Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tz 9/2003Rozsudek NS ze dne 25.02.2003

EcliECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.9.2003.1

přidejte vlastní popisek

4 Tz 9/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. února 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Ing. Z. H. proti pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 7 To 384/2002, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl

takto:

Pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 7 To 384/2002, bylporušenzákonv ustanovení § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného Ing. Z. H.

Napadené usnesení sezrušuje.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Městskému soudu v Praze sepřikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 3 T 28/2002, byl obviněný Ing. Z. H. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 2. 8. 2001 kolem 19.00 hodiny v prostorách domu v P., napadl E. H. tak, že ji opakovaně udeřil do hlavy a způsobil jí tímto blokaci krční páteře, přičemž toto zranění si vyžádalo pracovní neschopnost od 3. 8. 2001 do 13. 8. 2001. Za to byl obviněnému Ing. Z. H. podle § 221 odst. 1 tr. zák. za použití § 53 odst. 2 písm. b) tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 2.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 týdnů. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému Ing. Z. H. uložena povinnost poškozené E. H. uhradit škodu ve výši 600,- Kč.

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 3 T 28/2002, podal odvolání pouze obviněný Ing. Z. H.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 7 To 384/2002, byl podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušen a věc byla postoupena Ú. m. č. P. k posouzení jako přestupek.

Proti pravomocnému usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 7 To 384/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Ing. Z. H. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvádí, že Městský soud v Praze správněji než soud prvního stupně vyhodnotil znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství v konfrontaci s ostatními důkazy a dospěl ke správnému závěru, že přestože pracovní neschopnost poškozené E. H. trvala 10 dnů, poškozená prokazatelně nebyla po tuto dobu či dobu delší než jeden týden, jak vyžaduje ustálená judikatura, podstatně omezena v běžném způsobu života. Proto dospěl Městský soud v Praze ke správnému závěru, že jednání obviněného Ing. Z. H. není trestným činem podle § 221 odst. 1 tr. zák., a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 zrušil a věc postoupil Ú. m. č. v P. k posouzení, zda zažalovaný skutek není přestupkem. V této souvislosti však ministr spravedlnosti poukázal na ustanovení § 20 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož nelze přestupek projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok. Jde o úpravu zániku trestnosti neboli prekluzi. S ohledem na skutečnost, že v daném případě došlo k posuzovanému jednání dne 2. 8. 2001, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2002 bylo vydáno již po uplynutí této jednoroční lhůty. Za dané situace přicházelo v úvahu jedině rozhodnout rozsudkem tak, že se obviněný Ing. Z. H. podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby, protože v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 7 To 384/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného Ing. Z. H. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o přestupcích), platí, že přestupek nelze projednat, pokud od jeho spáchání uplynul jeden rok. Uplynutí této lhůty je z hlediska hmotného práva důvodem zániku odpovědnosti za přestupek. Uvedená jednoroční lhůta přitom plyne od okamžiku spáchání přestupku, resp. od jeho dokonání.

Procesním důsledkem zániku odpovědnosti za přestupek je, že správní orgán nemůže řízení o přestupku zahájit a v řízení již zahájeném pokračovat, takže je třeba věc odložit /§ 66 odst. 2 písm. e) zákona o přestupcích/, popř. řízení zastavit /§ 76 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích/.

Podle § 20 odst. 2 zákona o přestupcích se do běhu jednoroční lhůty nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení. S ohledem na okolnosti projednávané věci je třeba uvést, že ustanovení odst. 2 bylo do zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, vloženo novelou provedenou zákonem č. 62/2002 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 4. 2002. V přechodných ustanoveních zákona č. 62/2002 Sb. je přitom výslovně stanoveno, že lhůta, po jejímž uplynutí nelze přestupek projednat, se u přestupků spáchaných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona řídí dosavadními právními předpisy.

V případě projednávané trestní věci se obviněný Ing. Z. H. dopustil zažalovaného skutku dne 2. 8. 2001, lhůta podle § 20 odst. 1 zákona o přestupcích (resp. podle § 20 zákona o přestupcích ve znění účinném k tomuto datu), počala běžet dne 3. 8. 2001 a skončila dne 2. 8. 2002. Z uvedeného vyplývá, že dne 31. 10. 2002, kdy bylo vydáno usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 7 To 384/2002, již případná odpovědnost obviněného Ing. Z. H. za přestupek spáchaný zažalovaným jednáním zanikla.

Je tedy zřejmé, že zažalovaný skutek obviněného Ing. Z. H. nemohl být v době rozhodování Městského soudu v Praze posouzen jako přestupek, což je ve smyslu § 222 odst. 2 tr. ř. základním předpokladem pro postoupení věci jinému orgánu odvolacím soudem po zrušení rozhodnutí podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. Pokud Městský soud v Praze dospěl k závěru, že zažalovaný skutek není trestným činem, měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. a obviněného Ing. Z. H. obžaloby zprostit podle § 259 odst. 3 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 226 písm. b) tr. ř.

Pro úplnost zbývá dodat, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 7 To 384/2002, nemůže obstát i z toho důvodu, že ve výroku usnesení o postoupení věci jinému orgánu podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. musí být kromě označení obviněného uveden také popis skutku, jehož se postoupení věci týká, a to tak, aby tento skutek nemohl být zaměněn s jiným. Ve výroku napadeného usnesení však takový popis skutku obsažen není.

Na základě všech výše uvedených skutečností Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 7 To 384/2002, byl porušen zákon v ustanovení § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř., v neprospěch obviněného Ing. Z. H. Nejvyšší soud dále zrušil podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby rozhodl o zažalovaném skutku obviněného Ing. Z. H. při respektování všech zákonných ustanovení, včetně ustanovení § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného Ing. Z. H., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. února 2003

Předseda senátu

JUDr. Jiří Pácal

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru