Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tz 110/2006Usnesení NS ze dne 30.08.2006

EcliECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.110.2006.1

přidejte vlastní popisek

4 Tz 110/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 30. srpna 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného Bc. K. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2004 sp. zn. 5 To 504/2003, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2004 sp. zn. 5 To 504/2003, a v řízení, které mu předcházelo, bylporušenzákonv ustanoveních § 254 odst. 1, § 256 a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Bc. K. S.

Napadené usnesení sezrušujev části, jíž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti výroku o vině pod bodem 1) a výroku o souhrnném trestu rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. 102 T 23/2002.

Současně se zrušuje rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. 102 T 23/2002, ve výroku o vině pod bodem 1) a výroku o souhrnném trestu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené části usnesení a rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Karviné – pobočka v Havířově sepřikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. 102 T 23/2002, byl obviněný Bc. K. S. v bodě 1) výroku rozsudku uznán vinným trestným činem útoku na státní orgán podle § 154 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 3. 1. 2001 v H., okres K., v souvislosti s podáním, které je projednáváno u Okresního soudu v Karviné – pobočka Havířov pod sp. zn. 26 Nc 185/98, 26 Nc 189/98 a 26 Nc 183/98, zaslal stížnost na samosoudkyni Mgr. J. Z. s hrubě urážlivými výroky. V bodě 2) výroku rozsudku byl uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. b) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 3. 10. 2001 v 8.10 hod. v H. –P., okres K., v budově Obvodního oddělení Policie České republiky poté, co byl vyšetřovatelem podle § 75 tr. ř. zadržen jako obviněný, utekl z kanceláře vyšetřovatele a byl poté zadržen policistou Obvodního oddělení Policie ČR Havířov 2, který prováděl jeho ostrahu na chodbě budovy.

Za skutek pod bodem 1) byl obviněnému v sazbě § 206 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu v pravomocném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 3. 2002 sp. zn. 1 T 69/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Za skutek pod bodem 2) výroku rozsudku byl obviněnému v sazbě § 171 odst. 1 tr. zák. uložen samostatný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců.

Obviněný Bc. K. S. podal proti tomuto rozsudku odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 1. 2004 sp. zn. 5 To 504/2003, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Ministr spravedlnosti podal podle § 266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. proti posledně citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Bc. K. S. Podle jeho názoru došlo tímto rozhodnutím k porušení zákona v neprospěch obviněného, a to v ustanoveních § 254 odst. 1, § 256 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Je však třeba upřesnit, že mimořádný opravný prostředek je podán pouze do té části usnesení Krajského soudu v Ostravě, jíž bylo zamítnuto odvolání obviněného do výroku o vině trestným činem útoku na státní orgán podle § 154 odst. 2 tr. zák. zatímco výrok o vině trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. b) tr. zák. a za tento trestný čin uložený samostatný trest pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně mimořádným opravným prostředkem napaden nebyl.

Ministr spravedlnosti uvedl, že již z obsahu skutkové věty pod bodem 1) výroku rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. 102 T 23/2002, je zřejmé, že obviněný nevhodnými výrazy častoval konkrétní osobu soudkyně Okresního soudu v Karviné Mgr. J. Z. Soudy obou stupňů z výsledků dokazování však mylně dovodily, že obviněný měl v úmyslu urazit státní orgán jako celek, aniž ve svých rozhodnutích řešily rozdíl mezi trestným činem útoku na státní orgán ve smyslu ustanovení § 153 až 154 tr. zák. a útoku na veřejného činitele podle § 155 až 156 tr. zák., a aniž jakkoli řešily odlišnost pojmů „státní orgán“ a „veřejný činitel“ a s tím související různý rozsah ochrany, který je každému z nich trestním zákonem poskytován. Podle jeho názoru pak právní kvalifikace skutku pod bodem 1) výroku rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, nemůže obstát, přičemž tuto vadu nenapravil ani Krajský soud v Ostravě v odvolacím řízení.

Navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2004 sp. zn. 5 To 504/2003, byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného Bc. K. S. Dále nechť Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zruší, zrušen nechť je i rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. 102 T 23/2002 ve výroku o vině pod bodem 1), jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté navrhl procesní postup podle § 270 odst. 1 tr. ř., tj., aby věc byla vrácena Okresnímu soudu v Karviné, pobočka v Havířově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž mohlo být podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.

Podle § 256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Nejvyšší soud konstatuje, že Krajský soud v Ostravě se při rozhodování o obviněným podaném opravném prostředku těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.

Základní námitkou, kterou ministr spravedlnosti uplatnil v podané stížnosti pro porušení zákona, je nesprávný výklad pojmu „státní orgán“ jakožto zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu útoku na státní orgán podle § 154 odst. 2 tr. zák.

K této právní problematice zastává Nejvyšší soud tento právní názor:

Trestného činu útoku na státní orgán podle ustanovení § 154 odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo hrubě urazí nebo pomluví státní orgán při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon.

Tento trestný čin spadá mezi trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných podle třetí hlavy zvláštní části trestního zákona a v tomto rámci je jedním z trestných činů proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele podle prvního oddílu uvedené hlavy. Útok na státní orgán je upraven v ustanoveních § 153 až 154 trestního zákona, útok na veřejného činitele v ustanoveních § 155 až 156 trestního zákona. Z této systematiky je patrno, že výkon pravomoci státního orgánu a výkon pravomoci veřejného činitele jsou dva odlišné objekty dvou vzájemně různých trestných činů. Rozdílnost pojmů „státní orgán“ a „veřejný činitel“ je zjevná i z ustanovení § 89 odst. 9 tr. zák., které stanoví, že „veřejným činitelem je při splnění dalších podmínek mimo jiné i volený funkcionář nebo jiný odpovědný pracovník orgánu státní správy a samosprávy, soudu nebo jiného státního orgánu“. Je proto třeba vždy náležitě zvažovat, zda jednání, jímž je napadán výkon pravomoci, směřuje proti státnímu orgánu jako instituci nebo proti veřejnému činiteli jako osobě. Vztah mezi pojmy „státní orgán“ a „veřejný činitel“ je takový, že veřejný činitel je zásadně představitelem státního orgánu, respektive, že státní orgán plní své funkce prostřednictvím aktů vykonávaných osobami, z nichž některé mají postavení veřejného činitele, avšak toto postavení samo o sobě ještě neznamená, že útok směřující proti osobě veřejného činitele, byť v souvislosti s výkonem jeho pravomoci, je útokem proti státnímu orgánu jako instituci, v jejímž rámci veřejný činitel působí.

S odlišností pojmů „státní orgán“ a „veřejný činitel“ souvisí i různý obsah ochrany, kterou trestní zákon každému z nich poskytuje. Proti násilným útokům je rozsah této ochrany v podstatě stejný, protože trestnými činy jsou jak násilné útoky proti státnímu orgánu (§ 153 tr. zák.), tak proti veřejnému činiteli (§ 155 tr. zák.), a rozdíl je jen v míře ochrany z hlediska trestních sazeb. Proti verbálním útokům je rozsah ochrany stejný, pokud jde o vyhrůžky, protože vyhrůžky usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu jsou trestnými činy, směřují-li proti státnímu orgánu (§ 154 odst. 1 tr. zák.), i směřují-li proti veřejnému činiteli (§ 156 odst. 1 tr. zák.). Jestliže verbální útoky mají formu urážky nebo pomluvy, poskytuje trestní zákon zvláštní ochranu pouze státnímu orgánu (§ 154 odst. 2 tr. zák.), ale neposkytuje ji veřejnému činiteli.

Trestný čin útoku na státní orgán podle § 154 odst. 2 tr. zák. spáchaný tím, že pachatel hrubě urazí nebo pomluví státní orgán, nemá protipól v odpovídajícím trestném činu útoku na veřejného činitele, který byl spáchán tím, že pachatel hrubě urazí nebo pomluví veřejného činitele. Původně byl rozsah této ochrany poskytované státnímu orgánu a rozsah ochrany poskytovaný veřejnému činiteli i v tomto směru stejný, protože hrubá urážka nebo pomluva veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon byla trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 156 odstr. 3 tr. zák., avšak toto ustanovení bylo zrušeno zákonem č. 253/1997 Sb.

V rozsahu ochrany poskytované státnímu orgánu na straně jedné a veřejnému činiteli na straně druhé tak vznikla určitá disproporce, která znamená, že veřejný činitel ani v souvislosti s výkonem pravomoci nepožívá proti výrokům spočívajícím v urážkách nebo pomluvách zvláštní ochrany podle příslušných ustanovení trestního zákona, ale je trestním zákonem popřípadě zákony z jiných právních odvětví (§ 11 a násl. občanského zákoníku) chráněn jako kterákoli jiná fyzická osoba. Jestliže je veřejný činitel vystaven verbálním projevům byť i ničím nepodložené nespokojenosti a tyto projevy nelze podřadit pod ta ustanovení, která obecně chrání čest, pověst a dobré jméno všech fyzických osob, měla by být součástí jeho profesionálního přístupu k výkonu funkce i schopnost s takovýmito projevy se vyrovnat. Trestní postih takovýchto verbálních útoků, navíc podle ustanovení určených nikoli k ochraně veřejných činitelů, ale k ochraně státních orgánů, by byl v jasném rozporu s principy demokratického právního státu. Legislativní změnu, jejíž podstatou je dekriminalizace urážek a pomluv veřejných činitelů, není možné v trestním řízení obcházet opětnou kriminalizací těchto jednání tím, že budou podřazována pod ustanovení určené k ochraně státních orgánů jako institucí, tj. pod ustanovení § 154 odst. 2 tr. zák. o trestném činu útoku na státní orgán. Je evidentní, že za účinnosti ustanovení § 156 odst. 3 tr. zák. by soudy jednání obviněného kvalifikovaly jako trestný čin útoku na veřejného činitele, nikoli jako trestný čin útoku na státní orgán.

Základním nedostatkem v rozhodnutích soudů obou stupňů je právní názor, že ustanovení § 154 odst. 2 tr. zák., poskytuje ochranu osobám. Toto zákonné ustanovení však chrání státní orgán jako instituci a nikoli jednotlivé fyzické osoby, které byť v postavení veřejných činitelů v rámci činnosti státního orgánu působí, což je ostatně podrobně rozvedeno výše.

Pokud tedy, nahlíženo tímto právním názorem, obviněný Bc. K. S. podle rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. 102 T 23/2002, urážlivými a nevhodnými výroky napadal konkrétní fyzickou osobu, byl takto prezentovaný projev zaměřen vůči této konkrétní fyzické osobě, a nelze dovozovat, že cílem obsahu jeho dopisu bylo znevážit celý státní orgán, u něhož konkrétní soudkyně pracovala. Pokud soudy obou stupňů k takovémuto právnímu závěru dospěly, nelze tato rozhodnutí označit v těchto částech za souladné se zákonem.

Krajský soud v Ostravě měl uvedené skutečnosti v souvislosti s procesním postupem učiněným dle § 254 odst. 1 tr. ř. zjistit, což se nestalo, a důsledkem tohoto pochybení byl i výrok učiněný podle § 256 tr. ř. ve vztahu k výroku o vině trestným činem útoku na státní orgán podle § 154 odst. 2 tr. zák. Užití nesprávné právní kvalifikace činu je způsobeno nedostatečně učiněnými skutkovými zjištěními podle § 2 odst. 5 tr. ř. a z toho se odvíjejícího nesprávného zhodnocení provedených důkazů, jež nemá oporu v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.

Vzhledem k výše uvedeným důvodům poté Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2004 sp. zn. 5 To 504/2003, a v řízení předcházejícím, a to v části, jíž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti výroku o vině pod bodem 1) výroku o vině a výroku o souhrnném trestu rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. 102 T 23/2002, byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1, § 256 a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Bc. K. S. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení v této části zrušil. Zrušen byl také rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. 102 T 23/2002, a to ve výroku ve vině pod bodem 1) a ve výroku o souhrnném trestu. Dále byla zrušena všechna další rozhodnutí, která na zrušenou část usnesení a zrušenou část rozsudku obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc byla podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázána Okresnímu soudu v Karviné, pobočka v Havířově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Za daného stavu výše popsaný útok obviněného nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu útoku na státní orgán podle § 154 odst. 2 tr. zák. V rámci nového řízení před soudem prvního stupně bude zapotřebí v rámci dokazování zjistit, zda s obsahem dopisu se mohli seznámit a případně seznámili také další konkrétní pracovníci okresního soudu, zda šlo o nepravdivé údaje, zda byly způsobilé značnou měrou ohrozit vážnost soudkyně u spoluobčanů, zejména ji poškodit v zaměstnání, případně narušit její rodinné vztahy a nebo způsobit jí jinou vážnou újmu. Za splnění všech těchto zákonných předpokladů by bylo možno jednání obviněného právně kvalifikovat jako trestný čin pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák. při splnění procesních podmínek uvedených v ustanovení § 225 odst. 2 tr. ř. V případě, že však nebudou prokázány všechny výše uvedené zákonné znaky, bude muset okresní soud postupovat v intencích ustanovení § 226 tr. ř. a obviněného od obžaloby pro trestný čin útoku na státní orgán podle § 154 odst. 2 tr. zák. zprostit.

Orgán, jemuž věc byla přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§ 270 odst. 4 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. srpna 2006

Předsedkyně senátu

JUDr. Danuše Novotná

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru