Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tvo 74/2001Usnesení NS ze dne 14.06.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:4.TVO.74.2001.1

přidejte vlastní popisek

4 Tvo 74/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 14. června 2001 v neveřejném zasedání stížnost obviněného K. N., a manželky obviněného L. J., L. J. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2001, sp. zn. 2 Ntv 11/01, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti obviněného K. N. a manželky obviněného L. J., L. J. zamítají.

Odůvodnění:

Usnesením Vrchní soudu v Praze ze dne 23. 4. 2001, sp. zn. 2 Ntv 11/01, byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba mimo jiné obviněných K. N. a L. J. do 31. 10. 2001.

V zákonné lhůtě podali proti tomuto usnesení stížnost obviněný K. N. a manželka obviněného L. J., L. J. Ve stížnostech mimo jiné uvedli, že trestní stíhání mohlo být skončeno ve lhůtě 2 let či ve lhůtě prodloužené, poukázali na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2001, sp. zn. 57 T 21/2000, které konstatovalo vady přípravného řízení, nejedná se o nikterak obtížnou věc. Ve stížnosti L. J. dále uvádí, že u obviněného L. J. chybí existence transparentního zmaření naplnění účelu trestního stíhání. K. N. dále namítá, že odůvodnění napadeného usnesení pro svou povrchnost zakládá nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí. Vrchní soud argumentuje skutečnostmi, které nezakládají důvody vazby. Závěrem oba stěžovatelé navrhují zrušení napadeného usnesení a propuštění obviněných na svobodu.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. ř. přezkoumal správnost výroků napadeného usnesení týkajících se obviněných K. N. a L. J., jakož i řízení, které těmto výrokům předcházelo, a dospěl k závěru, že podané stížnosti nejsou důvodné.

Pokud jde o správnost výroku napadeného rozhodnutí a příslušné části řízení, jež mu předcházelo, z předloženého trestního spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 57 T 21/2000, Nejvyšší soud především zjistil, že návrh na prodloužení vazby obviněných L. J. a K. N. byl podán včas, při zachování patnáctidenní lhůty uvedené v § 71 odst. 6 tr. ř. Návrh podal předseda senátu Městského soudu v Praze, tedy osoba k tomu oprávněná podle § 71 odst. 5 tr. ř., neboť v době podání návrhu probíhalo řízení právě před uvedeným soudem. Rovněž ostatní okolnosti, jak byly ohledně dosavadního průběhu trestního stíhání obviněných podrobně popsány v odůvodnění napadeného usnesení, odpovídají obsahu předloženého trestního spisu. Obvinění jsou nyní ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), písm. c) tr. ř.

Na tyto obviněné a obviněného P. N. byla dne 31. 10. 2000 podána k Městskému soudu v Praze obžaloba, která jim klade za vinu spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. spáchaného ve prospěch zločinného spolčení podle § 43 tr. zák., kterého se měli dopustit tím, že „v průběhu roku 1998 po předchozích opakovaných telefonických i osobních kontaktech v republice Kostarika a jinde s L. A. a dalšími blíže neurčenými osobami organizujícími obchod s omamnými látkami nejméně na území republiky Kostarika a České republiky, kdy ujednali způsob a financování dopravy, úkryt, další distribuci a následné odeslání finančních prostředků za doručené zásilky drog, poté nejméně

1. obvinění L. J. a K. N. společně dne 12. 11. 1998 ve spediční firmě M., P., a. s., podle pokynů obviněného L. J. převzal obviněný K. N. zásilku tropického ovoce - banánů odeslaných z republiky Kostarika, zajistil její přepravu do objektu skladu v P., a její vyskladnění za účelem převzetí nejméně 28, 2 kg kokainu, který byl ukryt v zásilce, a to ve víkách krabic s banány, a který dále převzal k zajištění další distribuce obviněný L. J., a to přesto, že kokain je látka, která je uvedena v seznamu omamných látek ve skupině 1 přílohy č. 3 nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví;

2. obvinění L. J., K. N. a P. N. společně dne 19. 11. 1998 podle pokynů L. J. ve spediční firmě M., P. převzal obviněný K. N. zásilku tropického ovoce - banánů zaslaných z republiky Kostarika, zajistil přepravu do výše uvedeného objektu a spolu s obviněným P. N. zásilku za pomoci ukrajinských dělníků vyložili s tím, aby pro obviněného L. J. takto získali odeslaných 40 kg kokainu ukrytého shodným způsobem, a to přesto, že kokain je látka, která je uvedena v seznamu omamných látek ve skupině 1 přílohy č. 3 nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, přičemž k další dispozici s drogou nedošlo z důvodu zásahu Policie České republiky.

Obviněnému L. J. je dále obžalobou kladeno za vinu spáchání trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že „v blíže neurčené době do dne svého zadržení dne 19. 11. 1998 v Praze 5 a jinde přechovával a měl při sobě střelby schopnou pistoli zn. ČZ, model 75, ráže 9 mm LUGER, a to přesto, že neměl v souladu s ustanovením § 9 zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, průkaz zbraně, ačkoliv mu tato povinnost vyplývá z ustanovení § 6 uvedeného zákona, a rovněž neměl podle § 27 odst. 1 zbrojní průkaz, který by jej opravňoval nabývat střelné zbraně do svého vlastnictví.\"

Nejvyšší soud se plně ztotožňuje s napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze, že u obviněných L. J. a K. N. přetrvávají důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), písm. c) tr. ř. Přestože zatím nebylo rozhodnuto o vině obviněných, nelze v této souvislosti přehlédnout, že jsou stíháni pro velmi závažnou trestnou činnost, kterou měli podle obžaloby spáchat postupně více dílčími útoky a v součinnosti s osobami v cizině. Měli se podílet na nelegálním dovozu značného množství drog do České republiky. Za těchto okolností tedy není vyloučeno, že by oba obvinění mohli opětovně spáchat trestnou činnost obdobného charakteru, tj. pokračovat v trestné činnosti ve smyslu § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř., zejména když každý z nich již v minulosti spáchal čin soudně trestný, byť se na ně nyní hledí, jako by odsouzeni nebyli. Navíc obviněným L. J. a K. N. hrozí - s ohledem na rozsah a právní kvalifikaci trestné činnosti kladené jim za vinu - konkrétní možnost uložení citelného trestu v trestní sazbě od 10 do 15 let odnětí svobody (§ 187 odst. 4 tr. zák.), která navíc může být zpřísněna podle § 44 tr. zák., neboť na všechny obviněné byla podána obžaloba pro výše uvedené trestné činy, o které bude Městským soudem v Praze rozhodováno. Tato skutečnost ve spojení s faktem, že obvinění měli být ve styku s osobami působícími v cizině, vyvolává důvodnou obavu z možného útěku nebo skrývání se obviněných ve smyslu § 67 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud se dále zabýval správností rozhodnutí Vrchního soudu v Praze pokud jde o splnění dalších podmínek pro prodloužení vazby vymezených v ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. Také v tomto směru neshledal pochybení. Nejvyšší soud v rámci své přezkumné povinnosti mohl posuzovat toliko trestní řízení od okamžiku posledního pravomocného rozhodnutí o prodloužení vazby, které bylo učiněno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2000, sp. zn. 2 Ntv 18/2000, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2000, sp. zn. 5 Tvo 137/2000. V této fázi řízení nebyly shledány žádné průtahy v řízení, neboť 5. 12. 2000 byl spis vrácen Městskému soudu v Praze Nejvyšším soudem, 8. 1. 2001 v neveřejném zasedání byla věc usnesením vrácena státnímu zástupci k došetření, 28. 2. 2001 Vrchní soud v Praze toto usnesení zrušil, 20. 3. 2001 bylo nařízeno hlavní líčení, které proběhlo 22. 5. - 24. 5. 2001, kdy bylo odročeno na neurčito a byla přibrána znalkyně z oboru grafologie.

Pokud jde o podmínku podle § 71 odst. 3 tr. ř. pro další prodloužení vazby nad 2 roky - obtížnost věci, ta je dána především závažností projednávané trestné činnosti, složitostí prováděného dokazování (vyžadování právní pomoci v cizině) a rozsahem spisového materiálu.

Splněna je i další podmínka uvedená v § 71 odst. 3 tr. ř. - že propuštěním obviněných na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení (§ 1 odst. 1 tr. ř.), a to uprchnutím či skrýváním se obviněných, jak je podrobně uvedeno shora.

Prodloužení vazby obviněných L. J. a K. N. do 31. 10. 2001, tedy na dobu nezbytně nutnou podle § 71 odst. 3 tr. ř., je opodstatněné, a proto Nejvyšší soud podle § 148 odst. 1 písm. c) obě stížnosti jako nedůvodné zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 14. června 2001

Předseda senátu

JUDr. Jiří Pácal

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru