Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tz 121/2004Rozsudek NS ze dne 11.08.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.121.2004.1

přidejte vlastní popisek

4 Tz 121/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 11. srpna 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. Š., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 8 T 184/2002, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 8 T 184/2002, a v řízení, které mu předcházelo, bylporušenzákonv ustanoveních § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. Š.

Napadený trestní příkaz sezrušujev celém rozsahu v části týkající se obviněného R. Š.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Jičíně sepřikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Samosoudce Okresního soudu v Jičíně vydal dne 25. 9. 2002 pod sp. zn. 8 T 184/2002 trestní příkaz, jímž obviněné R. Š., I. V. a T. K. uznal vinnými, že:

1. obviněný R. Š. sám:

dne 18. 1. 2002 v prodejně E. V. v K., okr. J., uzavřel smlouvu o finančním pronájmu s pronajímatelem společností M. a.s., B., oblast východní Čechy, J. P., P., na základě které převzal do nájmu automatickou pračku Zanussi v. č. 15000191 v pořizovací hodnotě 14.990,- Kč, přičemž zaplatil pouze první splátku ve výši 1.499,- Kč a další splátky již neuhradil, a automatickou pračku následně údajně prodal, čímž způsobil společnosti M. a. s. škodu ve výši 13.491,- Kč,

2. obviněná T. K. a obviněný R. Š. společně:

dne 7. 11. 2001 v prodejně M.-E. v J., R., při sjednávání úvěrové smlouvy o spotřebitelském úvěru se společností H. C. F. a. s., B., předložila T. K. „potvrzení o výši příjmu“ s nepravdivě uvedenými údaji zejména týkajícími se údajného zaměstnavatele, které opatřil a vyplnil R. Š., na základě čehož T. K. obdržela úvěr ve výši 11.682,- Kč na zakoupení plynového sporáku zn. Mora v ceně 12.980,- Kč, přičemž zaplatila v hotovosti částku ve výši 1.298,- Kč a splátky vyplývající z úvěrové smlouvy již nezaplatila, čímž způsobila společnosti H. C. F. a. s., K., B., škodu ve výši nejméně 11.682,- Kč,

3. obviněný I. V. a obviněný R. Š. společně:

dne 25. 1. 2002 v prodejně E. V. v K., okr. J., uzavřel I. V. smlouvu o finančním pronájmu s pronajímatelem společností M. a. s., B., oblast východní Čechy, J. P., P., na základě které převzal do nájmu myčku nádobí Elektrolux v. č. 145100158 v pořizovací hodnotě 16.990,- Kč, přičemž zaplatil pouze první splátku ve výši 1.699,- Kč a další splátky již neuhradil, a zboží ihned po odebrání předal obviněnému R. Š., se kterým byl již na tomto způsobu převedení uvedené myčky na nádobí před uzavřením smlouvy o finančním pronájmu domluven, čímž způsobil společnosti M. a. s. škodu ve výši 15.291,- Kč.

Uvedeným jednáním se R. Š. dopustil pod bodem 1) trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., pod bodem 2) pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250b odst. 1 tr. zák. a pod bodem 3) pomoci k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250 odst. 1 tr. zák. Za to byl obviněnému v sazbě § 250b odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací podle § 45a odst. 1 tr. zák. ve výměře 300 hodin.

Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 7. 11. 2002, Okresnímu státnímu zastupitelství Jičín dne 2. 10. 2002. Vzhledem k tomu, že ani jedna z oprávněných osob nepodala v zákonné lhůtě proti trestnímu příkazu odpor, nabyl právní moci ve vztahu k obviněnému R. Š. dne 16. 11. 2002.

Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. ve prospěch obviněného R. Š. stížnost pro porušení zákona. Vytýká v ní, že tímto trestním příkazem byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. ve vztahu k ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř.

Ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal ministr spravedlnosti na okolnost, že samosoudce Okresního soudu v Jičíně zcela přehlédl existenci trestního příkazu Okresního soudu v Semilech ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 4 T 166/2002, ačkoliv byl zaznamenán v přílohových trestních spisech Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 2 T 164/2002 a sp. zn. 2 T 169/2002, a v opisech rejstříku trestů založených v těchto spisech. Dále zcela přehlédl, že v době, kdy vydal napadené rozhodnutí, nebyl dříve uložený trest nařízen a vykonán, a v důsledku tohoto pochybení nastolil uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin stav, kdy měl obviněný vykonat tento trest v celkové výměře 450 hodin, ačkoliv trestní zákon stanoví nejvyšší výměru tohoto trestu hranicí 400 hodin.

Okresní soud v Jičíně podle stěžovatele pochybil i v tom, že neukládal souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák., neboť trestná činnost, jíž posuzoval, předcházela trestnímu příkazu ve věci Okresního soudu v Semilech sp. zn. 4 T 166/2002.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 1 tr. ř. (správně mělo být citováno ustanovení § 268 odst. 2 tr. ř.), že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. Š. v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, přičemž vzhledem k tomu, že stížností pro porušení zákona byla napadena část rozhodnutí týkající se jen některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumal Nejvyšší soud podle § 267 odst. 5 tr. ř. uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a předcházejícího řízení, která se týkala obviněného R. Š., a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. uloží soud souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem, přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

Podle § 45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Nejvyšší soud konstatuje, že samosoudce Okresního soudu v Jičíně se v posuzované trestní věci uvedenými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.

Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Jičíně, sp. zn. 8 T 184/2002, Nejvyšší soud zjistil, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jičíně podal u tohoto soudu dne 24. 9. 2002 obžalobu na obviněného R. Š. Samosoudce okresního soudu vydal dne 25. 9. 2002 usnesení, kdy podle § 23 odst. 1 tr. ř. byla věc spojena ke společnému řízení s dalšími trestními věcmi téhož obviněného vedenými u Okresního soudu v Jičíně soudu pod sp. zn. 2 T 169/2002 a sp. zn. 2 T 164/2002. Společné řízení pak nadále bylo vedeno pod sp. zn. 8 T 184/2002. Poté samosoudce Okresního soudu v Jičíně vydal ve věci dne 25. 9. 2002 trestní příkaz pod sp. zn. 8 T 184/2002, jímž uznal obviněného R. Š. vinným v rozsahu podaných obžalob při nezměněném popisu skutků a užitých právních kvalifikacích činů, přičemž mu uložil úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. V době vydání trestního příkazu však již trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 4 T 166/2002, který nabyl právní moci ohledně obviněného R. Š. dne 8. 6. 2002, byl tomuto obviněnému za trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, z něhož obviněný nic nevykonal. Okresnímu soudu v Jičíně byla existence tohoto odsouzení známa, neboť je uvedeno v rejstříku trestů obou spojených spisů sp. zn. 2 T 164/2002 a sp. zn. 2 T 169/2002, které jsou aktuálnější než opis rejstříku trestů, který je založen v trestním spisu sp. zn. 8 T 184/2002.

Nezohlednění uvedených skutečností vedla především k porušení zákona v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem nebyl uložen souhrnný trest, ačkoliv se trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) a § 250b odst. 1 tr. zák. a pomoci k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) a § 250 odst. 1 tr. zák. obviněný R. Š. dopustil před tím, než mu byl v trestní věci sp. zn. 4 T 166/2002, dne 30. 5. 2002 doručen trestní příkaz, přičemž datum doručení tohoto trestního příkazu je rozhodné z pohledu ustanovení § 314e odst. 5 tr. ř., neboť má povahu účinků spojených s vyhlášením rozsudku, a pro uložení souhrnného trestu tak dle zásad uvedených v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. byly dány zákonné předpoklady. K porušení zákona došlo také uložením dvou samostatných trestů obecně prospěšných prací, jejichž celková výměra činí 450 hodin, byť ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. připouští maximální výměru tohoto druhu trestu 400 hodin. Dále bylo porušeno i ustanovení § 36 tr. zák., které upravuje povinnost soudu zohlednit výši stejného druhu trestu, který byl uložen jiným rozsudkem a nebyl dosud vykonán, a výši nově ukládaného trestu tak, aby jejich celkový součet nepřesáhl nejvyšší možnou výměru pro takovýto druh trestu.

Vzhledem k uvedeným pochybením porušil samosoudce Okresního soudu v Jičíně i ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť povinnost soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, se vztahuje i na zjištění okolností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.

Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 8 T 184/2002, a v řízení, které mu předcházelo byl porušen zákon v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. Š. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v části, jež se týká obviněného R. Š., přičemž vycházel z ustanovení § 267 odst. 5 tr. ř. a ze zjištění, že nezákonná je pouze tato část trestního příkazu, která je zároveň oddělitelná od ostatních. Dále byla zrušena všechna další rozhodnutí, která na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Věc byla podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázána Okresnímu soudu v Jičíně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Samosoudce okresního soudu v dalším řízení si bude muset opatřit spis Okresního soudu v Semilech, sp. zn. 4 T 166/2002, který je nezbytný z hlediska úvah podle § 35 odst. 2 tr. zák., zároveň i aktuální opis rejstříku trestů obviněného, jakož i zprávu Probační a mediační služby České republiky, středisko Jičín, zda a případně v jakém rozsahu již obviněný něco z uloženého trestu obecně prospěšných prací vykonal. Provedením a vyhodnocením těchto důkazů spolu s důkazy, které již jsou součástí trestního spisu, může Okresní soud v Jičíně dospět k závěru o uložení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Samosoudce Okresního soudu v Jičíně bude při svém rozhodování významně omezen ustanovením § 273 tr. ř., které zakazuje, aby novým rozhodnutím došlo ke zhoršení postavení obviněného, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána v jeho prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius)

Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. srpna 2004

Předsedkyně senátu

JUDr. Danuše Novotná

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru