Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tdo 1036/2002Usnesení NS ze dne 18.12.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.1036.2002.1

přidejte vlastní popisek

5 Tdo 1036/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání koneném dne 18. prosince 2002 o dovolání, které podal obviněný M. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2002, sp. zn. 42 To 97/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 6/2002 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Obviněný M. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 1 T 6/2002, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil tím, že dne 15. 7. 2001 kolem 21.00 hod. v P. na H. n. po předchozí slovní rozepři údery pěstí a úderem do zad srazil na zem B. M. a vzápětí mu několikrát dupl nohou na břicho, čímž mu způsobil trhliny mezikruží tenkého střeva spojené s jejich zhmožděním v okolí a krvácením do dutiny břišní, část střeva v délce 20 cm musela být chirurgicky odstraněna pro těžké postižení a dále mu způsobil mnohačetné podlitiny v obličeji a po celém těle s omezením obvyklého způsobu života delším jak 6 týdnů a pracovní neschopnost trvala ještě v době rozhodování okresního soudu.

Za to byl obviněný M. H. odsouzen podle § 222 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a byl zavázán k náhradě způsobené škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a poškozenému B. M.

Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Prostějově podal obviněný M. H. odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 6. 2002, sp. zn. 42 To 97/2002, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému a jeho obhájci doručen dne 1. 7. 2002, příslušnému státnímu zastupitelství dne 27. 6. 2002.

Uvedené usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný M. H. dne 26. 8. 2002 dovoláním, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a), c), f) tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b písm. a) tr. řádu spatřuje v tom, že Krajský soud v Brně rozhodoval dne 3. 6. 2002 ve veřejném zasedání a z protokolu o něm vyplývá, že v senátě odvolacího soudu zasedali dva soudci stejného jména a příjmení, tj. M. D. jako předseda senátu a M. D. jako soudce, byť v senátě byla patrně přítomna soudkyně. Tento dovolací důvod je uplatňován z opatrnosti, pokud nedojde k opravě protokolu o veřejném zasedání podle § 57 tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b písm. c) tr. řádu spatřuje obviněný v tom, že měl mít obhájce již od sdělení obvinění dne 25. 7. 2001, případně později, nikoli však až po počátečních výsleších svědků a jeho jako obviněného. Již před sdělením obvinění bylo podle něj zřejmé, že újma na zdraví poškozeného B. M. je těžkou újmou podle § 222 odst. 1 tr. zák., a proto měl mít obhájce již od tohoto okamžiku. První výslechy svědků a obviněného v přípravném řízení byly však provedeny, aniž měl obviněný obhájce, ač ho měl mít podle § 36 odst. 3 tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b písm. f) tr. řádu pak spatřuje obviněný v tom, že soudy obou stupňů se nedostatečně vypořádaly s jeho tvrzením, že on sám byl nejprve napaden B. M., který na něj zaútočil, a on sám se pouze tomuto útoku bránil. Poškozený patrně počítal s tím, že jej přemůže, a proto vyšel ze svého bytu. Poukazuje dále na to, že těžká zranění přitom utrpěli oba dva. Na podporu své verzce uvádí, že poškozený sám vyšel za ním před dům, přičemž mohl jen těžko předpokládat, že konflikt vyřeší domluvou, a tudíž musel očekávat, že dojde k bitce, které mohl zabránit právě tím, že by zůstal v bytě a před dům nevycházel. Za popsaných okolností obviněný namítá, že se pouze bránil útoku, a proto se u něj jednalo o nutnou obranu podle § 13 tr. zák. Rozhodnutí tedy podle něj spočívá patrně na nesprávném právním posouzení skutku.

Závěrem podaného dovolání proto obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 1 T 6/2002, a sám ve věci rozhodl rozsudkem, kterým by obviněného zprostil obžaloby.

K podanému dovolání obviněného M. H. se vyjádřilo Nejvyšší státní zastupitelství, které uvedlo, že námitky ohledně údajného rozhodování soudu, který nebyl náležitě obsazen, nejsou důvodné. Uvedenou námitku lze uplatnit např. v případě, že ve věci rozhoduje samosoudce namísto senátu nebo byl senát složen z předsedy a přísedících, ačkoliv měl být složen pouze ze soudců nebo senát rozhodoval v neúplném složení. Existence takovéto vady nevyplývá ani z obsahu dovolání a toliko nesprávná protokolace týkající se složení senátu při rozhodování ve veřejném zasedání o odvolání uplatněný dovolací důvod nezakládá. K dalšímu dovolacímu důvodu Nejvyšší státní zastupitelství uvedlo, že jednání obviněného bylo při sdělení obvinění dne 25. 7. 2001 skutečně nepřiléhavě kvalifikováno jako trestný čin podle § 221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a obviněný neměl po určitou dobu v přípravném řízení obhájce, avšak po předložení spisu vyšetřovatelem státnímu zástupci byla věc vrácena dne 11. 10. 2001 vyšetřovateli podle § 174 odst. 2 písm. d) tr. řádu k doplnění vyšetřování. Bylo mu uloženo změnit právní kvalifikaci na trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák., zajistit obviněnému obhájce a v souladu s trestním řádem znovu vyslechnout obviněného a svědky. Tento pokyn vyšetřovatel důsledně respektoval. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu není dán, jestliže v určitém úseku původního řízení byla porušena ustanovení trestního řádu a nutné obhajobě, tato pochybení však byla orgánem činným v trestním řízení zjištěna a byla adekvátním způsobem napravena. Opačný výklad by vedl k absurdním závěrům, podle kterých by tento dovolací důvod mohl být uplatněn i za situace, kdy již v původním řízení bylo porušení práva obviněného na obhajobu důvodem k postupu podle § 188 odst. 1 písm. e) nebo § 258 odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Námitky uplatněné v rámci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a), c) tr. řádu tedy Nejvyšší státní zastupitelství považuje za zjevně nedůvodné.

Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu nepřipadá podle Nejvyššího státního zastupitelství v předmětné věci vůbec v úvahu, neboť v ní nebylo učiněno žádné z rozhodnutí v citovaném ustanovení taxativně vypočtených. Dovolatel měl zřejmě na mysli dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak ani tento důvod není dán, neboť dovolatel nenamítá nesprávnou aplikaci ustanovení § 13 tr. zák., ale prosazuje vlastní skutkovou verzi průběhu incidentu a domáhá se podstatné změny skutkového základu, ke kterému dospěl soud prvního stupně a který odvolací soud akceptoval.

Vzhledem k tomu proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i

odst. 1 písm. b), e) tr. řádu odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265e tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Brně jako odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného M. H. podané proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. A., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Prostějově dne 26. 8. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.

V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2

tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný odkazuje na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a), c), f) tr. řádu, tedy na to, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen, obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a konečně že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.

Pokud jde o první část námitek, obviněný M. H. poukazuje na protokol o veřejném zasedání, ve kterém rozhodoval Krajský soud v Brně s tím, že senát krajského soudu byl obsazen podle tohoto protokolu jednak předsedou M. D., jednak soudcem stejného jména a příjmení, přičemž sám připouští možnost nesprávně vyplněného protokolu a upozorňuje na možnost jeho opravy podle příslušných ustanovení trestního řádu.

K tomu Nejvyšší soud uvádí, že v daném případě se jedná o zřejmou nesprávnost ve smyslu § 57 odst. 2 tr. řádu a z obsahu spisu pak vyplývá, že tato zřejmá nesprávnost byla předsedou senátu Krajského soudu v Brně na protokolu opravena

(č. l. 142a trestního spisu) a vyplývá z něj, že členkou senátu byla místo původně chybně uvedeného soudce M. D. soudkyně JUDr. H. Z. Takto uplatněný dovolací důvod je tedy zjevně neopodstatněný.

Ke stejnému závěru však dospěl Nejvyšší soud i ve vztahu k druhé části námitek. Byť je pravdivé tvrzení obviněného, že neměl obhájce od okamžiku sdělení obvinění dne 25. 7. 2001 pro trestné činy ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, 2 písm. c)

tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., ač bylo zřejmé, že jeho jednání naplňuje zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. a byly tudíž splněny zákonné podmínky nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. řádu, a v důsledku toho byly první výslechy obviněného a svědků v přípravném řízení provedeny bez přítomnosti obhájce, nutno zdůraznit, že toto pochybení vyšetřovatele bylo ještě v průběhu přípravného řízení zcela napraveno pokynem státního zástupce, který uložil vyšetřovateli změnit právní kvalifikaci na trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. a v návaznosti na to zajistit ustanovení obhájce v případě, že obviněný nevyužije svého práva obhájce si zvolit, a poté zcela v souladu s trestním řádem vyslechnout opětovně obviněného i svědky. Tento pokyn státního zástupce byl vyšetřovatelem bezezbytku splněn a po upozornění na změnu právní kvalifikace dne 19. 10. 2001 byl obviněný současně poučen o právu zvolit si obhájce a jelikož tak neučinil, byl mu dne 2. 11. 2001 (v záhlaví na č. l. 29 trestního spisu nesprávně uvedeno datum 2. 1. 2001) ustanoven obhájce JUDr. J. A. z advokátní kanceláře Ž. n. č. 9 v P. Teprve po tomto ustanovení obhájce byl ve věci vypracován znalecký posudek a opětovně byl vyslechnut obviněný a v úvahu připadající svědkové a po provedení všech nezbytných důkazů byla ve věci podána obžaloba. Obhájce JUDr. J. A. pak obviněného obhajoval v řízení před soudem prvního i druhého stupně. Z uvedeného je zřejmé, že původní pochybení vyšetřovatele bylo v dalším řízení zcela zhojeno, neboť přípravné řízení bylo po ustanovení obhájce obviněnému prakticky opakováno, a tudíž konáno plně v souladu s ustanovením § 39 odst. 3 tr. řádu. Proto i druhý uplatněný dovolací důvod je ve světle výše uvedeného zcela neopodstatněný.

Konečně v třetí části obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, aniž by vůbec v projednávané věci přicházel v úvahu. V průběhu trestního řízení proti obviněnému M. H. totiž nebylo učiněno žádné z rozhodnutí, které citované ustanovení předpokládá, tedy o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, a podmíněném zastavení trestního stíhání ani o schválení narovnání. Z uvedených důvodů tudíž byl Nejvyšším soudem i tento dovolací důvod shledán jako zcela neopodstatněný.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný M. H. podal dovolání proti rozhodnutí, kterým nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), c), f) tr. řádu. Protože však dovolání bylo opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacími důvody podle citovaných zákonných ustanovení, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů opodstatněnými, dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. prosince 2002

Předseda senátu

JUDr. František Púry

Vypracoval

JUDr. Pavel Dolinek

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru