Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 116/2003Usnesení NS ze dne 12.02.2003

EcliECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.116.2003.1

přidejte vlastní popisek

5 Tdo 116/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. února 2003 o dovolání obviněného Ing. M. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 4 To 103/2002, který rozhodoval jako soud odvolací

v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 108/2000,

takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 11. 2001, sp. zn. 5 T 108/2000, byl obviněný Ing. M. P. uznán vinným trestným činem porušení povinnosti v řízení

o konkursu a vyrovnání podle § 126 tr. zák. (správně mělo být uvedeno tr. zák. účinného do 30. 4. 2000) a byl odsouzen podle § 126 tr. zák. (správně mělo být uvedeno tr. zák. účinného do 30. 4. 2000) k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Uvedený trestný čin obviněný Ing. M. P. spáchal tím, že v období od 20. 9. 1998 do 11. 4. 2000 v N. J. jako majitel firmy M. P. se sídlem v N. J., na kterou byl prohlášen usnesením Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 19. 8. 1998, sp. zn. 13 K 62/96 konkurs, nesestavil a neodevzdal správci konkursní podstaty JUDr. J. D. seznam majetku a závazků s uvedením dlužníků a věřitelů včetně jejich adres, neodevzdal obchodní knihy i všechny potřebné doklady a neposkytl nutná vysvětlení i přesto, že na tyto povinnosti byl upozorněn jak JUDr. J. D. v přípisech ze dne 25. 8. 1998,

12. 10. 1998, 19. 11. 1998 a 7. 1. 1999, tak usnesením Krajského obchodního soudu

v Ostravě ze dne 20. 1. 1999, sp. zn. 13 K 62/96, čímž znemožnil úplný a správný soupis majetku, který je součástí konkursní podstaty. Proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací svým usnesením ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 4 To 103/2002, podle § 256

tr. řádu zamítl. Toto usnesení Krajského soudu v Ostravě bylo obviněnému doručeno dne 7. 8. 2002, jeho obhájci Mgr. P. S. dne 22. 10. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 16. 5. 2002.

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 4 To 103/2002, napadl dne 3. 10. 2002 obviněný Ing. M. P. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce

Mgr. P. S., a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel vytýká soudům obou stupňů nesprávné hodnocení provedených důkazů a nedostatečně zjištěný skutkový stav. Namítá, že zásadní vada spočívá v tom, že v průběhu trestního stíhání nevzaly soudy v úvahu, že Krajskému obchodnímu soudu zaslal dne 27. 1. 1999 dopis, ve kterém vysvětluje, že správce konkursní podstaty obdržel všechny požadované doklady, a to již dne 26. 10. 1998, tedy ještě před stanoveným termínem. Existence a obsah tohoto vysvětlujícího dopisu nebyly v průběhu trestního řízení prověřeny. Dovolatel se tedy domnívá, že v termínu stanoveném správcem konkursní podstaty, tj. do 31. 10. 1998 splnil povinnosti úpadce. Proto nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 126 tr. zák. nečinností v období po uplynutí 30 dnů od prohlášení konkursu. V této souvislosti dovolatel poukazuje na další dopis adresovaný správci konkursní podstaty dne 19. 10. 1998, který byl průvodním dopisem k předání dokumentů, které jsou v něm rozvedeny. Existence tohoto dopisu je nesporná a je obsahem trestního spisu. Dále pak dovolatel podrobně rozebírá korespondenci, kterou vedl se správcem konkursní podstaty, zdůrazňuje, které doklady byly správci konkursní podstaty

v inkriminovaném období předloženy a poukazuje na důkazy, které jeho tvrzení podporují. Výše uvedené argumenty včetně důkazů, které měly soudy obou stupňů

k dispozici podle dovolatele prokazují, že nespáchal trestný čin, kterým byl uznán vinným.

Dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 4 To 103/2002, zrušil a sám rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že toto dovolání je formálně opřeno o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu

s tím, že obviněný ve svém dovolání obsáhle popisuje písemnou a osobní komunikaci se správcem konkursní podstaty i s Krajským obchodním soudem v Ostravě, a proto se obviněný domnívá, že nespáchal žádný trestný čin a že naopak došlo údajně k pochybení ze strany správce konkursní podstaty. Nejvyšší státní zástupkyně v podaném vyjádření uvedla, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu slouží

k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto ani jiného dovolacího důvodu nelze napadat skutková zjištění, ze kterých napadené rozhodnutí vychází. Zdůrazňuje dále, že dovolání neobsahuje žádné námitky, kterými by dovolatel vytýkal nepřiléhavost použité právní kvalifikace ve vztahu ke skutku popsanému ve skutkové větě rozsudku. Poukazuje na to, že všechny námitky dovolání směřují výlučně proti skutkovému základu, ke kterému dospěl soud prvního stupně, se kterým se odvolací soud ztotožnil, přičemž dovolatel uplatňuje obhajobu, kterou uplatňoval již v původním řízení. Námitky tohoto druhu se však podle Nejvyšší státní zástupkyně nekryjí s deklarovaným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani s jiným dovolacím důvodem, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle

§ 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení trestního řádu, pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný Ing. M. P. dovolání podal

z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g), tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný Ing. M. P. vytýká soudům obou stupňů nesprávné hodnocení provedených důkazů a v důsledku toho nesprávná skutková zjištění. Důvodem dovolání však nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, což vyplývá z vymezení důvodů dovolání v § 265b odst. 1 tr. řádu. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení. V trestní věci obviněného Ing. M. P. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uveden v rozsudku soudu prvního stupně,

s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Takto popsanému skutkovému stavu odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu a vyrovnání podle § 126 tr. zákona, byť nutno podotknout, že soud prvního stupně opomněl uvést, že se jedná o znění tr. zákona účinné do 30. 4. 2000, na kteréžto pochybení neupozornil ani odvolací soud.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že obviněný Ing. M. P. podal dovolání z důvodu, který není výslovně uveden v § 265b odst. l tr. řádu. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Ing. M. P. podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne

18. 4. 2002, sp. zn. 4 To 103/2002, podle § 265i odst. l písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu. Platí totiž, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, a nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení § 265b tr. řádu, obsahující některý

z dovolacích důvodů. V souladu s ustanovením § 265r odst. l písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. února 2003

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Vypracoval

JUDr. Pavel Dolinek

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru