Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 771/2018Usnesení NS ze dne 26.06.2018Podvod

HeslaPodvod
Úvěrový podvod
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.771.2018.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 211 odst. 1,4 tr. zákoníku

§ 209 odst. 1,4 písm. d) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 771/2018-26

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2018 o dovolání obviněného M. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 4 To 52/2018, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 154/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2018, sp. zn. 11 T 154/2017, byl obviněný M. B. uznán vinným ze spáchání pod bodem I. přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku a pod bodem II. zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):

1.

„dne 16. 10. 2015 v předchozím plánu svého neoprávněného obohacení požádal společnost Sberbank CZ, a.s. na ulici P. t. v B., o spotřebitelský úvěr na částku 290.000 Kč, na základě které byla dne 21. 10. 2015 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 199674 a byla mu poskytnuta částka 290.000 Kč na dobu 96 měsíců, přičemž se zavázal měsíčně splácet částku 4.266 Kč, v žádosti o úvěr uvedl nepravdivé informace o tom, že je od 1. 3. 2014 zaměstnán jako manuální pracovník u společnosti YMZ, s.r.o. s čistým měsíčním příjmem 27.500 Kč, ačkoliv u této společnosti pracoval pouze na dohodu o provedení práce od 1. 7. 2015 do 15. 12. 2015 a měsíčně si vydělal 7.000 Kč., smluvené splátky ve stanovené době řádně nesplácel, celkem zaplatil splátky ve výši 34.128 Kč, svým jednáním tak způsobil poškozené Sberbank CZ, a.s., IČ: 250 83 325, se sídlem U Trezorky 921, 158 00 Praha, škodu ve výši 255.872 Kč, přičemž dne 26. 7. 2017 byla pohledávka postoupena společnosti Reclaim, a.s., IČ: 460 76 760, se sídlem Prievozská 2A, 821 09 Bratislava,

- dne 11. 11. 2015 v předchozím plánu svého neoprávněného obohacení požádal společnost Sberbank CZ, a.s. na ulici P. t. v B., o spotřebitelský úvěr na částku 100.000 Kč, na základě které byla dne 11. 11. 2015 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 200331 a byla mu poskytnuta částka 100.000 Kč na dobu 96 měsíců, přičemž se zavázal měsíčně splácet částku 1.601 Kč, v žádosti o úvěr uvedl nepravdivé informace o tom, že je od 1. 3. 2014 zaměstnán jako manuální pracovník u společnosti YMZ, s.r.o. s čistým měsíčním příjmem 27.500 Kč, ačkoliv u této společnosti pracoval pouze na dohodu o provedení práce od 1. 7. 2015 do 15. 12. 2015 a měsíčně si vydělal 7.000 Kč, smluvené splátky ve stanovené době řádně nesplácel, celkem zaplatil splátky ve výši 10.675 Kč, svým jednáním tak způsobil poškozené Sberbank CZ, a.s., IČ: 250 83 325, se sídlem U Trezorky 921, 158 00 Praha, škodu ve výši 89.325 Kč, přičemž dne 26. 7. 2017 byla pohledávka postoupena společnosti Reclaim, a.s., IČ: 460 76 760, se sídlem Prievozská 2A, 821 09 Bratislava,

- dne 27. 1. 2016 v předchozím plánu svého neoprávněného obohacení uzavřel na prodejně ROYAL MOBIL s.r.o. na ulici V. v B., se společností Home Credit a.s. úvěrovou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 4601183218, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 16.795 Kč na nákup černé techniky, přičemž se zavázal měsíčně splácet částku 700 Kč po dobu 24 měsíců, při uzavírání smlouvy uvedl nepravdivé informace o tom, že je od března 2015 zaměstnán u společnosti YMZ, s.r.o. Brno, Josefské 25 s čistým měsíčním příjmem 24.000 Kč, ačkoliv u této společnosti pracoval pouze na dohodu o provedení práce od 1. 7. 2015 do 15. 12. 2015 a měsíčně si vydělal 7.000 Kč, smluvené splátky ve stanovené době řádně nesplácel, doposud zaplatil 6.600 Kč, svým jednáním tak způsobil poškozené Home Credit a.s., IČ: 269 78 636, se sídlem Nové sady 996, 602 00 Brno, škodu ve výši 10.135 Kč,

- dne 5. 2. 2016 v předchozím plánu svého neoprávněného obohacení uzavřel na prodejně O2 na ulici C. v B., se společností Home Credit a.s. úvěrovou smlouvu o revolvingovém úvěru č. 6602015047, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 3.795 Kč na nákup černé techniky a vydána úvěrová karta se schváleným úvěrovým rámcem ve výši 19.000 Kč, přičemž se zavázal měsíčně splácet částku 158 Kč po dobu 24 měsíců a 4 % z dlužné částky vyčerpaného úvěru měsíčně, při uzavírání smlouvy uvedl nepravdivé informace o tom, že je od března 2015 zaměstnán u společnosti YMZ, s.r.o. Brno, Josefská 25, s čistým měsíčním příjmem 25.000 Kč, ačkoliv u této společnosti pracoval pouze na dohodu o provedení práce od 1. 7. 2015 do 15. 12. 2015 a měsíčně si vydělal 7.000 Kč, smluvené splátky ve stanovené době řádně nesplácel, doposud zaplatil 5.295 Kč, svým jednáním tak způsobil poškozené Home Credit a.s., IČ: 269 78 636, se sídlem Nové sady 996, 602 00 Brno, škodu ve výši 13.555 Kč,

2.

dne 1. 4. 2016 prostřednictvím sociální sítě Baddo, v předchozím plánu svého neoprávněného obohacení, z místa svého bydliště na ulici R. n. v B., kontaktoval I. K., přičemž s úmyslem získat pro sebe finanční prostředky, uváděl o sobě smyšlené informace, že je majitelem prosperující stavební firmy, má spoustu zakázek, je rozvedený, ačkoliv ve skutečnosti byl bez pracovního poměru, pobíral sociální dávky a byl ženatý, dále projevoval zájem o její osobu a s poškozenou navázal blízký vztah, poté, co vzbudil její důvěru, v době od dubna 2016 do ledna 2017 na různých místech ve městě B. a jeho okolí postupně vylákal pod záminkou půjčení peněz na chod firmy a zajištění společného bydlení od poškozené I. K., trvale bytem H., T., částku v celkové výši 1.938.156 Kč.“

Za uvedená jednání byl obviněný M. B. odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným:

- I. K., bytem M., M., částku ve výši 1.983.156 Kč,

- Reclaim, a. s., IČ: 460 76 760, se sídlem Prievozská 2A, 821 09 Bratislava, částku ve výši 345.197 Kč, zatímco podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2018, sp. zn. 11 T 154/2017, podal obviněný M. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 4To 52/2018 tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 4 To 52/2018, podal následně obviněný M. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterým napadá pouze výrok pod bodem II. napadeného rozhodnutí a dále výrok o trestu. V rámci dovolacího důvodu namítá, že soudy se nikterak nevypořádaly se skutečností, že nebyly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, který je mu kladen za vinu. Právní argumentace odvolacího soudu v celé věci a stejně tak i argumentace soudu nalézacího je nepřesvědčivá a nemůže obstát z hlediska nezpochybnitelného a zcela zásadního principu trestního práva – v pochybnostech ve prospěch obviněného. Domnívá se, že soudy v rámci svého právního posouzení věci přistoupily k naprosto nepřijatelné simplifikaci, čímž vznikl extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, což mělo za následek, že bylo obviněnému odepřeno právo na spravedlivý proces. Namítá, že nebylo nijak prokázáno, že by poškozená I. K. zapůjčila obviněnému jakékoliv peníze, nebylo prokázáno, kdy a jakou částku přesně, a také nebylo prokázáno, jaká byla případná dohoda stran o vrácení financí. I kdyby soudy vzaly za své, že k nějaké půjčce i přes absolutní nedostatek důkazů o ní skutečně došlo, neměnilo by to nic na tom, že není prokázána výše předmětné půjčky, tato z ničeho ani nevyplývá. Výše půjčky má navíc naprosto zásadní dopad na kvalifikaci předmětného činu. Soudy navíc nevzaly v potaz naprostou nedůvěryhodnost svědkyně, která opakovaně uváděla nepravdu. Obviněný dále poukazuje na to, že soudy nesprávně uvedly, že první zápůjčka mu měla být poskytnuta po několika dnech vztahu. První kontakt se mezi ním a poškozenou odehrál dne 1. 4. 2016, dle tvrzení poškozené již necelé dva týdny poté půjčila obviněnému částku 300.000 Kč a dne 22. 4. 2016 dalších 300.000 Kč. K poslední zápůjčce mělo dle K. dojít až dne 17. 12. 2016. Je zcela s podivem, že by takto poškozená činila dlouhodobě v situaci, kdy žádné peníze nedostávala zpět, přitom ani v jednom případě nepožadovala žádný doklad o poskytnutí finančních prostředků. I kdyby přesto vzal soud za prokázané, že k nějaké zápůjčce i přes nedostatek důkazů došlo, neměnilo by to nic na tom, že není prokázána její výše a tato z ničeho nevyplývá. Nad rámec shora uvedeného dodává, že uložený trest je absolutně v rozporu se všemi zásadami pro ukládání trestů a v předmětné věci naprosto vybočuje z mezí ustálené soudní praxe.

Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 4 To 52/2018, zrušil a aby podle § 265m tr. ř. ve věci sám rozhodl tak, že bude ohledně skutku pod bodem II. výroku rozsudku zproštěn obžaloby.

Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že obviněný M. B. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (a to konkrétně výpovědi poškozené I. K.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (neprokázání skutečnosti, že poškozená I. K. zapůjčila obviněnému peníze, jakou celkovou částku atd.), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Nejvyšší soud navíc konstatuje, že námitky uváděné obviněným v dovolání byly již uplatněny v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí.

Ve vztahu k námitce ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu, který je dle obviněného v rozporu se všemi zásadami pro ukládání trestů, Nejvyšší soud ve stručnosti uvádí, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že soudy při úvaze o druhu a výši trestu přihlédly ke všem skutečnostem, které jsou z hlediska ukládání trestu rozhodné. Polehčující okolnosti soudy u obviněného neshledaly, naopak zdůraznily, že mu přitěžuje to, že trestné činy spáchal s rozmyslem, ze ziskuchtivosti, způsobil vyšší škodu, získal trestnými činy vyšší prospěch a pokračoval v trestné činnosti po delší dobu. Proto trest uložený ve výši 42 měsíců nelze pokládat za trest nepřiměřeně přísný.

Obviněný v rámci svého dovolání dále namítl extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Tato zjištění ohledně zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku mají potřebný obsahový základ ve svědecké výpovědi poškozené I. K., která není osamocena, ale je podporována i dalšími důkazy, především výpovědí její tety svědkyně K., matky B. R., bratrance L. K. a švagra L. M. Poškozená jako svědkyně podrobně a shodně jak v přípravném řízení, tak i v hlavním líčení popsala, že obviněnému předala ve výroku upřesněné jak částkou, tak časem a důvodem finanční prostředky. Protože poškozená většinu peněz, které od ní požadoval v hotovosti, neměla, musela si je vypůjčit od rodinných příslušníků. Rovněž výpisy z účtů objektivně potvrdily, že finanční prostředky poškozená (opakovaně) získala od tety a matky, stejné skutečnosti objektivně potvrzují i informace bank o úvěrech, které v r. 2016 poškozená sjednala, když Komerční bankou, a. s., byl dne 12. 5. 2016 poškozené poskytnut dlouhodobý osobní úvěr a Sberbank CZ, a. s., poskytla poškozené dne 24. 8. 2016 a 19. 9. 2016 spotřebitelské úvěry. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem.

K námitce obviněného, že způsobem, jakým soudy dospěly ke skutkovým závěrům, bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv, zejména pak do práva na spravedlivý proces, Nejvyšší soud nad rámec dovolacích důvodů uvádí, že žádný zásah do práva na spravedlivý proces obviněného neshledal. Soudy plně respektovaly veškerá procesní práva obviněného, včetně jeho práva na obhajobu, jejich rozhodnutí přitom odpovídají i právu hmotnému.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. B. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. 6. 2018

JUDr. Jiří Pácal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru