Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tz 46/2003Rozsudek NS ze dne 29.04.2003

EcliECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.46.2003.1

přidejte vlastní popisek

4 Tz 46/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. B., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 5 T 14/2002, a pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 32 T 34/2002, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

I. Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 5 T 14/2002, bylporušenzákonv ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného M. B.

Napadený trestní příkaz sezrušujev celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu Plzeň-město sepřikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

II. Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 32 T 34/2002, bylporušenzákonv ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného M. B.

Napadený trestní příkaz sezrušujev celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu Plzeň-město sepřikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 1. 2002, sp. zn. 7 T 123/2001, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., za což byl obviněnému M. B. podle § 247 odst. 1 tr. zák., § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 390 hodin. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 24. 1. 2002.

Trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 5 T 14/2002, byl obviněný M. B. uznán vinným dalším trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., za což byl obviněnému M. B. uložen podle § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin a dále podle § 57a odst. 1 tr. zák. trest zákazu pobytu v okrese P.- m. na dobu 2 roků. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 5. 3. 2002.

Dalším trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 32 T 34/2002, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. e) tr. zák., za což byl obviněnému M. B. podle § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 171 odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 15. 8. 2002.

Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 5 T 14/2002, a proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 32 T 34/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. B. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud Plzeň-město se neřídil ustanoveními § 2 odst. 6 tr. ř., § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák., neboť v případě prvního napadeného trestního příkazu překročil hranici 400 hodin stanovenou pro trest obecně prospěšných prací o 270 hodin, v případě druhého napadeného trestního příkazu o 340 hodin, celkem o 610 hodin obecně prospěšných prací.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 5 T 14/2002, a trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 32 T 34/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. B., podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené trestní příkazy zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., případně podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

Výměra trestu je podle § 36 tr. zák. limitována i tehdy, jestliže se postupně uloží více než dva tresty téhož druhu, pokud v době ukládání posledního z nich ještě nebyl zcela vykonán první nebo kterýkoli další z těchto trestů uložených před rozhodováním o posledním z nich. V takovém případě bude nutno přihlédnout k součtu všech předchozích dosud nevykonaných trestů (nebo jejich zbytků) stejného druhu, jaký má být opětovně ukládán.

V případě této trestní věci byl obviněný M. B. nejprve odsouzen trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 1. 2002, sp. zn. 7 T 123/2001, pro trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 390 hodin, poté byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 5 T 14/2002, pro další trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin a následně byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 32 T 34/2002, pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. e) tr. zák. opět k trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 350 hodin.

Jak vyplývá z obsahu trestních spisů vedených u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 7 T 123/2001, a sp. zn. 5 T 14/2002, v době, kdy byla vydána napadená rozhodnutí, tj. ke dni 20. 2. 2002, resp. ke dni 26. 4. 2002, obviněnému M. B. ještě nebyl nařízen výkon žádného trestu obecně prospěšných prací, takže obviněný nezačal k tomuto datu žádný z dříve uložených trestů obecně prospěšných prací vykonávat.

Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému M. B. trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 5 T 14/2002, ve výměře 280 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací, která činila 390 hodin, přesahoval o 270 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.

Zcela stejný závěr pak platí pro trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 32 T 34/2002, kterým byl obviněnému M. B. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, takže celková výměra trestu obecně prospěšných prací s předchozími tresty tohoto druhu činila již 1020 hodin. V případě tohoto rozhodnutí je třeba dodat, že nejvyšší výměra dovolená trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací již byla vyčerpána dříve uloženými tresty tohoto druhu, takže trest obecně prospěšných prací nebylo možno obviněnému M. B. v daném případě vůbec uložit.

Z obsahu trestních spisů vedených u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 14/2002 a 32 T 34/2002, také vyplývá, že Okresní soudu Plzeň-město v těchto trestních věcech neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, a to zejména další trestní spisy tohoto soudu týkající se předchozí trestné činnosti obviněného M. B.

Z uvedených skutečností vyplývá, že Okresní soud Plzeň-město nezjistil při rozhodování o trestu skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, při chybném zhodnocení důkazů a nerespektoval nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, v důsledku čehož trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 5 T 14/2002, i trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 32 T 34/2002, porušil zákon v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch obviněného M. B.

Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.

Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 270, či dokonce 620 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem. V této souvislosti je třeba dodat, že v případě trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 32 T 34/2002, nebylo vůbec možno trest obecně prospěšných prací uložit, neboť nejvyšší výměra dovolená trestním zákonem pro tento druh trestu byla vyčerpána dříve uloženými tresty tohoto druhu.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadenými trestními příkazy Okresního soudu Plzeň-město byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného M. B. a podle § 269 odst. 2 tr. ř. oba napadené trestní příkazy zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v § 314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud také zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené trestní příkazy obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu Plzeň-město, aby obě trestní věci v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby rozhodl o trestu obviněného M. B. při respektování zákonných ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení § 36 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného M. B., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. dubna 2003

Předseda senátu

JUDr. Jiří Pácal

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru