Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tz 134/2001Rozsudek NS ze dne 11.07.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.134.2001.1

přidejte vlastní popisek

4 Tz 134/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 11. července 2001 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a Mgr. Josefa Hendrycha stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného M. K., proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Městského úřadu vyšetřování v Ostravě ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. MVOV 765/243-98, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 270 odst. 1 tr. ř., za splnění podmínek uvedených v § 272 odst. 1 tr. ř., rozhodl takto:

Pravomocným usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Městského úřadu vyšetřování ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. MVOV 765/243-98, a řízením, jež mu předcházelo,

bylporušenzákon

v ustanovení § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve prospěch obviněného M. K.

Napadené usnesení sezrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí, jež na zrušené usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Vyšetřovateli Policie ČR, Městského úřadu vyšetřování v Ostravě sepřikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Vyšetřovatel Policie ČR, Městského úřadu vyšetřování v Ostravě zastavil usnesením ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. MVOV-765/243-98, podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání obviněného M. K. pro skutek, spočívající v tom, že v době od 1. 5. 1997 do 29. 9. 1997, jako zaměstnanec firmy S., s. r. o., Ž., kdy vykonával funkci technicko-hospodářského pracovníka s výkonem zaměstnání v prodejním skladu v O. - K., vystavoval během této doby za prodané zboží náhradní doklady o přijetí peněz, získané peníze neodevzdával svému zaměstnavateli a takto se celkově obohatil o částku 250 730,- Kč, poté po ukončení pracovního poměru nevrátil svěřený trezor v hodnotě 5 700,- Kč a notebook v hodnotě 30 000,- Kč, takže celkově firmě S., s. r. o., Ž. celkově způsobil škodu ve výši 286 430,- Kč, kteréžto jednání bylo právně kvalifikováno jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. Toto usnesení nabylo právní moci dne 9. 1. 2001.

Proti citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve lhůtě uvedené v § 272 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného M. K. Vytýká v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., § 134 odst. 2 tr. ř. a § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve prospěch obviněného.

Podle názoru ministra spravedlnosti nelze z odůvodnění napadeného usnesení zjistit, jakými právními úvahami byl vyšetřovatel veden k zastavení trestního stíhání, když v tomto směru je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné.

Výslechy klíčových svědků Ing. B. M. a L. N. neprovedl vyšetřovatel osobně, ale využil formy dožádání. Svědci sice ve svých výpovědích odpověděli na otázky vyšetřovatele, avšak nemohli reagovat odpovídajícím způsobem na tvrzení obviněného, proto je nutno jejich výpovědi považovat za neúplné. Rovněž tak listinné důkazy, které byly opatřeny, nedávají dostatečný přehled o obchodní činnosti obviněného v obchodním skladu poškozené organizace v O. - K. Nebylo osvětleno jakými vnitřními předpisy bylo upraveno nakládání s účetními doklady o prodeji zboží zákazníkům, jak mělo být postupováno v případě prodeje za hotové, zda obviněný K. tržby za hotové poukazoval na účet společnosti apod. Vyšetřovatel neověřil, jak obviněný naložil s finančními prostředky, které získal z tržeb v měsíci září 1997. Neobjasněno zůstalo i to, zda trezor, který nebyl v době nemoci obviněného na pracovišti nalezen, byl skutečně v září 1997 pro společnost S., s. r. o. zakoupen.

Ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona považuje vzhledem k výše uvedeným nedostatkům závěr vyšetřovatele o tom, že je nutno trestní stíhání obviněného zastavit, neboť skutek není trestným činem a není ani důvod k postoupení věci, za předčasný. Tento názor podporuje i skutečnost, že o dalším protiprávním jednání obviněného M. K., pro které mu nebylo sděleno obvinění, je vedeno samostatné řízení vyšetřovatelem Policie ČR, Městského úřadu vyšetřování v Ostravě pod sp. zn. MVOV 681/243-98, ač by i tato trestní věc měla být prověřována ve společném řízení.

Vzhledem k výše uvedeným nedostatkům ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř. namítané porušení zákona, podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona podle § 267 odst. 1 tr. ř. napadené usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.

Především je třeba konstatovat, že napadené usnesení neodpovídá požadavkům, které na obsah usnesení klade § 134 odst. 2 tr. ř., a je proto nepřezkoumatelné. Citované zákonné ustanovení ukládá orgánu, jenž ve věci usnesením rozhodl, aby v odůvodnění usnesení uvedl zejména skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Napadené usnesení obsahuje nahodilý výčet důkazů, které byly vyšetřovatelem provedeny, aniž by bylo zřejmé, co tyto důkazy prokazují, jaký jim přikládá vyšetřovatel význam či jak je hodnotí a jaké závěry z nich vyvozuje. Obdobně nelze přezkoumat právní úvahy, na jejichž základě dospěl vyšetřovatel k závěru, že skutek není trestným činem a není ani důvod pro postoupení věci, a proto bylo nutno trestní stíhání obviněného zastavit, neboť takovouto pasáž usnesení neobsahuje.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

V posuzované trestní věci se vyšetřovatel těmito zákonnými ustanoveními neřídil a je třeba přisvědčit stížnosti pro porušení zákona v názoru, že nebyla provedena celá řada důkazů, které jsou pro správná a úplná skutková zjištění nezbytné. Pokud vyšetřovatel v napadeném usnesení konstatuje, že ve vztahu k údajně odcizenému trezoru v hodnotě 5 700,- Kč nepředložila firma S., s. r. o. žádný doklad o jeho nabytí, z čehož zřejmě dovozuje důvod k pochybnosti, zda takovýto trezor vůbec existoval, pomíjí jednak existenci faktury, vystavené firmou Klíče-zámky-trezory, U. a spol., s. r. o. v O. ze dne 17. 11. 1997, jednak vyjádření samotného obviněného, který ve svém výslechu dne 23. 8. 1999 uvedl, že za dobu svého působení u firmy S., s. r. o., zakoupil pro tuto firmu dva trezory. Obviněný však během tohoto výslechu nebyl vyzván, aby jednak upřesnil dobu, kdy jednotlivé trezory zakoupil, jednak za jakou cenu a u které firmy. Obdobně pak u firmy U. nebylo prověřeno, kdy k zakoupení trezoru došlo a kdo jej pro firmu S., s. r. o. koupil.

Pokud jde o notebook v hodnotě 30 000,- Kč, pak z obsahu spisu je zřejmé pouze to, že původně byl majetkem obviněného, který ho firmě S., s. r. o. dne 17. 7. 1997 za tuto cenu prodal, zůstal však v jeho faktickém držení, což ostatně obviněný připustil ve svém výslechu a potvrzují i svědkové Ing. B. M. a L. N. Vyšetřovatel však neověřil, proč tento počítač, který byl majetkem poškozené organizace, označil obviněný jako svůj majetek v souvislosti s podáním vysvětlení při objasňování okolností požáru turistické chaty J. v K. p. O., což je zřejmé z protokolu o podání vysvětlení, sepsaného podle § 12 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, vyhotoveného Policií ČR, Okresní ředitelství ve Frýdku - Místku dne 15. 10. 1997, sp. zn. ORFM 669/OOFM-Tč-97. Vzhledem k tomu, že tato výpověď však není důkazním prostředkem a z hlediska trestního řádu nemůže mít jako důkaz žádné procesní účinky, měl být obviněný na tuto skutečnost v rámci svého výslechu výslovně dotázán.

Stížnosti pro porušení zákona je třeba přisvědčit i v závěru, že sice vyšetřovatel opatřil listinné důkazy, které jsou obsahem trestního spisu, avšak jde o nahodile opatřené doklady, z nichž nelze získat přehled o obchodní činnosti obviněného v obchodním skladu poškozené organizace v O. - K. Ani obviněný, ani zástupci poškozené organizace nebyli vyzváni k označení vnitřních předpisů, jimiž bylo upraveno nakládání s účetními doklady o prodeji zboží zákazníkům, jak podle nich mělo být postupováno v případě prodeje zboží za hotové, zda a jak poukazoval obviněný K. tržby za hotové na účet společnosti. Nebylo rovněž ověřeno, zda částka 454 682, 60 Kč, kterou obviněný předal příjmovými doklady ve dnech 2. 6. 1997, 30. 6. 1997 a 22. 7. 1997 majitelce firmy S., Ing. Š. K., byla získána z tržeb obchodního skladu v O. - K., či zda tuto částku získal obviněný od firmy S., s. r. o. přímo na úhradu části nákladů rekonstrukce objektu v O. - K.

Za této situace se pak výslechy svědků Ing. B. M. a L. N., které byly provedeny formou dožádání vyšetřovatelem PČR, Okresního úřadu vyšetřování v Jeseníku, jeví z pohledu výše uvedených nejasností jako zcela nedostačující. Výslechy těchto svědků bude nutno provést znovu s tím, že by měl být zejména Ing. M. seznámen s uplatněnou obhajobou obviněného pokud jde o pokyny, které mu měl svědek dát k hospodaření a nakládání s finančními prostředky v obchodním skladu, jakož i ke způsobu předávání hotovostí. Svědek se sice k uvedené problematice velmi okrajově vyjádřil, avšak vzhledem k významu těchto zjištění je nutné, aby výslech k těmto okolnostem byl proveden důsledněji a podrobněji. V situaci, kdy výpověď obviněného v závažných okolnostech nebude souhlasit s výpovědí svědka, a tyto rozpory nebude možno odstranit ani jejich opětovným výslechem či provedením jiných důkazů (např. výpověďmi dalších svědků, apod.), bude nutné přistoupit ke konfrontaci, a tyto osoby postavit tváří v tvář podle § 94 odst. 1 tr. ř.

Vyšetřovatel v závěru napadeného usnesení zmínil jedinou větou fakt, že obviněný neměl podepsanou hmotnou odpovědnost za svěřené prostředky, a vzhledem k tomu, že bezprostředně na to navazuje závěr, že jednání obviněného nenaplnilo skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry, lze usuzovat, že zřejmě této okolnosti přikládal vyšetřovatel podstatný význam z hlediska hodnocení znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. Předpokladem trestní odpovědnosti podle § 248 tr. zák. však není existence dohody o hmotné odpovědnosti, uzavřené podle § 176 zákoníku práce, ale zaviněné jednání spočívající v úmyslném přisvojení si cizí svěřené věci a vznik škody. Dohoda o hmotné odpovědnosti pouze předurčuje režim, kterým bude posuzována eventuelně v budoucnu vzniklá škoda, jde tedy o institut náhrady škody. Opačný názor by totiž znamenal, že objektem trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. by mohly být pouze hodnoty způsobilé být předmětem zvláštní odpovědnosti k náhradě škody ve smyslu ustanovení § 176 zákoníku práce (resp. § 178 zákoníku práce). To by však znamenalo nemístné zúžení pojmu „ svěřené věci \", a to i z pohledu ustanovení § 73 odst. 1 písm. d) zákoníku práce, který upravuje základní povinnosti zaměstnanců. Citované ustanovení ukládá zaměstnanci povinnost řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem, střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, zničením, zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Jde o vymezení pojmu „svěřený prostředek\", který je formulován obecně a na který nedopadá nutnost existence zvláštního druhu odpovědnosti za škodu. Z uvedeného je tedy zřejmé, že nebude na místě dovozovat jen z nedostatku existence dohody o hmotné odpovědnosti případný nedostatek trestní odpovědnosti pachatele za trestný čin zpronevěry.

Pro úplnost nutno konstatovat, že úvaha, obsažená ve stížnosti pro porušení zákona, o nutnosti vést společné řízení s kauzou téhož pachatele, jež samostatně prošetřuje vyšetřovatel Policie ČR, Městského úřadu vyšetřování v Ostravě pod sp. zn. MVOV 681/243-98, je případná. Nejvyšší soud však poté, co si vyžádal od vyšetřovatele sdělení, v jakém stadiu se uvedená trestní věc nachází, zjistil, že oznámení firmy S., s. r. o., že obviněný v době od 1. 5. 1997 do 29. 9. 1997 způsobil v prodejním skladu této firmy v O. - K. jako technicko-hospodářský pracovník manko ve výši 492 060,- Kč, bylo usnesením ze dne 31. 7. 2000 podle § 159 odst. 1 tr. ř. odloženo. Zda a kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci nebylo Nejvyššímu soudu sděleno.

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci při nedůsledném hodnocení provedených důkazů, a tudíž nebyl dán ani předpoklad pro zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. Dále byl zákon porušen v ustanovení § 134 odst. 2 tr. ř. vzhledem k tomu, že písemné vyhotovení napadeného usnesení neodpovídá požadavkům, jež jsou v tomto ustanovení uvedeny, přičemž zákon byl porušen ve prospěch obviněného M. K.

Nejvyšší soud poté podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí, jež na ně obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Poté věc podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal vyšetřovateli Policie ČR, Městského úřadu vyšetřování v Ostravě, aby ji v potřebné rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud mohl toto rozhodnutí učinit vzhledem k tomu, že konstatoval porušení zákona ve prospěch obviněného, ministr spravedlnosti tento postup navrhl ve stížnosti pro porušení zákona, jíž podal do šesti měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí a nejvyšší soud rozhodl o této stížnosti do tří měsíců od jejího podání - § 272 odst. 1 tr. ř. Vyšetřovatel je podle § 270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který shora vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. července 2001

Předsedkyně senátu

JUDr. Danuše Novotná

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru