Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 1500/2014Usnesení NS ze dne 17.12.2014Úpadek právnické osoby a přečin podle § 241 odst. 1 a 2 tr. zákoníku

HeslaNeodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.1500.2014.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 241 odst. 1,2 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

5 Tdo 1500/2014-29

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2014 o dovolání, které podal obviněný M. S. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2014, sp. zn. 5 To 156/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 291/2013, takto:

Z podnětu dovolání obviněného se podle § 265k odst. 1 tr. řádu v celém rozsahu zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2014, sp. zn. 5 To 156/2014, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 3. 2014, sp. zn. 66 T 291/2013.

Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Okresnímu soudu v Bruntále, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Obviněný M. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 3. 2014, sp. zn. 66 T 291/2013, uznán vinným přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutkem blíže konkretizovaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.

Za uvedený přečin byl obviněný odsouzen podle § 241 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu 3 roků.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 6. 2014, sp. zn. 5 To 156/2014, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný M. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný je s odkazem na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu přesvědčen, že skutkové okolnosti neumožňují učinit závěr o spáchání přečinu, jímž byl uznán vinným. Podle názoru obviněného by se posuzovaným skutkem mohl spíše dopustit přečinu zvýhodnění věřitele podle § 223 tr. zákoníku za předpokladu, kdyby byla naplněna i jeho subjektivní stránka. Obviněný přitom poukazuje na závěry znaleckého posudku, z něhož vyplynulo, že obchodní společnost UNIFLEX Moravia, s. r. o., byla v úpadku. Proto podle obviněného za úpadkového stavu jmenované obchodní společnosti nemohl spáchat přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného M. S. se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídají dovolací námitky obviněného, jimiž zpochybnil některé důkazy (zejména závěry znaleckého posudku). Pokud obviněný vytkl nesprávné posouzení skutku jako přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, 2 tr. zákoníku, je státní zástupce přesvědčen, že skutková zjištění uvedená v popisu skutku ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně jednoznačně svědčí o naplnění všech zákonných znaků tohoto přečinu. Tvrzení obviněného, podle něhož spoléhal na obrat ve finanční situaci obchodní společnosti UNIFLEX Moravia, s. r. o., nepovažuje státní zástupce za významné pro naplnění znaků zmíněného přečinu, ale mohlo nanejvýš ovlivnit míru společenské škodlivosti činu obviněného a výši uloženého trestu. Jak dále státní zástupce zdůraznil, pokud obviněný za uvedeného nepříznivého stavu obchodní společnosti, o kterém jednoznačně věděl, srazil z mezd jejích zaměstnanců povinné platby, které následně neodvedl oprávněným příjemcům, ale použil je k jiným účelům, naplnil skutkovou podstatu přečinu podle § 241 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Podle názoru státního zástupce nelze takový skutek posoudit jako přečin zvýhodnění věřitele ve smyslu § 223 tr. zákoníku, jak se obviněný domáhá ve svém dovolání, protože nebyl zjištěn a prokázán úpadek ve formě insolvence. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť je zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.

Pokud jde o dovolací důvod, obviněný M. S. opírá své přesvědčení o jeho naplnění o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle citovaného ustanovení je dán jen tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

Námitky obviněného, jimiž s poukazem na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu zpochybnil právní posouzení skutku jako přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, 2 tr. zákoníku, pak nejenže odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale Nejvyšší soud je shledal i opodstatněnými.

Jak totiž vyplynulo z rozhodných skutkových zjištění, obviněný M. S. se měl dopustit posuzovaného přečinu v době od měsíce března 2011 do 12. 4. 2013, přičemž teprve poté bylo na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2013, sp. zn. KSOS 31 INS 30720/2012, které nabylo právní moci dne 10. 7. 2013, rozhodnuto o prohlášení konkursu na majetek dlužníka – obchodní společnosti UNIFLEX Moravia, s. r. o. Při posuzování hospodářského stavu jmenované obchodní společnosti soudy nižších stupňů vycházely ze závěrů znaleckého posudku Ing. Václava Poloka, znalce z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, který je zařazen na č. l. 274 trestního spisu. Jak je zřejmé z tohoto znaleckého posudku, v období do roku 2009 obchodní společnost UNIFLEX Moravia, s. r. o., nevykazovala typické znaky úpadku ve formě insolvence či předlužení. K tomuto znaleckému posudku se postupem podle § 108 tr. řádu vyjádřil znalec také před soudem prvního stupně, který ho vyslechl v hlavním líčení konaném dne 14. 3. 2014. Z jeho výpovědi vyplynulo, že v účetním období roku 2011 uvedená obchodní společnost již vykazovala zřetelné znaky úpadku ve formě předlužení. Soudy obou stupňů však tuto výpověď znalce nijak nepromítly do skutkových závěrů a ani nevysvětlily, proč ji nepokládají za podstatnou z hlediska trestní odpovědnosti obviněného za posuzovaný přečin. Nejvyšší soud však považuje zmíněnou výpověď znalce za zcela zásadní pro právní posouzení skutku spáchaného obviněným. Jestliže by totiž obviněný popsaným způsobem jednal za stavu, kdy byla obchodní společnost UNIFLEX Moravia, s. r. o., jejímž jednatelem byl v rozhodné době, předlužena, mohla by být skutečně vyloučena právní kvalifikace skutku jako přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku, jak důvodně namítl obviněný ve svém dovolání. Přitom ze závěrů vyjádřených v judikatuře Nejvyššího soudu (viz přiměřeně jeho rozhodnutí uveřejněné pod č. 30/2001 Sb. rozh. tr.), na kterou rovněž odkázal obviněný ve svém dovolání a která je použitelná na posuzovaný případ, je patrné, že pokud by byl zaměstnavatel insolventní (od 1. 1. 2010 postačí, když je pachatel dlužníkem v úpadku buď ve formě insolvence, nebo ve formě předlužení) a zvýhodnil by jiného věřitele zaplacením jeho pohledávky v úmyslu zmařit tím uspokojení pohledávek spočívajících v povinnosti odvádět za zaměstnance zálohy na daň z příjmů, pojistné na zdravotní pojištění a pojistné na sociální zabezpečení včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pak by se mohlo jeho jednání posoudit jako trestný čin zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli jako trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku.

V trestní věci obviněného M. S. to tedy znamená, že pokud by obviněný použil zálohy sražené z mezd zaměstnanců obchodní společnosti UNIFLEX Moravia, s. r. o., nebo jejich část k platbám ve prospěch věřitelů této obchodní společnosti a kdyby úhrada takových závazků odporovala zásadám poměrného a rovnoměrného uspokojení všech věřitelů ve smyslu zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, nebylo by možné obviněného činit trestně odpovědným za žalovaný přečin. Soudy nižších stupňů však k uvedené otázce neprovedly žádné dokazování a v tomto směru pouze konstatovaly, že obviněný použil sražené peněžní prostředky pro své podnikání, aniž by takové zjištění blíže rozvedly v odůvodnění svých rozhodnutí. Přitom podle názoru Nejvyššího soudu za uvedeného stavu není vyloučeno, aby po náležitém objasnění věci soudy setrvaly na původní právní kvalifikaci skutku jako přečinu podle § 241 tr. zákoníku, jestliže by se v novém řízení prokázalo, že obviněný neuhradil žádnému z věřitelů jeho pohledávku nebo její část. V nyní posuzované věci obviněného se však soud prvního stupně ani soud odvolací vůbec nezabývaly zmíněnou otázkou, takže právní posouzení je zde nesprávné a neúplné.

Pokud jde o námitky obviněného, vytýkající nedostatek jeho úmyslného zavinění u spáchaného činu, nemohl je nyní Nejvyšší soud přezkoumávat. S ohledem na zjištěné pochybnosti o tom, zda obviněný naplnil všechny znaky objektivní stránky přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, 2 tr. zákoníku, je totiž předčasné vyjadřovat se k naplnění jeho subjektivní stránky, tj. k otázce, jestli jednal v požadovaném úmyslu neodvádět za zaměstnance příslušné platby sražené z jejich mezd.

Protože soudy nižších stupňů se nezabývaly ze všech zmíněných hledisek právním posouzením skutku, jehož spácháním byl obviněný M. S. uznán vinným ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, byl naplněn jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Po zjištění, že dovolání obviněného je v těchto směrech opodstatněné, Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2014, sp. zn. 5 To 156/2014, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 3. 2014, sp. zn. 66 T 291/2013. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na citovaná rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu potom Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Bruntále, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Okresní soud v Bruntále tak v uvedeném rozsahu opětovně projedná věc obviněného M. S. a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Přitom především náležitě objasní zejména otázku, zda obviněný popsaným způsobem jednal za úpadkového stavu obchodní společnosti UNIFLEX Moravia, s. r. o., a jak použil sražené zálohy z mezd zaměstnanců v rámci jejího podnikání. V souvislosti s tím zejména učiní zjištění, zda jmenovaná obchodní společnost měla nějaké věřitele a zda obviněný těmto věřitelům nebo alespoň jen některým z nich uhradil jejich pohledávky přednostně a zda je tím neoprávněně zvýhodnil. Teprve na podkladě těchto zjištění bude možné znovu rozhodnout o vině obviněného a o případném trestu.

Podle § 265s odst. 1 tr. řádu je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a podle § 265s odst. 2 tr. řádu je povinen respektovat zákaz reformationis in peius.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 17. 12. 2014

Předseda senátu

JUDr. František Púry

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru