Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 1423/2003Usnesení NS ze dne 18.03.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1423.2003.1

přidejte vlastní popisek

5 Tdo 1423/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. března 2004 o dovolání obviněného P. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 6 To 197/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 223/2002, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 74 T 223/2002, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a byl odsouzen podle § 171 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. řádu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Dále mu byl uložen podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků a osmi měsíců. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 20003, sp. zn. 6 To 197/2003, podle § 256 tr. řádu zamítnuto.

Trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. spáchal obviněný tím, že ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2002, sp. zn. 6 T 169/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 6 To 411/2002, odsouzen za dva trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 25.000,- Kč, a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců, a dále k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 32 měsíců počínaje dnem 25. 9. 2002, přesto dne 12. 10. 2002 v době kolem 12:30 hod. ve S. O. na ulici O. řídil osobní motorové vozidlo zn. Ford Sierra SPZ OSB 43-40, přičemž byl následně stavěn a kontrolován příslušníky Policie České republiky.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 6 To 197/2003, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V dovolání namítl, že jeho jednání nemělo být posouzeno jako trestný čin pro absenci úmyslného zavinění podle § 4 tr. zák. Obviněný údajně nevěděl a ani nebyl odvolacím soudem poučen o tom, že výkon trestu zákazu činnosti začíná vyhlášením rozhodnutí odvolacího soudu a nikoliv doručením rozhodnutí. Dále vytkl, že napadeným usnesením bylo podle jeho názoru porušeno ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., protože čin spáchal dne 12. 10. 2002, a tedy ještě před vyhlášením rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2002, sp. zn. 74 T 36/2002. Přestože tuto skutečnost namítal již v odvolání, odvolací soud se touto námitkou nijak nezabýval.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 6 To 197/2003, a aby věc podle § 265l tr. řádu přikázal k novému projednání a rozhodnutí, aniž by uvedl, kterému soudu má být věc přikázána.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že tvrzení obviněného ohledně subjektivní stránky trestného činu se jeví jako zcela účelové. K námitce, že mu měl být uložen souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák., se vyjádřila tak, že zákonné podmínky pro uložení souhrnného trestu nebyly splněny, neboť obviněný se dopustil jednání dne 12. 10. 2002, tedy až po vyhlášení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 6 T 169/2001. Poukázala přitom na to, že z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2002, sp. zn. 74 T 36/2002, je zřejmé, že obviněný P. V. byl odsouzen za dva trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., avšak tento rozsudek byl k odvolání obviněného zrušen ve výroku o trestu rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 6 To 675/2002, a při nezměněném výroku o vině bylo znovu rozhodnuto tak, že se podle § 37 tr. zák. upouští od uložení souhrnného trestu vzhledem k výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2002, sp. zn. 6 T 169/2001.

Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a aby toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. řádu a proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu. Dovolání má též obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Obviněný podal dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.

Pokud jde o námitku obviněného ohledně subjektivní stránky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. řádu, z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací se touto námitkou náležitě zabýval, a shledal ji nedůvodnou, když vycházel z toho, že právní závěr o naplnění subjektivních znaků trestného činu soud prvního stupně založil na správných skutkových zjištěních vyplývajících z provedeného dokazování. Poukázal přitom na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, podle něhož byl obviněný přítomen se svým obhájcem při veřejném zasedání konaném o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2002, sp. zn. 6 T 169/2001, u Krajského soudu v Ostravě dne 25. 9. 2002 ve věci vedené pod sp. zn. 6 To 411/2002, v němž bylo odvolání obviněného zamítnuto, a že byl poučen o opravných prostředcích. Pokud by se obviněný skutečně domníval, že rozhodnutí odvolacího soudu nabývá právní moci teprve jeho doručením, jednalo by se o tzv. právní omyl, který není právně relevantní.

K námitce obviněného, že mu měl být napadeným rozhodnutím uložen za podmínek § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest, Nejvyšší soud zjistil z připojeným spisů následující:

Obviněný P. V. byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. 6 T 169/2001, odsouzen za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 22.000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl stanoven pro případ , že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu třiceti měsíců. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 30. 11. 2001 a obviněný proti němu podal dne 26. 11. 2001 odpor.

Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. 70 T 242/2001, bylo rozhodnuto tak, že podle § 23 odst. 3 tr. řádu se spojuje ke společnému projednání a rozhodnutí trestní věc obviněného P. V. vedená u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 70 T 242/2001, v níž byl obviněný stíhán na základě obžaloby státního zástupce v Ostravě ze dne 9. 10. 2001, sp. zn. 8 Zt 1556/2001, pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., s trestní věcí téhož obviněného, v níž byl na základě obžaloby státního zástupce v Ostravě ze dne 27. 7. 2001, sp. zn. 8 Zt 1055/2001, stíhán pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., která je vedena u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 169/2001, přičemž obě spojené trestní věci byly vedeny u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 169/2001.

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2002, sp. zn. 6 T 169/2001, byl obviněný P. V. uznán vinným pod body 1), 2) výroku o vině dvěma trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., které spáchal tím, že ačkoliv byl dne 27. 9. 2000 rozhodnutím Dopravního inspektorátu Městského ředitelství Policie České republiky v O., sp. zn. MROV?1918/DI-Př-2000, uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) a přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. i) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, za což mu byla uložena pokuta ve výši 14.000,? Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvaceti čtyř měsíců počínaje dnem 6. 8. 2000 do 5. 8. 2002, přesto dne 3. 5. 2001, v době kolem 21.00 hod. na ulici S. v O. - P. řídil po předchozím požití alkoholických nápojů osobní automobil tovární značky Ford Sierra, bílé barvy, SPZ OSB 43-40, přičemž byl kontrolován hlídkou Policie České republiky Městského ředitelství v O., a dne 15. 9. 2001 kolem 17:15 hod. v O., na ulici N. řídil osobní automobil tovární značky Ford Sierra SPZ OSB 43-40, přičemž při řízení vozidla byl zastaven a následně kontrolován hlídkou Policie České republiky. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. k úhrnnému peněžitému trestu ve výši 25.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu třiceti dvou měsíců. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 6 To 411/2002, podle § 256 tr. řádu zamítnuto.

Trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2002, sp. zn. 74 T 36/2002, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a byl odsouzen podle § 171 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. řádu k trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 49 odst. 1 k § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků a šesti měsíců. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 9. 3. 2002 a obviněný proti němu podal dne 15. 3. 2002 odpor.

Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2002, sp. zn. 73 T 63/2002, byla spojena ke společnému projednání a rozhodnutí trestní věc obviněného P. V. vedená u tohoto soudu pod sp. zn. 73 T 63/2002, v níž byl stíhán na základě obžaloby státního zástupce v Ostravě ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 8 Zk 24/2002, pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., s trestní věcí téhož obviněného, v níž byl na základě obžaloby státního zástupce v Ostravě ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 8 Zk 15/2002, stíhán pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., která byla vedena u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 36/2002.

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2002, sp. zn. 74 T 36/2002, byl obviněný P. V. uznán vinným dvěma trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 171 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Podle § 49 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků a osmi měsíců.

Tyto trestné činy spáchal tím, že ačkoliv byl dne 27. 9. 2000 rozhodnutím Dopravního inspektorátu Policie České republiky O., č. j. MROV?1918/DI-Př-2000 uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. d) a přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomániemi podle § 30 odst. 1 písm. i) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, za což mu byla uložena pokuta ve výši 14.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvaceti čtyř měsíců počínaje dnem 6. 8. 2000 do 5. 8. 2002, přesto dne 21. 2. 2002 v době kolem 12:30 hod. v O. na ulici R. řídil motorové vozidlo Ford Sierra SPZ OSB 43-40, přičemž byl stavěn a kontrolován příslušníky Policie České republiky, a dne 21. 3. 2002 v době kolem 16:55 hod. v M. O. na ulici J. řídil motorové vozidlo Ford Sierra SPZ OSB 40-43, přičemž byl následně po zaparkování kontrolován příslušníky Policie České republiky.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 6 To 675/2002, z podnětu odvolání obviněného tento rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil v celém výroku o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu podle § 37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu obviněnému vzhledem k výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2002, sp. zn. 6 T 169/2001. Dále vyslovil, že ve výroku o vině zůstává napadený rozsudek nezměněn.

Ze zákonné úpravy vyplývá, že uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. přichází v úvahu pouze v případě vícečinného souběhu, a to jen tehdy, byl-li pachatel za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen a lze-li k takovému odsouzení přihlížet. Více trestných činů je v souběhu tehdy, pokud mezi spácháním časově prvního trestného činu z nich a trestného činu časově posledního nebyl vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek, byť nepravomocný, nebo nebyl obviněnému doručen trestní příkaz za jiný trestný čin. Odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně za jiný trestný čin se rozumí první odsuzující rozsudek o jiném trestném činu téhož pachatele, a to bez ohledu na to, zda v řádném či mimořádném opravném řízení byl tento rozsudek zrušen, pokud i po tomto opravném řízení věc skončila pravomocným odsouzením pachatele.

Z obsahu výše uvedených spisů vyplývá, že Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. 6To 675/2002, nesprávně podle § 37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu vzhledem k výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2002, sp. zn. 6T 169/2001. Při jeho rozhodování bylo významné, že ve vztahu souhrnnosti byly jen trestné činy spáchané obviněným dne 21. 3. 2002 a dne 12. 10. 2002 a jen za tyto trestné činy přicházelo v úvahu uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák.

Obviněný spáchal trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. dne 21. 2. 2002, tedy před dnem 9. 3. 2002, kdy mu byl doručen trestní příkaz Okresního soudu v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 74 T 36/2002. Za tento trestný čin mu měl být proto uložen samostatný trest. Samostatný trest mu měl být uložen také za další trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., který spáchal dne 21. 3. 2002, tedy po dni 9. 3. 2002.

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 74 T 223/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 6 To 197/2003, byl obviněný odsouzen za spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Tento trestný čin spáchal dne 12. 10. 2002 a další trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. obviněný spáchal dne 21. 3. 2002. Proto mu měl být uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 74 T 223/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 6 To 197/2003, souhrnný trest za trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. l písm. c) tr. zák. spáchané ve dnech 21. 3. 2002 a 12. 10. 2002, a za podmínek § 35 odst. 2 věta druhá tr. zák. měly být zrušeny výroky o trestech z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. 6 To 675/2002, i z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2002, sp. zn. 6 T 169/2001.

Podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu může obviněný podat dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Ze zákona vyplývá, že dovolání obviněný nemůže podat ve svůj neprospěch. Vzhledem k tomu, že i v případě zrušení napadeného rozhodnutí by nemohlo podle § 265s odst. 2 tr. řádu dojít v novém řízení ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, a je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného. Také otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, Nejvyšší soud proto dovolání obviněného z těchto důvodů odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu. Rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. března 2004

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru