Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tvo 145/2000Usnesení NS ze dne 21.12.2000

EcliECLI:CZ:NS:2000:4.TVO.145.2000.1

přidejte vlastní popisek

4 Tvo 145/2000

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. prosince 2000 v neveřejném zasedání stížnost obviněného T. M. A. A. R., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2000, sp. zn. 6 Ntv 15/2000, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost zamítá.

Odůvodnění:

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2000, sp. zn. 6 Ntv 15/2000, byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obviněného T. M. A. A. R. do 30. března 2001.

V zákonné lhůtě podal obviněný T. M. A. A. R. prostřednictvím svého obhájce proti tomuto usnesení stížnost, ve které mimo jiné uvádí, že vyšetřovatel spojil několik trestních věcí a bylo nutno opakovat vyšetřovací úkony, vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. je odůvodněn pouze tím, že je obviněný cizinec s bydlištěm i mimo území České republiky, což je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. V závěru stížnosti bylo navrženo zrušení napadeného usnesení a propuštění obviněného na svobodu.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, týkajícího se obviněného T. M. A. A. R., jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost není důvodná.

Obviněný T. M. A. A. R. je spolu s dalšími 30 spoluobviněnými stíhán pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. jako člen zločinného spolčení podle § 43 tr. zák. Trestná činnost obviněných měla spočívat v tom, že od počátku roku 1996 nejméně do konce měsíce srpna 1997 na základě zejména padělaných nevyplacených poštovních poukázek typu "A" a "C" si nechali zasílat na účty, které byly u různých peněžních ústavů, větší částky peněz, které byly bezprostředně vybírány nebo to měli obvinění v úmyslu, čímž byla s. p. Česká pošta Praha způsobena škoda ve výši nejméně 40 000 000,- Kč, a jednání obviněných směřovalo ke způsobení škody ve výši 250 000 000,- Kč.

Konkrétní podíl obviněného R. na popsané trestné činnosti měl spočívat v tom, že po vzájemné dohodě s obviněným M. M. založili dne 9. 4. 1997 běžný účet v C. bance a. s., pobočka P., dále účet u FB. a. s., pobočka P., a účet v KB, pobočka P., čísla účtů předali dalším osobám, které na ně prostřednictvím padělaných nevyplacených poštovních poukázek, vložených do poštovní přepravy, zasílaly různé finanční částky, přičemž obviněný M. na pokyn obviněného R. vystavil příkazy k bankovním převodům peněz, které takto měly být získány, z jednotlivých účtů na další účet vedený u ČSOB a. s., pobočka P., založený pro firmu C., k němuž měl obviněný R. jako jediný dispoziční právo. Tímto způsobem mělo být získáno více než 56 000 000,- Kč. Dále měl obviněný po dohodě s obviněným M. od něj získat plnou moc, na jejímž základě uzavřel na jméno obviněného M. obchodní smlouvu s firmou FIO B. s. r. o. se sídlem v P., za účelem nákupu a prodeje cenných papírů, přičemž firma jim sdělila číslo svého účtu, vedeného u IPB a. s., pobočka P., kam měly být zaslány peníze k nákupu cenných papírů, a na uvedený účet pak směřovaly finanční částky, jež byly uvedeny na padělaných nevyplacených poštovních poukázkách. K přesné identifikaci platby byl určen variabilní symbol shodný s rodným číslem plátce, přičemž obviněný R. na základě uvedené plné moci určil jako plátce sebe a obviněného M. Číslo účtu včetně variabilního symbolu byly předány dalším osobám, které opět pomocí padělaných nevyplacených poštovních poukázek měly zasílat na účet plátce, obviněného M., další peníze v celkové výši nejméně 36 752 000,- Kč. Následně pak na základě dopisu, zaslaného obviněným R. zástupci firmy FIO B. s. r. o. panu K., měly být peníze došlé na účet plátce M. okamžitě převedeny na účet obviněného R.

Vazba obviněného T. M. A. A. R. počala dnem 17. 12. 1997, o čemž rozhodl dne 19. 12. 1997 usnesením pod sp. zn. Nt 863/97 soudce Obvodního soudu pro Prahu 1. Důvody vazby byly shledány podle § 67 písm. a), b) tr. ř. (ve znění tehdy platném). Lhůta trvání vazby byla několikráte prodlužována, naposledy usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2000, sp. zn. 6 Ntv 8/2000, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 6. 2000, sp. zn. 4 Tvo 68/2000, do 30. 11. 2000, přičemž nadále byl shledán důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky především zjistil, že žádost o prodloužení lhůty trvání vazby byla podána ve smyslu § 71 odst. 5 tr. ř. osobou k tomu oprávněnou, a to ve lhůtě, která je v souladu se zákonným požadavkem ustanovení § 71 odst. 6 tr. ř.

Nejvyšší soud se v plné míře ztotožňuje se závěry uvedenými v napadeném usnesení, že u obviněného T. M. A. A. R. nadále trvají vazební důvody uvedené v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. V tomto směru lze odkázat na odůvodnění napadeného usnesení, zejména pak na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2000, sp. zn. 4 Tvo 68/2000, v této trestní věci. V něm jsou zevrubně popsány vazby obviněného na Tuniskou republiku, charakter posuzované trestné činnosti tohoto obviněného i hrozící vysoký trest odnětí svobody. Všechny tyto konkrétní skutečnosti odůvodňují vazební důvod uvedený v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud se dále zabýval správností rozhodnutí Vrchního soudu v Praze pokud jde o splnění dalších podmínek pro prodloužení vazby vymezených v ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. a také v tomto směru neshledal pochybení. Od posledního pravomocného rozhodnutí o prodloužení vazby ze dne 21. 6. 2000 byla prováděna celá řada vyšetřovacích úkonů, např. bylo vyslechnuto 105 svědků. V této fázi řízení nebyly Nejvyšším soudem shledány žádné průtahy v řízení. K námitce obviněného T. M. A. A. R., že byly nedůvodně spojovány trestní věci a došlo pak k prodloužení trestního řízení, lze rovněž odkázat na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2000, sp. zn. 4 Tvo 68/2000, kde je především zdůrazněna dikce ustanovení § 20 odst. 1 tr. ř. o povinnosti konat společné řízení.

Správné je napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze i v té části, kdy je konstatováno, že propuštěním obviněného z vazby na svobodu by došlo přinejmenším k podstatnému ztížení dosažení účelu trestního řízení (§ 1 odst. 1 tr. ř.), a to reálným nebezpečím z uprchnutí obviněného.

Lhůta trvání vazby byla prodloužena na nezbytně nutnou dobu, jíž období do 30. 3. 2001 je, a to vzhledem k rozsahu důkazů, jež mají být provedeny a jež státní zástupce ve své žádosti dostatečně konkrétně specifikoval. Ani v tomto směru pak Nejvyšší soud neshledal pochybení a důvod ke korekci rozhodnutí.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud stížnost obviněného podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 21. prosince 2000

Předseda senátu

JUDr. Jiří Pácal

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru