Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tz 60/2005Rozsudek NS ze dne 28.06.2005

EcliECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.60.2005.1

přidejte vlastní popisek

4 Tz 60/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. června 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného L. F., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. srpna 2004, čj. 5 To 426/2004-221,

a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř., takto:

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. srpna 2004,

čj. 5 To 426/2004-221, byl porušen zákon v ustanoveních § 147 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanovení § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř., v neprospěch obviněného L. F.

Toto usnesení se zrušuje.

Zrušuje se také usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 3. 2004,

čj. 2 T 142/2001-210, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 3. 2004,

čj. 2 T 142/2001-210, bylo rozhodnuto tak, že podle § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř. je obviněný L. F. povinen nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem ve výši 30.416,- Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci poté, co Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 31. srpna 2004, čj. 5 To 426/2004-221, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného L. F. proti němu zamítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. srpna 2004,

čj. 5 To 426/2004-221, podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. F. s tím, že tímto usnesením byl porušen zákon v ustanoveních § 147 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř. v řízení předcházejícím. V jejím odůvodnění ministr spravedlnosti uvádí, že obhájce byl obviněnému, stíhanému pro trestné činy ublížení na zdraví ve stadiu pokusu, podílnictví, nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů a pomoc k tomuto trestnému činu podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1, § 251 odst. 1, § 187 odst. 1 a § 10 odst. 1 písm. c) k § 187 odst. 1 tr. zák., ustanoven usnesením (správně opatřením) Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 2000, sp. zn. Nt 1206/2000, neboť nastoupil výkon trestu uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 1999, sp. zn. 4 T 214/1997, za trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. v trvání 10 měsíců ve věznici s ostrahou. Propuštěn z výkonu tohoto trestu byl obviněný po jeho odpykání dne 23. 2. 2001. Rozhodnutím Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. května 2001, sp. zn. 40 Nt 1034/2001-4, bylo ustanovení obhájce zrušeno. Obhájci bylo toto usnesení doručeno dne 18. 5. 2001 a dne 27. 9. 2002 předložil obhájce soudu vyúčtování nákladů obhajoby, když tento nárok uplatnil včas ve lhůtě jednoho roku po nabytí účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Okresní soud v Ústí nad Labem ve svém rozhodnutí ze dne 5. 3. 2004, sp. zn. 2 T 142/2001, kterým byla obviněnému uložena povinnost nahradit státu celou částku odměny a hotových výdajů uhrazených státem obhájci ve výši 30.416,- Kč, pochybil, pokud při aplikaci ustanovení § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř. považoval za nerozhodné, že obviněný L. F. nebyl uznán vinným všemi trestnými činy, pro které mu bylo původně sděleno obvinění. Je třeba vzít v úvahu, že výrok rozsudku o vině je vždy spojen s konkrétním trestným činem, je tímto způsobem individualizován a není důvodu, aby podle stejného kriteria nebylo soudem rozhodováno i o povinnosti obviněného k náhradě odměny a hotových výdajů uhrazených státem obhájci. Ani stížnostní Krajský soud v Ústí nad Labem pak toto pochybení nenapravil, neboť stížnost obviněného jako nedůvodnou zamítl. Jelikož byl obviněný L. F. pravomocně uznán vinným pouze částí trestných činů a některé úkony obhájce se týkaly stíhání pro trestné činy, pro něž bylo trestní stíhání ve stadiu přípravného řízení zastaveno, měla mu být soudem uložena povinnost nahradit nikoli celou částku 30.416,- Kč odměny a hotových výdajů uhrazených obhájci, nýbrž jen její část. Obviněnému L. F. mělo být uloženo nahradit státu částku nižší, než kterou stát zaplatil ustanovenému obhájci, a to o částku obsaženou ve vyúčtování obhájce JUDr. F. G. ze dne 26. 9. 2002 v bodě 1) a částečně v bodě 2), pokud byl obviněný L. F. stíhán pro trestné činy, pro které bylo trestní stíhání vyšetřovatelem zastaveno a dále v bodě A.2) a 6), neboť výslechy svědků J. Z. a P. P. se vztahovaly k pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1, § 222 odst. 1 tr. zák. a podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., pro které bylo trestní stíhání zastaveno vyšetřovatelem jednak usnesením ze dne 15. 1. 2001, ČVS OVUL-75/30-2001, jednak usnesením ze 14. 6. 2001, ČVS: OVUL 1116/30-99. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. srpna 2004, čj. 5 To 426/2004-221, a v řízení jemu předcházejícím, byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. F. ve vytýkaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř. je obviněný, jenž byl pravomocně uznán vinným, povinen nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené obhájci státem, pokud nemá nárok na obhajobu bezplatnou.

Nejvyšší soud ze spisového materiálu zjistil, že obviněný L. F. byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. února 2004, čj. 2 T 142/2001-208, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. jednáním popsaným pod bodem 1) rozsudku, pomocí k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 187 odst. 1 tr. zák. jednáním popsaným pod bodem 2) rozsudku a trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. jednáním popsaným pod bodem 3) rozsudku. Za to byl odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zák. za užití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 42 měsíců za současného uložení dohledu. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením podle tr. zák.

Jak již zmínila stížnost pro porušení zákona obhájce byl obviněnému L. F. v průběhu trestního stíhání pro pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1

k § 222 odst. 1 tr. zák., trestné činy podílnictví podle § 251 odst. 1 tr. zák. a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů a pomoci k tomuto trestnému činu podle § 187 odst. 1 a § 10 odst. 1 písm. c) k § 187 odst. 1 tr. zák., ustanoven z důvodu § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., protože byl v té době ve výkonu trestu odnětí svobody. Po propuštění na svobodu (po odpykání trestu) bylo okresním soudem toto opatření o ustanovení obhájce zrušeno a usnesením ze dne 5. 3. 2004, čj. 2 T 142/2001-210, rozhodl Okresní soud v Ústí nad Labem ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. srpna 2004, čj. 5 To 426/2004-221, tak, že obviněný je povinen nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem ve výši 30.416,- Kč.

V posuzovaném případě však nevzal okresní soud ani krajský soud, při rozhodování

o této zákonné povinnosti v úvahu, že usnesením policejního orgánu ze dne

15. 1. 2001, ČVS OVUL-75/30-2001, bylo podle ustanovení § 172 odst. 1 písm. c) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák. a že usnesením policejního orgánu ze dne 14. 6. 2001, ČVS: OVUL 1116/30-99, bylo podle § 172 odst. 1 písm. a) tr. ř. zastaveno i trestní stíhání pro trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 tr. zák. Resp. v té souvislosti zaujal nesprávný právní názor, že je nerozhodné, že nebyl uznán vinným všemi trestnými činy, pro které mu bylo původně sděleno obvinění.

Podle přesvědčení Nejvyššího soudu předpoklad plné náhrady odměny a hotových výdajů uhrazených ustanovenému obhájci státem ve smyslu ustanovení § 152 odst. 1

písm. b) tr. ř., že obžalovaný byl pravomocně uznán vinným, je dán jen tehdy, pokud byl pravomocně uznán vinným všemi trestnými činy, pro které byl za účasti obhájce trestně stíhán. Jestliže v průběhu trestního řízení došlo k zastavení trestního stíhání pro některý ze stíhaných skutků nebo obviněný byl obžaloby pro některý z více stíhaných skutků obžaloby zproštěn, při důsledném respektování uvedeného předpokladu přichází proto v úvahu uložit obviněnému povinnost nahradit náklady vynaložené státem v souvislosti s jeho obhajobou pouze, pokud se týkaly jeho obhajoby stran skutků, kterými byl pravomocně uznán vinným (k tomu viz Soudní rozhledy/C. H. Beck č. 8/2004, str. 313 a R 31/1991 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Okresní soud v Ústí nad Labem tak nesprávně uložil obviněnému povinnost nahradit též státem uhrazenou odměnu ustanovenému obhájci JUDr. F. G. za jeho účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení u výslechu svědka J. Z. (bod A. 2/ vyúčtování úkonů obhájce), u výslechu obviněného L. F. ve věznici Nové Sedlo dne 19. 10. 2000 (bod A. 3/ vyúčtování úkonů obhájce), a u výslechu svědka P. (bod A. 6/ vyúčtování úkonů obhájce).

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 3. 2004, čj. 2 T 142/2001-210, pokud jím bylo stanoveno, že obviněný je povinen nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem v plném rozsahu jeho vyúčtování, byl porušen zákon v ustanovení § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného L. F. Krajský soud v Ústí nad Labem pak především nesplnil svoji přezkumnou povinnost, když toto pochybení nenapravil a tím, že důvodnou stížnost obviněného zamítl, porušil napadeným usnesením zákon v neprospěch L. F. v ustanoveních § 147 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. V souladu s ustanovením § 269 odst. 2 tr. ř. pak nezbylo než napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem zrušit, a to včetně všech dalších rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Z povahy věci vyplývá, že nové rozhodnutí ve věci musí učinit Okresní soud v Ústí nad Labem, proto Nejvyšší soud tomuto soudu podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V této souvislosti se Okresnímu soudu v Ústí nad Labem zároveň připomíná, že je vázán právním názorem v tomto rozsudku Nejvyšším soudem vysloveným (§ 270 odst. 4 tr. ř.).

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).

V Brně dne 28. června 2005

Předseda senátu

JUDr. Juraj Malik

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru