Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tz 78/2002Usnesení NS ze dne 23.10.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.78.2002.1

přidejte vlastní popisek

4 Tz 78/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 23. října 2002 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnost České republiky ve prospěch obviněného V. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 4 Nt 69/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 3 T 286/2000, a rozhodl takto:

Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá.

Odůvodnění:

Okresní státní zástupce v Teplicích podal dne 6. 12. 2000 u Okresního soudu v Teplicích obžalobu na obviněného V. Ch. pro trestný čin útisku podle § 237 tr. zák. Podle rozvrhu práce, jímž je u Okresního soudu v Teplicích stanoven způsob rozdělení trestních věcí mezi senáty tohoto soudu, připadla věc obviněného V. Ch. senátu 3 T, kterému předsedala JUDr. Z. H.

Usnesením ze dne 15. 12. 2000, sp. zn. 3 T 286/2000, rozhodla samosoudkyně JUDr. Z. H., že je podle § 30 odst. 1 tr. ř. sama vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného V. Ch. V odůvodnění usnesení je uvedeno, že z dosavadních výsledků vyšetřování vyplývá, že ve věci bude nutno provádět před soudem dokazování mimo jiné též výslechem svědka JUDr. M. Č., který je přímým nadřízeným předsedkyně senátu JUDr. Z. H., neboť je pověřen předsedou soudu řízením trestního úseku Okresního soudu v Teplicích. Za této situace a s ohledem na okolnosti případu vznikají pochybnosti o schopnosti nestranného rozhodnutí přidělené trestní věci, čímž by byla narušena důvěra účastníků i veřejnosti v nestrannost postupu orgánů činných v trestním řízení.

V trestním spisu jsou na č. l. 31 - 36 založena vyjádření jednotlivých soudců Okresního soudu v Teplicích, a to JUDr. Z. H., JUDr. M. Č., L. D., Mgr. M. F., J. Š., O. B., JUDr. D. M., JUDr. D. N., JUDr. I. D., M. V., R. P., JUDr. E. T., JUDr. J. A., JUDr. J. P., Mgr. L. D., Mgr. J. P., JUDr. J. S. a JUDr. D. H., kteří vyjádřili pochybnost o své nepodjatosti, přičemž jako základní důvod uvádějí skutečnost, že v předmětné věci vystupuje jako svědek JUDr. M. Č., který je jejich kolegou v zaměstnání.

S ohledem na uvedená vyjádření soudců Okresního soudu v Teplicích předložila JUDr. Z. H. předmětný trestní spis Krajskému soudu v Ústí nad Labem s přípisem, který, při absenci jakéhokoli návrhu, Krajský soud v Ústí nad Labem posoudil jako návrh podle § 25 tr. ř. na odnětí věci Okresnímu soudu v Teplicích a přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 4. 2002, sp. zn.4 Nt 69/2002, bylo rozhodnuto, že podle § 25 tr. ř. se trestní věc obviněného V. Ch. vedená u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 3 T 286/2000 tomuto soudu neodnímá.

V odůvodnění usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem uvedl, že se v žádném případě neztotožnil s návrhem Okresního soudu v Teplicích na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. z důvodu vyloučení všech soudců jmenovaného okresního soudu. Podle názoru Krajského soudu v Ústí nad Labem je jediným soudcem vyloučeným z rozhodování v této trestní věci JUDr. M. Č., neboť je v postavení svědka. Žádný z ostatních soudců Okresního soudu v Teplicích, včetně JUDr. H., byť tato sama sebe vyloučila usnesením ze dne 15. 12. 2000, sp. zn. 3 T 286/2000, z vykonávání úkonů v dané trestní věci objektivně vyloučen není. JUDr. M. Č. v postavení svědka není osobou, jíž se úkon přímo dotýká, jak by tomu bylo v případě, kdyby byl obviněným, popřípadě za určitých okolností poškozeným. Z uvedeného podle názoru Krajského soudu v Ústí nad Labem vyplývá, že žádný ze soudců Okresního soudu v Teplicích, včetně těch, kteří jsou zařazení na jiném než trestním úseku, s výjimkou JUDr. M. Č. a JUDr. H. v důsledku jejího vlastního rozhodnutí, sice nezákonného, ale již pravomocného, není vyloučen ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. z vykonávání úkonů trestního řízení v dané trestní věci. Pro odnětí této trestní věci věcně a místně příslušnému Okresnímu soudu v Teplicích a její delegaci jinému soudu tedy nejsou splněny podmínky uvedené v § 25 tr. ř.

Proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 4 Nt 69/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. Ch. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 25 tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvádí, že v daném případě, jak vyplývá z vyjádření soudců Okresního soudu v Teplicích z trestního i netrestního úseku, lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti s ohledem na to, že důležitým svědkem v předmětné trestní věci je JUDr. M. Č., se kterým se denně stýkají, a i vzhledem k vyhroceným vztahům mezi jednotlivými soudci tohoto soudu, které musel řešit ministr spravedlnosti personálním opatřením. Proto jsou podle ministra spravedlnosti dány důležité důvody ve smyslu § 25 tr. ř. k odnětí věci Okresnímu soudu v Teplicích a přikázání jinému okresnímu soudu v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem, neboť tímto způsobem lze zajistit po předchozích průtazích, aby ve věci obviněného V. Ch. bylo nařízeno hlavní líčení a řízení bylo ukončeno.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 4 Nt 69/2002, byl porušen zákon v ustanovení § 25 tr. ř. v neprospěch obviněného V. Ch., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a dále postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky v souladu s ustanovením § 274 tr. ř. v neveřejném zasedání přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, které napadené části rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že zákon porušen nebyl.

Podle § 25 tr. ř. může být z důležitých důvodů věc odňata jinak příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Trestní řád v tomto ustanovení pamatuje na zvláštní situace, kdy řízení v konkrétním případě může provést účelněji jiný soud než soud místně příslušný. Postup podle § 25 tr. ř. je však postupem výjimečným, což zákon zdůrazňuje tím, že pro něj musí být důležité důvody. Důležitými důvody se přitom rozumí především takové důvody, které zajišťují zákonné a nestranné projednání věci, náležité zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, i uplatnění všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení. Delegace nikdy nesmí být prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Za jeden z důležitých důvodů delegace je třeba považovat vyloučení všech soudců příslušného soudu z rozhodování. Základní otázkou, kterou se Nejvyšší soud České republiky v souvislosti s projednáním stížnosti pro porušení zákona podrobně zabýval, je proto otázka, zda v trestní věci obviněného V. Ch. jsou všichni soudci Okresního soudu v Teplicích vyloučeni z rozhodování.

Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.

Poměr k projednávané věci může u soudce záležet např. v tom, že soudce sám nebo osoba mu blízká byli poškozeni projednávanou trestnou činností, z titulu poměru k projednávané věci je vyloučen také soudce, který by ve věci mohl vystupovat jako svědek.

Pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům bude podle § 30 odst. 1 tr. ř. vyloučen soudce, který je k uvedeným osobám zejména v poměru příbuzenském nebo obdobném (např. vztah druha a družky), ale též ve vztahu úzce přátelském či naopak nepřátelském.

Z uvedeného vyplývá, že v trestní věci obviněného V. Ch. je pro poměr k projednávané věci z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce JUDr. M. Č., neboť by v řízení před soudem mohl vystupovat jako svědek. Skutečnost, že soudce JUDr. M. Č. je v předmětné trestní věci vyloučen, však sama o sobě v žádném případě neznamená, že by byli vyloučeni i další soudci Okresního soudu v Teplicích, a to ani v případě, že JUDr. M. Č. byl pověřen předsedou soudu řízením trestního úseku Okresního soudu v Teplicích. Vztah vedoucího trestního úseku na straně jedné a ostatních soudců příslušného soudu na straně druhé má pouze správní charakter, neboť jakýkoli soudní funkcionář zajišťuje pouze řádný chod soudu po stránce personální, organizační, hospodářské a finanční, v žádném případě mu však nenáleží jakákoli pravomoc zasahovat do rozhodovací činnosti jednotlivých soudců. Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni jedině zákonem (čl. 82 a 95 Ústavy).

K otázce možného vyloučení soudců Okresního soudu v Teplicích s ohledem pro jejich poměr k soudci JUDr. M. Č. považuje Nejvyšší soud za nezbytné uvést následující. Jednotliví soudci jako důvod své podjatosti ve věci uvádějí, že JUDr. M. Č. je „soudcem zdejšího soudu“, je „kolegou v zaměstnání“ či „kolegou, se kterým se každodenně stýkám“. Podle názoru Nejvyššího soudu již z uvedených formulací, kterými jednotliví soudci Okresního soudu v Teplicích charakterizovali svůj vztah k JUDr. M. Č., jednoznačně vyplývá, že tyto vztahy nemohou být důvodem pro vyloučení těchto soudců, neboť pouhá kolegialita vyplývající ze společného výkonu soudcovské funkce u stejného okresního soudu sama o sobě není rozhodně poměrem k osobě, který by ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. vedl k pochybnostem, že takový soudce nemůže ve věci nestranně rozhodovat. Pouhé kolegiální vztahy, které vyplývají z výkonu funkce soudce, nemohou v žádném případě opodstatnit vyloučení soudce ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. Je nezbytnou součástí profesionality soudce, aby byl schopen nestranně rozhodovat i ve věcech, v nichž vystupují osoby, ke kterým má shora naznačený vztah.

Z uvedeného vyplývá, že jednotliví soudci Okresního soudu v Teplicích nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů v trestní věci obviněného V. Ch. pro jejich poměr k soudci JUDr. M. Č. Odlišná situace je pouze v případě soudce Mgr. M. F. Ze skutečností uvedených v trestním oznámení ze dne 3. 2. 2000 sepsaného Okresním státním zastupitelstvím v Teplicích lze usuzovat na významný negativní vztah soudce Mgr. M. F. k soudci JUDr. M. Č., navíc Mgr. M. F. tuto skutečnost označil za důvod své podjatosti v podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona ze dne 31. 5. 2002 a patrně i ve svém vyjádření ze dne 9. 4. 2001.

Konečně je třeba uvést, že podle ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. může být soudce vyloučen pouze pro poměr k osobě, které se úkon přímo dotýká. Takovou osobou je osoba, o jejichž právech či povinnostech se v řízení jedná, tedy především osoba, proti které se řízení vede (zadržený, obviněný, obžalovaný či odsouzený), dále pak státní zástupce, poškozený a zúčastněná osoba. Svědka je možno za osobou, které se úkon přímo dotýká, považovat pouze tehdy, pokud se v řízení rozhoduje o jeho nároku na svědečné podle § 104 tr. ř., které tvoří náhrada nutných výdajů podle zvláštního právního předpisu upravujícího cestovní náhrady a prokázaný ušlý výdělek. V daném případě, kdy svědkem je soudce soudu, který věc projednává, za dodržení zásady hospodárnosti řízení, prakticky nepřichází do úvahy možnost, že by soudci JUDr. M. Č. vznikl nárok na svědečné, takže je v podstatě vyloučeno, že by mohl mít v řízení postavení osoby, které se úkon přímo dotýká.

Na základě všech výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že všichni soudci Okresního soudu v Teplicích nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů v trestní věci obviněného V. Ch., takže zde není dán důležitý důvod pro odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. Současně Nejvyšší soud dodává, že v trestní věci obviněného V. Ch. neshledal ani jiné důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. Krajský soud v Ústí nad Labem tedy nepochybil, pokud rozhodl usnesením ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 4 Nt 69/2002, že podle § 25 tr. ř.se trestní věc obviněného V. Ch. vedená u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 3 T 286/2000 tomuto soudu neodnímá.

Nejvyšší soud proto rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnost České republiky ve prospěch obviněného V. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 4 Nt 69/2002, tak, že není důvodná, neboť zákon porušen nebyl, a proto ji podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. října 2002

Předseda senátu

JUDr. Jiří Pácal

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru