Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tz 61/2002Rozsudek NS ze dne 16.10.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.61.2002.1

přidejte vlastní popisek

4 Tz 61/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. října 2002 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné V. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 6 To 170/2002, v trestní věci Okresního soudu v Bruntále vedené pod sp. zn. 1 T 116/2001 a rozhodl podle § 268 odst. 2 tr. ř. takto:

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 6 To 170/2002 bylporušenzákonv ustanovení § 260 tr. ř. ve prospěch obviněné V. S.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. 1 T 116/2001 byla obviněná V. S. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se měla dopustit tím, že v době od 1. 4. 1994 do 30. 10. 2000 v R., okres B., jako vedoucí ekonomického útvaru s. p. K. R. a jeho nástupnické organizace spol. s r. o. M. s. R., si ponechávala část tržeb, které dosahovala při prodeji stravenek zaměstnancům, čímž spol. s r. o. M. s. R. způsobila škodu ve výši 153 654,30 Kč, přičemž rozdíly v tržbách za stravenky nepromítala do účetních uzávěrek, které každoročně vyhotovovala. Za to jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Zároveň jí byla uložena povinnost, aby v době podmíněného odsouzení podle možností a schopností uhradila způsobenou škodu a taktéž byla zavázána, aby poškozeným M. s. R. s r. o. uhradila škodu ve výši 153 564,30 Kč.

Proti tomuto rozsudku okresního soudu si obviněná V. S. podala odvolání, a to do všech jeho výroků.

Krajský soud v Ostravě z podnětu odvolání obviněné v neveřejném zasedání usnesením ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 6 To 170/2002 napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 260 tr. ř. věc vrátil státnímu zástupci k došetření.

Proti tomuto usnesení krajského soudu podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona, kterou označil, jako podanou ve prospěch obviněné V. S. V této odvolacímu soudu vytýká porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 4, § 176 odst. 1, § 258 odst. 1 písm. a), b), c) a § 260 tr. ř. Krajský soud totiž ve svém rozhodnutí dovodil, že v řízení před soudem nelze pokračovat pro neodstranitelné procesní vady. Tyto vady spatřuje v tom, že rekapitulace stravenek vyhotovená svědkyní M. K. z poškozené organizace, z níž vyplývá škoda 153 564,30 Kč je nepřehledná a nepřezkoumatelná. Podle odvolacího soudu bude nutno, aby na základě dostupných materiálů vyčíslil škodu znalec, když její přesné zjištění je jednou ze základních skutečností, která měla být zjištěna již v přípravném řízení a pokud se tak nestalo, došlo k porušení základních procesních ustanovení trestního řádu.

Podle názoru ministra spravedlnosti ale se závěrem odvolacího soudu, že věc trpí neodstranitelnými vadami ve smyslu § 260 tr. ř. nelze souhlasit, neboť výsledky vyšetřování dostatečně odůvodnily postavení obviněné před soud v souladu s ustanovením § 176 odst. 1 tr. ř. Z výpovědí svědků vyplývá, že při revizi stravenek byly opatřeny všechny existující doklady a z nich byla vyčíslena škoda. Pokud odvolací soud měl jakékoliv pochybnosti o výši vyčíslené škody, měl postupovat podle § 259 odst. 3 tr. ř. a opětovně vyslechnout ve veřejném zasedání svědkyni M. K. za účelem osvětlení těch pasáží rekapitulace stravenek, které považuje za nepřehledné a nepřezkoumatelné. Mohl si rovněž v souladu s ustanovením § 105 tr. ř. opatřit odborné vyjádření či přibrat znalce a poté měl ve věci rozhodnout. Takový postup odvolacího soudu by byl plně v souladu s ustanovením § 2 odst. 4 tr. ř. Naproti tomu postup, který odvolací soud zvolil, je v rozporu s těmito ustanoveními a vedl by k nepřiměřenému prodloužení trestního řízení. To by podle stěžovatele nepřiměřeně zvýšilo i náklady obviněné V. S., které má v souvislosti s právním zastoupením a byla by nucena se znovu podrobit těm fázím trestního řízení, které již jednou byly konány. Nelze zejména souhlasit s postupem podle § 260 tr. ř. z důvodu provedení dalších důkazů spočívajících v opatření znaleckého posudku. Smysl novelizovaného trestního řádu spočívá v posunu těžiště dokazování z přípravného řízení na řízení před soudem. V opačném případě by byl popřen smysl novely trestního řádu.

V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě došlo k porušení zákona ve výše uvedených ustanoveních trestního řádu v neprospěch obviněné. Dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, a to včetně dalších rozhodnutí na ně obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodu v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.

V prvé řadě je třeba uvést, že se jedná o dosud pravomocně neskončenou věc a rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo napadeno stížností pro porušení zákona je tzv. mezitímním rozhodnutím, jež má pouze procesní povahu. Nejvyšší soud proto za tohoto stavu řízení nemohl posuzovat úplnost zjištěného skutkového stavu věci, rozsah provedeného dokazování nebo dokonce hodnotit důkazy a tím méně i otázku, zda se obviněná zažalovaného trestného činu dopustila či nikoli. To je ve stávajícím stadiu trestního stíhání obviněné výhradním právem soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího. Jestliže odvolací soud ve svém rozhodnutí vyslovil závěr, že důkazy, na jejichž základě byla skutková zjištění učiněna nejsou pro posouzení viny obviněné dostačující a bude je třeba doplnit, nepřísluší Nejvyššímu soudu takové rozhodnutí hodnotit, neboť by se jednalo o nepřípustné zasahování do nezávislosti procesního soudu. Pokud odvolací soud konkrétně zaujal názor, že ve věci bude k prokázání výše způsobené škody nutné přibrat znalce z oboru ekonomiky, odvětví účetnictví a taktéž opatřit další důkazy prokazující konkrétní pracovní povinnosti obviněné V. S. v poškozené organizaci a za tím účelem vrátil věc po zrušení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně do přípravného řízení, zůstává Nejvyššímu soudu pouze k posouzení, zda takový postup byl v souladu se zákonem.

Podle § 260 tr. ř. nelze-li po zrušení rozsudku pokračovat v řízení před soudem pro neodstranitelné procesní vady a není-li důvod pro jiné rozhodnutí, odvolací soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření. Ustanovení § 191 a § 264 odst. 2 tu platí obdobně.

Z výše uvedeného ustanovení trestního řádu a obsahu odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu je zjevné, že rozhodnutí o vrácení věci státnímu zástupci k došetření v souladu se zákonem není. Nedostatky ve skutkových zjištěních, jak na ně odvolací soud poukázal nemají charakter v řízení před soudem neodstranitelných procesních vad, které jediné odvolací soud opravňují k rozhodnutí podle § 260 tr. ř. Takovými vadami jsou např. porušení ustanovení o nutné obhajobě v přípravném řízení, o zahájení trestního stíhání a postupu při obvinění konkrétní osoby, vedení trestního stíhání bez souhlasu poškozeného je-li ho třeba apod. Odvolací soud tedy po zrušení rozsudku soudu prvního stupně mohl pouze postupovat podle § 259 odst. 1 tr. ř. pokud by pro takový postup byly splněny zákonné podmínky anebo podle § 259 odst. 3 tr. ř., tedy sám ve věci rozhodnout ve veřejném zasedání po předchozím doplnění důkazů, o nichž se v napadeném usnesení zmiňuje.

Na základě shora uvedeného Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě byl porušen zákon v ustanovení § 260 tr. ř., ale ve prospěch obviněné a nikoli v její neprospěch, jak se toho domáhala podaná stížnost pro porušení zákona. Předmětné rozhodnutí odvolacího soudu vydané pouze z podnětu odvolání obviněné mělo ten důsledek, že věc, která se nacházela ve stadiu řízení před soudem, byla vrácena do přípravného řízení, a tím jednoznačně došlo ke zlepšení procesního postavení obviněné a k oddálení případného vydání odsuzujícího rozsudku v její věci. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani argumentace stěžovatele opírající se o zásadu oficiality obsaženou v ustanovení § 2 odst. 4 tr. ř. a z ní vyplývající povinnost orgánů činných v trestním řízení projednávat trestní věci co nejrychleji. S ohledem na to nepřicházel další navrhovaný postup podle § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. v úvahu a Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí musel omezit pouze na tzv. akademický výrok.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. října 2002

Předseda senátu

JUDr. František Hrabec

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru