Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tvo 110/2001Usnesení NS ze dne 21.08.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:4.TVO.110.2001.1

přidejte vlastní popisek

sp. zn.: 4 Tvo 110/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 21. srpna 2001 stížnost obžalovaného S. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2001, sp. zn. 5 Ntv 11/01, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 14/2000, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost zamítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením prodloužil Vrchní soud v Praze podle § 71 odst. 3 tr. ř. trvání vazby obžalovaného S. B. do 31. 12. 2001.

V zákonné lhůtě podal proti tomuto usnesení stížnost obžalovaný S. B. Vrchnímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí je alibistické, neboť soud prvního stupně vyčerpal zákonnou lhůtu dvou roků a vrchní soud si proto pro odvolací řízení stanovil další lhůtu, byť je to v rozporu se zněním § 71 odst. 3 tr. ř. Na tom, že přípravné řízení trvalo takřka sedmnáct měsíců, nenese obžalovaný vinu, stejně jako na skutečnosti, že hlavní líčení musela být odročována pro neúčast svědků. Není proto důvod, aby byl za tyto prodlevy postihován prodloužením vazby. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a propustil jej z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) na podkladě podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo a shledal, že stížnost není důvodná.

Obžalovaný S. B. byl vzat do vazby usnesením soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 8. 1999, sp. zn. Nt 710/99, z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř., přičemž vazba započala dnem 17. 8. 1999. V současné době je shledáván důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř.

Trestní stíhání obžalovaného Stanislava Bielika je vedeno pro pomoc k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., pomoc k pokusu trestného činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a § 8 odst. 1 tr. zák., § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., pro trestný čin zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence podle § 125 odst. 2 tr. zák. a trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Pro tyto trestné činy byla na obžalovaného podána dne 13. 12. 2000 obžaloba k Městskému soudu v Praze, stejnými trestnými činy byl rozsudkem tohoto soudu ze dne 29. 6. 2001, sp. zn. 41 T 14/2000, uznán vinným a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Pro výkon trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. V současné době je věc ve stadiu, kdy byla na podkladě odvolání obžalovaného předložena Vrchnímu soudu v Praze k provedení řízení o tomto opravném prostředku.

Pokud jde o správnost výroku napadeného usnesení a řízení, jež mu předcházelo, Nejvyšší soud především zjistil, že návrh předsedkyně senátu Městského soudu v Praze byl Vrchnímu soudu v Praze předložen včas, při zachování lhůty uvedené v § 71 odst. 6 tr. ř. S postupem tohoto soudu lze souhlasit, pokud se zabýval nejdříve existencí důvodů vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř., což je předpokladem pro možnost dalšího prodloužení vazební lhůty. Vrchnímu soudu v Praze nelze vytknout, že tyto důvody vazby u obžalovaného nadále shledává. Obžalovanému byl, byť nepravomocně, uložen vysoký trest odnětí svobody, a je obava, že by se mohl na svobodě trestnímu stíhání vyhýbat, zejména v situaci, kdy zřejmě bude muset odpykat i zbytek nepodmíněného trestu odnětí svobody, který mu byl uložen pro trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., a z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn. Vzhledem k tomu, že obžalovaný je bez zaměstnání, případně jiného stálého zdroje příjmů, obživu si zajišťoval trestnou činností, jeho sociální situace je nezměněná, trvá obava, že na svobodě by v trestné činnosti pokračoval. Existence důvodů vazby není podmíněně důkazy potvrzujícími počínání obžalovaného způsobem předpokládaným v § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř., ale lze je opírat o opodstatněnou obavu z možnosti takového jednání, v jehož uskutečnění mu má právě vazba zabránit.

Nejvyšší soud nespatřuje pochybení napadeného usnesení ani v tom, když vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro prodloužení vazby, vyplývajících z ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. Pokud trestní stíhání obžalovaného S. B. nebylo skončeno v zákonné lhůtě dvou let, stalo se tak z důvodů, které nemají povahu neodůvodněných průtahů. Z obsahu trestního spisu je patrno, že předsedkyně senátu Městského soudu v Praze pracovala v uvedené trestní věci, kde byli společně s obžalovaným stíháni ještě další tři spolupachatelé, proti nimž nebylo vedeno řízení vazebně, systematicky a s co největší mírou rychlosti řízení. Pokud opakovaně docházelo k odročování věci, stalo se tak z důvodů, které nemohla předsedkyně senátu předvídat či ovlivnit, přičemž postupovala v souladu s trestním řádem. Zcela nedůvodná je pak námitka obžalovaného o neschopnosti soudu zajistit u jednání účast svědků, když z obsahu spisu je patrno, že neúčast svědků neměla původ ve zmiňované neschopnosti, ale v občanské nekázni předvolaných osob, vůči nimž bylo posléze užito pořádkových opatření.

S napadeným usnesením se lze ztotožnit i pokud jde o další podmínku, která předpokládá, že propuštěním obžalovaného na svobodu bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení ve smyslu ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. Vzhledem k okolnostem nyní projednávané trestné činnosti, zejména způsobu, jakým měla být spáchána, i následku, který tím měl vzniknout, je zřejmé, že další trvání vazby obžalovaného je nezbytné též k dosažení účelu trestního řízení podle § 1 odst. 1 tr. ř., protože to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestného činu, na potrestání jeho pachatele a na předcházení trestné činnosti. Dosažení tohoto účelu není možno bez přítomnosti obžalovaného, kterému byl uložen poměrně citelný trest a ačkoli rozsudek není dosud pravomocný, obžalovanému již reálně hrozí.

Napadenému rozhodnutí nelze nic vytknout ani pokud jde o dobu, na kterou vrchní soud vazbu obžalovaného S. B. prodloužil. Bylo zohledněno, že charakter a rozsah této trestní věci vyžadují, aby měl soud druhého stupně, který bude o odvolání obžalovaného rozhodovat, dostatečný časový prostor k náležitému prostudování spisu a k rozhodnutí ve věci. Doba do 31. 12. 2001 je uvedeným požadavkům zcela přiměřená. Ani v tomto směru tedy Nejvyšší soud nespatřuje žádné pochybení, když vazba byla prodloužena jen na nezbytnou dobu.

S ohledem na všechny uvedené skutečnosti neshledal Nejvyšší soud stížnost obžalovaného S. B. důvodnou, proto ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 21. srpna 2001

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše Novotná

4 Tvo 110/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 21. srpna 2001 stížnost obžalovaného S. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2001, sp. zn. 5 Ntv 11/01, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 14/2000, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost zamítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením prodloužil Vrchní soud v Praze podle § 71 odst. 3 tr. ř. trvání vazby obžalovaného S. B. do 31. 12. 2001.

V zákonné lhůtě podal proti tomuto usnesení stížnost obžalovaný S. B. Vrchnímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí je alibistické, neboť soud prvního stupně vyčerpal zákonnou lhůtu dvou roků a vrchní soud si proto pro odvolací řízení stanovil další lhůtu, byť je to v rozporu se zněním § 71 odst. 3 tr. ř. Na tom, že přípravné řízení trvalo takřka sedmnáct měsíců, nenese obžalovaný vinu, stejně jako na skutečnosti, že hlavní líčení musela být odročována pro neúčast svědků. Není proto důvod, aby byl za tyto prodlevy postihován prodloužením vazby. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a propustil jej z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) na podkladě podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo a shledal, že stížnost není důvodná.

Obžalovaný S. B. byl vzat do vazby usnesením soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 8. 1999, sp. zn. Nt 710/99, z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř., přičemž vazba započala dnem 17. 8. 1999. V současné době je shledáván důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř.

Trestní stíhání obžalovaného Stanislava Bielika je vedeno pro pomoc k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., pomoc k pokusu trestného činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a § 8 odst. 1 tr. zák., § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., pro trestný čin zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence podle § 125 odst. 2 tr. zák. a trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Pro tyto trestné činy byla na obžalovaného podána dne 13. 12. 2000 obžaloba k Městskému soudu v Praze, stejnými trestnými činy byl rozsudkem tohoto soudu ze dne 29. 6. 2001, sp. zn. 41 T 14/2000, uznán vinným a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Pro výkon trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. V současné době je věc ve stadiu, kdy byla na podkladě odvolání obžalovaného předložena Vrchnímu soudu v Praze k provedení řízení o tomto opravném prostředku.

Pokud jde o správnost výroku napadeného usnesení a řízení, jež mu předcházelo, Nejvyšší soud především zjistil, že návrh předsedkyně senátu Městského soudu v Praze byl Vrchnímu soudu v Praze předložen včas, při zachování lhůty uvedené v § 71 odst. 6 tr. ř. S postupem tohoto soudu lze souhlasit, pokud se zabýval nejdříve existencí důvodů vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř., což je předpokladem pro možnost dalšího prodloužení vazební lhůty. Vrchnímu soudu v Praze nelze vytknout, že tyto důvody vazby u obžalovaného nadále shledává. Obžalovanému byl, byť nepravomocně, uložen vysoký trest odnětí svobody, a je obava, že by se mohl na svobodě trestnímu stíhání vyhýbat, zejména v situaci, kdy zřejmě bude muset odpykat i zbytek nepodmíněného trestu odnětí svobody, který mu byl uložen pro trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., a z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn. Vzhledem k tomu, že obžalovaný je bez zaměstnání, případně jiného stálého zdroje příjmů, obživu si zajišťoval trestnou činností, jeho sociální situace je nezměněná, trvá obava, že na svobodě by v trestné činnosti pokračoval. Existence důvodů vazby není podmíněně důkazy potvrzujícími počínání obžalovaného způsobem předpokládaným v § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř., ale lze je opírat o opodstatněnou obavu z možnosti takového jednání, v jehož uskutečnění mu má právě vazba zabránit.

Nejvyšší soud nespatřuje pochybení napadeného usnesení ani v tom, když vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro prodloužení vazby, vyplývajících z ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. Pokud trestní stíhání obžalovaného S. B. nebylo skončeno v zákonné lhůtě dvou let, stalo se tak z důvodů, které nemají povahu neodůvodněných průtahů. Z obsahu trestního spisu je patrno, že předsedkyně senátu Městského soudu v Praze pracovala v uvedené trestní věci, kde byli společně s obžalovaným stíháni ještě další tři spolupachatelé, proti nimž nebylo vedeno řízení vazebně, systematicky a s co největší mírou rychlosti řízení. Pokud opakovaně docházelo k odročování věci, stalo se tak z důvodů, které nemohla předsedkyně senátu předvídat či ovlivnit, přičemž postupovala v souladu s trestním řádem. Zcela nedůvodná je pak námitka obžalovaného o neschopnosti soudu zajistit u jednání účast svědků, když z obsahu spisu je patrno, že neúčast svědků neměla původ ve zmiňované neschopnosti, ale v občanské nekázni předvolaných osob, vůči nimž bylo posléze užito pořádkových opatření.

S napadeným usnesením se lze ztotožnit i pokud jde o další podmínku, která předpokládá, že propuštěním obžalovaného na svobodu bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení ve smyslu ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. Vzhledem k okolnostem nyní projednávané trestné činnosti, zejména způsobu, jakým měla být spáchána, i následku, který tím měl vzniknout, je zřejmé, že další trvání vazby obžalovaného je nezbytné též k dosažení účelu trestního řízení podle § 1 odst. 1 tr. ř., protože to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestného činu, na potrestání jeho pachatele a na předcházení trestné činnosti. Dosažení tohoto účelu není možno bez přítomnosti obžalovaného, kterému byl uložen poměrně citelný trest a ačkoli rozsudek není dosud pravomocný, obžalovanému již reálně hrozí.

Napadenému rozhodnutí nelze nic vytknout ani pokud jde o dobu, na kterou vrchní soud vazbu obžalovaného S. B. prodloužil. Bylo zohledněno, že charakter a rozsah této trestní věci vyžadují, aby měl soud druhého stupně, který bude o odvolání obžalovaného rozhodovat, dostatečný časový prostor k náležitému prostudování spisu a k rozhodnutí ve věci. Doba do 31. 12. 2001 je uvedeným požadavkům zcela přiměřená. Ani v tomto směru tedy Nejvyšší soud nespatřuje žádné pochybení, když vazba byla prodloužena jen na nezbytnou dobu.

S ohledem na všechny uvedené skutečnosti neshledal Nejvyšší soud stížnost obžalovaného S. B. důvodnou, proto ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 21. srpna 2001

Předsedkyně senátu

JUDr. Danuše Novotná

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru