Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tz 76/2002Rozsudek NS ze dne 05.12.2002

HeslaAdhezní řízení
Řízení o stížnosti pro porušení zákona
Trestní příkaz
KategorieA
Publikováno49/2003 Sb. rozh. tr.
EcliECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.76.2002.1
Dotčené předpisy

§ 43 tr. ř.

§ 314e tr. ř.

§ 269 odst. 2 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

4 Tz 76/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 5. prosince 2002 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. K., proti výroku o náhradě škody z trestního příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 31. 12. 2001, sp. zn. 2 T 390/2001, a podle § 268 odst. 2 tr. ř. a § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:

Výrokem o náhradě škody pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 31. 12. 2001, sp. zn. 2 T 390/2001, byl p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 43 odst. 2 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001, § 228 odst. 1 a § 314f odst. 1 písm. e) tr. ř. v neprospěch obviněného R. K.

Napadený trestní příkaz se zrušuje ve výroku o náhradě škody.

Současně se zrušují všechna další rozhodnutí, jež na zrušený výrok obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Odůvodnění:

Samosoudce Okresního soudu v Českém Krumlově vydal dne 31. 12. 2001 trestní příkaz sp. zn. 2 T 390/2001, jímž uznal R. K. vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v době nejméně od 1. 6. 2001 do 1. 7. 2001 v katastrálním území a obci L. n. V., svévolně a bez povolení vytěžil sám, popřípadě s dalšími osobami

- na pozemcích parcelního čísla 80 a 82/1 nejméně 23, 39mł dřeva ve skladbě 2 smrky, 10 borovic a 21 bříz, přičemž majiteli lesního pozemku obchodní společnosti I. A., s. r. o., se sídlem v Č. B., tak způsobil škodu ve výši nejméně 24 486,- Kč,

- na pozemku parcelního čísla 451 nejméně 3 mł dřeva ve skladě 2 borovice, 3 smrky a 37 olší a majiteli pozemku Č. r., s právem hospodaření pro L. ČR, s. p. se sídlem H. K., tak způsobil škodu ve výši nejméně 900,- Kč odcizením věcí a další škodu představující náklady na zalesnění a zajištění kultury ve výši 2 492,- Kč,

a to přesto, že trestním příkazem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 23. 5. 2000, sp. zn. 3 T 138/2000, který nabyl právní moci dne 9. 6. 2000, byl odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 314f odst. 1 písm. e) tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozeným 1) – obchodní společnosti I. A., s. r. o., se sídlem v Č. B., částku 24 486,- Kč, a 2) – státnímu podniku L. ČR, se sídlem H. K., částku 3 392,- Kč.

Trestní příkaz nabyl právní moci dne 19. 1. 2002.

Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen ministr spravedlnosti) do výroku o náhradě škody stížnost pro porušení zákona, v níž namítá, že zákon byl porušen v ustanoveních § 43 odst. 3 a § 228 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného R. K.

Samosoudce okresního soudu vycházel při formulaci výroku o náhradě škody z připojení se poškozených k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody v tom rozsahu, jak jsou založena ve spise na č. l. 53 a 54. Ani jedna z poškozených firem však ve svém písemném vyjádření neuvedla v jaké, byť minimální, výši náhradu škody požaduje. Obě poškozené firmy uvedly, že požadují náhradu škody ve výši, kterou ve znaleckém posudku vyčíslí znalec. Takové vyjádření nelze považovat za řádné uplatnění nároku na náhradu škody ve smyslu ustanovení § 43 odst. 3 tr. ř. Okresní soud o takovémto návrhu neměl vůbec rozhodovat.

Z těchto důvodů ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o náhradě škody napadeného trestního příkazu došlo k porušení zákona v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. v napadeném trestním příkazu výrok o náhradě škody zrušil.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření se ke stížnosti pro porušení zákona navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v ustanovení § 43 odst. 2 tr. ř. ve znění platném do 31. 12. 2001, jakož i v ustanoveních § 228 odst. 1 a § 314e odst. 1 tr. ř. Navrhla zrušení celého trestního příkazu, neboť zrušení pouze jednoho výroku v trestním příkazu není podle jejího názoru možné. V této souvislosti by měla být zrušena i rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Ustanovení § 314f odst. 1 písm. e) tr. ř. stanoví procesní podmínky, za kterých může být výrok o náhradě škody obsahem trestního příkazu. Takovýto výrok, učiněný podle § 228 odst. 1 tr. ř. či § 229 odst. 1 a 2 tr. ř. je možný pouze v případě, jestliže byl nárok na náhradu škody řádně uplatněn podle § 43 odst. 3 tr. ř., v posuzovaném případě pak podle § 43 odst. 2 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001. Podle citovaného ustanovení má poškozený proti obviněnému nárok na náhradu škody, jež mu byla způsobena trestným činem, je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obviněnému povinnost nahradit tuto škodu. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování a musí být z něho patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody uplatňuje.

Je tedy zřejmé, že základní podmínkou pro to, aby soud mohl v adhezním řízení rozhodnout o náhradě škody, je existující návrh poškozeného, který nadto musí být uplatněn způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti, že poškozený skutečně náhradu škody požaduje. Další podmínkou potřebnou pro závěr, že nárok byl uplatněn řádně, je uvedení údajů, z nichž je patrný důvod a alespoň minimální výše nároku na náhradu škody. Tomuto požadavku pak neodpovídá vyjádření L. Č. r., v němž nárok na náhradu škody uplatňuje ve výši „která bude vyčíslena soudním znalcem“ (č. l. 53 spisu), ani přípis společnosti I. A., s. r. o., že „se připojuje k trestnímu řízení ve smyslu § 43 tr. ř.“ (č. l. 54 spisu). Z formulace těchto vyjádření není možno zjistit onu alespoň minimální výši škody, a bylo pak povinností samosoudce v situaci, kdy ve věci hodlal vydat trestní příkaz, buďto upozornit oba poškozené na vadně uplatněné nároky na náhradu škody s poučením, v čem je třeba nárok precizovat, anebo měl vydat trestní příkaz, aniž však měl podmínky proto, aby takovýto trestní příkaz obsahoval výrok o náhradě škody, neboť za daného stavu věci nebyl nárok na náhradu škody poškozenými řádně uplatněn.

Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o náhradě škody trestního příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 31. 12. 2001, sp. zn. 2 T 390/2001, byl porušen zákon v ustanoveních § 43 odst. 2 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001, § 228 odst. 1 tr. ř. a § 314f odst. 1 písm. e) tr. ř. v neprospěch obviněného R. K.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. poté Nejvyšší soud zrušil výrok o náhradě škody napadeného trestního příkazu, včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud se v posuzované trestní věci neztotožnil s návrhem státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, že je nutno zrušit trestní příkaz celý, tedy včetně výroku o vině i trestu, a to s odkazem na analogii § 314g odst. 2 tr. ř. Není pochyb o tom, že při vyslovení porušení zákona ve výroku o trestu, není možno trestní příkaz zrušit pouze v tomto výroku a nastolit tak stav, kdy by byl výrok o vině pravomocný a orgán, jemuž by byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí, by jednal pouze o výroku o trestu. V tomto případě je nutno trestní příkaz právě z pohledu ustanovení § 314g odst. 2 tr. ř., ale i explicitně z ustanovení § 314f odst. 1 písm. d) tr. ř., pojímat jako celek pokud jde o výroky o vině a trestu, když pro úplnost je možno odkázat na již poměrně obsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu v tomto směru (viz rozhodnutí uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, Nakladatelství C. H. B., NS 2/2001- T 56, NS 6/2001 - T 165, NS 6/2001 - T 181). Výrok o náhradě škody obsahuje trestní příkaz pouze tehdy, byl-li náležitě uplatněn. Pokud bylo výše konstatováno, že tomu tak nebylo, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že je možno zrušit toliko tento výrok v trestním příkazu, aniž by bylo nutno rušit jej celý. Neshledal účelné, aby v případě správného rozhodnutí o vině a trestu, bylo jen z titulu vadného výroku o náhradě škody vedeno celé řízení znovu, když takovýto postup by byl v příkrém rozporu s požadavkem uvedeným v ustanovení § 2 odst. 4, věta druhá tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. prosince 2002

Předsedkyně senátu

JUDr. Danuše Novotná

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru