Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 1113/2002Usnesení NS ze dne 15.01.2003

EcliECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1113.2002.1

přidejte vlastní popisek

5 Tdo 1113/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2003 o dovolání, které podal obviněný R. P., proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 10 T 151/2001, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Obviněný R. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 10 T 151/2002, uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 27. 5. 2001 kolem 19:30 hod. v Č. T. na N. s. po předchozím požití alkoholických nápojů přistoupil ke G. B. s tím, ať mu dá peníze a láhev piva a když mu poškozený nevyhověl, udeřil jej opakovaně pěstí do obličeje a po pádu poškozeného jej opakovaně kopal do hlavy a hrudníku a poté mu vzal igelitovou tašku s pivem a krátce na to byl zadržen příslušníky Policie České republiky, přičemž svým jednáním způsobil poškozenému zhmožďění hlavy a poškození hrudníku vlevo.

Za to byl obviněnému uložen podle § 234 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání čtyř roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Tento rozsudek Okresního soudu v Karviné napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 5 To 358/2002, zamítl. Usnesení odvolacího soudu bylo obviněnému R. P. doručeno dne 19. 9. 2002, jeho obhájkyni dne 11. 9. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 10. 9. 2002.

Obviněný R. P. podal dne 11. 11. 2002, tedy v zákonné lhůtě, prostřednictvím obhájkyně dovolání, zaměřené výslovně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 10 T 151/2001, přičemž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož naplnění spatřuje v tom, že byl nesprávně uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., protože se tohoto trestného činu nedopustil. V kritické době se snažil v podnapilém stavu s poškozeným slovně vyřešit určitý problém a jejich rozhovor viděl též svědek L. L. Obviněný dále namítá, že tento svědek viděl i jeho fyzický kontakt s poškozeným, po kterém však obviněný poklidnou chůzí šel k parku, a je zcela nepravděpodobné, že by po spáchání trestného činu loupeže odcházel z místa takovýmto způsobem. Dále uvádí, že odvolací soud se ve věci nedostatečně zabýval vyhodnocením skutkového stavu a z žádných důkazů nevyplynulo, že by měl spáchat trestný čin loupeže na poškozeném. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadený rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 10 T 151/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 5 To 358/2002, zrušil.

Nejvyšší státní zastupitelství k podanému dovolání obviněného R. P. uvedlo, že toto dovolání se formálně opírá o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, které slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto ani jiného dovolacího důvodu nelze napadat skutková zjištění, ze kterých napadené rozhodnutí vychází. Podle skutkových zjištění popsaných v tzv. skutkové větě napadeného rozsudku a rozvedených v odůvodnění rozhodnutí napadl obviněný poškozeného výlučně v úmyslu odcizit mu věci. Obviněný ve svém dovolání deklaruje nesouhlas s použitou právní kvalifikací, fakticky však namítá nesprávnost učiněných skutkových zjištění a nesprávnost hodnocení důkazů soudy a prosazuje vlastní skutkovou verzi události. Jde tedy o námitky skutkového charakteru, které se nekryjí s formálně upraveným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani s jiným dovolacím důvodem, a proto Nejvyšší státní zastupitelství navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda podané dovolání poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jde o dovolání nepřípustné, protože podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Z citovaného ustanovení je zcela zřejmé, že dovolání lze podat jen proti rozhodnutí soudu druhého stupně. Dovolání totiž patří mezi mimořádné opravné prostředky, tedy takové, které směřují proti pravomocným rozhodnutím. Jestliže právní moc rozsudku soudu prvního stupně byla nastolena rozhodnutím odvolacího soudu, musí být dovoláním napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, i když je cílem dovolání také zrušení rozsudku soudu prvního stupně. Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 tr. řádu, musí přezkoumat rozhodnutí soudu druhého stupně, přičemž rozsudek soudu prvního stupně přezkoumává v rámci přezkumu řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně. Jestliže je dovolání důvodné, Nejvyšší soud zruší napadené rozhodnutí soudu druhého stupně, a pokud je namístě zrušit i rozsudek soudu prvního stupně, zruší jej Nejvyšší soud jako vadnou část řízení předcházejícího napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně. Uvedené zásady týkající se způsobu přezkumu rozhodnutí nižších soudů Nejvyšším soudem na podkladě dovolání a způsobu rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání vyplývají z ustanovení § 265e odst. 1, § 265i odst. 3 a § 265k odst. 1 tr. řádu.

Obviněný R. P. však podal dovolání výslovně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 10 T 151/2001, který je rozhodnutím soudu prvního stupně. Jako soud druhého stupně rozhodl ve věci Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 5 To 358/2002, kterým bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto odvolání obviněného, avšak proti tomuto usnesení obviněný dovolání nepodal, přičemž právě toto usnesení je rozhodnutím ve věci samé podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu, proti němuž lze podat dovolání. Podle § 265f odst. 1 tr. řádu je obsahem dovolání mimo jiné uvedení toho, proti kterému rozhodnutí směřuje. Tento požadavek zákona ohledně obsahu dovolání naplnil obviněný tím, že uvedl výslovně, že dovolání podává proti rozsudku Okresního soudu v Karviné. Tím však zvolil dovolání proti rozhodnutí, proti kterému není přípustné. Obviněný se v tomto směru ani neřídil správným poučením, kterého se mu dostalo v usnesení Krajského soudu v Ostravě, v němž je výslovně uvedeno, že dovolání je přípustné právě proti tomuto rozhodnutí krajského soudu.

Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadený rozsudek přezkoumal z hledisek uvedených v § 265i odst. 3 tr. řádu.

Jen pro úplnost pak Nejvyšší soud uvádí, že dovolání by nemohlo být úspěšné ani v případě, že by bylo podáno správně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 5 To 358/2002. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu totiž obviněný spatřuje v nesprávně zjištěném skutkovém stavu, protože namítá, že se trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. nedopustil. Při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je však dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Těžiště dokazování je tudíž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). V trestní věci obviněného R. P. by to pak znamenalo, že pro dovolací soud by byla rozhodující skutková zjištění, podle nichž obviněný spáchal trestný čin tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, jehož skutkové závěry nezměnil ani soud odvolací. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák.

Rozhodnutí soudu prvního ani druhého stupně tedy v rozsahu této námitky nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a proto dovolací důvod uváděný obviněným R. P. podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu by nebyl dán, neboť obviněný sice zpochybňuje právní závěry učiněné výše uvedenými soudy, vychází však z jiného skutkového stavu, než jaký ve výroku o vině vyslovily soudy činné ve věci, přičemž tento uzavřený skutkový stav by již Nejvyšší soud nebyl oprávněn měnit. Současně by nebyl oprávněn posuzovat ani obviněným tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci a v jimi provedeném hodnocení důkazů. V uvedeném rozsahu by proto bylo i správně podané dovolání obviněného R. P. podáno z jiného důvodu, než jaké jsou vyjmenovány v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. ledna 2003

Předseda senátu

JUDr. František Púry

Vypracoval

JUDr. Pavel Dolinek

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru