Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 1540/2005Usnesení NS ze dne 14.12.2005

EcliECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1540.2005.1

přidejte vlastní popisek

5 Tdo 1540/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2005 o dovolání podaném obviněným V. F., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 12 To 182/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 26/2004, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. 4 T 26/2004, byl obviněný V. F. uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 alinea 3 tr. zák., za který mu byl podle § 125 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Současně byl obviněnému podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající „ve výkonu funkce statutárního orgánu právnických osob na dobu dvou roků“.

Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 12 To 182/2005, kterým k odvolání obviněného napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného V. F. uznal vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 alinea 3 tr. zák., za který mu byl podle § 125 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu právnických osob na dobu dvou roků.

Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze napadl obviněný V. F. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Podle názoru obviněného právní věta uvedená v rozsudku nezahrnuje všechny znaky potřebné k naplnění daného trestného činu a skutková věta neobsahuje charakteristiku zatajených účetních knih, zápisů nebo jiných dokladů. Převod obchodního podílu, jakož i jmenování nového jednatele, jsou standardním postupem podle obchodního zákoníku a souvislost s předchozím výslechem obviněného u Policie ČR neomezuje oprávnění společníka při realizaci těchto práv. Změna společníka ani jednatele nemůže mít vliv na hospodaření společnosti ani obsah jejích účetních dokladů. Nový jednatel společnosti odpovídal i za povinnosti vyplývající z § 133 a násl. obch. zák., tedy i za vedení účetnictví. Povinnost vydat příslušnému orgánu doklady tak obviněný neměl, neboť přešla na nového jednatele společnosti. Jako trestné bylo posouzeno nevydání účetních dokladů, které však obviněný neměl u sebe, ani je nebyl povinen opatrovat. K převodu obchodního podílu se obviněný rozhodl na základě finančních problémů společnosti a souvislost s předchozím výslechem na policii nemůže činit neplatnými úkony valné hromady společnosti a notářského zápisu. Stejně tak není důležité, do jaké míry obviněný nového majitele obchodního podílu znal, když neměl důvod pochybovat o jeho totožnosti. V důsledku převodu obchodního podílu a jmenování nového jednatele nemohlo dojít k ohrožení majetkových práv společnosti A. G. F. T., a. s., P., neboť účetnictví jedné společnosti je pro jinou společnost zásadně nedostupné. Z rozhodnutí ani nevyplývá, která konkrétní oprávnění měla být v daném případě ohrožena. Z vyšetřovacího spisu přitom není zřejmé, že by se orgány činné v trestním řízení pokusily vyzvat nového jednatele k vydání účetních dokladů, ačkoli byl povinen mít je ve svém držení. Protože jednání dovolatele nemohlo naplnit skutkovou podstatu trestného činu podle § 125 odst. 1 alinea 3 tr. zák., navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Podle jejího názoru je nesoulad mezi právní a skutkovou větou výroku rozsudku pochybením formální povahy, neboť je evidentní, že v daném případě šlo o veškeré účetní doklady. Není také pochyb o tom, že jednání obviněného bylo vedeno snahou dosáhnout nedostupnosti dokladů rozhodných pro posouzení jeho trestné činnosti a došlo k ohrožení majetkových práv jiného. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání v neveřejném zasedání odmítl.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto je existence zákonem předvídaného důvodu dovolání podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Jako další se proto Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda formálně citovaný dovolací důvod, v podání označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvod uvedený v tomto ustanovení trestního zákona. Relevantní námitky pak bylo možné věcně přezkoumat.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Většina dovolatelových námitek spočívala ve zpochybnění právní kvalifikace skutku a z obsahového hlediska odpovídala danému dovolacímu důvodu. Nejvyšší soud proto přezkoumal, zda souzený skutek zahrnuje všechny znaky potřebné k naplnění daného trestného činu, a dospěl k závěru, že dovolateli nelze přisvědčit.

Trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo nevede účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, ač je k tomu podle zákona povinen, nebo kdo v takových účetních knihách, zápisech nebo jiných dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje, nebo kdo takové účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně. Dovolatel v dané věci měl naplnit citované znaky skutkové podstaty podle aliney třetí, tedy zatajit účetní knihy, zápisy a jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole a ohrozit tím majetková práva jiného. Pachatel zatají účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady, když předstírá vůči jiným osobám, zpravidla kontrolním nebo daňovým orgánům, že tyto knihy, zápisy nebo doklady nebo jejich určitou část vůbec nemá. Předpokladem naplnění znaku zatajení je skutečnost, že tyto účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady má obviněný ve svém držení a jeho činností resp. nečinností se tyto nedostanou do dočasné či trvalé dispozice jiné oprávněné osoby. Pod pojmem majetková práva je třeba spatřovat veškerá práva vztahující se k majetku, tj. práva vyplývající z vlastnictví věci, ze závazkových vztahů, jakož i práva z jiných vztahů, které mají majetkový charakter. Řádné vedení účetnictví, účetních zápisů a jiných dokladů zabezpečuje ve své působnosti statutární orgán právnické osoby, v případě společnosti s ručením omezeným její jednatel (srov. § 135 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů).

Podle výroku rozsudku Krajského soudu v Praze se dovolatel trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 alinea 3 tr. zák. dopustil tím, že „poté co byl dne 20. 1. 2003 jako jednatel společnosti W.-W. s.r.o. se sídlem P., V. vyslechnut Policií ČR, služba kriminální policie a vyšetřování (SKPV) N., ve věci podezření z hospodářské trestné činnosti prošetřované na základě trestního oznámení společnosti A. G. F. T., a. s., se sídlem P., R., ze dne 9. 12. 2002, se kterou společnost W.-W. s.r.o. v předchozí době obchodovala, uzavřel následně dne 3. 2. 2003 smlouvu o převodu poloviny svého obchodního podílu ve společnosti W.-W. s.r.o. na muže prokazujícího se osobními doklady vystavenými na jméno A. Ch., zároveň na základě rozhodnutí valné hromady společnost W.-W. s.r.o. ze dne 5. 2. 2003 byl odvolán z funkce jednatele této společnosti a novým jednatelem byl k témuž dni jmenován muž vystupující pod jménem A. Ch., kterému obviněný dne 16. 2. 2003 předal veškeré účetní doklady týkající se společnosti W.-W. s.r.o., v důsledku čehož následně v době od 26. 3. 2003 nevyhověl opakovaným výzvám orgánů Policie ČR k vydání účetnictví společnosti za účelem jeho prověření s tím, že již pozbyl postavení jednatele ve společnosti W.-W. s.r.o. a jejími účetními doklady již nedisponuje, čímž ohrozil majetková práva minimálně společnosti A. G. F. T., a. s., v částce nejméně 615 162,50 Kč.“

Tato odvolacím soudem učiněná skutková zjištění obsahují potřebné okolnosti, které vypovídají o naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 alinea 3 tr. zák. O naplnění těchto zákonných znaků svědčí také další skutkové závěry, které soudy obou stupňů popsaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Nejedná se přitom o pouhé konstatování znaku skutkové podstaty výlučně v odůvodnění rozhodnutí, který by v samotném výroku uveden nebyl, jak tvrdí dovolatel. Lze připustit, že popis některých podstatných okolností ve výrokové části odsuzujícího rozsudku je stručný až kusý, výrok je však v odůvodnění rozhodnutí blíže rozveden - jsou v něm vyloženy myšlenkové úvahy, jež vedly k vydání výroku, přičemž ve skutkové větě výroku jsou znaky skutkové podstaty obsaženy tak, že samotný výrok může co do své určitosti obstát (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 460/04, sp. zn. IV. ÚS 182/04).

O subjektivní stránce trestného činu vypovídá údaj výroku rozsudku, podle kterého se obviněný inkriminovaného jednání dopustil v návaznosti na předchozí výslech na Policii ČR ve věci podezření z hospodářské trestné činnosti. Krajský soud v odůvodnění rozsudku (str. 5 rozhodnutí) uvedl, že na základě tohoto úkonu muselo být obviněnému zřejmé, že pro další postup ve věci prověřování tohoto podezření bude stěžejním důkazem obsah účetnictví společnosti, v níž byl jednatelem. Nejvyšší soud tento závěr podpořil, neboť z úředního záznamu o podaném vysvětlení (č. l. 16 a násl.) je zřejmé, že předmětem dotazů policie byla mj. ekonomická situace společnosti a vedení jejího účetnictví. Na tuto skutečnost obviněný bezprostředně zareagoval tak, že smlouvou ze dne 3. 2. 2003 převedl polovinu svého stávajícího obchodního podílu na osobu, jíž znal pouze z několikerého setkání na stavbách, údajného A. Ch.. Obviněnému ke dni 5. 2. 2003 zanikla funkce jednatele společnosti a k témuž dni se stal novým jednatelem A. Ch.

Obviněný podle závěru odvolacího soudu učinil všechny kroky směřující k tomu, aby pozbyl postavení jednatele a zbavil se dispozice s účetnictvím společnosti. Převedl polovinu svého obchodního podílu ve společnosti ve prospěch osoby, kterou rozhodně nijak blíže neznal a této osobě pak předal i veškeré účetní doklady právě v době, kdy věděl, že na něj bylo podáno trestní oznámení. Přitom bylo evidentní, že bez znalosti účetnictví bude možné případné protiprávní jednání obviněného při jeho podnikání prokazovat jen velmi obtížně. Významný je také závěr odvolacího soudu, podle kterého obviněný učinil vše pro to, aby účetnictví společnosti získal co nejrychleji do své dispozice (od účetní společnosti svědkyně Z. P.) ve snaze, aby nemohlo být předáno orgánům činným v trestním řízení, a činil tak zřetelně v úmyslu zakrýt jiné trestně postižitelné jednání, z jehož spáchání byl podezřelý (viz str. 7 rozsudku). Není proto významný údaj tzv. skutkové věty výroku, že v době od 26. 3. 2003 obviněný nevyhověl opakovaným výzvám orgánů Policie ČR k vydání účetnictví společnosti, neboť toto skutečně neměl ve svém držení a tudíž ani nebyl povinen k jeho vydání. Stěžejní je jeho předchozí jednání, kterým v úmyslu zmařit postup vyšetřujících orgánů fakticky učinil účetnictví společnosti nedostupným.

Podle názoru dovolacího soudu jsou tedy ve skutkovém stavu věci zahrnuty okolnosti jednoznačně vypovídající o zavinění trestného činu ve formě nejméně nepřímého úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák., neboť obviněný věděl, že předáním účetnictví do rukou osoby vystupující pod jménem A. Ch. může dojít ke způsobení nedostupnosti předaných dokladů a pro případ tohoto následku s tím byl srozuměn. Z hlediska vnitřního - psychického vztahu k možnosti zatajení účetnictví orgánům činným v trestním řízení obviněný s touto možností počítal. Obdobně byla směřována jeho vůle ve vztahu k možnému ohrožení majetkových práv jiných osob, jak je uvedeno níže.

Odvolací soud (str. 8 rozhodnutí) konstatoval, že obviněný znemožnil zejména zjištění aktiv a pasiv společnosti W.-W. s.r.o. a tím ohrozil majetková práva jejích věřitelů, konkrétně pak především společnosti A. G. F. T., a. s., ale též R. T. Š. a. s. V tomto smyslu nebylo podstatné, zda společnost A. G. F. T., a. s., disponovala doklady svědčícími o existenci závazku společnosti W.-W. s.r.o., na jehož základě by se mohla domáhat například zaplacení dluhu soudní cestou. Její majetková práva byla bez dalšího ohrožena tím, že obviněný zapříčinil nedostupnost účetnictví společnosti. Ohrožení majetkových práv soud spatřoval také v ohrožení jejich realizace, resp. výkonu rozhodnutí – vymožení dluhu věřitelem za situace, když nelze zjistit a ověřit stav majetku dlužníka.

Také podle názoru dovolacího soudu není pochyb o ohrožení majetkových práv jiného inkriminovaným jednáním. Ohrožením totiž není míněno úplné znemožnění výkonu (vymáhání) těchto práv, postačí existence potenciálního zhoršení postavení oprávněné osoby ve vztahu k jejich výkonu (uplatnění, prokázání, resp. vymáhání). K uvedeným úvahám soudu druhého stupně lze doplnit, že hlavním motivem počínání obviněného bylo zatajení dokladů před příslušnými orgány prošetřujícími jeho údajnou majetkovou trestnou činnost, ve které se poškozenou cítila (a trestní oznámení podala) společnost A. G. F. T., a. s. Předpokládaným resp. v úvahu přicházejícím výsledkem tohoto trestního řízení byl závěr o spáchání trestného činu proti majetku obviněným a pravděpodobným důsledkem výroku o vině (a způsobení škody) by byl mj. i navazující výrok o povinnosti k náhradě škody poškozenému. Toto rozhodnutí by v okamžiku nabytí právní moci bylo exekučním titulem, na základě kterého by se poškozená společnost mohla domáhat uspokojení své pohledávky v rámci některé z forem výkonu rozhodnutí. Tento možný výsledek trestního řízení (existence exekučního titulu k soudem uznané pohledávce) byl posuzovaným jednáním znemožněn resp. minimálně výrazně ztížen, a z hlediska vymožení pohledávek na obviněném tak došlo k nepochybnému zhoršení postavení oznamovatele, společnosti A. G. F. T., a. s., a tedy i k ohrožení jejích majetkových práv.

Obviněnému lze přisvědčit v tvrzení, že změna společníka a jednatele sama o sobě nemůže mít zásadní vliv na hospodaření a obsah účetních dokladů společnosti. Avšak v daném případě obviněný provedl uvedené kroky jednoznačně a účelově proto, aby znemožnil objasnění jeho předchozí podnikatelské činnosti, posouzení její možné protiprávnosti a trestnosti a v důsledku toho i reálnosti následného uspokojení pohledávek poškozených subjektů. Také v tomto smyslu byla majetková práva třetích osob ohrožena, neboť byla nepochybně zhoršena důkazní situace při prokazování (objasňování) poškození těchto právnických či fyzických osob, jednáním obviněného.

Je nutné odmítnout i dovolací námitku, podle které z rozhodnutí nevyplývá, která konkrétní oprávnění měla být v daném případě ohrožena. Ve výroku rozhodnutí jsou totiž uvedena práva společnosti A. G. F. T., a. s., v částce nejméně 615 162,50 Kč - jsou tedy přesně specifikována co do výše. Současně je ve výroku uvedeno, že s touto společností společnost obviněného realizovala obchodně-závazkové vztahy. Je proto evidentní, že v případě dané částky se jedná o peněžitou pohledávku ze závazkových vztahů obou společností. V odůvodnění rozhodnutí pak odvolací soud (str. 8) označil za ohroženou i pohledávku společnosti R. T. Š. a. s. ve výši 783 793,- Kč. Také o identifikaci majetkových práv ohrožených jednáním obviněného a naplnění tohoto znaku proto nemůže být pochyb.

Dovolací soud nemohl považovat za opodstatněnou ani námitku, podle které skutková věta neobsahuje charakteristiku zatajených účetních knih, zápisů nebo jiných dokladů. Z hlediska požadavku určitosti odsuzujícího výroku je nepochybně nutné co nejpřesněji identifikovat doklady, které jsou předmětem trestného činu podle § 125 odst. 1 tr. zák. V posuzovaném případě je však z dikce tzv. skutkové věty výroku rozsudku zřejmé, že předmětem zatajení byly „veškeré účetní doklady týkající se společnosti W.-W. s.r.o.“ Tento popis jednoznačně svědčí o naplnění znaku „účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady“ daného trestného činu. Obdobně je jasné, že se jednalo o doklady „sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole“, jak vyžaduje zákon. Je-li podstatou trestného činu zatajení účetnictví společnosti jako celku – tedy veškeré evidence vedené společností podle zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, lze výjimečně slevit z požadavku přesné identifikace jednotlivých účetních knih, neboť tato by byla nadbytečná, když o naplnění formálního znaku trestného činu není pochyb.

V další argumentaci obviněný namítl, že převod obchodního podílu jakož i jmenování nového jednatele jsou standardním postupem podle obchodního zákoníku a obviněný nebyl při realizaci těchto oprávnění společníka omezen. Ani tato námitka podle názoru dovolacího soudu není důvodná. Objekt trestného činu (předmět ochrany trestního zákona) je totiž odlišný od objektu (předmětu ochrany) institutů jiných právních odvětví. Fakt, že část jednání obviněného (převod obchodního podílu) probíhala v souladu s ustanoveními obchodněprávních předpisů - tedy že zmíněné právní úkony splňovaly předpoklady vyžadované těmito předpisy - je třeba důsledně odlišovat od skutečnosti, že tímtéž jednáním byly současně naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu, tj. že totéž jednání je protiprávní ve smyslu trestního zákona, protože porušuje objekt tímto zákonem chráněný. Pokud např. z hlediska obchodního zákoníku dojde k uzavření platné smlouvy a tudíž nedošlo k porušení tohoto předpisu, není automaticky vyloučeno, že tentýž úkon (tj. uzavření z hlediska obchodního práva platné a „bezvadné“ smlouvy) z hlediska trestního zákona znamená naplnění skutkové podstaty trestného činu – a to za předpokladu naplnění znaku subjektu, subjektivní stránky, objektu a objektivní stránky trestného činu, tj. okolností, které obchodní zákoník s ohledem na předmět jeho úpravy nikterak nezohledňuje (srov. též č. 36/2000 Sb. rozh. tr.). Přestože převod obchodního podílu jakož i jmenování nového jednatele jsou standardními postupy podle obchodního zákoníku a počínání obviněného působilo následky relevantní z hlediska obchodněprávních předpisů, nebyla tím vyloučena trestnost téhož jednání podle trestního zákona. Námitka vyloučení trestní odpovědnosti obviněného z tohoto důvodu je proto nedůvodná a nemůže zpochybnit napadené rozhodnutí.

Dovolatel dále uvedl, že nový jednatel společnosti odpovídal i za povinnosti vyplývající z § 133 a násl. obch. zák., tedy i za vedení účetnictví a jeho předložení oprávněným osobám. Tato námitka je podle názoru Nejvyššího soudu nezpůsobilá vyvrátit závěr o spáchání trestného činu obviněným. Jak již bylo uvedeno, obviněný byl odsouzen za jednání, při kterém byl srozuměn s tím, že předáním účetních dokladů do rukou nového jednatele fakticky znemožní jejich dohledání a dojde tak k jejich zatajení. Bylo to právě jeho jednání, které tento následek způsobilo, a je irelevantní fakt, že v pozdější době byla k předložení účetnictví formálně povinná jiná osoba a obviněný již doklady neměl u sebe. Pokud obviněný uvádí, že orgány činné v trestním řízení nevyzvaly A. Ch. k vydání účetních dokladů společnosti, je třeba poukázat na fakt, že A. Ch. podle své výpovědi nemá se společností W.-W. s.r.o. nic společného. Obviněný totiž doklady předal „muži vystupujícímu pod jménem A. Ch.“, nikoli osobě, která jím skutečně byla. Bylo totiž zjištěno, že došlo ke ztrátě osobních dokladů na toto jméno již v září roku 2002, tudíž logicky ani osoba, s níž obviněný fakticky jednal a jež měla evidentně v držení tyto odcizené osobní doklady, nemohla být totožná s A. Ch. Po učiněném zjištění orgány policie tedy nemělo smysl vyžadovat důrazněji po skutečném A. Ch. vydání dokladů, které nikdy neobdržel.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž žádné z dovolacích námitek nemohl Nejvyšší soud přisvědčit, bylo dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. prosince 2005

Předsedkyně senátu

JUDr. Blanka Roušalová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru