Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tz 112/2004Rozsudek NS ze dne 29.06.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.112.2004.1

přidejte vlastní popisek

4 Tz 112/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 29. června 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného L. P., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 30. 5. 2002, čj. 1 T 190/2002-233,

a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř., takto:

Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 30. 5. 2002, čj. 1 T 190/2002-233, byl výrokem o trestu v ustanovení § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které vydání tohoto rozsudku předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného L. P.

Tento rozsudek se ve výroku o trestu v části týkající se obviněného L. P. zrušuje.

Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Chrudimi se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Ve výroku citovaným rozsudkem byl obviněný L. P. uznán vinným jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák. trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. na tom skutkovém základě, že v průběhu měsíce ledna 2002 vnikl společně se dvěma spoluobžalovanýma již rozbitým oknem do objektu firmy R. S., kde odcizili 5 kostek slisovaného hliníku, čímž majiteli Ing. M. N. způsobili škodu ve výši 8.600,- Kč na odcizeném hliníku a na zařízení škodu ve výši 100,- Kč a dále v jednočinném souběhu trestnými činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil tím, že dne 9. 2. 2002 kolem 6.00 hod. v H. ulici před domem čp. v Ch. bezdůvodně fyzicky napadl S. K., jehož opakovaně udeřil rukama do hlavy a obličeje až poškozený upadl a způsobil mu tak lehký otřes mozku, tržnou ránu v týlní krajině, zlomeninu nosních kůstek a krevní výrony na čele a očních víčkách s předpokládanou dobou léčení 3 týdny. Za to mu byl podle § 221 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. dále soud rozhodl o náhradě škody. Rozsudek nabyl právní moci dne 10. 6. 2002, když proti němu nebylo oprávněnými osobami podáno odvolání.

Proti tomuto pravomocnému rozsudku podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. P. Okresnímu soudu v Chrudimi vytýká, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanoveních § 35 odst. 2 a § 36 tr. zák. Okresnímu soudu vytkl, že se uvedenými ustanoveními trestního zákona neřídil, neboť trestním příkazem téhož soudu ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. 2 T 65/2002, který byl obviněnému doručen dne 6. 3. 2002 a právní moci nabyl dne 15. 3. 2002, byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a odsouzen za to k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 260 hodin. Aniž by z tohoto trestu bylo cokoli vykonáno, uložil soud obviněnému L. P. dalších 400 hodin obecně prospěšných prací (celkem tedy 660 hodin), čímž byla o více než polovinu překročena nejvyšší výměra tohoto trestu, která je stanovena v § 45a odst. 1 tr. zák. v maximální výměře obecně prospěšných prací 400 hodin. Napadeným rozsudkem měl být dále zákon porušen v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., neboť trestných činů, pro které byl jmenovaný tímto rozsudkem odsouzen, se dopustil dříve (tj. v průběhu měsíce ledna 2002, resp. 9. 2. 2002), než byl v jiné trestní věci, zmíněným již trestní příkazem sp. zn. 2 T 65/2002 ze dne 19. 2. 2002, odsouzen za jiný trestný čin. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon ve shora vytýkaném rozsahu v neprospěch obviněného L. P., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil tento rozsudek včetně dalších rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Neumožňuje-li tento zákon za některý z takových trestných činů uložit jiný trest, než je trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v § 27 jako trest samostatný.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.

Podle § 36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.

Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Okresní soud v Chrudimi při vydání rozsudku ze dne 30. 5. 2002, čj. 1 T 190/2002-233, neřídil. Při jeho vydání již existoval trestní příkaz téhož soudu ze dne 19. 2. 2002, čj. 2 T 65/20002-29, pravomocný dne 15. 3. 2002, jímž byl obviněný L. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., za který mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 260 hodin. Toto předchozí odsouzení již vyplývalo z lustra vyznačeného na obžalobě. Okresní soud v Chrudimi, přestože to byla jeho povinnost, si nezjistil, že výkon trestu obecně prospěšných prací uloženého obviněnému, nebyl v době jeho rozhodování ani jen nařízen, natož vykonán.

Jak bylo správně zmíněno ve stížnosti pro porušení zákona Okresní soud v Chrudimi v napadeném rozsudku pochybil při ukládání trestu, neboť obviněnému především neuložil souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu téhož soudu ze dne 19. 2. 2002, čj. 2 T 65/2002?29, který mu byl doručen dne 6. 3. 2002, tedy později než byl spáchán skutek (leden 2002 a 9. 2. 2002), za nějž byl odsouzen napadeným rozsudkem. Napadeným rozsudkem, jímž byl obviněnému L. P. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, bez přihlédnutí k výše uvedeným skutečnostem, byl porušen zákon v neprospěch obviněného navíc v tom smyslu, že celkovým součtem hodin obecně prospěšných prací došlo k překročení maximálně přípustné výměry tohoto druhu trestu vyplývající z ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Uložením trestu 400 hodin obecně prospěšných prací, bez zjištění, zda dříve uložený trest obecně prospěšných prací byl již vykonán, nesplnil Okresní soud v Chrudimi povinnost vyplývající z ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., když požadavek na řádné zjištění skutkového stavu a odpovědné zhodnocení důkazů, se nepochybně vztahuje i na prověření osoby obviněného, včetně jeho kriminální minulosti, neboť poznatky v daném směru přímo ovlivňují druh a výměru trestu. Zde je třeba uvést, že zákon byl v uvedeném případě porušen pouze ve výroku o trestu napadeného rozsudku a v řízení, které tomuto výroku předcházelo. Podle § 266 odst. 2 tr. ř. však lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu. Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné trestní sazby, a to i v případě, kdy k němu došlo nerespektováním zásady uvedené v ustanovení § 36 tr. zák., vždy považovat za uložení trestu, který je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř. Proto Nejvyšší soud shledal stížnost pro porušení zákona, která svým obsahem nezpochybňovala správnost výroku o vině a směřovala zcela zjevně jen proti výroku o trestu napadeného rozsudku, jako přípustnou.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl ve výroku o trestu porušen zákon v neprospěch obviněného L. P. v ustanoveních uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku. Na základě takto zjištěného porušení zákona však nemohl akceptovat návrh ministra spravedlnosti na zrušení celého rozsudku, jak je uvedeno ve stížnosti pro porušení zákona a podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku toliko jeho výrok o trestu, a to v části týkající se obviněného L. P., včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak přikázal Okresnímu soudu v Chrudimi, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V daném případě to znamená, aby tento soud v hlavním líčení znovu rozhodl o trestu obviněného L. P. při respektování zákonných ustanovení pro ukládání trestu, zejména ustanovení o ukládání souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák., a to se zřetelem k trestnímu příkazu Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19. 2. 2002, čj. 2 T 65/20002-29. Pokud tak učiní, bude již bezpředmětné přihlížet též k ustanovení § 36 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení nařídil (§ 270 odst. 4 tr. ř.) a že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného L. P., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).

V Brně dne 29. června 2004

Předseda senátu

JUDr. Juraj Malik

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru