Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tvo 143/2001Usnesení NS ze dne 24.10.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:4.TVO.143.2001.1

přidejte vlastní popisek

4 Tvo 143/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 24. října 2001 stížnost obžalovaného U. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 10 Ntv 15/01, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 1 T 40/01, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost zamítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 10 Ntv 15/01, podle § 71 odst. 3 tr. ř. tak, že prodloužil trvání vazby obžalovanému U. K. do 28. 2. 2002.

V zákonné lhůtě podal proti tomuto usnesení stížnost obžalovaný U. K. Podle jeho názoru není dán důvod útěkové vazby dle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť obžalovaný má v České republice trvalý pobyt, žije tu i jeho rodina a nadto tu i podniká. Okolnost, že je proti němu vedeno další, dosud neskončené trestní stíhání u Krajského soudu v Českých Budějovicích, nemůže podmiňovat tento důvod vazby, neboť by tím byl porušen princip presumpce neviny. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení zrušil, a propustil jej z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného usnesení, i tu část řízení, které napadenému usnesení předcházelo, a shledal, že stížnost není důvodná.

Obžalovaný U. K. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 10. 1999, sp. zn. 40 Nt 279/99, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. V současné době je nadále shledáván důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř.

Obžalovaný U. K. je stíhán pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. a účastenství na trestném činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Krajský soud v Ústí nad Labem již jednou ve věci rozhodl, rozsudek však byl odvolacím soudem zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Dne 7. 9. 2001 soud I. stupně znovu vynesl odsuzující rozsudek, jímž byl obviněný žalovanými trestnými činy uznán vinným, a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Více než patnáct dnů před uplynutím dvouleté vazební lhůty (§ 71 odst. 6 tr. ř.) navrhl předseda senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem další prodloužení vazby.

Vrchní soud v Praze nepochybil, pokud vazbu obžalovaného U. K. prodloužil.

Podle § 71 odst. 3 tr. ř. vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky. Pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud.

S rozhodnutím Vrchního soudu v Praze lze souhlasit v tom směru, že i v nynějším stadiu trestního stíhání jsou na straně obžalovaného dány důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí dostatečně konkrétně a přesvědčivě vyložil, v jakých okolnostech důvody vazby spočívají.

Nejvyšší soud České republiky se ztotožnil i s úvahami Vrchního soudu v Praze, jež se týkají hodnocení důvodů, pro které nebylo trestní stíhání skončeno v zákonné dvouleté lhůtě. Je třeba přisvědčit názoru, že se tak stalo z důvodů, které nemají povahu neodůvodněných průtahů. Z obsahu spisu je patrno, že předseda senátu soudu I. stupně postupoval v uvedené věci systematicky a s co největší mírou rychlosti řízení. Pokud opakovaně docházelo k odročování věci, dělo se tak z důvodů, které nemohl předseda senátu předvídat či ovlivnit, přičemž postupoval zcela v souladu s požadavky trestního řádu.

S napadaným rozhodnutím se lze ztotožnit i pokud jde o další podmínku, která předpokládá, že propuštěním obžalovaného na svobodu bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení ve smyslu ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. Vzhledem k okolnostem nyní projednávané trestné činnosti, jejímu rozsahu a způsobu, jímž měla být spáchána, je zřejmé, že další trvání vazby je nezbytné též k dosažení účelu trestního řízení podle § 1 odst. 1 tr. ř., protože to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestného činu, na potrestání jeho pachatele a na předcházení trestné činnosti. Dosažení toho účelu by nebylo možné bez přítomnosti obžalovaného, kterému byl uložen poměrně citelný trest, a ačkoli je rozsudek dosud nepravomocný, obžalovanému již reálně hrozí.

Napadenému rozhodnutí nelze nic vytknout ani pokud jde o dobu, na kterou vrchní soud vazbu obžalovaného prodloužil. Bylo zohledněno, že rozsah této trestní věci vyžaduje, aby měl soud II. stupně, který bude o podaném odvolání obžalovaného K. rozhodovat, dostatečný prostor k náležitému prostudování spisu a k rozhodnutí ve věci. Doba do 28. 2. 2002 je uvedeným požadavkům zcela přiměřená. Ani v tomto směru tedy Nejvyšší soud nespatřuje žádné pochybení, když vazba obžalovaného byla prodloužena jen na nezbytně nutnou dobu.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti neshledal Nejvyšší soud České republiky stížnost obžalovaného U. K. důvodnou a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. ji zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 24. října 2001

Předsedkyně senátu

JUDr. Danuše Novotná

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru