Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 724/2017Rozsudek NS ze dne 28.06.2017- podvod podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb. účinného do 31. 12. 2009, - zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona č. 140/1961 Sb. účinného do 31. 12. 2009

HeslaPodvod
Zneužívání pravomoci veřejného činitele
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.724.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 3078/17 ze dne 07.11.2017 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Vladimír Sládeček

I. ÚS 3110/17 ze dne 28.11.2017 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. David Uhlíř


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 724/2017-60

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2017 dovolání obviněných 1) Ing. P. H., a 2) P. R., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. 13 To 356/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 66/2014, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného Ing. P. H. odmítá.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. R. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 2 T 66/2014, byli obvinění Ing. P. H. a P. R. (vedle spoluobviněného MUDr. J. M.) uznáni vinnými trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen „tr. zákon“), kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že

po předchozí vzájemné dohodě, ke které došlo v přesně nezjištěné době a na dosud nezjištěném místě, obviněný Ing. P. H. jako starosta obce M. a obvinění P. R. a MUDr. J. M. coby zastupitelé obce M., v úmyslu umožnit obviněnému P. R. neoprávněné získání pozemku o rozloze 2.763 m2, v rozporu s ustanovením § 38 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, v tehdejším znění, obviněný MUDr. J. M. dne 18.06.2007 navrhl zbylým členům zastupitelstva obce koupi budovy, označenou jako „P. U j.“ s pozemky o rozloze 3.999 m2, tvořených pozemkem o rozloze 1.236 m2 a pozemkem o rozloze 2.763 m2, a pod smyšlenou legendou o údajně výhodné investici a navýšení majetku obce M., společně nejprve na jednání zastupitelstva dne 18. 06. 2007 v Obecním úřadu M. na adrese H., M., okr. P.– z., odhlasovali Usnesení zastupitelstva o koupi nemovitostí „P. U j.“, konkrétně budovy s pozemky o rozloze 3.999 m2, včetně pozemku, kdy následně, bez vědomí ostatních zastupitelů obce M., a v rozporu s ustanovením § 85 písm. a) zák. č. 128/2000 Sb., v tehdejším znění, v úmyslu zastřít před zbylými zastupiteli nekoupi pozemku, a umožnit jeho nabytí pro obviněného P. R., bez vědomí ostatních členů zastupitelstva ve dnech 09. 07. 2007 a 20. 08. 2007 ze zápisu zastupitelstva v části týkající se koupě výše uvedených nemovitostí P. U j., vypustili pozemek o rozloze 2.763 m2, aniž by došlo ke zrušení Usnesení zastupitelstva ze dne 18. 06. 2007 a zejména neinformovali zbylé zastupitele a tom, že tento pozemek nebude kupován, přičemž obviněný P. R. společně s obviněným Ing. P. H. před zastupiteli dále zamlčeli, minimálně na zasedáních zastupitelstva dne 09. 07. 2007 a 20. 08. 2007, úmysl obviněného P. R. převést pozemek na svou osobu přes, a na jeho podnět, účelově založenou společnost REAL TCV s.r.o., IČ: 279 42 287, jejíž jedinou jednatelkou a společnicí se stala jeho dcera Mgr. D. S., a tedy v rozporu s ustanovením § 83 odst. 2 zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích, v tehdejším znění, obviněný P. R. neoznámil svůj střet zájmů, přičemž nejméně od 10. 08. 2007 obvinění Ing. P. H. a P. R. jednali v přímém rozporu s Usnesením zastupitelstva ze dne 18.06.2007, s obchodním zástupcem realitní kanceláře KOVA Reality s.r.o., svědkem O. V., v úmyslu získat pozemek pro obviněného P. R. přes účelově založenou obchodní společnost REAL TCV s.r.o., IČ: 279 42 287, která dne 30. 08. 2007 na podnět obviněného P. R. zakoupila pozemek, aby jej v souladu s předchozí dohodou s obviněným P. R. dne 10.03.2009 prodala tomuto obviněnému, čímž obviněný P. R. tento pozemek získal do svého vlastnictví, přičemž uvedeným jednáním došlo za součinnosti všech obviněných k obohacení obviněného P. R. o částku nejméně 800.000 Kč.

Za to byli oba obvinění odsouzeni podle § 158 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a podle § 60a odst. 1, 2 tr. zákona, § 58 odst. 1 tr. zákona byl každému z nich výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků za současného vyslovení dohledu nad nimi v rozsahu stanoveném trestním zákonem. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená obec M. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 2 T 66/2014, podali odvolání obvinění Ing. P. H., MUDr. J. M. a P. R., dále státní zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ a poškozená obec M.. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. 13 To 356/2016, tak, že z podnětu odvolání obviněného MUDr. J. M., státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ a poškozené obce M. podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. řádu napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněné Ing. P. H. a P. R. uznal vinnými trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona v souběhu s trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona na tom skutkovém základě, že

po předchozí dohodě, a to obviněný Ing. P. H. jako starosta obce M. a obviněný P. R. jako zastupitel obce M. v úmyslu umožnit obviněnému P. R. získání pozemku o rozloze 2 763 m² za cenu toliko 309 000 Kč, v rozporu s ustanovením § 38 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, v tehdejším znění, v rámci realizace plánované koupě budovy v M., označené jako P. U j. s pozemky o rozloze 3 999 m², tvořených pozemkem o rozloze 1 236 m² a pozemkem o rozloze 2 763 m² poté, co akceptovali dohodnutou celkovou kupní cenu v částce 8 500 000 Kč stanovenou prodávajícím B. P., uvedli zbylé zastupitele zejména I. T., M. B., P. Z., P. T., Č. F. a T. P., kteří navíc spoléhali na to, že obvinění svoje funkce vykonávají řádně, v omyl tím, že poté, co se seznámili se stavem prodávaných objektů, nejprve na jednání zastupitelstva dne 18. 6. 2007 v Obecním úřadě M. na adrese H., M., okres P.– z., odhlasovali usnesení o koupi nemovitosti P. U j., konkrétně budovy s pozemky o rozloze 3 999 m², tedy včetně pozemku, za s prodávajícím B. P. dohodnutou kupní cenu 8 500 000 Kč, kdy následně bez vědomí ostatních zastupitelů obce M., a v rozporu s ustanovením § 85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, v tehdejším znění, obviněný Ing. P. H. jako starosta a obviněný P. R. jako zastupitel, v úmyslu zastřít před ostatními zastupiteli nekoupi pozemku a umožnit jeho nabytí pro obviněného P. R., na jednáních zastupitelstva ve dnech 9. 7. a 20. 8. 2007 ze zápisu zastupitelstva v části týkající se koupě uvedených nemovitostí P. U j., vědomě a účelově vypustili pozemek o rozloze 2 763 m², aniž by došlo ke zrušení usnesení zastupitelstva ze dne 18. 6. 2007, neinformovali zbylé zastupitele o tom, že předmětný pozemek nebude kupován, přičemž obviněný P. R. společně s obviněným Ing. P. H. před zastupiteli dále zamlčeli, minimálně na zasedáních zastupitelstva ze dne 9. 7. a 20. 8. 2007, úmysl obviněného P. R. převést pozemek na svou osobu, přes na jeho podnět účelově založenou společnost REAL TCV s.r.o., IČ 27942287, jejíž jedinou jednatelkou a společnicí se stala jeho dcera Mgr. D. S., tedy v rozporu s ustanovením § 83 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích v tehdy platném znění, obviněný P. R. neoznámil svůj střet zájmů, přičemž nejméně od 10. 8. 2007 obvinění jednali v přímém rozporu s usnesením zastupitelstva ze dne 18.6.2007 s obchodním zástupcem realitní kanceláře KOVA Reality s.r.o. svědkem O. V., v úmyslu získat pozemek pro obviněného P. R. přes účelově založenou obchodní společnost REAL TCV s.r.o., jenž dne 30. 8. 2007 na podnět obviněného P. R. zakoupila pozemek v M. za částku 300 000 Kč, aby jej následně prodala obviněnému P. R., k čemuž došlo dne 10. 3. 2009, a to za částku 309 000 Kč, přičemž uvedeným jednáním, když v zájmu zachování celkové kupní ceny za všechny prodávané nemovitosti v částce 8 500 000 Kč stanovené prodávajícím B. P., byla cena za nemovitosti kupované Obcí M. ponížena o 300 000 Kč, na částku 8 200 000 Kč, kterou Obec M. zaplatila, ačkoli obecná cena pozemku činila nejméně 1 100 000 Kč a došlo k obohacení obviněného P. R. na úkor Obce M., o částku nejméně 800 000 Kč.

Za to byli oba obvinění odsouzeni podle § 158 odst. 2, § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a podle § 60a odst. 1, 2, § 58 odst. 1 tr. zákona jim byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení dohledu nad nimi. Podle § 60a odst. 3 tr. zákona byla oběma obviněným uložena přiměřená povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil uhradili škodu trestnými činy způsobenou. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu jim byla dále uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit poškozené obci M. škodu ve výši 800.000 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená obec M. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný MUDr. J. M. byl stejným rozsudkem podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby, odvolání obviněných Ing. P. H. a P. R. byla podle § 256 tr. řádu zamítnuta jako nedůvodná.

Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. 13 To 356/2016, podali obvinění Ing. P. H. a P. R. prostřednictvím svých obhájců dovolání, která oba opřeli o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný Ing. P. H. v rámci dovolací argumentace namítl, že soud se v odůvodnění svého rozhodnutí nevěnoval otázce neoprávněného prospěchu s tím, že na koupi nemovitosti na volném trhu má právo kdokoli. Odmítá, že by jednal v rozporu s ustanoveními zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Uvádí, že existence střetu zájmů, kterého se týká ustanovení § 83 odst. 2 zákona o obcích, ještě bez dalšího neznamená, že člen orgánu obce se nemůže účastnit jednání tohoto orgánu a hlasovat v něm. Těžiště citovaného ustanovení spočívá podle názoru obviněného pouze ve splnění oznamovací povinnosti člena zastupitelstva obce a v možnosti příslušného orgánu obce prohlásit, že v konkrétním případě shledal střet zájmů. V této souvislosti obviněný tvrdí, že pokud speciální zákon, v tomto případě § 23 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, výslovně prohlásí určité jednání za přestupek, nemělo by být posouzeno jako trestný čin. Takový postup je podle přesvědčení obviněného v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe. Dále obviněný namítá, že odkaz soudu na zrušený § 83 odst. 2 zákona o obcích je v rozporu s ustanovením § 16 odst. 1 tr. zákona. Navíc má za to, že dodržením zákonné povinnosti nemohl zabránit obviněnému P. R. v nabytí pozemku. K porušení § 38 odst. 1 zákona o obcích pak uvádí, že jeho porušení spatřuje soud ve vzniku škody vzniklé nekoupením pozemku, a s takovýmto závěrem následně obsáhle polemizuje. Dále obviněný Ing. P. H. uvádí, že § 85 písm. a) zákona o obcích byl podle soudu porušen tím, že usnesení zastupitelstva obce M. ze dne 18. 6. 2007 nebylo zrušeno. K tomu podotýká, že toto usnesení nebylo rozhodnutím o koupi pozemku, resp. příkazem ke koupi pozemku. Takovým příkazem rozhodnutí zastupitelstva podle dovolatele ani být nemůže, rozhodnutí zastupitelstva je v daných souvislostech nutno považovat jen za podmínku platnosti právního úkonu ve smyslu § 41 odst. 2 zákona o obcích. Vzhledem k neurčitosti usnesení zastupitelstva ze dne 18. 6. 2007 by se v případě koupě pozemku jednalo o úkon absolutně neplatný. Podle obviněného v pozdějších usneseních ze dne 9. 7. 2007 a 20. 8. 2007 zastupitelstvo obce jednoznačně a nezaměnitelně specifikovalo předmět koupě, tedy bez pozemku. Obviněný Ing. P. H. rovněž odmítá, že by zastupitelé obce byli uvedeni v omyl zápisem z jednání, neboť obsah zápisu z jednání byl jednoznačný. V další části dovolání obviněný brojí proti postupu odvolacího soudu při stanovení ceny předmětného pozemku, resp. škody na straně obce a výše obohacení obviněného R. Vytýká, že soud nevzal v úvahu závěr znalkyně Ing. Heralové o ceně pozemku v rozmezí 99.000–300.000 Kč a fakticky provedl vlastní znalecké posouzení této otázky. Obviněný nesouhlasí s určením tržní ceny pozemku znaleckým posudkem v situaci, kdy je tato cena určena svobodným trhem. Zjištění o výši škody na straně obce označuje za spekulaci.

Obviněný P. R. v dovolání s odkazem na dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítá existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Podle jeho názoru nejsou závěry o obohacení, způsobené škodě a hodnotě pozemku opřeny o odpovídající důkazy, přičemž v průběhu dosavadního řízení bylo vyvráceno, že by se obohatil nebo komukoli způsobil škodu. Obviněný uvádí, že odvolací soud nesprávně hodnotil závěry revizního znaleckého posudku ohledně obvyklé ceny předmětného pozemku. Proto nesouhlasí s tím, že obec M. zaplatila za zmiňovaný pozemek více, než jaká byla jeho hodnota. Soud pochybil, pokud do obvyklé ceny pozemku nezapočítal náklady na odstranění skládky. Dále obviněný nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, který učinil k existenci skládky na pozemku. Ve spise nejsou dle něj zařazeny důkazy o tom, jaký vliv mělo oddělení části pozemku na hodnotu celku. Poukazuje na závěry znalkyně Ing. Heralové o ceně pozemku, provádí vlastní hodnocení důkazů a uzavírá, že vzhledem ke znaleckému zjištění o ceně pozemku ve výši 99.000–311.000 Kč se neobohatil ani o korunu a neexistuje jediný důkaz o tom, že by vznikla škoda obci M.

Z uvedených důvodů oba obvinění závěrem svých mimořádných opravných prostředků shodně navrhli, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí, příp. aby je sám předmětné obžaloby zprostil. Současně obvinění navrhli odklad výkonu napadeného rozhodnutí ve smyslu § 265o odst. 1 tr. řádu.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní ztástupce“) využil svého zákonného práva a k dovoláním obviněných se vyjádřil. V písemném vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a jeho výsledky. Uplatněný dovolací důvod nenaplňují skutkové námitky, jimiž obvinění zpochybnili objektivní znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, neboť obvinění dle jeho názoru v tomto směru vedou primárně skutkovou polemiku se závěry soudů ohledně ceny pozemku. Za podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod označil pouze námitky obviněného Ing. P. H., jimiž zpochybňuje existenci subjektivních a objektivních znaků trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona, avšak nepovažuje je za důvodné. Podle jeho názoru bylo v řízení prokázáno, že jednání obviněného Ing. H., který jednal ve funkci starosty obce M., bylo nepochybně vedeno úmyslem opatřit spoluobviněnému R. neoprávněné materiální zvýhodnění a majetkový prospěch v podobě zvýhodnění o částku 800.000 Kč při koupi pozemku. Objektivní znak výkonu pravomoci způsobem odporujícím zákonu byl podle státního zástupce naplněn tím, že obviněný jako veřejný činitel jednal v rozporu se zákonem. Za bezpředmětné pak označil ty námitky obviněného Ing. P. H., které se týkají použití ustanovení § 83 odst. 2 zákona o obcích a s tím související výtka ohledně porušení § 16 odst. 1 tr. zákona a nerespektování zásady subsidiarity trestní represe. Závěry odvolacího soudu k subjektivní a objektivní stránce trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona v případě obviněného Ing. H. pokládá státní zástupce za správné a zákonné. K trestnému činu podvodu státní zástupce uvedl, že podstata podvodného jednání obviněných spočívala nejen ve zkreslení obsahu zápisů zastupitelstva obce M., ale především v tom, že neinformovali zbylé zastupitele o tom, že pozemek nebude pro obec kupován, a že zamlčeli úmysl P. R. převést pozemek na svoji osobu. Ke vzniku škody pak poznamenal, že škoda na straně obce spočívala ve zmenšení jejího majetku o vynaloženou částku 800.000 Kč, kterou by jinak při řádném chodu věcí musel vynaložit ze svého majetku obviněný R. Tato částka zároveň představuje obohacení obviněného R. Námitky o nemožnosti hodnotit škodu spočívající v ušlém zisku jsou tedy podle jeho názoru bezpředmětné.

K dovolání obviněného P. R. státní zástupce uvedl, že jeho námitky spočívají výlučně ve skutkové polemice ohledně ceny předmětného pozemku, popř. existence skládky na tomto pozemku, a jde tudíž o námitky, které formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani žádnému jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají.

S ohledem na prezentovaný právní názor k dovolací argumentaci obviněných státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. P. H. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a dovolání obviněného P. R. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání s tím, že s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasí i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu].

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že obě podaná dovolání jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Oba obvinění v dovolání deklarovali důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu, který primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu. V jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci.

Nejvyššímu soudu proto v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.

Obvinění v podaných dovoláních tvrdí, že provedenými důkazy nebylo zjištěno, že by posuzované žalované jednání vedlo k jejich obohacení a ke vzniku škody, také že odvolací soud nesprávně určil cenu předmětného pozemku a nesprávně vyhodnotil znalecký posudek doc. Ing. Renáty Heralové, Ph.D. Těmito námitkami nenapadají nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze zpochybňují soudy učiněná skutková zjištění. Zmíněnými námitkami obvinění primárně zpochybňují existenci znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona (uvedení jiného v omyl, obohacení sebe nebo jiného a způsobení škody) a dále polemizují se skutkovými závěry rozhodujících soudů ve vztahu k ceně pozemku, čímž se de facto domáhají, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který jsou stíháni. Takto formulované výhrady je však třeba považovat za námitky skutkového charakteru, týkající se jednak úplnosti, jednak způsobu hodnocení výsledků provedeného dokazování, které pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit nelze.

Pro úplnost nutno dodat, že především odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, na které je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, podrobně vyložil, na základě jakých důkazů dospěl k závěru o ceně příslušného pozemku, resp. výši škody na straně obce a výši obohacení obviněného P. R. Nejvyšší soud se s takto odůvodněným právním názorem plně ztotožnil. Namítají-li obvinění, že cena nemovitosti byla nižší díky značným nákladům na odstranění skládky, pak s ohledem na výši kupní ceny dohodnuté s prodávajícím, tato okolnost nemá význam pro posouzení věci. Cena, kterou požadoval prodávající B. P. za celou nemovitost (tj. 8.500.000 Kč), byla obcí akceptována a je zřejmé, že pokud by obec neměla zájem o pozemek zatížený skládkou, mohla případně jednat o snížení stanovené kupní ceny, nikoliv postupovat tak, že při zachování celkové kupní ceny ve výši 8.500.000 Kč rodina obviněného P. R. zaplatí za pozemek o rozloze 2 763 m2 v místě zvláštní obliby administrativní cenu 300.000 Kč a obec pak za celý komplex nemovitostí doplatí zbytek do dohodnuté kupní ceny. Obec nepochybně také mohla koupit celý komplex nemovitostí a poté pozemek nabídnout k prodeji samostatně, avšak takový postup zvolen nebyl. Bylo prokázáno, že obecná cena pozemku činila 1.100.000 až 1.500.000 Kč, přičemž po odečtení zaplacené částky ve výši 300.000 Kč činila výše obohacení na úkor obce nejméně 800.000 Kč. Při stanovení výše škody se ve smyslu § 138 tr. zákoníku vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává. Nelze v žádném případě vycházet z ceny, za kterou právě v důsledku manipulací obviněných nakonec koupil pozemek obviněný P. R. Škoda na straně obce spočívala ve zmenšení jejího majetku o vynaloženou částku 800.000 Kč, kterou by jinak při řádném chodu věcí musel vynaložit ze svého majetku obviněný R. Tato částka zároveň představuje obohacení obviněného P. R.

Obviněný P. R. svými námitkami spočívajícími výlučně ve skutkové polemice ohledně ceny pozemku poukázal také na existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, avšak příslušné soudy se v tomto směru ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro rozhodnutí a učinily závěr o tom, že obhajoba obviněných je v tomto směru ryze účelová, učiněná pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti a nemá oporu v provedených důkazech. Závěry odvolacího soudu tak nejsou v žádném, natož pak extrémním rozporu s provedenými důkazy.

Formálně lze připustit, že právně relevantní je z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu námitka obviněného Ing. P. H., že jeho jednáním nebyla naplněna subjektivní a objektivní stránka trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona, byť toto konstatování postrádá příslušnou argumentaci, osvětlující tento právní názor obviněného. Nejvyšší soud však shledal, že se jedná o námitku neopodstatněnou.

Trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona se dopustil ten, kdo jako veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu. Odstavec 2 písm. a) citovaného ustanovení dopadá na případy, kdy takovým jednáním opatří sobě nebo jinému značný prospěch.

Ustanovení § 38 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, mimo jiné stanoví, že majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti. Obec je povinna pečovat o zachování a rozvoj svého majetku.

Podle § 85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, v tehdy účinné znění, zastupitelstvu obce bylo dále vyhrazeno rozhodování o nabytí a převodu nemovitých věcí včetně vydání nemovitostí podle zvláštních zákonů, a o převodu bytů a nebytových prostorů z majetku obce.

Obviněnému Ing. P. H. lze přisvědčit v názoru, že na koupi nemovitosti na volném trhu má právo kdokoli, tedy i on. V posuzované věci však obviněný Ing. P. H. především vystupoval ve funkci starosty obce M. a obviněný P. R. ve funkci člena představenstva. Oba obvinění tak byli volenými funkcionáři orgánu samosprávy a podíleli se na plnění úkolů společnosti a státu a požívali při tom pravomoci, které jim byly svěřeny jejich voliči v rámci odpovědnosti za plnění těchto úkolů. Podle učiněných skutkových zjištění jednání obou obviněných směřovalo k tomu, aby obviněný P. R., resp. jím účelově založená společnost REAL TCV, s. r. o., zaplatila za pozemek vysoce podhodnocenou cenu, která zdaleka nedosahovala ceny obvyklé. Vzhledem k tomu, že pro prodávajícího B. P. byla rozhodující cena celého komplexu nemovitostí, zaplatila obec M. za ostatní pozemky o to větší částku, o co méně zaplatil za pozemek obviněný P. R. Není pochyb o tom, že obviněný Ing. P. H. jako starosta obce M. takto jednal s úmyslem opatřit spoluobviněnému P. R. (resp. členům jeho rodiny) neoprávněný majetkový prospěch ve výši 800.000 Kč při koupi daného pozemku, čímž, stejně tak jako obviněný P. R., naplnil subjektivní stránku trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona.

K naplnění objektivní stránky trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 tr. zákona obecně došlo tehdy, když veřejný činitel jednal v rozporu se zákonem či zákon obcházel. Umožnila-li obec M. v důsledku shora specifikovaného jednání Ing. P. H. ve funkci starosty výhodnou koupi pozemku obviněnému P. R., přičemž o to vyšší cenu zaplatila za jiné nemovitosti, nelze pochybovat o tom, že takové nakládání s majetkem obce nelze považovat za účelné a hospodárné využití majetku v zájmu obce ve smyslu ustanovení § 38 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. K tomu je nutno zdůraznit, že ve světle skutkových zjištění obvinění o dané majetkové dispozici ve prospěch obviněného P. R. rozhodli zcela svévolně, tj. bez projednání a schválení zastupitelstvem obce. Ostatní členy zastupitelstva totiž nikdy jasně neinformovali, resp. zatajili jim informaci o tom, že došlo ke zmenšení rozsahu nemovitostí, které byly předmětem koupě dohodnuté na jednání obecního zastupitelstva dne 18. 6. 2007. Na tomto jednání zastupitelstvo obce M. rozhodlo o koupi celého komplexu předmětných nemovitostí včetně pozemku a toto rozhodnutí nebylo nikdy změněno. Na dalších jednáních zastupitelstva ve dnech 9. 7. 2007 a 20. 8. 2007 pak obvinění ze zápisu pouze účelově a vědomě vypustili pozemek, a to bez vědomí ostatních zastupitelů. I když se obviněný hájí tím, že tímto došlo ke změně usnesení zastupitelstva ze dne 18. 6. 2007, tak právě toto jejich jednání vedlo k obohacení obviněného P. R. o částku nejméně 800.000 Kč. Je ostatně zřejmé, že na tuto okolnost obvinění ostatní členy zastupitelstva ani upozornit nemohli, neboť by tím došlo ke zmaření jejich plánu, aby pozemek získala za výhodnou cenu rodina obviněného P. R.

Pokud obviněný Ing. P. H. namítá nesprávnou aplikaci ustanovení § 83 odst. 2 zákona o obcích č. 128/2000 Sb. (týkající se střetu zájmů) a s tím související porušení ustanovení § 16 odst. 1 tr. zákona a nerespektování zásady subsidiarity trestní represe, Nejvyšší soud konstatuje, že nedodržení povinnosti oznámit střet zájmů se týkalo pouze obviněného P. R., nikoli obviněného Ing. P. H., proto je danou námitku nutno považovat za irelevantní. Rovněž nebylo shledáno žádné pochybení ve vztahu k obviněným tvrzenému porušení § 16 odst. 1 tr. zákona o časové působnosti trestního zákona. Jednání obou obviněných bylo správně posouzeno jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona účinného v době spáchání činu, když posuzování trestnosti činu podle zákona pozdějšího nebylo pro obviněné příznivější.

Na základě shora specifikovaných skutečností Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný Ing. P. H. svým protiprávním zaviněným jednáním zcela naplnil objektivní a subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona.

Námitky obviněného Ing. P. H. týkající se údajného nenaplnění znaků trestného činu podvodu (uvedení jiného v omyl, obohacení a způsobení škody) jsou námitkami povětšině skutkovými, jak již bylo uvedeno výše. Byť podle přesvědčení obviněného nemohli být zastupitelé obce M. jeho jednáním uvedeni v omyl, tento závěr nekonvenuje výsledkům provedeného dokazování, neboť ty naopak plně existenci omylu zastupitelů potvrzují, a to jednak v důsledku účelového a vědomého zkreslení obsahu zápisů z jednání zastupitelstva obce M. ve dnech 9. 7. 2007 a 20. 8. 2007, jednak tím, že obviněný neoznámil ostatním zastupitelům skutečnost, že pozemek nebude pro obec kupován a že bude převeden na obviněného P. R. Oporu v dokazování má také závěr o výši vzniklé škody obci M. ve výši nejméně 800.000 Kč, kterou by jinak při řádném chodu věcí musel vynaložit ze svého majetku obviněný P. R. Tato částka zároveň představuje obohacení obviněného P. R.

Nejvyšší soud uzavírá, že obvinění Ing. P. H. a P. R. svým jednáním specifikovaným ve skutkové větě výroku rozsudku odvolacího soudu naplnili všechny zákonné znaky skutkových podstat trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona a trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jejich vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, z toho důvodu dovolání obviněného Ing. P. H. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a dovolání obviněného P. R. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu. O dovoláních bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 28. 6. 2017

JUDr. Danuše Novotná

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru