Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 1414/2019Usnesení NS ze dne 26.02.2020

HeslaZákaz reformace in peius
Zneužití informace a postavení v obchodním styku
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.1414.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 255 odst. 2 tr. zákoníku

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 1762/20


přidejte vlastní popisek

5 Tdo 1414/2019-997

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2020 o dovolání, které podal obviněný R. Ch., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 2 To 23/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 6/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného R. Ch. odmítá.

Odůvodnění:

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. 31 T 6/2015, byl obviněný R. Ch. uznán vinným přečinem zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění účinném do 12. 8. 2017 (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku (viz bod 21. tohoto usnesení).

2. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1, 3 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 400 celých denních sazeb s výší jedné denní sazby 500 Kč, tedy celkem ve výměře 200 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán ve stanovené lhůtě. Poškozená obchodní společnost METAL WORKS CZ, a. s. (dnem 1. 1. 2015 došlo ke změně právní formy na akciovou společnost), byla podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání jednak obviněný R. Ch., a to proti všem jeho výrokům, jednak státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o vině i trestu a také poškozená obchodní společnost METAL WORKS CZ, a. s. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 2 To 23/2019, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.

4. Tímto usnesením Vrchního soudu v Olomouci bylo potvrzeno v pořadí druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, když původně byl obviněný rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 31 T 6/2015, uznán vinným zločinem zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, 3 tr. zákoníku. Tento rozsudek byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 2 To 84/2017, z podnětu odvolání obviněného zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

II. Dovolání obviněného

5. Obviněný R. Ch. podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 2 To 23/2019, prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle jeho názoru nenaplnil skutkovou podstatu přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným a jehož znaky podrobně rozvedl, ani skutkovou podstatu jiného trestného činu, např. poškození věřitele podle § 222 tr. zákoníku, zvýhodnění věřitele podle § 223 tr. zákoníku nebo porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 tr. zákoníku. Dále se obviněný vyjádřil ke zjištěnému skutkovému stavu s ohledem na uzavírání smluv mezi obchodními společnostmi METAL WORKS CZ, s. r. o., a A., přičemž podle obviněného mezi těmito subjekty neexistovala žádná písemná smlouva o dodávkách zboží.

6. Obviněný rovněž vytkl odvolacímu soudu, že nesprávně právně posoudil zjištěný skutkový stav, pokud dovodil naplnění zákonného znaku spočívajícího v „uzavření smlouvy nebo dání popudu k jejímu uzavření“, přičemž nebyl prokázán jeho úmysl nezaplatit za objednané zboží. Pokud jde o úkornost smluv, podle přesvědčení obviněného ze skutkových zjištění nevyplynulo nic, co by bylo možno považovat za úkorné jednání znevýhodňující druhou smluvní stranu, protože ustanovení daných smluv se nijak nevymykala obchodní praxi. Navíc se vůbec nepodařilo zjistit a vyčíslit úkor, k němuž mělo dojít.

7. Obviněný ve svém dovolání napadl i proces dokazování, protože jednak soudům vytkl zkrácení svého práva na spravedlivý proces neprovedením navržených důkazů a jednak poukazoval na nevěrohodnost svědků F. K. a D. P. Dále obviněný zdůraznil nepřípustnost svého trestního stíhání, neboť měla být respektována zásada subsidiarity trestní represe, která je podle jeho názoru pojmovým znakem trestného činu, přičemž obviněný se nedopustil společensky škodlivého jednání. Podle obviněného došlo i k porušení zásady legality, protože nebyly dodrženy zákonné podmínky k zahájení trestního stíhání a pro následné hlavní líčení.

8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a aby mu věc přikázal k dalšímu projednání.

III. Vyjádření k dovolání

9. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného R. Ch. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupkyně po zhodnocení dosavadního průběhu řízení a dovolacích námitek obviněného odmítla jeho tvrzení, že při odběru zboží obchodní společností A., od poškozené obchodní společnosti METAL WORKS CZ, s. r. o., se nepostupovalo na smluvním podkladě. Podle státní zástupkyně obviněný na základě jakési rámcové smlouvy odebíral od poškozené obchodní společnosti zboží, které následně přeprodával koncovým odběratelům. Provedeným dokazováním bylo také postaveno na jisto, že dané objednávky uskutečnil obviněný buď osobně, nebo tak učinila na jeho pokyn příslušná zaměstnankyně. Proto jednotlivé objednávky zadané prostřednictvím systému Helios je možné považovat za uskutečněné na smluvním podkladě. Obviněný jednal v počátečním úmyslu získat prospěch tím, že řádně nezaplatí za odebrané zboží.

10. Podle státní zástupkyně však obviněnému lze přisvědčit v názoru, že zmíněné zcela standardní smlouvy by jen stěží bylo možné považovat za uzavřené na úkor jednoho z podnikatelů ve smyslu zákonného znaku přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku. Státní zástupkyně se dále poměrně obsáhle vyjádřila k úkornosti smlouvy, která musí být zřejmá již v momentě jejího uzavírání a musí vyplývat z její samotné povahy. Objednávky obviněného však byly standardní s tím, že po určitou dobu probíhala spolupráce obou zúčastněných společností bezproblémově. Pokud v jejím průběhu přestal obviněný platit za odebrané zboží, nelze v tomto jednání spatřovat jakoukoliv úkornost ve smyslu § 255 odst. 2 tr. zákoníku, která by musela vyplývat z nevyváženosti uzavřených obchodních smluv. V posuzovaném případě tak podle státní zástupkyně nelze dovodit, že by obviněný svým jednáním naplnil zákonné znaky přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku. I ze skutkové věty ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že znak spočívající v úkornosti smlouvy soudy nespatřovaly v obsahu smlouvy jako takovém, nýbrž ve vadném plnění jejích podmínek ze strany obviněného. V důsledku toho došlo ke způsobení škodlivého následku v podobě zboží odebraného v podvodném záměru, za které následně nebyla uhrazena cena. Jednání obviněného tak podle státní zástupkyně vykazuje skutkové okolnosti odpovídající zákonným znakům skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku.

11. Jak ovšem zároveň státní zástupkyně zdůraznila, za přečin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku (ve znění účinném do 12. 8. 2017) byl stanoven trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby až na 3 roky nebo trest zákazu činnosti. Jednáním obviněného, jímž byla způsobena škoda ve výši 1 994 269,65 Kč, by však byla podle státní zástupkyně naplněna kvalifikovaná skutková podstata trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spojená s možností uložení trestu odnětí svobody na 1 rok až 5 let. Je tudíž zřejmé, že právní posouzení skutku spáchaného obviněným tak, jak vyplývá z odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, zůstává pro obviněného příznivějším. V daném případě proto nepřipadá v úvahu náprava vadné právní kvalifikace posuzovaného činu, neboť takové změně brání překážka uvedená v § 265s odst. 2 tr. řádu.

12. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit jeho postavení v daném trestním řízení a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.

IV. Posouzení důvodnosti dovolání

a) Obecná východiska

13. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky

k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.

14. Pokud jde o dovolací důvod, obviněný R. Ch. opřel své dovolání o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

15. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že dovolání, které se o něj opírá, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Citovaný dovolací důvod se vztahuje na případy, když skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, neposkytují dostatečný podklad pro závěr o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

16. S poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. řádu. Případy, na které dopadá tento dovolací důvod, je nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Nejvyšší soud v řízení o dovolání zásadně vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v předchozím průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku o vině v rozhodnutích soudů nižších stupňů, přičemž tento skutkový stav se posuzuje jen z toho hlediska, zda je právní posouzení skutku v souladu se všemi zákonnými znaky obsaženými v příslušné skutkové podstatě trestného činu. Východiskem pro zjištění, zda byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jsou jen skutková zjištění stabilizovaná v pravomocně ukončeném řízení a vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popřípadě i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem trestního práva hmotného, ale i jiných právních odvětví. Vzhledem k tomu nemůže obstát tvrzení obviněného, podle kterého došlo ke zkrácení jeho práva na spravedlivý proces neprovedením jím navržených důkazů (výslechem svědka S.), ani námitka obviněného ohledně nevěrohodnosti svědka F. K. a svědkyně D. P. Taková argumentace se totiž vůbec netýká otázek hmotného práva, jejichž řešení je podstatou uplatněného dovolacího důvodu, ale obviněný v ní jen vyjadřuje nesouhlas s rozsahem provedeného dokazování a s hodnocením důkazů. Pokud obviněný vytkl rovněž porušení zásady legality, Nejvyšší soud se nemohl takovou obecně formulovanou námitkou blíže zabývat, protože obviněný ji v podaném dovolání nijak blíže neodůvodnil. Samotné zahájení trestního stíhání a konání hlavního líčení ve věci obviněného rozhodně nebylo v rozporu se zásadou legality, jak je vymezena v § 2 odst. 3 tr. řádu a podle níž státní zástupce stíhal trestný čin spáchaný obviněným.

17. Ve zbytku svého dovolání však obviněný R. Ch. uplatnil námitky, které odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jde o výhrady týkající se nesprávného právního posouzení skutku, neboť podle obviněného nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku. Ačkoliv tyto námitky považuje Nejvyšší soud částečně za důvodné, nemohl na jejich podkladě rozhodnout jinak než odmítnout dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a to s ohledem na ustanovení § 265p odst. 1 a § 265s odst. 2 tr. řádu, protože v neprospěch obviněného by mohl Nejvyšší soud změnit napadené rozhodnutí, jen kdyby proti němu podal dovolání nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného, což se v dané věci nestalo. Pokud by totiž po zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu a jemu předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně měly oba soudy nižších stupňů učinit správné právní posouzení spáchaného skutku, bylo by to v neprospěch obviněného, byť Nejvyšší soud nepovažuje právní kvalifikaci užitou soudy za přiléhavou.

b) K přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku

podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku

18. V návaznosti na výše uvedené závěry k výkladu a použití dovolacího důvodu obsaženého v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se Nejvyšší soud zabýval námitkami obviněného R. Ch., jimiž zpochybnil naplnění zákonných znaků přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku, a to konkrétně ohledně subjektivní stránky jeho skutkové podstaty, uzavření nebo dání popudu k uzavření smlouvy, úkornosti uzavřených smluv a zásady subsidiarity trestní represe a z ní vyplývajícího použití trestního práva jako „ultima ratio“.

19. K tomu je třeba připomenout, že přečin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku, ve znění účinném do 12. 8. 2017, spáchal ten, kdo jako podnikatel, společník, člen orgánu, zaměstnanec nebo účastník na podnikání dvou nebo více podnikatelů se stejným nebo podobným předmětem činnosti v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch uzavřel nebo dal popud k uzavření smlouvy na úkor jednoho nebo více podnikatelů nebo jejich podniků. Citované ustanovení, jemuž nyní odpovídá samostatná skutková podstata podle § 255a tr. zákoníku, ve znění účinném od 13. 8. 2017, sankcionovalo tzv. selftrading (tj. obchodování ve svůj prospěch – na sebe – v souvislosti se zneužíváním postavení ve dvou nebo více ekonomických subjektech). Šlo i v rozhodné době o samostatnou skutkovou podstatu, která zakládá trestní odpovědnost za zneužití postavení pachatele u dvou nebo více podnikatelů se stejným nebo obdobným předmětem činnosti bez ohledu na to, zda dotčenými podnikateli byly fyzické nebo právnické osoby. Jde o zneužití určitých případů konkurence v obchodní činnosti, přičemž zákon zde poskytuje trestněprávní ochranu zájmu na zajištění rovnosti podnikajících subjektů na trhu (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2609).

20. Pokud jde o subjektivní stránku, u přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku se vyžadoval úmysl, přičemž pachatel jednal i s tzv. druhým úmyslem, tj. byl veden snahou opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch, ovšem k jejich dosažení nemuselo dojít. Podle názoru obviněného v nyní posuzované věci nebyl prokázán jeho úmysl nezaplatit cenu za objednané a dodané zboží. Tyto námitky však Nejvyšší soud nepovažuje za důvodné, neboť ze zjištěného skutkového stavu, tak jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně (viz níže), jednoznačně vyplývá, že obviněný jednal v úmyslu odebrat zboží a nezaplatit řádně fakturovanou platbu za zboží, které u dodavatele sám (nebo na jeho pokyn příslušná zaměstnankyně) objednal, a poté, co mu bylo toto zboží dodáno, dále je prodal svým odběratelům, kteří mu za ně zaplatili, aniž by sám zajistil platbu svému dodavateli, v které mu nic nebránilo. S ohledem na tento charakter a způsob jednání obviněného a okolnosti, za nichž k němu došlo, nelze dospět k jinému závěru, než že obviněný jednal úmyslně, byť popis ostatních rozhodných skutkových okolností neodpovídá přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku, ale spíše některému z jiných trestných činů, zejména podvodu podle § 209 tr. zákoníku.

c) K jiné možné právní kvalifikaci spáchaného skutku

21. Obviněný R. Ch. se měl dopustit přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku podle skutkových závěrů soudu prvního stupně v podstatě tím, že (stručně vyjádřeno) jako zaměstnanec obchodní společnosti METAL WORKS CZ, s. r. o., s předmětem podnikání kovoobráběčství, na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 29. 4. 2011 ve funkci technolog a seřizovač, dostatečně obeznámen s podstatou podnikatelské činnosti uvedené společnosti, jejího technického a technologického zázemí a způsobu výroby, jakož i obchodní strategie včetně znalosti charakteru prodeje, vyskladnění zboží a smluvních partnerů, a současně jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti A., zapsané do obchodního rejstříku dne 6. 5. 2011 s předmětem podnikání obráběčství, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách č. 1 až 3 živnostenského zákona, která zajišťovala obchodní činnost pro obchodní společnost METAL WORKS CZ, s. r. o., v úmyslu odebrat zboží a řádně nezaplatit za dodané zboží, a neoprávněně tak pro sebe a pro obchodní společnost A., získat prospěch, obviněný na základě osobně či prostřednictvím své zaměstnankyně elektronicky realizovaných objednávek odebral v období od 30. 8. 2013 do 27. 11. 2013 od obchodní společnosti METAL WORKS CZ, s. r. o., zboží v přesně nezjištěném množství a přesně nezjištěné ceně, a to převážně elektrody a trysky k autogenním nebo plazmovým hořákům, na jejichž výrobě či zajištění a vyskladnění se sám jako zaměstnanec obchodní společnosti METAL WORKS CZ, s. r. o., spolupodílel. Přitom obchodní společnost A., obdržela na dodané zboží celkem 11 faktur konkretizovaných v popisu skutku ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se splatností 60 dnů a s celkovou fakturovanou cenou za dodané zboží ve výši 1 994 269,65 Kč, následně obchodní společnost A., prodala dodané zboží dalším subjektům, které za něj převodem na účet či v hotovosti uhradily kupní cenu, avšak tato obchodní společnost, zastoupená obviněným, na úkor obchodní společnosti METAL WORKS CZ, s. r. o., fakticky ani zčásti neuhradila platbu za odebrané zboží, a tímto jednáním získali obviněný a obchodní společnost A., neoprávněný prospěch. Přitom soudy obou nižších stupňů učinily závěr, podle něhož není možné zjistit přesnou výši toho, v jaké finanční částce obviněný způsobil úkor obchodní společnosti METAL WORKS CZ, s. r. o., a jaký byl čistý prospěch, který získala obchodní společnost A., a proto v konečném důsledku nebyl skutek spáchaný obviněným posouzen též podle přísnější právní kvalifikace ve smyslu § 255 odst. 3 tr. zákoníku, jak navrhovala obžaloba.

22. Jak je z výše zmíněného popisu rozhodných skutkových okolností patrné, obviněný jednal v podstatě s tzv. podvodným úmyslem (viz formulace v popisu skutku v rozsudku soudu prvního stupně „... v úmyslu odebrat zboží a za dodané zboží řádně nezaplatit a pro sebe a společnost A. získat prospěch ...“, přičemž „... společnost A., zastoupená obžalovaným, na úkor společnosti METAL WORKS CZ fakticky odebrané zboží ani zčásti neuhradila a tímto jednáním získali obviněný a společnost A. neoprávněný prospěch“). Přitom obviněný v dosavadním řízení ani ve svém dovolání dostatečně přesvědčivě nezpochybnil dodání zboží ani jeho fakturovanou cenu, takže pokud obchodní společnost METAL WORKS CZ, s. r. o., poskytla obchodní společnosti A., zboží v hodnotě celkem 1 994 269,65 Kč, která nebyla ani zčásti zaplacena (viz též zjištění vyplývající z výpisů z účtu na s. 14 rozsudku soudu prvního stupně), jde v této výši o škodu způsobenou obchodní společnosti METAL WORKS CZ, s. r. o., a obohacení na straně obchodní společnosti A., resp. jejím prostřednictvím i na straně samotného obviněného jako jediného jednatele a společníka této společnosti (viz konstatování na s. 20 v rozsudku soudu prvního stupně, že „... obžalovaný inkasoval více než 600 000 Kč a v rozhodném období vybral z firemního účtu sumu přesahující 1 mil. korun ...“). Ostatně i soud prvního stupně (na s. 21 svého rozsudku) mimo jiné konstatuje, že obviněný tak činil „... na úkor společnosti METAL WORKS, byť se konkrétní kvantifikaci objektivizovat nepodařilo, nepochybně ale v rozsahu zřejmě jednotek statisíců vznikl“. Takové závěry by s ohledem na možnou výši způsobené škody odůvodňovaly právní posouzení skutku spáchaného obviněným jako trestného činu podvodu buď podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku (při způsobení větší škody – podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku ve výši nejméně 50 000 Kč) se sazbou trestu odnětí svobody na 1 rok až 5 let, nebo dokonce podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (při způsobení značné škody – podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku ve výši nejméně 500 000 Kč) se sazbou trestu odnětí svobody na 2 roky až 8 let.

23. Ačkoliv se tedy jeví dovolání obviněného jako důvodné, Nejvyšší soud jej musel odmítnout, neboť obviněný se ve své podstatě domáhá přísnějšího právního posouzení spáchaného skutku. Jak totiž vyplývá ze skutkové věty obsažené ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně i z jeho odůvodnění, jednáním obviněného byla způsobena škoda, když obviněný odebral zboží, avšak neuhradil řádně fakturovanou cenu za odebrané zboží. Přitom je zřejmé, že mezi obchodními společnostmi METAL WORKS CZ, s. r. o., a A., fakticky existovala nějaká smlouva, minimálně ve formě ústní dohody či konkludentního jednání, na základě které obchodní společnost A., dále prodávala svým koncovým zákazníkům zboží, které jí dodávala obchodní společnost METAL WORKS CZ, s. r. o. Obchodní společnost A., v tomto směru fungovala přinejmenším jako zprostředkovatel, přičemž není možné, aby tato obchodní společnost nakládala s produkty obchodní společnosti METAL WORKS CZ, s. r. o., bez jakéhokoliv právního důvodu. Ačkoliv tedy nemusel obviněný dát popud k uzavření smlouvy nebo ji přímo uzavírat, figuroval v tomto řetězci nejméně jako zprostředkovatel, a to na základě ústní dohody s obchodní společností METAL WORKS CZ, s. r. o. Jak ovšem správně zdůraznila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného, uzavřené smlouvy (byť ústní nebo konkludentní) samy o sobě svým obsahem nebo způsobem plnění nebyly nijak úkorné ve vztahu k poškozené obchodní společnosti METAL WORKS CZ, s. r. o., ale k její újmě došlo až svévolným jednáním obviněného v podobě neplnění smluv z hlediska plateb za dodané zboží. Z popsaného skutkového stavu a z odůvodnění rozhodnutí zejména soudu prvního stupně je pak patrné, že obviněný svým jednáním způsobil škodu minimálně v řádu statisíců, když nezaplatil poškozené obchodní společnosti cenu za dodané zboží, a navíc obviněný vybral z bankovního účtu obchodní společnosti A., částku ve výši asi 1 milion Kč. Obviněný se tak v podstatě domáhá přísnější právní kvalifikace, protože podle stávajícího právního posouzení skutku ve smyslu § 255 odst. 2 tr. zákoníku, byť není zcela přiléhavé, mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody až na 3 roky, zatímco v případě, kdyby šlo o některou z variant trestného činu podvodu, hrozilo by mu uložení trestu odnětí svobody minimálně v sazbě od 1 roku do 5 let, jak bylo zmíněno výše pod bodem 22. tohoto usnesení.

24. Ke stejnému závěru je nutné dospět i při jiném možném právním posouzení skutku, které připadá v úvahu, a to jako trestného činu zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku, případně trestného činu poškození věřitele podle § 222 tr. zákoníku. Kdyby totiž soudy nižších stupňů přistoupily na tvrzení obviněného, že nedošlo k uzavření žádné smlouvy mezi obchodní společností METAL WORKS CZ, s. r. o., a obchodní společností A., a že všechny objednávky byly prováděny fakticky přes automatizovaný objednávkový systém, takže ve své podstatě by smlouvu s obchodní společností METAL WORKS CZ, s. r. o., uzavírala třetí strana, pak by obviněnému a jeho prostřednictvím obchodní společností A., bylo dodané zboží jen svěřeno k tomu, aby ho prodala svým odběratelům, a stejně tak by platby od nich byly této společnosti a obviněnému svěřeny jen k tomu, aby byly následně odvedeny dodavateli zboží, tj. obchodní společnosti METAL WORKS CZ, s. r. o. Jestliže si obviněný ponechal peněžní prostředky, které obchodní společnost A., získala za prodej dodaného zboží svým odběratelům, bylo by nutno kvalifikovat takové jeho jednání – při uvažované výši způsobené škody – jako trestný čin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku (se sazbou trestu odnětí svobody od 1 roku do 5 let), nebo dokonce podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (se sazbou trestu odnětí svobody od 2 roků do 8 let), což je rovněž přísnější právní posouzení, než jaké učinily soudy nižších stupňů.

25. Za určitých okolností by nebylo vyloučeno spatřovat ve skutku spáchaném obviněným ani trestný čin poškození věřitele podle § 222 tr. zákoníku. Jak vyplývá z rozhodnutí soudů nižších stupňů, poškozená obchodní společnost METAL WORKS CZ, s. r. o., vystavila celkem 11 faktur, na jejichž podkladě požadovala zaplacení ceny za dodané zboží v celkové částce ve výši 1 994 269,65 Kč, přičemž v rámci insolvenčního řízení vedeného vůči obchodní společnosti A., přihlásila poškozená obchodní společnost do insolvenčního řízení své pohledávky na základě dodaného vyfakturovaného zboží v celkové částce 1 832 842 Kč. Insolvenční řízení týkající se obchodní společnosti A., ovšem bylo ukončeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. MSPH 59 INS 31264/2015, tak, že konkurs prohlášený na majetek tohoto dlužníka byl zrušen pro nedostatek majetku. Přitom ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů v dané trestní věci je mimo jiné zřejmé, že obviněný bez bližšího určení vybral z bankovního účtu posledně zmíněné obchodní společnosti jako dlužníka peněžní částku ve výši nejméně 1 milion Kč (viz výše pod body 22. a 23. tohoto usnesení). Takové jednání obviněného by pak mohlo být kvalifikováno jako přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (tj. se způsobení značné škody, kterou je podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku škoda ve výši nejméně 500 000 Kč), za jehož spáchání zákon stanoví trest odnětí svobody na 6 měsíců až 5 let, což by opět bylo přísnější právní posouzení, a tedy i změna v neprospěch obviněného.

26. Nejvyšší soud se na závěr zabýval i námitkou obviněného týkající se zásady subsidiarity trestní represe a z toho vyplývající údajnou nepřípustnost jeho trestního stíhání. Pokud jde o uplatňování zásady subsidiarity trestní represe vyjádřené zejména v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, trestní kolegium Nejvyššího soudu k tomu zaujalo stanovisko ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Jak vyplývá z tohoto stanoviska, trestným činem podle trestního zákoníku je takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§ 13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, v nichž nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Nejvyšší soud pak neshledal opodstatněnou námitku obviněného, neboť v jeho případě neexistují žádné výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly neuplatnění trestní odpovědnosti vůči němu a nepřípustnost jeho trestního stíhání. Jednání obviněného je zcela jistě společensky škodlivé, když v jeho důsledku došlo ke vzniku škody na straně poškozené obchodní společnosti, byť tuto škodu soudy nižších stupňů výslovně nekvantifikovaly a neodůvodnily jejím způsobením případné přísnější právní posouzení spáchaného skutku.

V. Závěrečné shrnutí

27. Jak tedy ze všeho shora uvedeného vyplývá, právní kvalifikace skutku spáchaného obviněným R. Ch., kterou použily soudy nižších stupňů, není výstižná, když nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku. Avšak i nejmírnější možné správné právní posouzení tohoto skutku ve smyslu jiných trestných činů, jak byly naznačeny výše, by znamenalo změnu rozhodnutí soudů nižších stupňů v neprospěch obviněného. Takové změně ovšem brání zákaz reformationis in peius, konkretizovaný v ustanoveních § 265p odst. 1 a § 265s odst. 2 tr. řádu, který nedovoluje, aby nové rozhodnutí bylo pro obviněného nepříznivější, než jaké bylo původní rozhodnutí, tedy aby v jakémkoliv směru zhoršovalo jeho situaci, a to již v řízení před Nejvyšším soudem. Za změnu rozhodnutí v neprospěch obviněného je nutno považovat mimo jiné i změnu v použité právní kvalifikaci (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 7 Tdo 1288/2009).

28. Námitky obviněného ohledně nesprávné právní kvalifikace proto musel Nejvyšší soud odmítnout jako neopodstatněné, neboť se jimi domáhal změny právního posouzení skutku ve svůj neprospěch. Ani jedna z možných správných právních kvalifikací, jak byly vyloženy výše, totiž není pro obviněného příznivější. Přitom se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit s tvrzením obviněného, podle něhož nebylo možné dovodit způsobení škody v určité, alespoň minimální výši. Toto tvrzení je totiž v rozporu s rozhodnými skutkovými okolnostmi, které zjistily soudy nižších stupňů, přičemž Nejvyšší soud není oprávněn odchýlit se od těchto zjištění. Soudy ve své podstatě dovodily způsobení škody u obchodní společnosti METAL WORKS CZ, s. r. o., pokud konstatovaly, že jednání obviněného bylo učiněno na úkor této poškozené obchodní společnosti, pouze se vyhnuly její kvantifikaci. Jak je z rozhodnutí obou soudů patrné, poškozená obchodní společnost přišla jak o zboží, které dodala obchodní společnosti A., tak o finanční prostředky, které měla obdržet jako platbu za toto zboží.

29. Pokud by bylo možno dosáhnout přiléhavého právního posouzení skutku jen rozhodnutím v neprospěch obviněného, avšak dovolání podal pouze obviněný, je nutné akceptovat i nikoli zcela správnou právní kvalifikaci skutku (viz přiměřeně rozhodnutí pod č. 9/2007-II. Sb. rozh. tr., podle něhož platí stejné omezení pro odvolací řízení). Z uvedených důvodů nemohl Nejvyšší soud zrušit napadené rozhodnutí a musel rozhodnout o dovolání obviněného tak, že je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Je vhodné doplnit, že zjištěná situace neumožňovala, aby bylo dovolání obviněného odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu, jak navrhla státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného, protože zákonné podmínky k takovému postupu nastávají pouze tehdy, kdyby Nejvyšší soud skutečně zjistil vytýkanou vadu odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu, avšak dospěl by k závěru, že tuto vadu by jinak bylo možné napravit po zrušení napadeného rozhodnutí v novém řízení nebo vlastním rozhodnutím dovolacího soudu, ale v daném případě to není účelné. V nyní posuzované trestní věci však nebylo možné napravit zjištěnou vadu v právní kvalifikaci skutku žádným způsobem, neboť této nápravě brání zákaz reformationis in peius.

30. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. František Púry, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru