Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tz 71/2002Rozsudek NS ze dne 23.10.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.71.2002.1

přidejte vlastní popisek

4 Tz 71/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 23. října 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného F. S., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu ve Vyškově ze dne 19. 8. 1996, č. j. 2 T 328/96-86,

a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř., takto:

Napadeným trestním příkazem byl v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. porušen zákon v neprospěch obviněného F. S.

Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu ve Vyškově se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 19. 8. 1996, čj. 2 T 328/96?86, byl obviněný F. S. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tak, že ačkoliv mu byl rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 25. 9. 1990, sp. zn. 2 T 69/90,

který nabyl právní moci dne 12. 10. 1990, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti - řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř roků a následně rozhodnutím Policie ČR, Okresního ředitelství, dopravního inspektorátu, V., dne 31. 8. 1994, čj. ORVY 3/DS-391/94, uložen další trest zákazu činnosti - řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků, dne 26. 11. 1993 kolem 13.00 hod. řídil po silnici č. 11/46 mezi obcemi K. – H., okres V., osobní automobil zn. Moskvič, se kterým na zasněženém povrchu havaroval, dne 7. 7. 1994 v 2.35 hod. po silnici č. III/41916 v obci R., okres V., řídil vozidlo zn. Moskvič, přičemž při kontrole hlídkou Policie ČR, OOP B., bylo u něho zjištěno požití alkoholu před jízdou, dne 31. 8. 1994 v 15.45 hod. řídil v obci H., okres V., osobní vozidlo zn. VW Derbi, dne 24. 9. 1994 v 17.00 hod. řídil po silnici III/419 mezi obcemi N. – S. u B. osobní vozidlo zn. VW Derbi a dne 25. 6. 1995 v 9.00 hod. řídil po silnici V. n. L. – S. u B. osobní vozidlo zn. VW Derbi.

Za to mu byl vyměřen podle § 171 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Dále mu byl uložen podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, v trvání tří let. Trestní příkaz nabyl právní moci dnem 7. 9. 1996, když proti němu nebyl v zákonné lhůtě podán odpor.

Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného F. S. Okresnímu soudu vytýká, že napadeným trestním příkazem bylo porušeno ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., neboť obviněnému F. S. měl být uložen souhrnný trest a v rozporu s ustanovením § 36 tr. zák. byla překročena horní hranice trestu odnětí svobody, která je podle § 171 odst. 1 tr. zák. šest měsíců, když dříve uložený trest odnětí svobody nebyl ještě vykonán.

Toto tvrzení dokládá ministr spravedlnosti tím, že trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 7. 6. 1996, sp. zn. 4 T 141/96, byl obviněný F. S. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 11. 1. 1996 kolem 15.15 hod. v B., v P. ulici řídil osobní motorové vozidlo Mitsubishi Colt, SPZ BMK 68-10, ačkoliv není držitelem řidičského průkazu a rozhodnutím DI Policie ČR ve V. ze dne 31. 8. 1994, čj. ORVY 3/DS-391/94, mu byl vysloven zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců, a to do 31. 8. 1996, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, který mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Dále mu byl podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let. Ministr spravedlnosti poukázal na to, že uvedené tresty odnětí svobody v souhrnu překračují horní hranici stanovenou v ustanovení § 171 odst. 1 tr. zák. o tři měsíce. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 19. 8. 1996, čj. 2 T 328/96-86, byl porušen zákon v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. a § 36 tr. zák. a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz, včetně obsahově na něj navazujících rozhodnutí, zrušil a dále postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud především shledal, že stížnost pro porušení zákona je podle § 266 odst. 2 tr. ř. (jak bude dále vysvětleno) přípustná. Poté podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen, a to ještě v širší míře než je ministrem spravedlnosti vytýkáno.

Podle § 314e odst. 1 tr. ř., ve znění platném do 31. 12. 2001, samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Podle odst. 2 písm. c) cit ustanovení lze trestním příkazem uložit trest zákazu činnosti do pěti let.

Podle § 35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Neumožňuje-li tento zákon za některý z takových trestných činů uložit jiný trest, než je trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v § 27 jako trest samostatný.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.

Podle § 36 věty první tr. zák., jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Okresní soud ve Vyškově při vydání trestního příkazu č. j. 2 T 328/96-86 ze dne 19. 8. 1996 neřídil. Při jeho vydání totiž již existoval trestní příkaz Městského soudu v Brně, čj. 4 T 141/96-15, doručený F. S. dne 26. 6. 1996, tedy později než byl spáchán trestný čin, za nějž byl obviněný odsouzen napadeným trestním příkazem. Při ukládání trestu mělo proto být k tomuto odsouzení ve smyslu § 35 odst. 2 tr. zák. přihlédnuto. Kdyby se tak stalo a trest mu byl uložen podle zásad zde uvedených, nedošlo by k porušení ustanovení § 36 tr. zák., které ovšem za stávající situace bylo stížností pro porušení zákona právem vytknuto. Došlo totiž k překročení maximální výměry jak u trestu odnětí svobody (šest měsíců), tak u trestu zákazu činnosti (podle § 314e odst. 2 písm. c/ tr. ř. pět let). Obviněnému bylo citovanými trestními příkazy uloženo celkem 9 měsíců odnětí svobody a trest zákazu činnosti na dobu 6 let, ačkoli trest odnětí svobody nebyl tehdy vykonán vůbec a z trestu zákazu činnosti byla vykonána jen nepatrná část (cca 2 měsíce). Překročením nejvyšší výměry dovolené zákonem pro uvedené druhy trestů, došlo k uložení trestů, které jsou ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost (§ 266 odst. 2 tr. ř.).

Nejvyšší soud na základě uvedeného proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného F. S. především v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. (k porušení zákona v ustanovení § 36 tr. zák. sice objektivně rovněž došlo, avšak jak již bylo vysvětleno výše, toto porušení bylo způsobeno neuložením souhrnného trestu).

Poté podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu. V tomto směru se odkazuje na R 56/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž již bylo vysvětleno, že je-li trestní příkaz zatížen vadou, v důsledku níž se jako institut s povahou odsuzujícího rozsudku stal nezákonným a je třeba jej proto podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušit, je nutno v případě, kdy nápravu lze zjednat jen pokračováním v řízení, jej zrušit celý, i když zjištěná vada dopadá pouze na správnost výroku o trestu. Podle § 269 odst. 2 věty čtvrté tr. ř. zrušil Nejvyšší soud také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu ve Vyškově bylo pak podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená projednat obžalobu Okresního státního zastupitelství ve Vyškově ze dne 29. 7. 1996, sp. zn. Zt 735/94 a znovu rozhodnout o vině a trestu obviněného F. S. Bude-li obviněný opět shledán vinným, při rozhodování o trestu bude nutno vzít zřetel na cit. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. 6. 1996, čj. 4 T 141/1996, případně i na další odsouzení obviněného F. S. a uložit mu souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. Z hlediska zde vysloveného porušení zákona a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí nemá skutečnost, že mezitím obviněný tresty z uvedených trestních příkazů již vykonal, žádný zásadní právní význam. Okresnímu soudu se však připomíná, že podle § 273 věty první tr. ř., jestliže Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1 věta druhá tr. ř.).

V Brně dne 23. října 2002

Předseda senátu

JUDr. Juraj Malik

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru