Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tz 40/2002Rozsudek NS ze dne 02.07.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.40.2002.2

přidejte vlastní popisek

4 Tz 40/2002-I

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 2. července 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. V., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 7. 1998, sp.zn. 8 T 23/98, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 7. 1998, sp. zn. 8 T 23/98, bylporušenzákonv ustanoveních § 35 odst. 2 tr. zák., § 314e odst. 4 písm. d) tr. ř. a § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného R. V.

Napadený trestní příkaz sezrušuje.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 1 sepřikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 7. 1998, sp. zn. 8 T 23/98, který nabyl právní moci dne 24. 10. 1998, byl obviněný R. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se podle výroku trestního příkazu dopustil tím, že dne 21. 10. 1997 v době kolem 17.05 hod. v obchodním domě K. a.s. v P. 1, nám. R., ku škodě tohoto OD v oddělení supermarketu odcizil z volného výběru zboží – balíček kávy Douwe Egberts v ceně 110,50 Kč, a to tak, že si ho uschoval do kapsy a prošel kolem pokladen, kde platil zboží jiné a s odcizenou kávou byl již zadržen mimo prodejní prostor, přičemž rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 4 T 141/94, ze dne 27. 10. 1995 byl odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.

Za to byl obviněnému R. V. uložen podle § 247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku. Podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti roků.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. 8 T 23/98, které nabylo právní moci dne 18. 8. 2001, bylo podle § 60 odst. 1 tr. zák. za použití § 330 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že obviněný R. V. ykoná trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, uložený citovaným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 7. 1998, sp.zn. 8 T 23/98, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti roků. Pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný R. V. zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.

Rozsudkem Okresního soudu v Benešově u Prahy ze dne 22. 4. 1998, sp. zn. 3 T 354/96, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 1998, sp. zn. 11 To 276/98, byl obviněný R. V. znán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), a odst. 2 tr. zák. ve formě účastenství - jako organizátor - podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. a pokračujícím trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. ve formě účastenství - jako organizátor - podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák., za což mu byl uložen podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání devatenácti měsíců s výkonem ve věznici s dozorem podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák.

Proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 7. 1998, sp. zn. 8 T 23/98, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. V. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. a § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti České republiky mimo jiné na to, že Obvodní soud pro Prahu 1 si při rozhodování trestním příkazem ze dne 10. 7. 1998, sp. zn. 8 T 23/98, nezjistil, že obviněný R. V. byl odsouzen výše označeným rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 4. 1998, sp. zn. 3 T 354/96. Obvodní soud pro Prahu 1 trestním příkazem ze dne 10. 7. 1998, sp.zn. 8 T 23/98, odsoudil obviněného R. V. pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil dne 21. 10. 1997, tedy dříve, než byl Okresním soudu v Benešově u Prahy vyhlášen dne 22. 4. 1998 rozsudek, sp.zn. 3 T 354/96, kterým byl obviněný R. V. uznán vinným pokračujícími trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) a odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Podle stížnosti pro porušení zákona měl být proto obviněnému R. V. uložen podle § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 4. 1998, sp. zn. 3 T 354/96. Podle stížnosti pro porušení zákona lze přitom předpokládat, že souhrnný trest by byl v případě jeho uložení pro obviněného R. V. příznivější než dva samostatné tresty odnětí svobody v trvání 19 měsíců a 12 měsíců. Stížnost pro porušení zákona k tomu dodává, že souhrnný trest bylo v tomto případě možno uložit pouze rozsudkem s ohledem na ustanovení § 314e odst. 4 písm. d) tr. ř., podle kterého nelze trestní příkaz vydat, jestliže má být uložen souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem.

Stížnost pro porušení zákona dále namítá, že Obvodním soudem pro Prahu 1 bylo porušeno zákonné ustanovení o nutné obhajobě podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., podle kterého musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování v zdravotnickém ústavu. V daném případě se obviněný R. V. nacházel od 14. 3. 1998 ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Praha-Ruzyně, kam mu byl také doručen předmětný trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 7. 1998, sp.zn. 8 T 23/98, přesto však Obvodní soud pro Prahu 1 nepostupoval podle § 38 odst. 1 tr. ř., neurčil obviněnému R. V. lhůtu ke zvolení obhájce, ani mu obhájce neustanovil, čímž došlo k porušení práva obviněného na řádnou obhajobu.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr.ř. porušení zákona ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.

Podle § 314e odst. 4 písm. d) tr. ř. nelze vydat trestní příkaz, jestliže má být uložen souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem.

Je třeba přisvědčit názoru vyslovenému ve stížnosti pro porušení zákona, že obviněný R. V. byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 7. 1998, sp. zn. 8 T 23/98, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil dne 21. 10. 1997, tedy dříve, než byl Okresním soudu v Benešově u Prahy vyhlášen dne 22. 4. 1998 rozsudek sp.zn. 3 T 354/96, kterým byl obviněný R. V. uznán vinným pokračujícími trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), a odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Z uvedeného vyplývá, že trestné činy spáchané podle citovaného trestního příkazu i podle citovaného rozsudku jsou spolu v souběhu, a proto měl být obviněnému Robertu Vrbovi uložen za tyto trestné činy podle § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest za současného zrušení příslušného výroku o trestu rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 4. 1998, sp. zn. 3 T 354/96.

Z uvedeného dále vyplývá, že v daném případě byl vydáním trestního příkazu porušen zákon i v ustanovení § 314e odst. 4 písm. d) tr. ř., neboť citované ustanovení zakazuje vydání trestního příkazu, jestliže má být uložen souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem.

Nejvyšší soud považuje za plně důvodnou i další námitku uvedenou ve stížnosti pro porušení zákona, která se týká porušení práva obviněného na řádnou obhajobu.

Podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu.

Podle § 38 odst. 1 tr. ř. platí, že pokud obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít (§ 36 a 36a), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen, bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven.

V daném případě se obviněný R. V. v době, kdy probíhalo trestní řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1, sp. zn. 8 T 23/98, nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Praha-Ruzyně, kam mu byl také doručen předmětný trestní příkaz, z čehož vyplývá, že zde byl dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Za této situace měl Obvodní soud pro Prahu 1 postupovat podle § 38 odst. 1 tr. ř. a určit obviněnému R. V. lhůtu ke zvolení obhájce. Pokud by si obviněný R. V. v této lhůtě obhájce nezvolil, měl mu Obvodní soud pro Prahu 1 na dobu, po kterou trvaly důvody nutné obhajoby, obhájce ustanovit. Obvodní soud pro Prahu 1 však uvedeným způsobem nepostupoval, v důsledku čehož došlo k porušení práva obviněného na řádnou obhajobu.

Se zřetelem na výše skutečnosti lze uzavřít, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 7. 1998, sp. zn. 8 T 23/98, byl v neprospěch obviněného R. V. porušen zákon v ustanoveních § 35 odst. 2 tr. zák., § 314e odst. 4 písm. d) tr. ř. a § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř, a proto jej Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil. Zrušena byla též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby rozhodl o vině a souhrnném trestu obviněného R. V., a to rozsudkem.

Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je Obvodní soud pro Prahu 1 vázán právním názorem, který shora vyslovil Nejvyšší soud.

Jelikož Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. července 2002

Předseda senátu

JUDr. Jiří Pácal

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru