Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 917/2020Usnesení NS ze dne 15.09.2020

HeslaPodvod
Pokus trestného činu
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.917.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 917/2020-1097

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 15. 9. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. Č., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Brno, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 5. 2020 č. j. 6 To 64/2019-1060, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, pod sp. zn. 69 T 5/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Č. odmítá.

Odůvodnění:

V trestní věci obviněných R. K. a R. Č. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 13. 6. 2019 č. j. 69 T 5/2018-890 obviněný R. Č. uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku na skutkovém základě popsaném ve výroku o vině. Za to mu byl podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku, uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Soud prvního stupně rozhodl i o vině a trestu u obviněného R. K. a podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak oběma obviněným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozené S Trade Group, s. r. o., se sídlem Rubínová 5, Košice, Slovenská republika, t. č. v konkurzu, zastoupené správcem konkurzní podstaty Mgr. Tomášem Sabadošem, se sídlem Mlynárská 15, Košice, částku 131.066,88 Eur.

Proti shora citovanému rozsudku podali odvolání jednak oba obvinění a v neprospěch obviněného R. Č. do výroku o trestu též státní zástupce. Vrchní soud v Olomouci o těchto řádných opravných prostředcích rozhodl usnesením ze dne 24. 10. 2019 č. j. 6 To 64/2019-973 tak, že z podnětu odvolání obviněného R. K. podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku, jímž byl tento obviněný podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázán zaplatit společně a nerozdílně s obviněným R. Č. na náhradě škody poškozené S Trade Group, s. r. o., částku 131.066,88 Eur. Odvolání obviněného R. Č. a státního zástupce pak byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.

Z podnětu následného dovolání nejvyššího státního zástupce, podaného v neprospěch obviněného R. Č. do výroku o trestu, Nejvyšší soud usnesením ze dne 3. 3. 2020 sp. zn. 4 Tdo 216/2020 výše uvedené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil v části, v níž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti výroku o trestu ohledně obviněného R. Č., zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a vrchnímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně bylo výrokem podle § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodnuto, že se obviněný nebere do vazby.

Dovolací soud v tomto rozhodnutí přisvědčil nejvyššímu státnímu zástupci v názoru, že soud prvního stupně opřel své rozhodnutí obviněnému R. Č. mimořádně snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonem stanovené trestní sazby o úvahy, které nereflektovaly ani obecně uznávanou právní teorii ani ustálenou soudní judikaturu. Závěr, že u obviněného byly dány zvláštní okolnosti činu, jak má na mysli ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku, neměl za přesvědčivý ani dostatečně odůvodněný. Vrchní soud pak po jeho výtce tyto vady vzdor odvolání státního zástupce nenapravil, ačkoli mimo jiné připustil, že v odůvodnění napadeného rozsudku relevantní úvahy pro mimořádné snížení trestu u obviněného prakticky zcela absentují. Zdůvodnění jeho rozhodnutí, že pokud by obviněnému uložil trest v rámci zákonem stanovené trestní sazby, tedy ve výměře nejméně pěti let, naprosto by tím v důsledku absence odvolání státního zástupce proti výroku o trestu i v neprospěch spoluobviněného R. K. nivelizoval sankce uložené oběma obviněným, jakkoli jejich podíl a role na páchané trestné činnosti byly rozdílné, Nejvyšší soud neakceptoval.

Vrchní soud v Olomouci poté ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 7. 5. 2020 č. j. 6 To 64/2019-1060, jímž z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného R. Č. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém výroku o trestu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. mu při nezměněném výroku o vině podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku nově uložil trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. ř. zařadil do věznice s ostrahou.

Na posledně uvedené rozhodnutí soudu druhého stupně reagoval tentokrát dovoláním obviněný R. Č. Svůj mimořádný opravný prostředek zaměřil proti výroku o uloženém trestu s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V jeho odůvodnění poukázal na skutková zjištění soudů obou stupňů, podle nichž byl v rámci páchání trestné činnosti z pozice tzv. „bílého koně“ pouhým vykonavatelem vůle spoluobviněného R. K. a sám z ní měl pouze minimální osobní prospěch. Jeho jednání tedy vykazovalo výrazně nižší společenskou škodlivost. Při ukládání trestu mělo být podle jeho mínění přihlédnuto i k tomu, že v jeho případě šlo o ojedinělý exces z jinak řádného způsobu života, kdy pracoval a spolu s družkou ve společné domácnosti vychovávali nezletilého syna. K trestné činnosti se navíc doznal a orgánům činným v trestním řízení označil osobu jejího organizátora, který by jinak zůstal nepotrestán. Proti adheznímu výroku nic nenamítal a má zájem na tom, aby škodu, kterou způsobil, také nahradil. Záruku za dovršení jeho nápravy pro případ, že by mu byl uložen pouze podmíněný trest odnětí svobody, za něho převzala obecně prospěšná společnost ADRA, přestože ta tak činí jen v opravdu výjimečných případech. Tyto skutečnosti podle dovolatele vrchní soud mohl a měl zohlednit postupem podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku a uložit mu trest pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. Stávající trest je trestem nepřiměřeně přísným, nespravedlivým a s přihlédnutím k odsouzení spoluobviněného K. jakožto organizátora trestné činnosti odporuje zásadě diferenciace trestních sankcí. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 5. 2020 č. j. 6 To 64/2019-1060 zrušil, dále zrušil i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující a podle § 265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření k dovolání v rámci řízení podle § 265h odst. 2 tr. ř. úvodem podotkla, že obviněný v něm v zásadě zopakoval námitky, které na podporu své obhajoby uplatňoval od samého počátku trestního řízení a s nimiž se vypořádaly již soudy prvního a druhého stupně a poté i Nejvyšší soud ve svém předcházejícím rozhodnutí ve věci. Dále konstatovala, že v posuzovaném případě nebyla splněna základní podmínka v podobě existence výjimečných okolností případu či poměrů pachatele, které by protiprávní jednání obviněného odlišovaly od typově obdobných trestných činů a poskytovaly přesvědčivý podklad pro aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Z hlediska reklamované zásady diferenciace trestů zdůraznila, že soud prvního stupně označil v odůvodnění rozsudku obviněného za faktického pachatele trestné činnosti. Právě on byl tím, kdo dvakrát odeslal objednávku podepsanou osobou, která již nebyla jednatelem firmy, a přestože mu bylo známo, že dodané zboží nebude uhrazeno, a jeho vědomé počínání přitom bezprostředně směřovalo ke způsobení škody velkého rozsahu. Aktivně plnil pokyny spoluobviněného R. K. a jeho úloha při páchání trestné činnosti byla značná. Pokud tedy oběma obviněným byly uloženy tresty odnětí svobody ve stejné výměře, o žádném porušení zákona hovořit nelze. Své vyjádření proto státní zástupkyně uzavřela návrhem, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak za podmínek § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřila i pro případ předpokládaný v § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Obviněný R. Č. je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a jímž byl obviněnému uložen trest.

Nejvyšší soud dále zkoumal, zda námitky, o něž obviněný opírá své dovolání, lze podřadit pod uplatněné dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., na které odkázal. Přitom zjistil, že tomu tak není.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. postihuje pouze dvě nejzávažnější vady výroku o trestu, a sice uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští, nebo uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Ani jednu z nich však obviněný napadenému rozsudku vrchního soudu nevytkl a úspěšně ani vytýkat nemohl. Odsuzován byl za pokus zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a byl tak ohrožen trestem odnětí svobody od pěti do deseti let. Pokud mu byl tento trest uložen ve výměře na samé spodní hranici příslušné trestní sazby (resp. jejího rozpětí), evidentně se nejednalo o nezákonnou sankci ani co do druhu ani co do výměry.

Obviněný se s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zásadně nemůže domáhat toho, aby mu byl uložen trest odnětí svobody za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku pod dolní hranicí příslušné trestní sazby stanovené zákonem. Jinými slovy, pokud soud nevyužil tohoto moderačního oprávnění, ale trest vyměřil v rámci zákonné trestní sazby, nejde o pochybení, jež by bylo možno napravit cestou dovolání. Jen nesprávné použití ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku při výměře trestu odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, které dříve v této věci úspěšně v dovolání namítal státní zástupce, může naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Naproti tomu nepoužití § 58 odst. 1 tr. zákoníku a uložení trestu v rámci jeho normální (nesnížené) hranice trestní sazby deklarovaný dovolací důvod nenaplňuje (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012 sp. zn. 3 Tdo 311/2012, ze dne 21. 12. 2016 sp. zn. 3 Tdo 1735/2016 aj).

Námitka obviněného, že soud v jeho případě nepostupoval podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, pak obsahově neodpovídá ani dalšímu uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jehož rámci lze - pokud jde o výrok o trestu - relevantně namítat pouze nesprávné právní posouzení ve vztahu k některým hmotněprávním podmínkám při ukládání trestu, jako jsou pochybení soudu v právním závěru o tom, zda byly splněny zákonné podmínky pro uložení úhrnného nebo souhrnného trestu, vymezené v ustanovení § 43 odst. 1 tr. zákoníku, resp. § 43 odst. 2 tr. zákoníku, nebo podmínky pro uložení společného trestu za pokračování v trestném činu, stanovené v § 45 odst. 1 tr. zákoníku. Vady soudního rozhodnutí spočívající v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 tr. zákoníku nebo polehčujících okolností podle § 41 tr. zákoníku a § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, naopak nelze v dovolání úspěšně vytýkat prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. (k těmto otázkám srov. přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 11 Tdo 530/2002 publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. ).

Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat.

Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.

Ve věci obviněného R. Č. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jeho námitky vůči uloženému trestu ve skutečnosti věcnému zaměření žádného z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. neodpovídají. Proto rozhodl tak, že se podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. 9. 2020

JUDr. František Hrabec

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru