:30 hodin, každý sudý týden v úterý od 15:00 do 17:30 hodin a na každý sudý víkend v roce od pátku 15:00 hodin do neděle 18:00 hodin a mj. o školních prázdninách poslední dva týdny v červenci a poslední dva týdny v srpnu a obviněné byla uložena povinnost děti ke styku řásně připravit a ve stanovenou sobu vždy ve svém bydlišti je otci předat, 1) v době od 16. 6. 2004 do 30. 6. 2004 v J. děti ke styku otci úmyslně nepředala, s výjimkou nezletilé L. P., ačkoliv Okresní soud v Náchodě usnesením ze dne 16. 6. 2004, č.j. P 262/2003-126, nařídil výkon rozhodnutí odnětím nezletilých dětí P. matce a jejich předání otci, k čemuž předcházela výzva matce ze dne 2. 6. 2004, 2) v době od 20. 8. 2004 nejméně do 2. 11. 2004 v J. děti ke styku otci úmyslně nepředala, s výjimkou nezletilé T. P. pro její nemoc od 13. 8. do 30. 8. 2004, a nezletilé L. P., která od 24. 9. 2004 je v péči otce, ačkoliv Okresní soud v Náchodě usnesením ze dne 20. 8. 2004, č.j. P 262/2003-183, a ze dne 17. 9. 2004, č.j. P 262/2003-199, nařídil výkon rozhodnutí odnětím nezletilých dětí P. matce a jejich předání otci.“

Jako první se Nejvyšší soud zabýval námitkou obviněné, podle které není zřejmé, jaká byla proti ní bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení jako předpoklad naplnění znaku uvedeného v právní větě výroku. Uvedla, že mělo mít přednost vynucování povinnosti ukládáním pokut před výkonem rozhodnutí odnětím dětí. Za bezvýsledné využití všech opatření vyplývajících z občanského soudního řízení podle jejího názoru nelze považovat pouhou výzvu, po níž nenásledovalo postupné ukládání pokut.

S přihlédnutím k výše popsané právní úpravě je zřejmé, že postup soudu v řízení o výkonu rozhodnutí, kterým bylo po předchozí výzvě podle § 272 odst. 2 o.s.ř. přistoupeno k odnětí dítěte podle § 273 odst. 1 písm. b) o.s.ř. bez předchozího uložení pokuty podle § 273 odst. 1 písm. a) o.s.ř., byl v souladu se zákonem. Ustanovení § 273 odst. 1 o.s.ř. totiž umožňuje soudu volbu mezi dvěma rovnocennými alternativami výkonu rozhodnutí (srov. spojku „…nebo…“) a nestanoví požadavek nutnosti uložení pokuty ve všech případech. Uložení pokuty tedy není nutným předpokladem nařízení výkonu rozhodnutí odnětím dítěte. Pokud soudy v exekučním řízení v dané věci vzhledem k postoji obviněné a její sociální situaci (viz odůvodnění obou usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí založených ve spise vedeném u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. P 262/2003, č.l. 126, 183) neshledaly vhodným postup podle § 273 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a tento závěr řádně a přesvědčivě odůvodnily, nic nebránilo nařízení výkonu rozhodnutí odnětím dítěte podle § 273 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Navíc tomuto postupu předcházela výzva k dobrovolnému plnění povinností podle § 272 odst. 2 o.s.ř. ze dne 2. 6. 2004 (viz č.l. 43).

V této souvislosti je vhodné uvést, že pro daný případ nelze vycházet z judikátu publikovaného pod č. 19/1998 Sb. rozh. tr. Podle něj lze předchozí opatření považovat za použitá bezvýsledně, jestliže i poté, co byla uložena pokuta, pachatel mařil výkon rozhodnutí nebo neplnil dohodu o výchově nezletilých dětí. Toto rozhodnutí se vztahovalo na případ, ve kterém byl prováděn výkon rozhodnutí podle § 273 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a došlo k ukládání pokut – soud tedy zvolil výkon rozhodnutí podle první alternativy uvedené v § 273 odst. 1 o.s.ř. V případě obviněné R. P. však byl prováděn výkon rozhodnutí podle § 273 odst. 1 písm. b) o.s.ř., a proto k naplnění předpokladu bezvýsledného užití opatření v občanském soudním řízení nebylo třeba předchozího uložení pokuty obviněné. Bezvýsledným využitím všech opatření vyplývajících z občanského soudního řízení v tomto případě bylo neuposlechnutí výzvy soudu k dobrovolnému plnění povinností vyplývajících z vykonatelného rozhodnutí o výchově nezletilých dětí. Námitka prosazující opak je proto zjevně neopodstatněná ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. zák.

V dalších argumentech obviněná uvedla, že jednání popsané pod bodem 2) výroku rozsudku nemá oporu v provedených listinných důkazech, neboť výkon rozhodnutí vyplývající z usnesení Okresního soudu v Náchodě, č.j. P 262/2003-183 nebyl vymezen od 20. 8. 2004, když usnesení nabylo právní moci až dne 23. 9. 2004. Skutková věta výroku napadeného rozsudku neobsahuje zákonný požadavek vyplývající z § 120 odst. 3 tr. ř., tj. přesné časové určení souzeného skutku, neboť uvedená doba nemá oporu ve vydaných usneseních o výkonu rozhodnutí. Nejvyšší soud posuzoval, zda v době vymezené ve výroku odsuzujícího rozsudku došlo k naplnění znaku trestného činu, a zjistil, že ani těmto námitkám nelze přisvědčit. Nemohl se však zabývat hodnocením listinných důkazů soudy nižší instance, neboť k tomu jej žádný z taxativně vymezených dovolacích důvodů neopravňuje.

Ve výroku rozsudku okresního soudu je obviněné kladeno za vinu maření výkonu úředního rozhodnutí, který byl nařízen dvěma usneseními Okresního soudu v Náchodě. První usnesení ze dne 16. 6. 2004, č.j. P 262/2003-126, bylo obviněné doručeno dne 22. 6. 2004 (doručenka založená ve spise P 262/2003 na č.l. 128), a druhé ze dne 20. 8. 2004, č.j. P 262/2003-183, dne 7. 9. 2004 (doručenka č.l. 184). Jak bude níže uvedeno, bez ohledu na okamžik nabytí právní moci byla obě zmíněná usnesení vykonatelná okamžikem jejich doručení obviněné. Tento okamžik byl také rozhodný pro určení počátku doby, ve které se obviněná dopouštěla trestného jednání.

Soud prvního stupně ve výroku rozhodnutí v obou případech vyšel při vymezení rozhodné doby z data vydání obou usnesení jako určení počátku páchání trestného činu obviněnou. Datum vydání přitom v obou případech o několik dní předcházelo datu vykonatelnosti usnesení. Přestože období vymezené v rozsudku bylo určeno v nepatrně širším rozsahu než bylo nezbytně nutné, je zřejmé, že trestného činu se obviněná dopustila v době vymezené ve skutkové větě. V tomto případě však lze uvažovat toliko o nepřesnosti v určení počátku protiprávního jednání obviněné, v žádném případě se však nejednalo o vadu nesprávného hmotně právního posouzení, která by vyžadovala zásah do právní moci rozhodnutí v dovolacím řízení. Skutek jak byl popsán ve výroku rozsudku znaky daného trestného činu zahrnuje.

Podle další námitky dovolatelky usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 6. 2004, č.j. P 262/2003-126 nabylo právní moci až 8. 7. 2004 a neobsahuje určení termínu předání dětí v době od 16. 6. 2004 do 30. 6. 2004. Také tato námitka podle názoru dovolacího soudu není způsobilá zpochybnit učiněný závěr o spáchání daných trestných činů. Obviněná citované usnesení obdržela dne 22. 6. 2004. Vzhledem k tomu, že usnesení z povahy věci neobsahovalo povinnost k plnění (např. v podobě předání věci, poskytnutí majetkové hodnoty a.j.) a tedy ani lhůtu k jeho poskytnutí, bylo ve smyslu § 171 o.s.ř. vykonatelné, jakmile bylo doručeno. Okamžik nabytí právní moci tedy pro určení okamžiku porušení povinnosti obviněnou není rozhodný. Pokud v rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí odnětím dětí nebyla uvedena doba předání dětí, nejednalo se o porušení práva. Doba, po kterou mají být děti svěřeny do péče oprávněného je totiž vymezena v pravomocném rozhodnutí vydaném v nalézacím řízení podle občanského soudního řádu (v daném případě každý lichý týden ve čtvrtek od 15:00 do 17:30 hodin, každý sudý týden v úterý od 15:00 do 17:30 hodin a každý sudý víkend v roce od pátku 15:00 hodin do neděle 18:00 hodin). Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí tuto dobu zásadně nemusí vymezovat, neboť ta je zřejmá z exekučního titulu. Pokud přesto v některých případech rozhodnutí vymezení doby ve výroku obsahuje, jedná se o údaj nadbytečný, který je vhodné uvést v odůvodnění rozhodnutí.

V další části dovolání obviněná uvedla, že z usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 8. 2004, č.j. P 262/2003 – 183 vyplývá, že bylo přistoupeno k realizaci výkonu rozhodnutí odnětím dětí, který však proveden nebyl a soud řízení zastavil pro neúčinnost. I tuto námitku považuje dovolací soud za zjevně neopodstatněnou. Je skutečností, že dne 30. 6. 2004 byl usnesením č.j. P 262/2003-152 (obviněná rozhodnutí obdržela dne 2. 7. 2004, viz doručenka č.l. 152) zastaven výkon rozhodnutí pro neúčinnost s odůvodněním, že nezletilá L. chodí k otci pravidelně, nezletilá T. podle své nálady a v období prázdnin styku s otcem nic nebrání. Dalším důvodem bylo, že v souvislosti s řízením o změnu výchovy byl přibrán znalec psycholog, na jehož závěry je třeba vyčkat. Soud v odůvodnění usnesení také uvedl, že pokud matka i dále bude ve styku s dětmi otci bránit, bude nutno výkon rozhodnutí znovu nařídit. K tomu došlo usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 8. 2004, č.j. P 262/2003–183. Je evidentní, že zastavení předchozího výkonu rozhodnutí nijak nebránilo pozdějšímu nařízení jeho výkonu, které obviněná neplněním svých povinností způsobila. Tato okolnost v žádném případě nemůže být přičítána ve prospěch obviněné a nemůže její vinu zeslabovat. Naopak okresní soud dal tímto usnesením obviněné šanci k dobrovolnému plnění rozhodnutí o úpravě styku otce s dětmi, což odůvodnil logicky obdobím prázdnin a především ochranou dětí před donucovacími prostředky orgány státu. Obviněná však této možnosti opětovně nevyužila a sama tak vyvolala potřebu opakovaného zásahu vykonávacích úředníků za účelem splnění jejích povinností. Ani v tomto případě Nejvyšší soud neshledal pochybení v hmotně právním posouzení skutku.

Obviněná dovolání opřela také o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jehož existenci dovozovala z existence vady v hmotně právním posouzení skutku v rozsudku soudu prvního stupně, tedy z existence dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud takovou vadu neshledal a námitky obviněné k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považoval za nedůvodné. Proto nemohl být v dané věci splněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jedná-li se o dovolání zjevně neopodstatněné. Protože veškeré námitky posuzovaného dovolání shledal Nejvyšší soud zjevně nedůvodnými, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o odmítnutí podaného dovolání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. března 2006

Předsedkyně senátu

JUDr. Blanka Roušalová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru