Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tvo 123/2000Usnesení NS ze dne 31.10.2000

EcliECLI:CZ:NS:2000:4.TVO.123.2000.1

přidejte vlastní popisek

4 Tvo 123/2000

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 31. října 2000 stížnost obžalovaného Š. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2000, sp. zn. 10 Ntv 13/2000, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 95/99, nyní v odvolacím řízení před Vrchním soudem v Praze pod sp. zn. 10 To 156/2000, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného Š. K. zamítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením byla v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 5 T 95/99, nyní ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze, podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného Š. K. do 31. 1. 2001.

V zákonné lhůtě podal proti usnesení stížnost obžalovaný prostřednictvím svého obhájce. Závěry vrchního soudu pokládá za věcně nesprávné a neodůvodněné. Vrchní soud se především nevypořádal s otázkou, proč byla v řízení před soudem prvního stupně vyčerpána dvouletá vazební lhůta, když stěžovatel je toho názoru, že tomu tak bylo pro průtahy v řízení. Závěr o existenci vazebního důvodu podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. rovněž nemá oporu v důkazech. Není totiž pravdou tvrzení vrchního soudu, že obžalovaný neměl v rozhodné době zaměstnání ani jiný zdroj obživy. Vlastnil, a nadále vlastní živnostenské oprávnění k provozování hostinské činnosti, dále prodal družstevní byt, za který získal částku několika set tisíc Kč, takže disponuje potřebnými financemi. Správný není ani závěr o neexistenci trvalého bydliště obžalovaného, neboť po celou dobu sdílí trvalé bydliště společně se svou matkou v L., kde má možnost bydlet i nadále. Těmito skutečnostmi je pak zcela vyvrácena obava z toho, že by se obžalovaný na svobodě skrýval nebo uprchnul. Neexistují tedy žádné konkrétní okolnosti, které by úvahu o vazbě odůvodňovaly, a proto se domáhal, aby napadené usnesení bylo zrušeno.

Na podkladě podané stížnosti Nejvyšší soud České republiky podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, jež napadenému usnesení předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.

Řízení se v současné době nachází ve stadiu, kdy Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 5 T 95/99, uznal obžalovaného společně s dalšími třemi spolupachateli vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2, písm. a), b) tr. zák., jehož se podle rozsudku dopustil tím, že dne 30. 10. 1998 kolem 11.50 hod. v N. P., okres J., v P. ul. čp. 6728 po předchozí vzájemné dohodě a rozdělení úkolů mezi sebou s cílem vyloupit prodejnu mobilních telefonů, obžalovaný Š. K. čekal jako řidič v osobním vozidle zn. Favorit SPZ LBK 99-30, zaparkovaném za prodejnou připraven odvézt po akci spoluobžalované z místa činu, obžalovaní S. A. K. a L. N. hlídali okolí místa činu, když obžalovaný M. F. maskován parukou a čepicí vstoupil do prodejny, přičemž s pomocí plynové pistole donutil přítomného prodejce R. V., aby si lehl na zem, kde mu nasadil kovová pouta, a poté z regálu a vitrín odcizil dvacet kusů mobilních telefonů, příslušenství k nim a další telekomunikační techniku v celkové hodnotě 201 769,-Kč, následně z prodejního pultu odcizil plechovou pokladnu v hodnotě 360,- Kč s finanční hotovostí ve výši 38 320,60,- Kč, čímž se tak všichni společně podíleli na vzniku škody ve výši nejméně 240 449,60,- Kč a následným poškozením některých odcizených věcí způsobili škodu ve výši nejméně 43 447,- Kč. Za to byl obžalovanému uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen i trest propadnutí věci, a to samonabíjecí plynové pistole zn. IWG mod. P 900, ráže 9 mm, repliky plastové pistole a repliky stříbrné plastové pistole. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl společně a nerozdílně se spoluobžalovanými zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozenému T. C., s. r. o. se sídlem v T., T. 902 škodu ve výši 43 447,- Kč. Proti rozsudku podal obžalovaný Š. K. odvolání, které bude projednáno Vrchním soudem v Praze ve veřejném zasedání, jehož termín stanovil předseda senátu na den 23. 11. 2000.

Obžalovaný Š. K. byl vzat do vazby na podkladě usnesení, jež vydal soudce Okresního soudu v Jičíně dne 31. 10. 1998, sp. zn. Nt 146/98, když shledal vazební důvod podle § 67 písm. a), b) tr. ř.( účinného do 31. 12. 1998 ). Vazba počala dnem zadržení, t. j. 30. 10. 1998. Usnesením ze dne 15. 8. 2000, sp. zn. 5 T 95/99 omezil Krajský soud v Hradci Králové důvod vazby u tohoto obžalovaného jen na ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. ( ve znění zák. č. 166/1998 Sb.).

Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že návrh na prodloužení lhůty trvání vazby byl předložen osobou k tomu ve smyslu § 71 odst. 5 tr. ř. oprávněnou, a ve lhůtě, která je stanovena § 71 odst. 6 tr. ř.

Obava, že obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak reálně hrozícímu nepravomocně uloženému vysokému trestu, za který je nutno trest odnětí svobody v trvání sedmi let považovat, je i v nynějším stadiu řízení plně podložena zjištěními, která v tomto ohledu byla učiněna již v přípravném řízení, a která se, jak patrno z průběhu dokazování, nezměnila. Obžalovaný opakovaně uvedl, že je ( v době zadržení ) bez zaměstnání, žije pouze z toho, co si vydělá hrou v karty. Měl sice živnostenský list, avšak v souvislosti s rozvodem manželství podnikání zcela zanechal, protože ho bývalá manželka se svou rodinou o všechen majetek připravili. Nemá trvalé bydliště, a pokud uvádí adresu B. ul. 920 v L., žije tam jeho matka, u níž se nezdržuje. Fakticky bydlí porůznu, u děvčat, případně přespává v autě. Uvedené údaje jsou v naprostém rozporu se zněním stížnostních námitek, které mimo jejich tvrzení, nejsou obsahem spisu nikterak verifikovány. Obava, specifikovaná v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. za tohoto stavu věci trvá i nadále, proto Vrchní soud v Praze nepochybil, pokud konstatoval existenci tohoto vazebního důvodu.

Nejvyšší soud nespatřuje pochybení napadeného rozhodnutí ani v tom, když vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro prodloužení vazby, vyplývajících z ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. Pokud trestní stíhání obžalovaného nebylo a nebude ukončeno ve lhůtě dvou let, děje se tak z důvodů, které rozhodně nemají povahu neodůvodněných průtahů v trestním řízení. Délka dosavadního řízení byla primárně ovlivněna nutností provádět obsáhlé dokazování, přičemž dokazování bylo podmíněno také součinností s řadou dalších subjektů - tlumočníci, znalci, což vedlo k prodloužení řízení. Doba, kterou si až dosud trestní řízení vyžádalo, není důsledkem nějaké zřejmé liknavosti orgánů činných v trestním řízení, jež by se např. projevila dlouhodobou nečinností v projednávané věci. Trestní řízení bylo vedeno tak, aby bylo urychleně dokončeno a proto lze důvodně usoudit, že pokud trestní stíhání nebylo skončeno ve lhůtě dvou let, stalo se tak z důvodů, jež mají povahu závažných důvodů ve smyslu ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř.

S napadeným rozhodnutím se lze ztotožnit i pokud jde o další podmínku, která předpokládá, že propuštěním obžalovaného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř. Vzhledem k okolnostem nyní projednávané trestné činnosti, zejména způsobu, jakým měla být provedena a následku, který tím měl vzniknout, je zřejmé, že další trvání vazby je nezbytné též k dosažení účelu trestního řízení podle § 1 odst. 1 tr. ř., protože to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestného činu, na potrestání jeho pachatele a na předcházení trestné činnosti. Dosažení tohoto účelu by nebylo možné bez přítomnosti obžalovaného, který je nadto ohrožen uložením citelného trestu.

Nejvyšší soud se ztotožnil se závěry Vrchního soudu v Praze i pokud jde o dobu, na kterou vazbu obžalovaného Š. K. prodloužil. Uvedená lhůta poskytuje přiměřený časový prostor k tomu, aby příslušný senát vrchního soudu provedl odvolací řízení. Doba do 31. 1. 2001 je z tohoto pohledu dobou nezbytně nutnou a požadavkům odvolacího řízení zcela přiměřenou.

Vzhledem k tomu, že stížnost obžalovaného Š. K. nebyla shledána důvodnou, Nejvyšší soud ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 31. října 2000

Předsedkyně senátu

JUDr. Danuše Novotná

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru