Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tz 25/2016Rozsudek NS ze dne 21.06.2016

HeslaOhrožení pod vlivem návykové látky
Rozhodnutí v přípravném řízení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2016:4.TZ.25.2016.1
Dotčené předpisy

§ 268 odst. 2 tr. ř.

§ 269 odst. 2 tr. ř.

§ 270 odst. 1 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

4 Tz 25/2016-12

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. 6. 2016 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného A. I., proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 19. 3. 2014 č. j. 1 ZT 83/2014-6, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 19. 3. 2014 č. j. 1 ZT 83/2014-6 byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného A. I.

Napadené usnesení se zrušuje.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému státnímu zástupci v Ústí nad Labem se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněného A. I. dne 28. 4. 2016 u Nejvyššího soudu podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 19. 3. 2014 č. j. 1 ZT 83/2014-6, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, KŘP Ústeckého kraje Služby kriminální policie a vyšetřování územního odboru Policie ČR Teplice ze dne 20. 2. 2014 č. j. KRPU-236980-23/TČ-2013-040971, jímž bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno jeho trestní stíhání.

V odůvodnění svého podání stěžovatel uvádí, že dne 15. 10. 2013 byly policejním orgánem Dopravním inspektorátem Policie ČR Teplice pod sp. zn. KRPU-236980-2/TČ-2013-040906-AP zahájeny podle § 158 odst. 3 tr. ř. úkony trestního řízení pro skutek spočívající v tom, že A. I. dne 15. října 2013 v 01:55 hod. na sil. u domu řídil osobní motorové vozidlo Renault Clio, ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil požitím alkoholických nápojů před jízdou, přičemž nezvládl řízení a způsobil dopravní nehodu. Stav vylučující způsobilost byl zjištěn opakovanou dechovou zkouškou přístrojem Dräger, kdy v 02:49 hodin byla naměřena hladina alkoholu v dechu ve výši 2,89 ‰.

Dne 16. 10. 2013 bylo A. I. podle § 179b odst. 3 tr. ř. sděleno podezření pro výše uvedený skutek, kvalifikovaný jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Téhož dne se jmenovaný v procesním postavení podezřelého ke spáchání předmětného jednání doznal.

Po shromáždění potřebného spisového materiálu byl spis dne 31. 10. 2013 se zprávou o výsledku zkráceného přípravného řízení ze dne 24. 10. 2013 v souladu s § 179c odst. 1 tr. ř. předložen státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Teplicích.

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích v této věci následně dne 1. 11. 2013 podal k Okresnímu soudu v Teplicích na podezřelého A. I. návrh na potrestání pod č. j. ZK 778/2013-11 pro předmětný skutek popsaný tak, že dne 15. 10. 2013 v 01.55 hod. v T., v ul. K., ve směru od H. na T. řídil po předchozím požití alkoholických nápojů automobil tov. zn. Renault Clio, nezvládl řízení automobilu a při projíždění křižovatkou čelně narazil do domu, přičemž dechovou zkouškou na přístroji Dräger bylo u podezřelého v 03:23 hod. zjištěno množství 1,66 promile alkoholu, a kvalifikovaný jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.

Okresní soud v Teplicích následně svým usnesením ze dne 21. 11. 2013 č. j. 6 T 228/2013-19 podle § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. výše uvedený návrh na potrestání státního zástupce č. j. ZK 778/2013-11 odmítl, neboť nebyla dodržena lhůta pro skončení zkráceného přípravného řízení stanovená v § 179b odst. 4 tr. ř. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 12. 2013.

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích poté svým přípisem ze dne 10. 1. 2014 č. j. ZK 778/2013-17 postoupil policejnímu orgánu Služby kriminální policie a vyšetřování územního odboru Policie ČR Teplice příslušný spis č. j. KRPU-236980/TČ-2013, vrácený Okresním soudem v Teplicích, s textem přípisu: „V příloze postupuji shora uvedený spis s tím, že ve věci je třeba konat klasické řízení. Usnesení podle § 160 odst. 1 tr. ř. očekávám ve lhůtě jednoho měsíce.“

Dne 20. 2. 2014 vydal policejní orgán Služby kriminální policie a vyšetřování územního odboru Policie ČR Teplice pod č. j. KRPU-236980-23/TČ-2013-040971 usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného A. I., pro skutek spočívající v tom, že dne 15. 10. 2013 v 01.55 hod. v T., H., ul. K., ve směru od H. na T., řídil po předchozím požití alkoholických nápojů automobil tov. zn. Renault Clio, nezvládl řízení automobilu a při projíždění křižovatkou čelně narazil do domu majitele J. H., přičemž dechovou zkouškou na přístroji Dräger bylo u jmenovaného v 03:23 hod. zjištěno 1,66 promile alkoholu v dechu, kvalifikovaný jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku.

Proti tomuto usnesení policejního orgánu, které bylo obviněnému doručeno dne 13. 3. 2014 a jeho zvolenému obhájci dne 24. 3. 2014, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 17. 3. 2014, tedy v zákonem stanovené lhůtě, stížnost, kterou blíže neodůvodnil. Tato podaná stížnost byla následně policejním orgánem předložena podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Teplicích.

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích svým usnesením ze dne 19. 3. 2014 č. j. 1 ZT 83/2014-6 výše uvedenou stížnost obviněného do usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.

Dne 24. 3. 2014 byl A. I. v této věci za účasti svého obhájce vyslechnut v postavení obviněného, kdy se ke spáchání předmětného jednání doznal.

Dne 17. 4. 2014 byl spis podle § 166 odst. 3 tr. ř. po skončení vyšetřování policejním orgánem předložen státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Teplicích s návrhem na podání obžaloby.

Dne 23. 4. 2014 podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích v této věci pod č. j. 1 ZT 83/2014-8 na obviněného A. I. obžalobu pro již dříve popsaný skutek, kvalifikovaný jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.

Usnesením ze dne 13. 5. 2014 č. j. 6 T 228/2013-49 Okresní soud v Teplicích rozhodl tak, že se podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř., z důvodu podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř., vrací státnímu zástupci k došetření věc obviněného A. I., kvalifikovaná obžalobou státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích č. j. 1 ZT 83/2004-8, jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl obviněný dopustit skutkem popsaným v této obžalobě.

Samosoudce Okresního soudu v Teplicích své rozhodnutí odůvodnil zejména tím, že trestní stíhání obviněného bylo zahájeno v důsledku přípisu ze dne 10. 1. 2014, jímž dozorující státní zástupce policejnímu orgánu sdělil, že ve věci je třeba konat klasické řízení s tím, že usnesení dle § 160 odst. 1 tr. ř. očekává ve lhůtě jednoho měsíce. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání vydanému následně policejním orgánem podle § 160 odst. 1 tr. ř. obviněný podal stížnost, o které dozorující státní zástupce rozhodl svým usnesením č. j. 1 ZT 83/2014-6 ze dne 19. 3. 2014 tak, že ji jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

Podle názoru Okresního soudu v Teplicích státní zástupce tímto postupem porušil ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., podle něhož měla být stížnost jeho prostřednictvím předložena k rozhodnutí nadřízenému státnímu zástupci. Podle závěru soudu, byť jde o strohý přípis dozorujícího státního zástupce směřující k zahájení trestního stíhání, pak v kontextu tehdy zpracovaného trestního spisu bylo jednoznačné, které skutkové okolnosti státní zástupce považuje za trestné směrem k přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku s tím, že pachatelem a tím pádem obviněným se má stát právě A. I. Jiný výklad tohoto přípisu ani není možný.

Současně podle soudu mohl státní zástupce i ve fázi po pravomocném odmítnutí návrhu na potrestání dle § 314c odst. 6 tr. ř. využít jiných svých dozorových oprávnění; např. podle § 174 odst. 1, 2 písm. c) tr. ř. vydat rozhodnutí nesměřující k zahájení trestního stíhání obviněného, pokud by dodatečně dospěl k závěru, že skutek není citovaným přečinem. Tohoto oprávnění státní zástupce nevyužil, jakkoliv nadále setrval na stanovisku o trestnosti tohoto jednání.

V daném případě soud dospěl k závěru, že k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného podle § 160 odst. 1 tr. ř. dostal policejní orgán písemný pokyn dozorujícího státního zástupce obsažený v jeho přípise (pokynu) ze dne 10. 1. 2014. Byť tento pokyn neobsahuje přímo znění skutkových okolností, včetně jejich právní kvalifikace, z dosavadního postupu státního zástupce v původním zkráceném řízení, jakož i v dalším tzv. standardním přípravném řízení po odmítnutí návrhu na potrestání soudem, je zřejmé, že na svém závěru, obsaženém právě v daném návrhu na potrestání, trvá i nadále, pokud jej nikterak ve svém pokynu nemodifikoval. Policejní orgán následně tyto skutkové okolnosti, včetně právní kvalifikace promítl do výroku usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného.

Tento postup státního zástupce vyloučil z možného rozhodování o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť si předběžně, tj. před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání, učinil a policejnímu orgánu dal najevo svůj názor a založil tím k této věci vztah podobný tomu, který si soudce učiní při rozhodování o vazbě či o stížnosti proti usnesení o některém ze zajišťovacích institutů. Na tom nic nemění formálnost tzv. blanketní (tj. neodůvodněné) stížnosti podané proti usnesení o zahájení trestního stíhání.

Okresní soud dále mimo jiné poukázal na to, že podle ustálené a dlouhodobé judikatury pokyn státního zástupce k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání nemusí být přesně takto označen a koncipován v intencích § 174 odst. 2 písm. a), d) tr. ř., dokonce ani nemusí být písemný, bude-li jinak doložitelný; podstatné je, že policejní orgán, jenž následně vydal usnesení o zahájení trestního stíhání, byl veden názorem dozorujícího státního zástupce o trestnosti konkrétního jednání podezřelého a v podstatě ani nemohl postupovat jinak.

Proti tomuto usnesení Okresního soudu v Teplicích, které bylo Okresnímu státnímu zastupitelství v Teplicích doručeno dne 14. 5. 2014, podal státní zástupce dne 16. 5. 2014 stížnost, kterou následně odůvodnil tak, že se závěry okresního soudu se nelze ztotožnit, neboť po vrácení spisu ze strany okresního soudu byl dne 10. 1. 2014 vydán pokyn k zahájení klasického řízení, neboť v souladu s § 179f tr. ř. již nebylo možno ve zkráceném přípravném řízení pokračovat, a proto byl volen postup podle tohoto paragrafu odst. 2 písm. c) tr. ř., kdy toto je zákonný důvod pro konání takového řízení. Nelze se tedy ztotožnit s tím závěrem, který učinil okresní soud, že se jedná o pokyn podle § 174 odst. 2 písm. a) tr. ř., když již proběhlo řízení a o vlastním skutku nebyly vzneseny pochybnosti, a to ani ze strany soudu. Z tohoto pohledu pak ani nevyplynul důvod, proč by případná stížnost měla být předkládána nadřízenému orgánu k jejímu rozhodnutí, když se jedná o postup přímo upravený trestním řádem jako jedna z alternativ dalšího postupu.

Krajský soud v Ústí nad Labem následně tuto stížnost státního zástupce usnesením ze dne 18. 6. 2014 č. j. 4 To 159/2014-59 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.

Své rozhodnutí odůvodnil tak, že napadené usnesení Okresního soudu v Teplicích je věcně správné. Podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. má být stížnost proti rozhodnutí policejního orgánu (nebylo-li využito autoremedury) předložena k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.

Podle aktuální judikatury není rozhodné, jakou má pokyn resp. souhlas státního zástupce formu; podstatné je, zda dozorující státní zástupce, který je srovnatelně s policejním orgánem obeznámen se skutkovými okolnostmi a důkazní situací, dal již dopředu najevo svou vůli akceptovat rozhodnutí konkrétního obsahu.

V posuzované věci státní zástupce svým přípisem ze dne 10. 1. 2014 dal policejnímu orgánu jednoznačně najevo, že od něj neočekává a nebude akceptovat jiný postup, než jakým je vydání usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. S ohledem na předchozí průběh řízení rovněž není žádných pochybností o tom, že měl dostatečné informace o totožnosti obviněného, skutkových okolnostech, důkazní situaci a o popisu a právní kvalifikaci skutku, pro který mělo být trestní stíhání zahájeno. Tímto svým přípisem se tedy státní zástupce vyloučil z případného rozhodování o stížnosti proti usnesení podle § 160 odst. 1 tr. ř. Pokud následně o stížnosti proti tomuto usnesení rozhodoval, učinil tak v rozporu s ustanovením § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., přičemž toto pochybení je závažnou procesní vadou přípravného řízení, kterou nelze napravit v řízení před soudem. Okresní soud tedy zcela správně podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. z důvodu podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. vrátil věc státnímu zástupci k došetření.

Stěžovatel s ohledem na uvedené vyjádřil z pohledu na věc zcela ztotožňující stanovisko s rozhodnutími soudů prvního a druhého stupně, jimiž byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření.

Podle § 2 odst. 1 tr. ř. nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon.

Podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. platí, jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1 tohoto zákonného ustanovení, předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.

Naposledy citované zákonné ustanovení má zamezit tomu, aby o stížnosti proti usnesení policejního orgánu rozhodoval státní zástupce, který ve vztahu k tomuto usnesení již dříve vyjádřil svůj názor. Je skutečností, že s ohledem na procesní situaci, kdy soud odmítl návrh státního zástupce na potrestání z důvodu nedodržení lhůty pro skončení zkráceného přípravného řízení, byl další postup ve věci v zásadě dán. Státní zástupce sice teoreticky mohl zvolit i jiný postup, např. mohl, jak také uvedl okresní soud v usnesení o vrácení věci k došetření, dle § 174 odst. 1, 2 písm. c) tr. ř. vydat rozhodnutí nesměřující k zahájení trestního stíhání, tato varianta řešení však v daném případě vzhledem k tomu, že šlo o věc naprosto jasnou, nepřipadala v úvahu.

I když by tedy bylo možné na přípis státního zástupce pohlížet z hlediska posouzení jeho povahy pro jeho omezenou možnost determinace dalšího vývoje řízení jako na ryze formální poznámku, nelze na druhou stranu odhlédnout od předchozího průběhu řízení. Pokud státní zástupce akceptoval výsledky zkráceného přípravného řízení a následně na jejich základě podal návrh na potrestání, byl tak naprosto zřejmý jeho přístup k věci v tom smyslu, že zcela konkrétní jednání A. I. posoudil jako určitý trestný čin, za který by měl být jmenovaný stíhán a odsouzen.

Důvod k vyloučení dozorujícího státního zástupce z rozhodování o stížnosti obviněného podané proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání tak byl evidentně dán.

Stěžovatel zde poukazuje na recentní judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž platí, jestliže o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání, které vydal policejní orgán na základě pokynu státního zástupce učiněného dle § 174 odst. 2 písm. a) tr. ř., rozhodne tentýž státní zástupce, a nikoliv nadřízený státní zástupce /§ 146 odst. 2 písm. a) tr. ř./, pak se jedná o takovou procesní vadu přípravného řízení, jež odůvodňuje vrácení věci státnímu zástupci k došetření postupem dle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. při předběžném projednání obžaloby.

Vzhledem ke všem výše uvedeným argumentům ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že v řízení, jež předcházelo vydání usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 19. 3. 2014 č. j. 1 ZT 83/2014-6, byl porušen zákon v neprospěch obviněného A. I. v ustanovení § 2 odst. 1 a § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení a jemu předcházející řízení zrušil a zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a věc přikázal Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.

Podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.

V posuzovaném případě Nejvyšší soud z obsahu předloženého spisu zjistil, že po pravomocném odmítnutí návrhu na potrestání obviněného podle § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 11. 2013 sp. zn. 6 T 228/2013 byl státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Teplicích dne 10. 1. 2014 pod č. j. ZK 778/2013-17 vydán policejnímu orgánu pokyn ke „konání klasického řízení.“ To jinými slovy znamenalo, že proti jmenovanému má být zahájeno trestní stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř., a to pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, což se následně usnesením policejního orgánu ze dne 20. 2. 2014 č. j. KRPU-236980-23/TČ-2013-040971 skutečně stalo.

O stížnosti, kterou proti tomuto usnesení o zahájení trestního stíhání obviněný prostřednictvím svého obhájce podal, tak měl v souladu s výše cit. ustanovením § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. rozhodnout státní zástupce nadřízeného státního zastupitelství, tj. Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, a nikoli tentýž státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích, jako se to stalo stížností pro porušení zákona napadeným usnesením tohoto orgánu ze dne 19. 3. 2014 č. j. 1 ZT 83/2014-6. Povaha obsahu shora uvedeného přípisu státního zástupce policejnímu orgánu ze dne 10. 1. 2014 je nesporně pokynem policejnímu orgánu k zahájení trestního stínání pro trestný čin, byť ve fázi předchozího trestního řízení bylo již konáno tzv. zkrácené přípravné řízení (§ 179a tr. ř. a násl.) pro tentýž skutek a jmenovaný se nacházel v postavení podezřelé osoby a byl na něho neúspěšně podán u soudu návrh na potrestání (týmž státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Teplicích, jako později zmiňovaný pokyn k zahájení trestního stíhání).

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. má zásadní význam pro zajištění objektivity rozhodování o stížnosti v přípravném řízení. Státní zástupce, který vykonává dozor nad přípravným řízením a v jeho rámci nad činností jednotlivých policejních orgánů, je zásadně orgánem oprávněným k rozhodnutí o stížnosti podané proti usnesení těchto policejních orgánů. Výjimkou je ale situace, kdy tento státní zástupce sám dal souhlas nebo pokyn k vydání usnesení policejnímu orgánu. V důsledku toho by totiž nemohl zcela nestranným způsobem podanou stížnost přezkoumat a rozhodnout o ní. V těchto případech proto musí být taková stížnost jeho prostřednictvím předložena státnímu zástupci nadřízeného státního zastupitelství. Smyslem této právní úpravy je zajistit nejvyšší možnou míru nestrannosti a objektivity řízení a rozhodnutí o stížnosti. S tímto požadavkem je neslučitelné, aby o stížnosti rozhodoval orgán, který ve vztahu k usnesení již před jeho vydáním projevil ve vztahu k posuzovanému skutku svou ingerenci a zároveň i právní názor, jejichž obsahovým významem nesporně byla akceptace vydaného usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného.

Takto zdůrazněné zásady lze bezpochyby vztáhnout i na případ obviněného A. I., neboť v jejich duchu a současně v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. nebylo státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Teplicích postupováno. Na to pak zcela správně a v souladu se zákonem reagovaly po podání obžaloby, jak soud prvního, tak soud druhého stupně, když věc obviněného byla pravomocně vrácena do stadia přípravného řízení.

Proto s ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného A. I. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem k této změně pozbyla svého podkladu. Následně věc podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal krajskému státnímu zástupci v Ústí nad Labem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, což znamená, že o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání bude muset nově rozhodnout. Při tomto svém rozhodování bude podle § 270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem Nejvyššího soudu a bude povinen provést jím nařízené procesní úkony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. 6. 2016

JUDr. František Hrabec

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru