Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 1211/2013Usnesení NS ze dne 18.12.2013

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.1211.2013.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 256 odst. 1 písm. a) tr. zák.

§ 67 tr. zák.

§ 11 odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

5 Tdo 1211/2013-25

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 12. 2013 o dovolání obviněného Z. S. , a nejvyššího státního zástupce podaného ve prospěch obviněného Z. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 42 To 365/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 274/2010, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. sezrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 42 To 365/2012.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně – pobočka v Jihlavě přikazuje, aby věc obviněného Z. S. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 2 T 274/2010, byl obviněný Z. S. uznán vinným trestným činem poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 3 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“). Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 256 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 2 (dvou) roků. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody na 3 (tři) měsíce.

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného Z. S. , rozhodl rozsudkem ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 42 To 365/2012, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadený rozsudek nalézacího soudu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného Z. S. uznal vinným ze spáchání trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 12. 1. 2007 ve V. M. , okr. Ž. n. S. , jako jednatel a jediný společník společnosti TROZA, s. r. o., Velké Meziříčí, K Buči 883/22, IČ: 26955423, v účetnictví společnosti zaúčtoval fiktivní doklad o likvidaci 26 tun použitého fasádního rámového pozinkovaného lešení SPRINT v hodnotě 1.562.400,- Kč, kterou měla zajistit společnost REECO, s. r. o. Brno, Údolní 12 (nyní Cejl 79), ačkoli ve skutečnosti tato společnost a ani žádná jiná předmětné lešení nezlikvidovala, čímž fiktivně bez protihodnoty zmenšil objem majetku této společnosti, a tohoto jednání se dopustil za tíživé finanční situace společnosti, která k 12. 1. 2007 měla v pokladní knize vykázanou hotovost ve výši pouze 59.180,- Kč a jinak neměla žádný jiný majetek, z něhož by mohly být uspokojeny splatné pohledávky jejích věřitelů, jimž takto způsobil škodu v celkové výši 194.900,- Kč, neboť společnost TROZA, s. r. o., Velké Meziříčí, K Buči 883/22, dlužila ke dni 12. 1. 2007 nejméně:

- společností PERI, spol. s r. o., Jesenice u Prahy, Průmyslová 392, částku 1.275.980,80,- Kč,

- České podnikatelské pojišťovně, a. s., Budějovická 5, Praha 4, částku 3.611,- Kč,

- Městské správě sociálního zabezpečení Brno, Veveří 5, částku 84.612,- Kč,

- společností Harsco Infrastructure CZ, s. r. o., Praha 10, Bečevská 939, částku 236.277,34 Kč,

- Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 79.298,- Kč,

přičemž v důsledku narůstajících dluhů byla společnost TROZA, s. r. o., Velké Meziříčí, K Buči 883/22, zrušena s likvidací ke dni 14. 11. 2007.

Za tento trestný čin byl obviněný Z. S. odsouzen podle § 256 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 18 (osmnácti) měsíců. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 25.000,- (dvacetpěttisíc) Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) týdnů.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali obviněný Z. S. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Sofie Pondikasové a nejvyšší státní zástupce ve prospěch jmenovaného obviněného dovolání, a to oba shodně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Oba dovolatelé shodně namítali, že ke spáchání trestného činu došlo podle odvolacího soudu dne 12. 1. 2007, tedy v den, kdy došlo ke zcizení lešení ve vlastnictví společnosti TROZA, s. r. o., jejímž byl obviněný jediným společníkem a jednatelem, resp. k zaúčtování dokladu o likvidaci 26 tun lešení. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který vycházel při určení výše škody z odborného vyjádření Z. O. a určil hodnotu lešení na 1.562.400,- Kč, odvolací soud vycházel při rozhodnutí o vině z výše škody určené soudním znalcem Ing. Pavlem Prokšem, který ocenil hodnotu druhotné suroviny o váze 26 tun na 194.000,- Kč. Způsobená škoda je tak podle kategorizace trestního zákona větší škodou. Obviněný tak byl shledán vinným trestným činem poškozování věřitele v základní skutkové podstatě, za kterou trestní zákon umožňuje uložení trestu odnětí svobody do jednoho roku. Trestní stíhání bylo zahájeno dne 31. 12. 2010, tedy 3 roky a 11 měsíců po tvrzeném spáchání trestného činu. Trestní zákon však v ustanovení § 67 odst. 1 písm. d) stanovil promlčecí lhůtu tři léta pro trestné činy, jejichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nedosahuje tří let. V důsledku uplynutí této promlčecí doby došlo dne 12. ledna 2010 k promlčení trestního stíhání obviněného, tedy ještě před zahájením trestního stíhání dne 31. 12. 2010, a proto zanikla trestnost činu.

Obviněný Z. S. závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 42 To 365/2012, a rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 2 T 274/2010, v plném rozsahu, a současně podle ustanovení § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že se trestní stíhání obviněného podle § 223 odst. 1 tr. ř. s odkazem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavuje. Obviněný rovněž vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř., za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř., zrušil dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 42 T 365/2012, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 2 T 274/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl ve věci sám tak, že by podle § 223 odst. 1 tr. ř. s odkazem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání obviněného zastavil. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzované věci nutno rozhodnout jiným způsobem, než předpokládaným v § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., vyjádřil pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, které bylo dovolání obviněného Z. S. doručeno ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřila v tom smyslu, že dovolání obviněného se obsahově shoduje s dovoláním podaným nejvyšším státním zástupcem, proto navrhla, aby předmětnému dovolání bylo vyhověno. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud projednal dovolání v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřila tímto ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že obě dovolání jsou ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustná, byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňují náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným Z. S. a nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jimi tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byly uplatněny v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněná, přičemž ani tento důvod pro odmítnutí obou dovolání neshledal. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal ani jiné důvody pro odmítnutí dovolání obviněného a nejvyššího státního zástupce podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovoláních, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.

Jak již bylo výše zmíněno, obviněný Z. S. i nejvyšší státní zástupce opřeli svá dovolání o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Právě z těchto hledisek se Nejvyšší soud zabýval některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů jak ze strany nalézacího, tak i odvolacího soudu ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněného Z. S. , a to zejména z hlediska naplnění podmínek pro promlčecí trestnosti jím spáchaného činu.

Nalézací soud uznal obviněného Z. S. vinným trestným činem poškozování věřitele podle ustanovení § 256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák., zatímco odvolací soud jeho jednání kvalifikoval mírněji podle ustanovení § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák. Jak zmínil rovněž nejvyšší státní zástupce v odůvodnění svého dovolání, v příznivější právní kvalifikaci se odrazily výsledky odvolacím soudem doplněného dokazování, z něhož vyplynulo, že následek trestného jednání obviněného nemohl být takový, aby naplňoval okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, která spočívá ve skutečnosti, že pachatel způsobil částečným zmařením uspokojení věřitele značnou škodu. Proto bylo jednání obviněného posouzeno mírněji, což pochopitelně nalezlo odraz i ve výši ukládaného trestu, který byl ukládán v mírnější trestní sazbě.

Současně však odvolací soud poté, co překvalifikoval trestní jednání obviněného Z. S. , nezohlednil skutečnost, že mírnější trestní sazba má vliv na délku promlčecí doby. V případě právní kvalifikace podle ustanovení § 256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. činí promlčecí doba 5 let [srov. § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák.]. V případě právní kvalifikace podle ustanovení § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák. činí promlčecí doba tři léta [srov. § 67 odst. 1 písm. d) tr. zák.]. Podle ustanovení § 314b odst. 1 věta druhá tr. ř. trestní stíhání se zahajuje tím, že návrh státního zástupce na potrestání byl doručen soudu. Návrh na potrestání Z. S. byl doručen Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou dne 31. 12. 2010 (srov. č. l. 454 spisu) a obviněnému Z. S. podle doručenky dne 18. 1. 2011 (srov. č. l. 457 p. v. s připojenou doručenkou). Návrh na potrestání obviněného byl tedy nalézacímu soudu doručen až téměř rok poté, co uplynula promlčecí doba.

Pro trestnost skutku, jímž byl obviněný Z. S. uznán vinným odvolacím soudem, začala promlčecí doba běžet od okamžiku, kdy byl trestný čin dokonán, neboť pokud jde o otázku počátku běhu promlčecí doby, je nutné vycházet zásadně z doby dokonání trestného činu (srov. Šámal, P., Púry, F. Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 148; Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné. – I. Obecná část. 5. vydání. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 94), která v tomto případě spadá i do doby ukončení jednání (srov. č. 40/1998 Sb. rozh. tr.). K dokonání trestného činu v projednávané věci došlo dne 12. 1. 2007, takže k promlčení trestního stíhání obviněného, pokud nedošlo k stavení nebo přerušení běhu promlčecí doby z některého důvodu uvedeného v § 67 odst. 2, 3 tr. zák., došlo dne 12. 1. 2010.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí i řízení mu předcházejícího shledal, že je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, pokud jde o posouzení podmínek promlčení trestního stíhání, na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Proto Nejvyšší soud k podaným dovoláním obviněného Z. S. a nejvyššího státního zástupce podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 42 To 365/2012, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně – pobočka v Jihlavě přikázal, aby věc obviněného Z. S. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Navíc souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání udělili jak obviněný Z. S. , tak i nejvyšší státní zástupce [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

V novém řízení se Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě vypořádá se všemi shora uvedenými rozhodnými skutečnostmi a právními závěry, na které Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí poukázal, tedy zejména se zánikem trestnosti činu s ohledem na promlčení trestního stíhání obviněného Z. S. podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. d) tr. zák. a nepřípustností trestního stíhání podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř., které spočívá v tom, že trestní stíhání bylo promlčeno. V této souvislosti se bude zabývat zejména tím, zda v posuzovaném případě obviněného Z. S. nenastal některý důvod pro stavení promlčecí doby podle § 67 odst. 2 tr. zák. nebo pro přerušení promlčecí doby podle § 67 odst. 3 tr. zák.

Nejvyšší soud již jen připomíná, že podle § 265s odst. 1 tr. ř. je odvolací soud vázán shora uvedenými právními názory, které vyslovil v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. V neposlední řadě je nutno také zdůraznit, že při odůvodňování nového rozhodnutí je třeba postupovat důsledně v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 12. 2013

Předseda senátu

Prof.JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru