Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 1146/2020Usnesení NS ze dne 04.11.2020

HeslaPodvod
Porušení práv k ochranné známce a jiným označením
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.1146.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 268 odst. 1 tr. zákoníku

§ 209 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

5 Tdo 1146/2020-4088

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 11. 2020 o dovolání, které podala obviněná V. J., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 7 To 35/2020, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 9 T 26/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné V. J. odmítá.

Odůvodnění:

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 4. 9. 2019, sp. zn. 9 T 26/2018, byla obviněná V. J. v bodě I. uznána vinnou přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, za něž byla odsouzena podle § 209 odst. 1, § 43 odst. 1, § 67 odst. 1 a § 68 odst. 5 tr. zákoníku k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 50 denních sazeb po 1 000 Kč (celkem 50 000 Kč) se stanovením měsíčních splátek po 5 000 Kč s tím, že výhoda splátek odpadá, pokud obviněná nezaplatí splátku včas, a současně soud podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Dále byl obviněné podle § 70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí vyjmenovaných ve výroku o trestu. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu soud uložil obviněné povinnost zaplatit poškozeným N. F., S. B., A. H., V. G., M. P. a M. P. na náhradu škody jimi požadované částky specifikované v adhezním výroku. Poškozené majitele ochranných známek soud podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázal s jejich nároky na řízení ve věcech občanskoprávních. Zároveň byla obviněná citovaným rozsudkem pod bodem II. výroku o vině podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěna obžaloby ze skutku, v němž obžaloba spatřovala přečin neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku.

2. Uvedených přečinů se obviněná V. J. dopustila zjednodušeně uvedeno tím, že nejméně od 1. 1. 2013 do 15. 10. 2015 se podílela na podnikání svého druha J. B., nakupovala výrobky z internetových bazarů na čínských a indonéských internetových stránkách za účelem dalšího prodeje, takto zakoupené zboží v rodinném domě na adrese XY, nejméně do 1. 10. 2015 skladovala a dále nabízela k prodeji a se ziskem prodávala na internetových bazarových portálech, přičemž v osmi případech nabízela k prodeji výrobky neoprávněně opatřené označeními, která jsou identická či zaměnitelná s ochrannými známkami renomovaných značek, čehož si byla vědoma a přesto zboží prezentovala jako pravé, takto způsobila osmi vyjmenovaným poškozeným kupujícím celkovou škodu ve výši 9 160 Kč a současně uvedeným jednáním porušila práva vlastníků ochranných známek (Georgio Armani S.P.A., Švýcarsko, Adidas AG, Herzogenaurach, SRN, Converse – Nike Czech, s. r. o., Luis Vuitton Malletier, Paris, Francie, Tommy Hilfiger Licensing LLC., New York, USA) zapsaných v registru ochranných známek Úřadu průmyslového vlastnictví Praha, uvedená v § 8 odst. 2, 3 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů; současně obviněná do 1. 10. 2015 v rodinném domě na drese XY skladovala a prostřednictvím internetových portálů nabízela k prodeji další výrobky neoprávněně opatřené ochrannými známkami různých renomovaných značek.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Plzni rozhodl rozsudkem ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 7 To 35/2020, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu tak, že částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody ohledně poškozené A. H. a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že jmenovanou poškozenou podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek okresního soudu nezměněn.

II. Dovolání obviněné a vyjádření k němu

4. Obviněná V. J. napadla citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni dovoláním, a to prostřednictvím svého obhájce, přičemž uplatnila důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

5. Ze stručného podání vyplývá, že obviněná je přesvědčena o tom, že rozsudek soudu prvního stupně i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a také na nesprávném hmotněprávním posouzení. Vytýkaná vada obou soudních rozhodnutí spočívá podle obviněné v odsuzujícím výroku o vině, neboť provedené důkazy neprokazují, že by se dopustila jednání popsaného v bodě I. výroku rozsudku okresního soudu, pouze pomáhala svému druhovi J. B., který byl podnikatelem a podle jehož pokynů postupovala. Vyslovila nespokojenost nad způsobem, jakým soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy, zaměřil se pouze na ty, které svědčily v její neprospěch, a soud druhého stupně se s tím ztotožnil. Závěrem svého podání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

6. Dovolání obviněné bylo zasláno nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten považoval námitky obviněné za neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu, protože mají výlučně skutkovou povahu. Soudy nižších stupňů podle jeho názoru zjistily skutkový stav řádně a provedené důkazy hodnotily jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech. Státní zástupce neshledal v posuzované trestní věci ani žádné porušení základních práv a svobod obviněné, jež musí být chráněna i v dovolacím řízení, a mohou znamenat důvod pro prolomení zásady nepřípustnosti hodnocení skutkových námitek z dovolání. Vzhledem k tomu státní zástupce navrhl odmítnout dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil navrhované i jiné rozhodnutí v neveřejném zasedání.

III. Posouzení důvodnosti dovolání

a) Obecná východiska

7. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu označenému dovolacímu důvodu.

8. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v § 265b odst. 2 tr. řádu. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu, či důvodům, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).

9. Dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jeho smyslem je tudíž náprava vad, které spočívají v nesprávném výkladu a v použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných soudních rozhodnutí.

b) K dovolacím námitkám

10. Jak je patrno z rekapitulace velmi strohého obsahu dovolání, obviněná V. J. vlastně vůbec nezpochybňovala právní kvalifikaci skutkových zjištění, které se staly podkladem výroku o vině. Vyslovila pouze nesouhlas se způsobem, jakým nejprve soud prvního stupně vyhodnotil výsledky provedeného dokazování, a vytkla soudu druhého stupně, že se s tímto postupem ztotožnil. Její výhrady nelze proto hodnotit jinak, než jak učinil státní zástupce ve svém vyjádření, a to jako ryze skutkové povahy. Obviněná v jedné větě textu dovolání ještě stručně konstatovala, že „ve skutečnosti byl podnikatelem její druh, pan B., kterému toliko pomáhala a důsledně plnila jeho pokyny“. Pouze s velkou mírou představivosti by na takové vyjádření mohlo být pohlíženo jako na náznak zpochybnění naplnění znaku pachatele. Zcela mimo možnosti dovolacího přezkumu Nejvyšší soud připomíná, že u trestného činu porušení práv k ochranné známce a jiným označením a ani u trestného činu podvodu není podmínkou, aby pachatelem byl tzv. konkrétní subjekt, a to podnikatel, jak by snad mohlo být chápáno tvrzení obviněné. Pachatelem obou citovaných trestných činů může být kterákoli fyzická osoba, právní teorie výslovně u trestného činu podle § 268 tr. zákoníku zdůrazňuje, že nemusí jít jen o osobu podnikatele (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2715). Podle tzv. právní věty rozsudku okresního soudu obviněná uvedla do oběhu výrobky neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému a současně sebe obohatila tím, že uvedla někoho v omyl a způsobila tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Z popisu skutku pak je patrno zjištění soudu, že obviněná vystupovala jako spolupracující osoba ve vztahu k podnikateli J. B., který byl současně druhem obviněné. Skutečnosti, na niž obviněná poukazuje v dovolání, si tedy soudy byly plně vědomy, vzaly ji v potaz a vyhodnotily v souladu s hmotným právem trestním. Ačkoli živnostenským oprávněním pro podnikání v oboru nákup a prodej disponoval jmenovaný svědek a druh obviněné, soudy z dokazování zjistily, že obviněná vyvíjela aktivní činnost jak v opatřování padělků zboží známých značek, tak v jeho následné distribuci třetím osobám jako originální zboží. Pokud snad obviněná chtěla upozornit i na vinu svého druha za žalované jednání, nemůže to mít vliv na její trestní odpovědnost ani na právní posouzení žalovaného jednání. Soudy jsou vázány obžalovací zásadou ve smyslu § 2 odst. 8 tr. řádu, případné protiprávní jednání J. B. nebylo předmětem tohoto trestního řízení, v němž měl jmenovaný procesní postavení svědka, a záleží tudíž jen na veřejném žalobci, jak posoudí účast tohoto svědka na trestné činnosti a vyvodí vůči němu rovněž trestní odpovědnost.

11. Nejvyšší soud opakovaně připomíná, že dovolání nenahrazuje řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejném rozsahu jako odvolání. Z tohoto hlediska je nutné posuzovat i naplnění dovolacího důvodu podle § 256b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na jehož podkladě nelze zvažovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů, jak se toho obviněná domáhala (srov. shora již citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 482/2002). Sama obviněná neuvedla, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měl být posouzen jí spáchaný skutek, podstata jejích stručných výhrad spočívá výlučně s odmítáním vlastní trestní odpovědnosti za nákup, skladování i prodej padělaného zboží, jak vyplývá z výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněné tudíž nejde o nápravu vady v užití hmotného práva, nýbrž o vlastní beztrestnost, resp. o zproštění obžaloby. Na takové námitky však nedopadá nejen obviněnou uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak již bylo konstatováno.

12. Nakonec je možné ještě dodat, že Nejvyšší soud z obsahu trestního spisu nezjistil žádné porušení základních práv obviněné včetně práva na spravedlivý proces, jak jsou vymezeny Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Listinou základních práv a svobod, a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu (srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sb. n. a u. Ústavního soudu). Soudy obou stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu obsáhlé dokazování, na jehož základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Soud druhého stupně reagoval na odvolací námitky obviněné, důsledně se vypořádal též s její permanentní obranou ohledně výkonu podnikatelské činnosti svědka J. B. a opatřování padělků (srov. zejména bod 8. napadeného rozsudku), přičemž v úvahách soudů obou stupňů nelze rozpoznat žádný nesoulad s obsahem jednotlivých důkazních prostředků ani snahu hodnotit důkazy tendenčně v neprospěch obviněné. Přiléhavým způsobem soudy též vysvětlily, proč považovaly obhajobu obviněné za vyvrácenou a proč neuvěřily některým tvrzením svědka J. B. Celkové zhodnocení výsledků dokazování považuje Nejvyšší soud za odpovídající zásadám logického uvažování bez známek záměrného pominutí některých informací či deformace při interpretování obsahu některého z důkazních prostředků. Samotná skutečnost, že se soudy z různých verzí skutkového děje přiklonily k verzi uvedené v obžalobě podpořené jednou (a větší) skupinou důkazů, přičemž tento svůj postup soudy přesvědčivě zdůvodnily, nemůže znamenat porušení práva obviněné na spravedlivý proces.

IV. Závěrečné shrnutí

13. Lze tak uzavřít, že výhrady obviněné, které podřadila dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, vůbec nebyly způsobilé zvolený důvod dovolání naplnit a obsahově mu neodpovídaly. Ve skutečnosti totiž šlo jen o nesouhlas obviněné s tím, jak soud prvního stupně hodnotil jednotlivé důkazy a k jakým skutkovým závěrům na jejich základě dospěl, resp. že soud druhého stupně akceptoval závěry soudu prvního stupně. Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněné V. J. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. řádu, mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 11. 2020

JUDr. Blanka Roušalová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru